Odpověď

Milý Karle, přiznám se, že nemám zvláštní zkušenosti s proteinovými nápoji, snad až na tu syrovátku, která obsahuje mléčné bílkoviny. Jsem nyní na dovolené a nemám přístup k odborným informacím, a tak odpovím spíš z hlavy a ze svých zkušeností.

Je zjevné, že prevenci diabetu berete vážně. Jste štíhlý a hodně se pohybujete. Myslím, že více udělat nemůžete, ostatní už je jen osud. Pokud by vám v budoucnu z jakéhokoliv důvodu vyhasínala sekrece inzulinu, může se stát, že budete léčbu potřebovat. Zatím ale uvádíte jen hraniční glykémie na lačno, které ale nejsou měřené za standardních podmínek a jsou blízké normě. Radím vám tedy, zůstaňte štíhlý a cvičte. Stačí běžný sport, který vás baví a který trvá alespoň 3 hodiny týdně, nejlépe alespoň 45 minut denně. Nemusí vás to ale vysilovat, měl byste se při tom ale zadýchat.

K tomu ovšem nepotřebujete žádné zvláštní potravinové doplňky, stačí běžná zdravá strava s omezením živočišných tuků. Množství bílkovin se doporučuje asi 1 – 1,5 g/kg hmotnosti, není třeba toto množství překračovat a není to ani příliš zdravé. Pokud se věnujete kulturistice, tak možná někdo doporučuje ty bílkovinné přídavky. Svaly po nich asi rostou lépe, ale od určité hranice, která odpovídá, jak říkáte, hezky propracovanému štíhlému tělu, to není příliš zdravé.

Pokud se tedy ve svých 50 letech budete normálně stravovat a jíst 3-5x týdně normální porci masa, mléčných výrobků apod., tak to bude úplně stačit. Není mi jasné, k čemu jsou dobré rýžové a hrachové proteiny. Zdá se mi to vhodné jako náhrada pro vegetariány, protože ti živočišné bílkoviny nejedí a mají bílkovin nedostatek. Upozorňuji ale, že všechny bílkoviny se skládají z tzv. aminokyselin. Z nich asi 2/5 představují tzv. esenciální aminokyseliny a člověk si je neumí vytvořit z jiných zdrojů potravy. Musí je tedy sníst v jejich původní podobě. A tyto esenciální aminokyseliny se velmi málo vyskytují v rostlinách. Aby si proto opravdoví vegetariání uchovali zdraví, musejí dost podrobně studovat, kde si je v jiných než masných, případně mléčných a vaječných potravinách opatřit.

Nejste-li tedy vegetarián, moc bych po rýžových a hrachových proteinech nepátral a jedl kvalitní maso, ryby a mléčné výrobky. A to v přiměřené, nikoliv nadměrné míře, protože se ukazuje, že nadbytek bílkovin není nijak zvlášť zdravý. Samozřejmě ty rýžové a luštěninové bílkoviny v původní potravě vůbec nevadí, ale jsou částečně zbytečné.

Ze stimulace inzulinu bílkovinami v potravě bych neměl zvláštní obavy. Ve velkém množství a zejména v čisté podobě (některé aminokyseliny), skutečně inzulin stimulují, ale jinak to probíhá v přiměřené míře a není nic známo o tom, že by to škodilo.

Co se týče sladidel, tak za nevhodnou rozhodně považuji fruktózu. Pokud ji požíváte v přiměřené míře ve formě ovoce (pro diabetiky navíc raději méně sladkého), tak to jistě nevadí. Ale jinak se fruktóza jednak přímo mění na glukózu, ale také na další látky, které mohou být ve větší míře škodlivé. Fruktóza je tedy jako náhradní sladidlo nevhodná.

Stévie je neškodná. Zatím jsem ale viděl převážně stéviová sladidla, která byla všechna ještě přislazena jinými chemickými sladidly, např. sacharinem. Podívejte se ale na náš odkaz Náhradní sladidla.

Na závěr tedy souhrn: Jezte běžnou zdravou stravu a buďte štíhlý. Bílkovinné doplňky nepotřebujete, pokud nejste vrcholový sportovec nebo kulturista (což nemusí být vždy zdravé). Máte-li pocit, že vám bílkoviny chybí, jezte navíc netučné jogurty, tvaroh, syrovátku. Neslaďte fruktózou ani sorbitolem.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jano, na takovou otázku jsem odpovídal již mnohokrát, ale nikdy jsem si neodvážil dát nějaký časový termín, tedy aspoň pokud si ho žadatel přímo nevynutil. Napadá mě jedna z anekdot, jimiž bývaly odpovědi na dotazy Rádia Jerevan za minulého režimu: Kdy bude konečně líp? A odpověď zněla: Už bylo.

