Prevence

Prevence diabetes mellitus 1. typu

Pod pojmem prevence se skrývají hned 3 pohledy. Jedná se o tzv. primární, neboli prvotní prevenci, sekundární čili druhotnou prevenci a terciární prevenci. Pokud jde o diabetes 1. typu, pak:

Primární prevencí se myslí opatření, která mají vůbec zabránit tomu, aby diabetes vznikl.

Sekundární prevencí se myslí zabránit tomu, aby se u již zjištěného diabetu nerozvíjely komplikace diabetu.

Konečně Terciární prevence zahrnuje opatření, která doporučujeme k tomu, aby již přítomné komplikace, například diabetická retinopatie, pokud možno nepostupovaly nebo alespoň nedošly do závažných stádií.

Prevence diabetes mellitus 2. typu

Diabetes mellitus 2. typu je v civilizované společnosti velmi častou poruchou. V České republice byl zjištěn výskyt tohoto onemocnění v roce 2018 téměř u 10 % obyvatel. Vzniku jasného diabetu 2. typu zpravidla předchází stádium prediabetu. Pokud nedojde k zásadní změně životního stylu nebo se životospráva dokonce zhorší, je vznik zjevného diabetu během několika let velmi pravděpodobný.

Rizikovými faktory pro vznik prediabetu a diabetu 2. typu jsou zejména:

Samotný prediabetes se většinou nijak klinicky neprojevuje. Přesto již v tomto období se mohou vyvíjet některé komplikace, charakteristické pro diabetes. Přítomnost prediabetu je proto vhodné aktivně vyhledávat, a to zejména u osob s vyšším rizikem diabetu. Obecně se doporučuje, aby u všech osob s riziky uvedeným výše byla glykémie na lačno testována alespoň 1x ročně a dále u všech osob bez těchto rizik alespoň 1x za 2 roky od 40. roku věku.

Jak známo, s výjimkou těhotných žen se za normální horní mez glykémie na lačno považuje 5,6 mmol/l. O zvýšené hodnotě hovoříme při hodnotách nad 5,6 mmol/l, ale nižších než 7,1 mmol/l (pak již hovoříme o diabetu). Porušenou glukózovou toleranci pak můžeme potvrdit orálním glukózovým tolerančním testem, při kterém hodnota za 120 min. po vypití 75 g glukózy nemá u zdravých osob přesáhnout 7,8 mmol/l. Při hodnotách nad 11 mmol/l pak již hovoříme o zjevném diabetu.

Dá se říci, že prakticky každý člověk by měl dbát na to, aby u sebe nezvyšoval riziko vzniku diabetu. Platí to ale mnohem více pro osoby, které mají rizikové faktory pro vznik diabetu 2. typu, nebo u kterých v minulosti již byly zjištěny zvýšené hodnoty glykémie na lačno (nebo zvýšená hodnota glykovaného hemoglobinu, jehož horní hranice se udává v závislosti na laboratoři od 40 až 42 mmol/mol a za rizikovou se považuje hodnota již nad 39 mmol/mol).