K pohybu obecně

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 14. 11. 2022


Diabetes mellitus je onemocnění, které postihuje látkovou přeměnu (metabolismus) v celém těle. Látková přeměna zahrnuje příjem potravy, její trávení v zažívacím ústrojí, vstřebávání jednotlivých látek do krevního oběhu a následně zpracování těchto látek v celém těle.

Část vstřebaných látek ze zažívacího ústrojí se přímo využije na získávání energie, např. potřebné k vykonávání základních potřeb, jako jsou dýchání, krevní oběh, myšlení a udržování tělesné teploty. Mnohem více energie je potom potřeba k pohybu, fyzické práci a ke sportu.

Zdaleka ne všechny živiny, které se vstřebají ze zažívacího ústrojí, jsou ale použity k okamžitému získávání energie. Řada látek se v různých místech ukládá ve formě zásob. Tak např. vstřebané tuky z jídla se sice ve střevě rozloží, dostanou se do krve, ale jejich část se znovu poskládá na naši vlastní tukovou tkáň, která se hromadí zejména v podkoží, ale také ve vnitřních orgánech jako jsou játra, tuková úložiště v okolí střev, a dokonce i slinivka břišní.

Rovněž sacharidy se ve střevě nejprve rozkládá na základní látky, zejména glukózu. Část glukózy se hned spotřebuje, ale většina se uloží ve formě zásobního sacharidu glykogenu, a to v játrech a také v menší míře ve svalech. Játra a svaly ale pojmou jenom jejich část, a tak se přebytečná glukóza mění díky látkové přeměně na tuk v podkoží či v jiných orgánech.

Člověk by měl mít v těle přiměřené množství zásobních látek, aby dobře vyrovnával intervaly mezi jídly, byl připraven na zvýšenou tělesnou zátěž a měl také něco připravené pro případ krátkodobého hladovění.

Játra v průměru pojmou asi 150 g glykogenu, ze kterého se v případě potřeby může uvolnit až 150 g glukózy. Svaly mohou ukládat asi 300 g, ale tento glykogen se na glukózu mění pomaleji. Jakmile je ale glykogenu nedostatek, začne se znovu tvořit z jiných součástí těla, např. z tělesných bílkovin. Naproti zásoba tuku je v těle dostatečná i u štíhlých osob a u jinak zdravého člověka by vystačila na řadu dní hladovění.

Část živin, které získáváme potravou, se také využije na obnovu našeho těla. Většina součástí našeho těla se průběžně obnovuje. Tělesné bílkoviny se postupně odbourávají, použijí se jako zdroj energie a nahradí se novými. A tak to probíhá i s ostatními látkami.

To, co jsme nyní zjednodušeně probrali, probíhá ve zdravém organismu. Do látkové přeměny celého těla totiž významně zasahuje hormon inzulín. Ten je zodpovědný za mnoho procesů v lidském těle.

  1. Nejdůležitější a nejznámější z těchto procesů je zpracování glukózy. Inzulín zajišťuje zpracování glukózy, a to jak přímo na tvorbu energie, tak na tvorbu zásobních látek. Kromě toho inzulín také tlumí samovolné uvolňování glukózy ze zásobního glykogenu v játrech.
  2. Inzulín ale také pomáhá zabudování tukových látek do zásobního tuku a tlumí naopak zbytečné uvolňování tukových látek ze zásob do krve
  3. Inzulín podporuje růst a obměnu organismu a tvorbu bílkovin.

Diabetes mellitus 1. typu a ostatní typy diabetu, při kterých chybí sekrece inzulínu, jsou postiženy všechny tyto 3 základní procesy. Inzulín se musí do těla dodávat ve formě injekčního inzulínu. Ten ale v těle potom funguje více méně normálně a hlavní problém spočívá v tom, že inzulín je nutné správně dávkovat.