Nemoc je prostě nemoc, odchylka od normálního stavu. Něco se pokazilo a nejlíp by bylo, kdyby se to vůbec nestalo. To se ale špatně píše do novin nebo poslouchá v televizi a redaktoři hledají pořád něco převratného o tom, jak beznohý nyní skáče lépe než čtvernohý, i když se pak při dalším hledání ukáže, že ho nejdřív museli přes překážku přehodit a potom za ním jeho 2 umělé nohy.

Můj milý lékařský učitel, pan profesor Vladimír Bartoš, obdivoval Henryho Kissingera, dlouholetého poradce amerických prezidentů, který razil tzv. politiku drobných krůčků. Když se něco malého ale dobrého dá udělat, má se to udělat hned. Není to možná tak nápadné, jako hlasité sliby trvalého světového míru, ale zase to mívá delší trvání a směřuje to dobrým směrem.

Takže Vás možná potěší, že léčba diabetu 1. typu se za posledních 10 let hodně změnila. Konečně po letech neúspěchů byly vyvinuty kvalitní senzory glukózy v podkoží a konečně se stávají i pro nás dostupné. Fungují docela dobře a mohou spolupracovat s inzulinovou pumpou, takže na obzoru jsou již takové, které budou samy upravovat rychlost infúze inzulinu a budou radit, kolik a čeho máme sníst. Ideální to ale nebude a bude to sloužit jen tomu, kdo s takovým chytrým zařízením bude chtít a umět spolupracovat. Takže přeci jen pokrok a na dohled. A chcete-li, tedy do několika málo let.

Ale vy chcete slyšet něco jiného. Pořád to bude ten nekonečný boj o přežití, pořád budu muset sledovat co sníst a co nejíst, zkoumat, proč mi glykémie stoupá, i když jsem nic nesnědla, a pokud bych se na to na chvíli vykašlala a nechala to jen tak být, ať se pumpa stará, jejda, to by byl mazec? K tomu mě napadá jeden citát Goethova Fausta z úst sboru andělů, který si dovolím neuměle přeložit: „Jen toho, kdo se nepřestává snažit, můžeme zachránit“. Z hodin němčiny si to pamatuju jako: „Wer immer strebend sich bemüht, den können wir erlösen“. (No, buďte klidná, víc toho neumím). A pro diabetes to platí bohužel dost přesně. Už se dá mnoha věcem předejít a život usnadnit, ale nesmíte se přestat snažit. A člověk by si toho měl vážit, protože to přece jen není samo s sebou. Jsou za tím léta úsilí mnoha lidí.

Já když v novinách vidím titulek: „Injekce inzulinu mají odzvoněno. Vědci v americkém (čínském, ruském atd.) vynalezli …..atd.“, tak už si o tom myslím svoje a jen ze zvědavosti se podívám, o čem je řeč, protože to pak musím mnoha lidem vysvětlovat. Sám se sice těším, až to jednou bude pravda, ale protože jsem v tomto oboru přeci jen celkem informován, tak vím, že to nebude jen tak z ničeho nic a že tomu bude předcházet řada pokusů a zkoušek, a ty většinu trvají řadu let. Novináři rádi přehánějí a neradi si shánějí podrobnosti a výzkumníci zase potřebují podporu pro své často velkorysé plány a kdyby se sami nechválili, žádnou by nedostali. Řada nadějí by zhasla dřív, než by je někdo vyzkoušel. Výsledky svojí práce musejí hlásit  agenturám či sponzorům a informovat o nich v odborném tisku. Odborné zprávy jsou podrobovány velmi přísné kritice a do kvalitního časopisu se jen tak nedostanou, a když ano, trvá to často i 2 roky, než vše doloží a prezentují tak, aby to přísní anonymní recenzenti uznali za vhodné. Aby se o nich mezi tím vším přece jen vědělo, dostává se informace v tomto mezidobí do neodborného tisku, tedy např. do novin či jejich příloh, kde se z toho tolik nestřílí. A zde již ti méně sebekritičtí více popouštějí uzdu své fantazii a vysvětlují, že pokud se jejich nález (zatím ze zkumavek) osvědčí v pokusech u zvířat, mohlo by to znamenat průlom v léčbě. Ti skromnější jen vysvětlí, co se ještě všechno musí udělat, než bude možné pacientům něco skutečně slíbit, jenže senzacechtiví redaktoři to rádi upravují, aby se to víc líbilo.

