Hypoglykémie

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha


Hlavním překážkou, proč se ani pomocí intenzifikovaných inzulínových režimů většinou nepodaří dosáhnout cílových hodnot glykémie, je nebezpečí hypoglykémie.  Dochází k nim často omylem, když je podána příliš velká dávka inzulínu nebo se zapomeneme najíst, ale někdy si jejich vznik nedokážeme dostatečně vysvětlit. Hypoglykémie je častá u osob, které se snaží udržovat hodnoty co nejblíže v normálního rozmezí, ale také u osob nepořádných, které si glykémie příliš neměří a předpokládané vysoké hodnoty korigují příliš velkými bolusy. Glykémie můžeme rozdělit podle následující tabulky:
 

Stupeň  Hodnota glykémie Příznaky
lehká varovná hypoglykémie 3,9 mmol/l Neklid, pocení, třes, bušení srdce. Dost času pro příjem cukru či sladkého jídla a úpravu inzulínové léčby
klinicky významná hypoglykémei 3 mmol/l Pocení, třes, výrazná slabost, zmatenost
závažná hypoglykémie není rozhodující Těžká porucha vědomí, neschopnost pomoci si sám, nutná pomoc další osoby či lékaře

Lehké hypoglykemie jsou poměrně časté a běžně se vyskytují 2 – 3x týdně. Pacient by s sebou měl a za každých okolností nosit 30 – 50 g glukózy nebo cukru v trvanlivém balení a včas by měl rozvoji hypoglykémie předejít požitím 10 až 20 g. Těžké hypoglykémie už mohou komplikovat život a vždy je nutné se zamyslet, co je jejich příčinou.

Těžké hypoglykémie mohou být život ohrožující a u osob, které jimi trpí častěji, mohou nakonec být i příčinou smrti. Pacienti by měli vždy být vybaveni rychle vstřebatelnou formou glukózy, měli by s sebou mít upozornění, jak postupovat v případě hypoglykémie, a v optimálním případě by měli být vybaveni kontinuálním senzorem glukózy a být v blízkosti jiných osob. S sebou by také měli nosit krabičku s injekcí glukagonu, který se v případu nouze podává do svalu.
Stává se, že během času u některých pacientů dochází v průběhu intenzifikované léčby inzulínem k oslabení kontraregulačních reakcí ze strany ostatních hormonů. Týká se to nejprve glukagonu, i když alfa-buňky pankreatických ostrůvků zůstávají zpravidla zachovány. Vážnější je ale porucha sekrece adrenalinu. Ten se tvoří v nadledvinách a, jeho sekrece je regulována prostřednictvím centrálních glukostatů (senzorů) v mozku pomocí nervové dráhy, která vede do nadledvin. Porucha se označuje jako syndrom porušeného vnímání hypoglykémie  Adrenalin je za normálních okolností zodpovědný za většinu příznaků hypoglykémie: pocení, třes, bušení srdce, nervozita. Pokud se adrenalin neuvolní, tyto varovné příznaky chybějí a pacient není včas upozorněn, že má rozvíjející hypoglykémii zastaví.  Bohužel, každá takto proběhlá těžká hypoglykémie kontraregulační reakce dále zhoršuje. Pacienti se mohou dostat do velmi nebezpečného začarovaného kruhu, který často musí být řešen v nemocnici s úpravou léčebného režimu. Pokud se ani změnou režimu a výukou pacienta nepovede hypoglykémiím předcházet, připadá v úvahu léčba pomocí transplantace pankreatu nebo izolovaných Langerhansových ostrůvků.