Při diabetu 2. typu je ale často inzulínu dostatek, nebo jeho sekrece alespoň částečně přetrvává. Problém je, že inzulín ve tkáních funguje nedostatečně. Glukóza se nedostatečně rychle mění na zásobní glykogen a uvolňování glukózy z glykogenu je nedostatečně utlumeno. To se projevuje zvýšenou hladinou glukózy v krvi. Protože diabetes 2. typu se často pojí s obezitou, hromadí se v těle nadbytek tuku a uvolňování tukových látek do krve je také málo utlumené špatným účinkem inzulínu, takže v těle cirkuluje nejen nadbytek glukózy, ale také tukových látek, které se pak neukládají tam, kde mají, ale třeba také ve stěně cév nebo nadměrně v játrech.

Působení inzulínu nelze přirovnat k žádnému mechanickému stroji nebo elektrickému stroji, kdy šlápneme na plyn a otáčky se zvýší, ubereme plyn a otáčky klesnou. To ví každý diabetik 1. typu, že podání 10 j. inzulínu může někdy způsobit těžkou hypoglykémii a jindy se zdá, jako by inzulín skoro nepůsobil. Mnozí obézní pacienti s diabetem 2. typu si píchají vysoké dávky, třeba i 30 j. k jídlu, ale když si tuto dávku nedají, skoro nic se nestane. Působení inzulínu totiž závisí na mnoha procesech v těle a musí být dobře vyladěné.

A jak se takové působení inzulínu správně vyladí? Zcela zásadní úlohu zde hraje fyzická aktivita.

Člověk je od přírody tvor pohyblivý. Udává se, že mezi savci patří dokonce k nejpohyblivějším. Odedávna musel celé dny putovat od místa na místo, sbírat potravu a pronásledovat lovnou změř. To se ovšem zcela změnilo s příchodem civilizace, aniž by si tělo dokázalo za tak krátkou dobu opatřit vhodnou genetickou výbavu. Energetický metabolismus je od přírody připraven rychle vydávat a rychle přijímat a netvořit si nadměrné zásoby. Pokud se ale člověk málo pohybuje, biologické procesy závislé na inzulínu probíhají pomalu, jsou málo citlivé a reakce na inzulín je malá. Do těla se dostává z jídla nadbytek energie. Glukóza a tukové látky se „toulají“ krevním řečištěm, nejsou dostatečně zpracované přímo na energii potřebnou k pohybu a snaží se ukládat do přeplněných zásobišť. Tím stoupá hladina glukózy po jídle, v intervalech mezi jídly se nedostatečně „vyprázdní“ zásobárny v játrech a přeplněná játra glukózu a tukové látky nadměrně uvolňují zpět do krve i při tělesném klidu a během spánku. Buněčné procesy otupují, jsou zpomalené a nadbytek kalorií se pomalu, ale zato systematicky ukládá do zásob v podkožním a bohužel také břišním tuku. K udržení přiměřeně zdravého metabolismu je potřeba

  1. Tělo rozhýbat a udržovat metabolické pochody v aktivitě
  2. Neprohlubovat v dalším nabírání zbytečné energie a dále netloustnout

A k tomu člověku pomůže pravidelná fyzická zátěž, nejlépe každodenní. Nestačí ovšem jenom pomalé přecházení nebo provádění běžných lehčích domácích prací. Člověk je tvor od přírody šetrný, a tak se snaží všechnu práci dělat s co nejmenším vynaložením úsilí. Tedy nejlépe v sedě a s pomocí různých přístrojů a s co nejmenšími vedlejšími pochůzkami.

Klinické studie ukázaly, že ke zlepšení metabolismu dochází u pacientů s diabetem již po zařazení alespoň 30minutového cvičení 5x v týdnu. Cvičení by pochopitelně mělo odpovídat reálným možnostem každé osoby, ale přece jen by mělo vést k zadýchání, které znemožňuje přitom konverzovat. Mělo by také zahrnovat snahu co nejvíce se pohybovat a úmyslně protahovat celé tělo, a ne jenom co „nejšetrněji“ šlapat na rotopedu při nejmenší zátěži.  To je ovšem nutné považovat za minimum. Mnohem lepší by bylo cvičit každý den a pokud možno i déle.

Za cvičení ovšem můžeme požadovat i rychlou chůzi např. do práce nebo běžnou práci na zahradě, která vyžaduje pohyb a fyzické úsilí. Tady pak ale těch 30 minut nestačí. Je potřeba se zadýchat. Vhodná je námaha, která skutečně vede k rychlejšímu pohybu končetin a zadýchání (tzv. aerobní cvičení), které prospívá kardiovaskulárnímu ústrojí. Dobré je ale i cvičení silové, např. cvičení v posilovně. Nejlépe je obojí kombinovat.