Po takovémto skromném úvodu se konečně dostávám k odpovědi na váš původní dotaz.

U rozvinutého diabetu 1. typu pacientům chybějí beta-buňky pankreatu, které dokáží podle aktuální hladiny krevního cukru uvolňovat inzulín. Pokud zaniknou, samy od sebe se neobnoví. Co lze tedy pro „vyléčení“ udělat?

1. Je možné vyvinout technickou náhradu chybějící inzulinové sekrece. To se v současné době do určité míry daří, ale přirozenou sekreci inzulinu to nenahradí. S přihlédnutím k neustálým pokrokům v technologii, elektrochemii a informatice to je ale řešitelné, i když to nikdy nemůže být dokonalé.
2. Chybějící beta-buňky bude možné nahradit transplantací, regenerací nebo přeměnou některých existujících buněk na ty správné beta-buňky. Zatím jako nadějný vzor již existují metody jako transplantace celé slinivky břišní (což funguje výborně) nebo izolovaných Langerhansových ostrůvků (což také skoro funguje), a to i  u nás. Napsal jsem o tom v knize Léčba diabetu transplantací, nakladatelství Maxdorf, Praha 2018. Použití je ale z více důvodů zatím velmi omezené, zejména pro nutnost používat trvalou imunosupresívní léčbu a pro nedostatek vhodné tkáně k transplantaci. Intenzivně se hledají náhradní zdroje tkáně k transplantaci a také možnosti, jak se vyhnout nutnosti imunosupresívní léčby. Již nyní existují možnosti, jak takovou tkáň v laboratoři připravit. Jejich stabilita (aby je ta výroba inzulinu nepřestala bavit) a bezpečnost (aby se nepřeměnily v něco nebezpečného) není zatím ale dostatečně doložena a nebudou se v nejbližší době moci používat v léčbě, kromě zcela vyhrazených malých klinických studií.

Omluvte mi tentokrát mou zabíhavou a trochu nevybíravou odpověď. Jsou ostatně prázdniny, mám dovolenou, jsem jako lékař na diatáboře...
Nečekejte moc na budoucnost a využijte toho, co je již možné. Oba výše uvedené postupy se budou rychle rozvíjet. Ten první určitě a brzy, i když bude pořád protivný a složitý, ten druhý obtížněji, protože se bude muset bod po bodu léta testovat a zlepšovat. Nakonec se to podaří a nemusí to zas tak dlouho trvat. Jen si na nás život určitě vymyslí zas další zkoušky. Hezké léto.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Eduarde, odpovídal jsem vám na dotaz, který se týkal požívání medu. A na tento dotaz vám mohu dát skoro stejnou odpověď:

Hlavním problémem diabetu 2. typu je nedostatečná účinnost inzulínu (inzulínová resistence), která se zhoršuje s nadváhou a nedostatečným pohybem. Tělesný inzulín již nestačí vyrovnat nároky organismu a nesnižuje dostatečně glykémii po jídle a nezabrání dostatečně, aby se i na lačno nadměrně glukóza nevytvářela ze zásobních látek.

Základem léčby jsou zejména pohyb, který zlepšuje účinnost inzulínu, a omezení energetického příjmu. Pokud toto nestačí nebo pacient není schopen následovat tato doporučení, používají se různé antidiabetické léky, včetně inzulínu.

Sám rád jím a mám pochopení pro ostatní, kteří jsou na tom stejně. Také bych rád nalezl zdravou chutnou marmeládu, která vypadá a chutná jako pravá marmeláda, ale nezvyšuje glykémii a netloustne se po ní, není po ní průjem a nebolí po ní břicho. Jenže to je ten kámen úrazu a to právě přispívá k diabetu 2. typu: štíhlí a zdraví lidé o tom tolik nepřemýšlejí, občas si trochu marmelády vezmou, pochutnají si a dají pokoj. Ale diabetikům to pořád vrtá hlavou a nejraději by snědli celou sklenici najednou. Nejlepší by bylo, kdyby na jídlo tolik nemysleli, 3x denně se rozumně najedli tak, aby v tom byly bílkoviny, méně živočišného tuku, přiměřeně sacharidů a potřebné množství vitamínů v podobě zeleniny a ovoce. Diabetici mohou jíst prakticky všechno, ale nejdůležitější je míra a rovnováha.

