Co jsou sacharidy?

Autor:
Mgr. Beáta Bohnerová

Pracoviště: ambulantní nutriční terapeutka ve společnosti ResTrial, Praha, diabetologie

Vloženo: 2. 4. 2018


1g sacharidu = 17kJ
doporučená denní dávka pro diabetiky: 44−60 % z denního energetického příjmu

Sacharidy jsou velká skupina chemických látek, která se podle počtu cukerných jednotek dělí na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy.

1g sacharidu=17kJ
doporučená denní dávka pro diabetiky: 44−60 % z denního energetického příjmu

Jednoduché cukry

Monosacharidy a oligosacharidy jsou také označovány jako jednoduché cukry. Jednoduché cukry obsažené v mléčných výrobcích a ovoci se doporučuje omezovat v menším množství než sacharózu.

 Do této skupiny patří:

  •  glukóza (hroznový či krevní cukr)

Glukóza je v lidském těle základní a nejrychlejší zdroj energie. Pro mozkové buňky a červené krvinky je glukóza dokonce jediným možným zdrojem energie. Tyto tkáně za 24 hodin spotřebují 150g glukózy. Proto se diabetikům doporučuje, aby minimální příjem sacharidů neklesl právě pod 150g/den.  Glukózové tablety nosíme u sebe v podobě hroznového cukru jako první pomoc při hypoglykemii.

  •  fruktóza (ovocný cukr)

Průmyslově je fruktóza získávána z cukrové řepy, třtiny nebo kukuřice. V přírodě je součástí mnoha ovoce. V potravinářství se používá jako kalorické sladidlo s nízkým glykemickým indexem. Je součástí nejrůznějších potravin, jako jsou sladkosti, nealkoholické nápoje, pečivo, sirupy i kupované omáčky. Vyšší dávky (25-50 g) mohou vyvolat nadýmání a poruchu trávení. Fruktóza může dokonce zvyšovat hladinu triglyceridů v krvi, přispívá k obezitě a poškození jater. Nutno dodat, že tato onemocnění nehrozí z doporučené konzumace ovoce, ale z výše vyjmenovaných potravin.

  • galaktóza (součást mléčného cukru)

Jako součást mateřského mléka je důležitým zdrojem energie kojenců. Společně s molekulou glukózy dává vzniknout disacharidu laktóze.

  • maltóza (sladový cukr)

Maltóza se uvolňuje ze škrobu při klíčení ječmene. Nejvýznamnějším zdrojem je pivo.

  • sacharóza (řepný cukr, třtinový cukr)

Sacharózu známe v podobě řepného, třtinového nebo jen stolního (konzumního) cukru. V čistém stavu je to bílá krystalická látka sladké chuti, která se nejčastěji používá ke slazení potravin a nápojů.  Podle světové zdravotnické organizace by neměl být příjem sacharózy vyšší, jak 10 % z celkového energetického přijmu. To je většinou do dávky 50 g/den. Konzumace sacharózy je diabetikům doporučováno pouze pro případ náhle vzniklé hypoglykemie (2-3 kostky).

  • laktóza (mléčný cukr)

Stejně jako ostatní jednoduché cukry, i laktóza zvyšuje hladinu cukru v krvi.  Mléčný cukr se vyskytuje v mléce a mléčných výrobcích. Při nedostatku enzymu laktázy dochází po požití laktózy k bolesti, nadýmání či průjmu. Postupem věku enzym laktáza v našem těle klesá. To je důvod intolerance laktózy ve starším věku.

Složené cukry

Polysacharidy jsou podle účinnosti lidských trávících enzymů děleny na stravitelné a nestravitelné. Mezi stravitelné polysacharidy patří většina polysacharidů škrobové povahy, nestravitelné polysacharidy jsou souhrnně označovány jako vláknina.  

Stravitelné polysacharidy:

  • škrob

Škrob je konečný produkt fotosyntézy rostlin. Představuje hlavní zdroj energie pro člověka.   Jeho hlavní předností je fakt, že se v tenkém střevě vstřebá za 20-120 minut. Glykémie po jídle narůstá pomaleji a nekolísá v porovnání s cukrem jednoduchým. Vyskytuje se především v bramborech, batátech, žitě, pšenici, ječmeni, rýži, kukuřici, luštěninách a v čiroku.

