Základní režimová opatření

Vloženo: 8. 9. 2020


Diabetes 1. typu vzniká nejčastěji u dětí a mladých osob, ale může se projevit rovněž kdykoli v dospělosti. Příznaky se u mladších osob většinou rozvíjejí rychle a zahrnují hubnutí, žízeň, nápadnou polyurii a slabost. Pacienti jsou většinou odesláni do nemocnice, kde je diagnóza ověřena, nasazuje se inzulin a upravují se jeho dávky. Měl by být rovněž dost času na to, aby lékaři a edukační sestry seznámili pacienta s principy diety, podávání inzulinu, sledování glykémií a s úpravami dávek inzulinu. Následovat by mělo minimálně několik edukačních pohovorů, při kterých by se pacientovy znalosti měly ověřit a rozšířit.

Po prvním rozrušení se pacient postupně vyrovnává se svojí novou a zatím nevyléčitelnou diagnózou. Po prvním leknutí si rychle uvědomí, že s diabetem se dá celkem dobře žít a je většinou možné pokračovat v současném studiu či zaměstnání, rozvíjet partnerské vztahy a věnovat se rodině a svým zálibám. Existuje jen poměrně málo profesí a sportů, které jsou pro pacienty s diabetem 1. typu vysloveně nevhodné. Člověk si zejména musí uvědomit, že bude záviset především na něm samotném, jak dobře bude léčen a co všechno přitom může zvládnout, pokud bude chtít. Určitě si však bude muset uvědomit, že dosažení určitých cílů bude pro něho vždycky o něco náročnější, než kdyby diabetes neměl. Jsou ale také cíle, kterých by nikdy nedosáhnul, kdyby jej diabetes nenaučil systematicky překonávat životní překážky.

Mezi základní režimová opatření se řadí:

  1. Volba inzulinové léčby
  2. Stanovení doporučeného dietního režimu
  3. Zavedení samostatného monitorování glykémií
  4. Pravidelná fyzická zátěž a udržování přiměřené tělesné hmotnosti
  5. Flexibilní zvládání nepravidelností
     

Inzulinový režim
Diabetes 1. typu se vždy léčí inzulinem. Pokud je nemoc zachycena včas a rozvíjí pomalu, může být potřeba inzulinu zpočátku velmi malá a případně může dojít i k tzv. remisi, což znamená, že podávání inzulinu může být dočasně přerušeno, protože zbývající se beta-buňky se na určitou dobu zotaví. Je ale nutné počítat s tím, že potřeba inzulinu se bude postupně zvyšovat, až nakonec sekrece vlastního inzulinu zcela nebo téměř zcela zanikne. Proto doporučujeme již od samotného počátku věnovat se kontrole diabetu velmi pečlivě. Od kompromisů pacienti později velmi neradi ustupují. To se týká počtu denních injekcí, počtu měření glykémií i dodržování diety. Další podrobnosti najdete také v naší rubrice Aplikace inzulinu.

Dieta
Slovo „dieta“ v tomto případě zní trochu násilnicky. Pacienti s diabetem 1. typu mají dodržovat tzv. rozumnou dietu. Jinými slovy mají konzumovat zdravou stravu, tedy takovou, která je vhodná pro všechny, kteří chtějí jíst zdravě. Nemělo by se při ní tloustnout ani strádat a její složení by mělo být pestré, s dostatkem zeleniny, vlákniny a vitaminů a s přiměřeným zastoupením bílkovin, sacharidů a tuků. Co je ale důležité, pacient by měl znát složení svých jídel, měl by umět odhadovat množství zkonzumovaných sacharidů, tuků a bílkovin a měl by si s přihlédnutím k současné glykémii a zamýšlené fyzické aktivitě umět správně volit potřebnou dávku inzulinu. Měl by rozumět pojmům „výměnné sacharidové jednotky“, „citlivost vůči inzulinu“, „korekční (opravná) dávka inzulinu“ a měl by vědět, jak dlouho může ještě působit předchozí dávka inzulinu.