Veškeré ovocné marmelády obsahují převážně cukr a vodu. Ten, kdo šetří, dává do marmelád méně ovoce a zahušťuje je cukrem a pektinem či želatinou. Správná marmeláda ale obsahuje hodně ovoce, ale to je vařením zbaveno části vody a tak nepotřebuje tolik přislazovat. Z živin jsou ale v ovoci skoro jenom cukry, ať je to glukóza, fruktóza či jiný. Vámi udávaný džem Dalfour nemá přidávaný řepný cukr, ale už samo ovoce ho obsahuje spoustu a ještě tam přidávají glukózu z hroznové šťávy. Stejně jako jiné marmelády je vhodný pro diabetiky jako nošení dříví do lesa (při tom nošení by ale mohla glykémie případně klesat tou námahou). Ať je tam jakýkoliv cukr, v těle se stejně předělá na glukózu a bude zvyšovat glykémii. V malém objemu je hodně kalorií a dobře se po tom tloustne. Jediná rada tedy je: máte-li na to chuť, odepřete si sacharidy v jiné podobě (např. v chlebě) a snězte trochu (trochu!) tohoto dobrého džemu, třeba v jogurtu. Asi 10 g tohoto džemu obsahuje 6 g cukrů. Dieta z potravin s nízkým obsahem cukrů se diabetikům 2. typu doporučuje zejména proto, že jim to dovoluje sníst poměrně velký objem jídla, což jim dělá dobře na duši. Ale občas mohou klidně jíst jídlo, které obsahuje sacharidů ve stejné hmotnosti více. Mohou ho pak ale sníst jen málo a necítí se dost nasyceni.

A ještě k těm müsli: Jedná se především o velmi suché obilí či ovesné vločky s trochou sušeného ovoce či oříšky. Ty opět obsahují velké množství sacharidů při malém objemu, řekněme 60-65% hmotnosti. Bylo by to pro diabetiky celkem vhodné, kdyby toho jedli opravdu málo. Např. 100 g k snídani, a k tomu už jen hořký čaj nebo kávu. Možné to je, ale není lepší si dát 200 ml bílého jogurtu (10 g sacharidů), do toho 20 g müsli (15 g sacharidů), k tomu 60 g chleba (30 g sacharidů) s plátkem sýra, rajče a papriku?

Když už müsli, tak raději bez přidaného cukru, abyste ho mohl sníst o trochu více. Ale už to nemůžete zajídat žádným chlebem, rohlíky atd.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:
Možná Vás zaujme něco z našich receptů pro diabetiky.

Odpověď

Milý Zdeňku, infarkt myokardu je závažná příhoda a člověkem to otřese. To byl možná důvod, proč jste se nepohodl s lékaři v Novém Městě. Je ale lepší být určitou dobu v klidu, brát to tak, jak to přišlo, a teprve potom si udělat další plány a rozhodnutí. Kanylu v třísle jste měl asi pro to, aby vám vyšetřili srdeční tepny (koronarografie) a určili, zda jsou na nich nějaká zúžení, která by si zasloužila léčbu vložením tzv. stentů, skrz které by se mohl obnovit průtok krve postiženým místem srdce. Zřejmě ale žádný důvod k tomu nenašli, to nepoznám. Pokud se koronarografie nedělala, měl byste se informovat u kardiologa, zda by to pro vás nebylo vhodné.

Na tom interním oddělení jste se měl právě trochu uklidnit, dozvědět se, jak se máte dále léčit a naučit se základy péče o diabetes. Měli vám také vysvětlit, jak se máte postupně rozcvičit a jak moc se můžete tělesně namáhat. Léky vám podle mého názoru předepsali dobré.

Infarkt myokardu představuje tělesný i duševní stres a často se při tom zvyšuje glykémie. Při výšce 195 cm a váze 95 kg nemáte nadváhu a dietu jste asi již dříve udržoval dobrou, takže ji asi příliš měnit nemusíte.  Objeví-li se diabetes u osoby bez obezity, tak to může znamenat, že žádnou větší inzulinovou rezistenci dlouhodobě nemáte. Doufejme, že nekouříte. Pokud ano, tak ……, ale opravdu!