Koho se potřeba cvičit nejvíce týká? Cvičení je pochopitelné zdravé pro všechny, protože zlepšuje kondici, udržuje hybnost těla a pro mnoho lidí je zábavné. Ke cvičení ale není nutné přemlouvat lidi, kteří den tráví, chodí z místa na místo nebo vykonávají fyzicky náročné povolání. Naše doporučení se vztahuje především na osoby s diabetem, často nadváhou a někdy vysloveně obézní a s různými „fyzickými důvody“, proč si myslí, že cvičit nemohou.

Cvičení jim zdravotně bude prospívat přinejmenším z 5 důvodů:

  1. Zlepší působení inzulínu v těle, a to jak jejich vlastního, tak případně injekčního
  2. Zlepší výkonnost jejich kardiovaskulárního ústrojí a bude předcházet vzniku srdečních a cévních onemocnění
  3. Zlepší fyzickou zdatnost, což se projeví lepší pohyblivostí a menší únavností při běžných úkonech
  4. Přispěje k udržování vhodné tělesné hmotnosti, případně pomůže hubnout
  5. Zde ovšem zejména podle mého názoru: Zlepší náladu a odolnost vůči psychickým problémům a odvede pozornost od různých tělesných obtíží, např. projevů diabetické polyneuropatie, postižení kloubů či svalů

Je mnoho důvodů, proč se lidé vymlouvají, že jim fyzická aktivita škodí. To, čemu říkám fyzická aktivita, může být velmi rozdílné u různých osob. Disciplinovaného diabetika, který chodí každý den běhat, není potřeba dále motivovat. Problém je zejména u starších osob, které mohou mít někdy i těžké kloubní problémy, jsou obézní a jak říkají, „bolí je celý člověk“. Přitom právě oni jsou ohrožení kardiovaskulárními komplikacemi, diabetes jim jde těžko urovnat a mívají zvýšené hladiny krevních tuků.

Pokud zrovna nejde o akutní onemocnění, tak „cvičit“ lze téměř za všech podmínek, např. i vleže. Jenom je potřeba vymyslet vhodné cviky, jako jsou třeba zvedání končetin, přitahování, zvedání nejlehčích činek apod. Jakmile se začne fyzická síla zlepšovat, je možné postupně přidávat a kondici dále zlepšovat. I to bude mít efekt na metabolismus glukózy a krevních tuků a zlepší zdravotní stav.

Je poměrně málo situací, kdy cvičení vysloveně nedoporučujeme. Především není dobré nadměrně zatěžovat nohy u osob s probíhajícím syndromem diabetické nohy nebo u osob s vysokým rizikem vzniku tohoto syndromu. Platí to obzvlášť, pokud nemají vyhovující obuv. I v tomto případě je ale možné vymyslet jiný druh cvičení, který nebude nohu, zejména plosku a prsty zatěžovat.

Náročné nárazové cvičení není také vhodné ve chvíli, je kontrola diabetu vysloveně špatná. Tedy ve chvíli, kdy např. pacient s diabetem 1. typu omylem vynechal dávku inzulínu a začíná se rozvíjet ketoacidóza. Je-li ale glykémie pouze zvýšená, např. v důsledku jídla s příliš velkým obsahem sacharidů, tak tělocvik může spíše pomoci dostat glykémie zase do normálních hodnot.

Že je fyzická aktivita pro správnou léčbu diabetu a pro prevenci kardiovaskulárních komplikací velmi důležitá, o tom není pochyb. Důležitá je ale pravidelnost, vytrvalost a silná vůle. Pomoci může, když cvičíme ve skupině nebo společně s někým známým, nebo když postupujeme podle instrukcí cvičitele, třeba i jen „vzdáleného“ s použitím videa, nebo např. programu „Diatrainer“, který si můžete stáhnout zde -----------------------------------. Zde si můžete svolit vám vyhovující intenzitu zátěže a také cviky, které jsou pro vás zvládnutelné a přiměřené.