Aplikace inzulínu

Autor:
MUDr. Pavlína Krollová

Pracoviště: Fakultní nemocnice Motol


Aplikace (podání) inzulinu je základem léčby pacientů s diabetem 1. typu. Inzulin se ovšem uplatňuje i v léčbě pacientů s diabetem 2. typu (i jiných typů diabetu).

Inzulin je hormon bílkovinné povahy produkovaný  beta-buňkami slinivky břišní (pankreatu). Jeho nejdůležitější funkcí je udržení normální koncentrace glukózy v krvi a zajištění jejího vstupu do buněk.

Po celý den, nezávisle na glykémii, je beta-buňkami produkováno malé bazální množství inzulinu. Po jídle s příjmem sacharidů (cukrů) dojde ke zvýšení glykémie a následnému nárůstu tvorby inzulinu, který je uvolňován do krve (= bolusové uvolnění inzulinu). Tento rytmus se snažíme napodobit i při léčbě pacientů.

Inzulin se po uvolnění do těla váže na receptory (“přijímače”) v lidských buňkách a zajišťuje vstup cukru glukózy do vnitřku buněk, kde je nezbytný pro jejich funkci.

V případě diabetu 1.typu je nedostatečná vlastní produkce inzulinu. Je to kvůli zničení beta buněk slinivky břišní vlastním imunitním systémem. Před objevem inzulinu byli tito pacienti, většinou mladí lidé a děti, odsouzeni k jisté smrti.

U pacientů s diabetem 2.typu je hlavním problémem zhoršená odpověď těla na inzulin (= narůstá rezistence na inzulin = buňky pro svojí funkci potřebují více inzulinu než u zdravého jedince). Slinivka břišní proto přechodně zvýší tvorbu inzulinu, to ale vede k jejímu vyčerpání a produkce inzulinu nakonec výrazně klesá. S postupujícím poklesem tvorby inzulinu a narůstající rezistencí lidských buněk často nezbývá než zahájit léčbu inzulinem i u diabetiků 2. typu.

Podání inzulinu formou tablet by bylo sice pro pacienta “příjemnější”. Ale jak jsme již zmínili výše, inzulin je bílkovina a během průchodu trávicí soustavou by proto došlo k jeho znehodnocení a ztrátě účinku jeho rozštěpením (natrávením).

Trocha historie:

  • 1921 Dr. Frederick Banting a jeho asistent Charles Best extrahovali první inzulin
  • 1922 Inzulin poprvé použit v léčbě člověka
  • Následovala výroba inzulinu extrakcí z vepřových a hovězích slinivek. I po přečištění se tento inzulin lišil, byť nepatrně, svým složením (zastoupením aminokyselin) od lidského, což bylo zdrojem poměrně častých nežádoucích reakcí.
  • 1936 Vznik prvních bazálních inzulinů -  navázáním inzulinu na protamin, který vedl k prodloužení účinku běžného inzulinu
  • Od 80. let 20. století se vyrábí tzv. lidský (humánní) inzulin.
  • Gen pro lidský inzulin byl vnesen do bakteriálních buněk, které následně začaly produkovat lidský inzulin (totožný s inzulinem v těle člověka).
  • Tímto se vyřešil nejen problém s odlišným složením původního zvířecího inzulinu, ale i se stoupající požadavky na objem výroby inzulinu.
  • 90. léta 20.století  - úprava struktury molekuly inzulinu vedla k získání nových vlastností inzulinu (např. rychlejší či pomalejší vstřebávání a působení).
  • Tyto inzuliny byly označeny jako inzulinová analoga.

Pomůcky pro aplikaci inzulinu:

  • inzulinová pera -  tvarem připomínající plnící pero (odkaz na podkapitolu inzulinová pera)

20180207_132346.jpg

  • inzulinová pumpa (odkaz na kapitolu inzulinová pumpa)

20180125_130731.jpg

  • inzulinová jehla spojená se stříkačkou (tzv inzulinka) - v domácím prostředí se pacienty již prakticky neužívá, může posloužit jako záložní aplikační pomůcka při technických problémech s inzulínovým perem

20180207_131420.jpg

Uchovávání inzulinu:

  • Nutno dodržet expiraci
  • Nenačaté náplně a nenačatá jednorázová pera by měla být uchovávána mezi +2 až +8°C (dole v lednici) -  NESMÍ zmrznout
  • Od započetí užívání je nutno spotřebovat inzulin do jednoho měsíce -  po této době již nepoužívat a zlikvidovat (odevzdat do lékárny k likvidaci).
    • Výjimku tvoří bazální inzulin Toujeo s trvanlivostí 3 měsíce
    • Nemá být vystaven teplotám nad 40°C
    • Při cestování  může být ponechán nenačatý inzulin několik dní mimo lednici při pokojové teplotě - nesmí být vystaven přímému slunci nebo extrémním teplotám (nikdy nesmí zmrznout).
    • Co nejdříve by měl být zase uložen do lednice
    • Neměl by být ponechán ve vyhřátém automobilu
    • Při letecké dopravě nesmí být inzulin ponechán v zavazadlovém prostoru (inzulin patří do příručního zavazadla a ne do kufru). Je potřeba požádat ošetřujícího diabetologa před cestou letadlem o vydání potvrzení pro pacienta léčeného inzulinem (optimálně i v angličtině, pro cestu zpět). Předejde se tak problémům při odbavení.