Je možné, že vaše glykémie se během několika týdnů upraví a léčba diabetu nebude složitá. Není ale nad to, když tomu trochu pacient rozumí a může si léčbu podle rad lékaře upravovat sám. K tomu ale musí pochopit principy diety (hlavně vědět, co vlastně jí a kolik je v tom sacharidů) a měřit si samostatně glykémie. Pokud si nepícháte inzulín přes den, nemusíte nutně držet dietu s 6 jídly denně. Snídaně, oběd a večeře budou stačit. Měl byste vyhledat diabetologa, který vám doporučí vhodný glukometr a měl byste se měřit zatím několikrát denně, minimálně ráno na lačno a 1 hod. po jídle. Ranní glykémie by měla být mezi 4,5 – 6 mmol/l, ale neměl byste mít hypoglykémie. Pokud se vám to zpočátku nepodaří a budou hodnoty okolo 10 mmol/l, tak to nebude vadit, ale časem byste to měl postupně upravit. Myslím, že návštěva v poradně 19. 6. bude stačit. Pokud byste ale pociťoval nápadnou žízeň a hodně močil, bylo by dobré se tam stavit dříve. Glykémii by vám pravděpodobně mohl zkontrolovat i váš obvodní lékař. Případně by někdo z vaší rodiny mohl k diabetologovi zaběhnout a zeptat se, zda by vám již nemohl glukometr zapůjčit. Potom byste si ho třeba nechal a vrátil mu ten nový.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

V nemocnici Vám aplikovali inzulín 3x denně, patřící do rychle působících inzulinů, protože potřebovali zvýšenou hladinu krevního cukru co nejdříve kompenzovat a také, aby zjistili jakou dávku inzulinu budete pro další léčbu potřebovat. Z dlouhodobého hlediska je pak pro pacienta pohodlnější píchat si inzulin dlouze působící, který se aplikuje 1 x za 24 hodin (jako je Lantus)

Velká žízeň a časté močení jsou příznaky počínající hyperglykémie. Pro rozlišení dvou nejdůležitějších akutních komplikací cukrovky se podívejte na cukrovku.cz do rubriku Jak poznám Hyper nebo Hypo.

Glukometr může lékař předepsat za určitých podmínek anebo si ho může pacient bez předpisu zakoupit. V rubrice AKTUALITY naleznete jak zmíněné podmínky, tak v článku Proužky do glukometru užitečné informace.

Odpověď

Milý Eduarde, jeden můj synovec, když mu byly asi 4 roky, jako je nyní mému vnukovi Edovi, se kdysi přitulil k babičce a povídal: „Babičko, povídej mi o medu“. Na to jsem si vzpomněl, když jsem uviděl váš dotaz. Já se pokusím něco povědět vám, ale nebude to o včeličkách, plástvích ani žihadlech.

Med obsahuje hroznový cukr (glukózu), ovocný cukr (fruktózu) a řepný cukr (sacharózu). Tyto cukry dohromady představují asi 80% hmotnosti medu. V jedné lehce navršené čajové lžičce je asi 10 g medu (jak jsem dnes kvůli vám vyzkoušel), tedy celkem asi 8 g sacharidů. Pro srovnání, jeden běžný rohlík obsahuje asi 20 g - 30 g sacharidů, které se v těle přemění na glukózu.

Pro pacienty s diabetem 2. typu zejména platí, že by neměli být obézní, to znamená, že by neměli jíst příliš kalorickou stravu a měli by se pohybovat. Podle tělesné výšky, věku a tělesné námahy by měli mít v dietě asi 150 – 220 g sacharidů, při nadváze je rozhodně to nižší číslo lepší. Je výhodnější, když se sacharidy požívají ve formě složených cukrů, jak je tomu třeba v chlebu či bramborách, protože z nich se cukr dostává ze střeva pomaleji a nepůsobí rychlý vzestup, jak by tomu bylo, kdybychom se např. živili medem.

V dietě ale platí zásada, že různé druhy potravin se mohou vzájemně nahrazovat, takže se doporučuje jíst jen určité množství sacharidů, ať již ve formě chleba, rýže, brambor či ovoce. Z tohoto hlediska je tedy klidně možné, že část doporučených sacharidů např. ve chlebě nahradíte lžící medu, jenom  toho chleba má být o trošku méně, protože zbytek sacharidů dodá ten med. Jestli si tedy pro chuď dáte lžičku medu a současně asi o 15 g  méně chleba, než byste jinak plánoval, vyjde to skoro nastejno. Je to tedy rozhodně menší prohřešek, než kdybyste jen tak pro nic za nic z hladu snědl dvojnásobné množství suchého chleba.