Důležitější, než výběr sacharidové potraviny je celkový příjem sacharidů. Pro diabetiky léčeny  inzulínem je lepší volit rozdělení sacharidů do více porcí denně, většinou do 6.

Diabetikům, kteří užívají jiné léky, (u kterých nehrozí hypoglykemie) postačí rozdělení sacharidů do 3 porcí denně. Dostatečná pauza mezi jídly může normalizovat vysokou glykemii po jídle.

  • glykogen

Glykogen je zásobní cukr lidského těla, který je uložen zejména v játrech a svalech. Při hladovění je jaterní glykogen zodpovědný za udržení stálé hladiny cukru v krvi. Při okamžité potřebě energie (např. svalová práce) je využíván svalový glykogen.

Nestravitelné polysacharidy- vláknina

Vláknina je rostlinného původu a je dělena na rozpustnou a nerozpustnou. U diabetiků hraje důležitou roli především rozpustná vláknina, která způsobuje zpomalení vyprazdňování žaludku a zpomalení trávení a vstřebávání potravin. To vede k pozvolnějšímu vzestupu cukru v krvi po jídle a ke snížení sekrece hormonu inzulínu. Čímž šetříme slinivku břišní před „vyčerpáním“. 

Vysoký příjem vlákniny vede k rychlejšímu pocitu sytosti a působí déletrvající průchod potravy tlustým střevem. Na vlákninu se proto může navázat i cholesterol, výsledkem čehož je zlepšení kompenzace diabetu a snížení cholesterolu i triglyceridů v krvi. Dále dochází k hormonální úpravě, tedy snížení produkce inzulínu a glukagonu.

Doporučená dávka vlákniny pro diabetiky je 40 g/den nebo 20 g/4200kJ denního energetického příjmu. Za potraviny s vysokým obsahem vlákniny jsou pokládaný takové, které obsahují více než 5 g vlákniny/porci. Velký důraz při konzumaci doporučeného množství vlákniny je kladen na pravidelný, dostatečný pitný režim. V opačném případě hrozí zácpa.

  • Nerozpustná vláknina

Nerozpustná vláknina je zastoupena celulózou, ligninem a některými hemicelulózami a představuje nestravitelný (hrubý)zbytek potravy. Čistí střeva jako kartáč, zvětšuje objem stolice, urychluje vyprázdnění tlustého střeva a působí preventivně proti rakovině tlustého střeva. Nachází v celých zrnech (celozrnných výrobcích, obilné otruby), ořeších, ovoci a zelenině.

  • Rozpustná vláknina

Rozpustná vláknina je zastoupena pektiny, guar-gumy, mucinogeny a hemicelulózami. Působí delší pocit sytosti, snižuje rychlost vstřebávání glukózy z potravy, působí jako prebiotikum (potrava pro střevní bakterie), a tím působí jako prevence vzniku rakoviny tlustého střeva. Rozpustná vláknina se nachází v ovesných otrubách, ječmeni, oříšcích, semenech, luštěninách, v ovoci a zelenině. Také se vyskytuje ve vláknině zvané PSYLLIUM (semena jitrocele vejčitého), což je běžný doplněk stravy.

Trávení sacharidů

Trávení sacharidů je uskutečněno pomocí enzymu a-amylázy, která je především produkována slinivkou břišní, ale v malém množství i slinnými žlázami. Složené cukry se postupně rozpadají na cukry jednoduché (glukózu), které se vstřebávají v tenkém střevě.

Slinivka břišní reaguje na vyšší koncentraci glukózy v krvi vyplavením hormonu inzulínu. Ten putuje k buňkám, otvírá „jako klíč odemyká dveře“ inzulínové receptory. Receptory „dveře buňky“ jsou otevřené a glukóza vstupuje dovnitř buňky. Část glukózy je spotřebována na energetický metabolismus a část se přemění zásobní cukr- glykogen. V případě potřeby (fyzická aktivita, hladovění, hypoglykemie) je glykogen pomocí hormonu glukagonu rozkládán zpět na glukózu a poskytuje tak rychlý zdroj energie.

Glukóza se kromě formy zásobního glykogenu může uložit v podobě zásobního tuku.

Při požití smíšené hyperkalorické stravy se tuk z potravy uloží do energetických zásob. A energetickou potřebu těla pokryjí sacharidy.