Minerály a stopové prvky


Minerály a stopové prvky pomáhají tělu v růstu, rozvoji a udržení dobrého zdraví. Jsou důležitou a nezastupitelnou součástí stravy. Po krátký čas si organismus dokáže udržet nutnou hladinu minerálů, ale je potřeba minerály denně doplňovat, jelikož pak čerpá minerály uložené v tkáních - v kostech, svalech, játrech atd. Minerály a stopové prvky jsou zapojeny do enzymatických, syntetických i metabolických procesů v organismu. Působí jako kofaktory a součástí enzymů. Jsou důležité i pro udržení homeostázy, tj. stálosti vnitřního prostředí, přenos nervových a nervosvalových vzruchů, pomáhají udržet v dobré kondici a posilovat funkci různých orgánů, mají též antioxidační aktivitu a neutralizují volné radikály.

Tělo si tyto prvky samo nevyrábí ani je nemůže spotřebovat. Do těla se dostávají v potravinách a jsou vylučovány v podobě potu, moče i stolice. Příliš nízký obsah minerálních látek v potravě nebo jakákoliv překážka jejich vstřebávání může být příčnou onemocnění z nedostatku. Naopak jejich příjem přesahující bezpečný a přiměřený rozsah může navodit známky toxicity.

Jako minerální látky označujeme, které je nutné přijímat v denní dávce vyšší než 100 mg.

mezi ně patří Vápník (Ca), fosfor (P), hořčík (Mg), sodík (Na), draslík (K) a chlór (Cl)

Stopové prvky jsou potom ty, jejichž denní potřeba je nižší. Stopové prvky můžeme dělit:

  • na prvky pro organismus nezbytné, jako jsou především
    železo (Fe), mangan (Mn), měď (Cu), zinek (Zn), chrom (Cr), selen (Se), jod (I), kobalt (Co)
  • na prvky, které sice zlepšují tělesné funkce, ale nejsou nezbytné, jako jsou například
    křemík (Si), vanad (V), nikl (Ni), bor (B)
  • na prvky, které mohou organismu škodit
    rtuť (Hg), hliník (Al), arsen (As), olovo (Pb)

U cukrovky se hovoří o významu zvláště těchto minerálních látek a stopových prvků:

Hořčík
Vápník
Chrom
Selen
Zinek

Železo