No a s pivem je to dost podobné. Půl litru plzeňské dvanáctky obsahuje asi 24 g sacharidů, tedy podobně jako jeden rohlík. Optimální dávku piva si neodvažuji navrhnout, protože optimálně byste asi neměl pivo pít. Ale abyste se cítil optimálně, tak ho asi občas pít potřebujete, takže vám ho zakazovat není rozumné, abyste ho nepil jen tajně a s pocitem viny. Jenom není dobré s ním završovat náročný oběd, ale naopak, je potřeba zase jinde sacharidy ubrat, např. nejíst knedlíky, nebo jen jeden a dát si jedno malé, případně velké pivo. U štíhlého pacienta s diabetem 1. typu bych jen doporučil: podejte si o něco větší dávku inzulinu, abyste pokryl těch 24 g sacharidů navíc. Podobně je to se zákusky: nedáte-li jinak, můžete je občas mít. Ale ne na závěr hlavního jídla ale „místo“ hlavního jídla.

Někdy je k dostání tzv. „diapivo“. To se vyznačuje tím, že na rozdíl od běžného piva v něm jsou skoro všechny cukry vykvašeny na alkohol. Cukry tedy téměř neobsahuje, ale pozor: je vněm zase více alkoholu a rychleji stoupá do hlavy.

Suché víno a většina tvrdých alkoholických nápojů sacharidy neobsahují a při požití 200 ml vína nebo jednoho či dvou panáků glykémii nezvyšují. Je na vás a na vaší disciplíně, jak se k tomu postavíte, stejně jako u všech ostatních lidí. Jenom když trochu přeberete, můžete ztratit zábrany i vůči jídlu a to pak jíte sacharidy nesacharidy.

Stručná informace týkající se alkoholu je také v naší ENCYKLOPEDII, poněkud větší výklad naleznete v článku Pít či nepít... alkohol.

Jinak k Vaší naměřené glykémii na testu oGTT jsou odpovědi v rubrice DIAGNOSTIKA

Na závěr ještě jednu poučku: Diabetická dieta je v podstatě taková zdravá dieta, která je vhodná pro všechny, kteří chtějí žít zdravě. Skoro nic není úplně zakázané, jen se to má požívat s mírou. Zatímco zdravý člověk špatnou dietu nebo přejídání alespoň po určitou dobu zvládne, diabetikovi to škodí hned a je to více nápadné, protože mu stoupá gykémie.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Ofélie,

Úvodem se nedokážu udržet a zaradovat se z vašeho krásného a vzácného jména, které jinak znám jen z Hamleta.

Ale k věci: Nejdříve se pokusím připomenout, co se pod pojmem hyperosmolárního  kómatu myslí. Podrobněji, včetně dalších informací o hyperglykémii, je to na našem odkazu hyperosmolární neketoacidotické kóma . Kóma znamená v medicíně bezvědomí. Osmolarita krve je úhrnná koncentrace všech možných chemických částic, které jsou v krvi rozpuštěné. Za normálních okolností osmolaritu určují zejména koncentrace sodíku a chlóru (tedy kuchyňské soli), protože jsou v krvi nejvíce zastoupené. Na osmolaritě se podílí také glukóza, ale za normálních okolností jen málo, protože její molekula je velká a početně je málo zastoupena. Když stoupá glykémie, osmolarita se trochu zvyšuje, ale stále jen málo. Teprve když tento stav trvá déle, glukóza se dostává do moči a odvádí tam s sebou vodu. Krev se postupně „zahušťuje“ a stoupá koncentrace nejen glukózy, ale také ostatních látek. Dochází k dehydrataci organismu (nedostatek vody), klesá krevní tlak a tělesné orgány včetně ledvin začínají špatně pracovat. To nakonec může vést až k selhání orgánů a bezvědomí.

Pojem „hyperosmolární neketoacidotické kóma“ je ovšem pojem extrémní. Pacienti většinou nejsou v bezvědomí, jenom mají vysokou glykémii, větší osmolaritu krve, jsou malátní a unavení. Většinou si to uvědomí, zkontrolují svou glykémii, více pijí a včas zavolají lékaře. Ten jim upraví léčbu diabetu, případně nasadí inzulin nebo zvýší jeho dávky a někdy je doporučí do nemocnice, aby zde včas dostávali infúze tekutin.