Monitorování glykémií je dnes samozřejmou součástí léčby diabetu 1. typu. Se samostatným měřením pomocí osobního glukometru je nutné začít prakticky ihned po stanovení diagnózy diabetu, abychom se vyhnuli zbytečným kompromisům. Minimum představují alespoň 4 měření denně. Kromě glukometrů jsou dnes k dispozici kontinuální senzory glykémií umístěné v podkoží. Občas se sice najde někdo, komu trvale připojený senzor vadí, avšak hlavním limitem jejich použití je zejména jejich cena. V indikovaném případě dnes zdravotní pojišťovny vybavení senzory hradí a je téměř jisté, že v krátké budoucnosti budou senzory doporučovány prakticky všem pacientům. Je ovšem třeba se s nimi naučit správně zacházet a zejména správně interpretovat výsledky měření.

Fyzická zátěž a udržování přiměřené tělesné hmotnosti
Pravidelný pohyb pomáhá udržovat správnou citlivost vůči inzulinu. Kromě toho se také glukóza v těle více využívá ke hrazení energie potřebné k pohybu a lepší prokrvení podkoží napomáhá vstřebávání inzulinu do podkoží aplikovaného.
Dost častým dotazem je, kolik času denně by měl pacient pohybem strávit. Na to je těžká odpověď a data jsou dostupná především pro nemocné s diabetem 2. typu. Za rozumné se považuje věnovat se fyzické námaze, ať už náročnou prací či sportem, alespoň 45 minut denně. Při delší a náročnější zátěži je nutné pamatovat na sledování glykémií a na případnou redukci dávek inzulinu. Je také nutné pamatovat na malé sacharidové svačiny.

Náročnou součástí režimu diabetika je zvládání nepravidelností. Obecně platí, že čím je denní rytmus pravidelnější, tím lépe se daří udržovat správné rozmezí glykémií bez nutnosti přidávat navíc inzulin, zajídat hypoglykémie apod. Je to dáno především tím, že při pravidelném režimu máme lépe vyzkoušené, co můžeme očekávat. Na druhé straně jsou však flexibilita a určité nepravidelnosti někdy nevyhnutelné, a navíc dodávají životu na atraktivitě. Zde přijdou ke slovu náročnější součásti edukace a využití technických prostředků, jako jsou např. senzory. Nejdůležitější je však vždycky disciplína, která nemusí být navenek vidět. Člověk by neměl nechávat věci jen tak být, jak samy vyplynou. V edukačních kurzech se lze naučit, jak správně volit velikost bolusových dávek inzulinu, jak si upravovat dávku bazálního inzulinu a jak reagovat na mimořádné události.

Tabulky níže uvádějí, jaké jsou dnes doporučené a současně dosažitelné cíle vybraných ukazatelů pro osoby s diabetem 1. typu. Doporučení (podle České diabetologické společnosti) vycházejí z dlouhodobých studií. Pokud se doporučené nebo jen o málo vyšší hodnoty daří dlouhodobě dosahovat, je pravděpodobnost rozvoje nepříjemných pozdních komplikací diabetu jen malá.
 

Cíle léčby dospělých pacientů s diabetem 1. typu. V závorkách jsou uvedeny přijatelné hodnoty u pacientů, kteří mají větší riziko hypoglykémií a kardiovaskulárního onemocnění.

Ukazatel

Doporučené hodnoty

glykovaný hemoglobin

pod 45 (60) mmol/mol

glykémie naměřená glukometrem před jídlem

4-6 (pod 8) mmol/l

glykémie naměřená glukometrem po jídle

5-7,5 (pod 9) mmol/l

krevní tlak

pod 130/80 (pod 140/90) mmHg

celkový cholesterol

pod 4,5 mmol/l

LDL-cholesterol

pod  2,5 mmol/l

HDL-cholesterol (muži/ženy)

nad 1/1,2 mmol/l

Celková denní dávka inzulinu

pod 0,6 j./kg

Kritéria dobré kompenzace diabetu pro dětské pacienty

glykémie nalačno

4-7 mmol/l

glykémie po jídle

5-8 mmol/l

glykémie před spaním

5,5-8 mmol/l

glykémie v noci

4,5-7

glykovaný hemoglobin

do 59 mmol/l