Stav blízký kómatu se většinou vyvíjí za situace, kdy zhoršení diabetu je vyvoláno nějakou závažnou akutní komplikací, například zápalem plic, infarktem myokardu, plicní embolií nebo úrazem. Pacient si nedokáže včas sám pomoci nebo přivolat pomoc, leží doma v posteli, málo pije a glykémie mu postupně stoupá a stoupá, až nakonec může skutečně vzniknout prekóma či kóma. Taková situace je ale velmi závažná. I když se pacient nakonec dostane do nemocnice, může se stát, že zemře na selhání krevního oběhu či jinou komplikaci. Pochopitelně důležitou roli hraje vyvolávající příčina, to znamená např. proběhlý infarkt myokardu. Pokud bychom tedy uvažovali o takovémto scénáři, potom časový harmonogram může vypadat asi takto:

Starší pacient s diabetem 2. typu (často nedostatečně léčeným) náhle onemocní, např. zápalem plic. Dostane horečku, hodně se potí a infekce vyvolá inzulinovou rezistenci a zhoršení diabetu. Za 2 dny glykémie stoupne na 20 mmol/l, pacient hodně močí, potí se a ztrácí tekutiny. 4. den má glykémii 30, je dehydratovaný a klesá mu krevní tlak. Dekompenzovaný diabetes zhoršuje průběh infekce. Glykémie může klidně stoupnout na 40 či 50 mmol/l. 5. den si pacient už sám nedokáže pomoci, a pokud jej někdo rychle nedopraví do nemocnice, může upadnout do hyperosmolárního kómatu provázeného infekcí a selháním ledvin a 6. nebo 7. den zemře.

Jiná možnost může vypadat takto: Pacient s diabetem 2. typu nedodržuje léčebný režim a nespolupracuje se svým lékařem. Zvyšují se jeho dávky léků na diabetes, ale pacient si v žádném případě nepřeje inzulin, a proto raději nejde za lékařem. Glykémie mu postupně stoupají, pozvolna se rozvíjí dehydratace, pacient je z toho velmi unavený a slabý a není schopen se o sebe včas postarat. Po 3 týdnech ho navštíví vnučka, zjistí, že potřebuje pomoc a zavolá lékaře. Pacient je převezen do nemocnice, zde několik dní dostává infúze tekutin a inzulin. Hyperosmolární kóma je odvráceno, ale kdyby včas nepřišel někdo pacienta navštívit, mohlo to během několika týdnů dopadnout špatně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jane, lépe by se odpovídalo, kdybych znal váš věk, výšku a hmotnost. Nicméně, pokud vám lékař zjistil glykémii 15 mmol/l a výsledek ověřil, je to tak, máte diabetes, velmi pravděpodobně 2. typu, když jste dostal metformin (Glucophage XR 500 mg).

Základním opatřením pro vás budou správná dieta a zařazení pravidelného pohybu do vašeho režimu . O tom, jak to funguje, by vás mohlo informovat samostatné měření glykémií. Bylo by to pro vás velmi užitečné a „výchovné“.

Pro pacienty, kteří se nemusejí píchat inzulin, hradí pojišťovna jen omezené množství testovacích proužků, takže když je někdo pečlivý, většinou si nějaké přikupuje, viz náše články Pomůcky pro diabetiky, hrazené zdravotními pojišťovnami a Proužky do glukometru. Měřit byste se měl na lačno, cílem by měla být glykémie ráno mezi 4,5 – 5,6 mmol/l, ale hodnoty kolem 6 jsou přijatelné. Pokud se to nepodaří, režim byste měl více upravit, méně jíst a případně přidat další léky.

Poučné je také měřit glykémii hodinu po jídle. Pokud možno byste neměl mít více jako 10. Vyšší hodnoty vás upozorní, že jíte moc sacharidů nebo že potřebujete upravit léčbu.

Glukometr tedy doporučuji. Budou-li hodnoty dobré, nemusíte se později měřit časti, ale zatím to zkuste aspoň ráno a jednu hodinu po snídani. V prvé fázi využijte proužky, které vám váš diabetolog může předepsat. Glukometr dnes není žádná zvláštní vymoženost. Měl by jej používat každý diabetik. Na našem webu si můžete přečíst, jak se měření glukometrem provádí. Celková problematika vlastní kontroly glykémie je v rubrice Selfmonitorig.

Naučte se, jak upravovat dietu. Měl byste absolvovat podrobný edukační pohovor. Léčba diabetu bude hodně ve vašich rukách, ale musíte se to naučit.

Odpověď

Vážená paní Dobromilo, lék Invokana patří mezi skupinu tzv. gliflozinů, které snižují glykemii vylučováním cukru do moči. Svědění bývá vedlejším účinkem, který často odezní po nějaké době léčby. Je třeba pečlivě dodržovat zásady intimní hygieny (sprchové gely, vlhčené ubrousky apod.). Lokálně ve spolupráci s lékařem je možné svědění přeléčit (například lokálně Canesten krém). Také je třeba dodržovat pitný režim, o půl litru neslazených tekutin denně víc, protože tento lék vede i k vylučování asi 0,4 litru tekutin denně z těla navíce formě moči. Nedostatečná hydratace vede k častějším nežádoucím účinkům. Pokud tato opatření nepomohou, pak nezbývá, než tento jinak velmi dobrý lék s řadou velmi pozitivních účinků i pro starší pacienty, vysadit. Dávka inzulinu se musí postupně upravovat ve spolupráci s ošetřujícím lékařem diabetologem dle měření glukometrem (selfmonitoring). Titrace inzulinu je velmi důležitá k dosažení dobrých výsledků. S výhodou se dají použít nové druhy inzulinových analog, například bazálních, ale i krátkodobě působících analog k jídlu. Také existují jiná perorální antidiabetika, která je do kombinace s inzulinem možno použít pokud není kontraindikace, například inkretiny. Jistě to nejlépe posoudí ošetřující diabetolog.

(odpovídá MUDr. Alena Adamíková, Ph.D., Diabetologické centrum Zlín)

Odpověď

Milá Renáto, asi nikdo nedokáže odpovědět na takto široce postavenou otázku. Diabetes má více typů, které vznikají z různých důvodů. Proto také se výzkum ubírá mnoha směry. Problematika je celospolečensky závažná, ve společnostech podobných té naší postihuje diabetes skoro 10% obyvatel.

Stejně jako u jiných nemocí je snahou vědců hledat metody, které

• Zabrání vzniku diabetu
• Zpomalí jeho průběh
• Vyléčí již rozvinutou chorobu
• Zpomalí nebo zastaví rozvoj komplikací, které diabetes přináší
• Zmírňují již rozvinuté komplikace
• Zlepšují kvalitu života nemocných s diabetem
• Prodlužují život pacientů s diabetem

Výzkum je prováděn buď ve státem řízených institucích, jako jsou university nebo státem řízené výzkumné ústavy, nebo v soukromých společností. Státem řízené instituce mají řešit zejména obecné biologické a zdravotnické otázky, které vyplývají ze státem schválených priorit a mají vést ke zlepšení zdravotního stavu populace. Soukromé instituce hledají zejména taková řešení, která se mohou uplatnit ve farmaceutickém průmyslu či na trhu zdravotní péče. Je pochopitelné, že soukromé společnosti jsou schopny investovat mnohem větší množství finančních prostředků pro výzkum, ale na druhé straně často očekávají rychlá řešení, která se brzy uplatní v praxi a vynaložené prostředky se vrátí. Jejich hlavním cílem je zlepšení léčby prostřednictvím nového bezpečného perorálního antidiabetika, nebo pomocí nového přípravku inzulínu, který má výhodnější vlastnosti, než dosavadní přípravky.

Vy jste asi měla na mysli možnost vyléčit vznikající nebo již rozvinutý diabetes 1. typu. Ale ani u takto zúženého dotazu není možné odpovědět pomocí jednoho příspěvku. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené tím, že u predisponovaných osob dochází zatím z neznámého důvodu k postupnému zániku beta buněk pankreatu, které vyrábějí inzulín. Protože se ještě ani neví, co vlastně zánik beta buněk způsobuje, nemohou být zatím výzkumné postupy zaměřeny cíleně na jednu určitou příčinu. Je celkem jasné, že řešení nemůže být krátkodobé a že případné zkoušení nového léčebného zásahu s nejistým úspěchem přináší výsledky až po několika letech výzkumu, což výrobci velmi pečlivě zvažují.

Postupů, jak předejít vzniku diabetu, zpomalit jeho rozvoj a případně vyléčit již rozvinutý diabetes mellitus 1. typu, se v experimentech, a ojediněle v klinických studiích u lidí, zkouší mnoho. Časová období, na které se různé studie zaměřují, ukazuje obrázek.

Dokud pacient nemá diabetes a ještě neprobíhá „ničení a zánik“ jeho buněk, je zde příležitost k preventivním opatřením. Protože ale dosud nevíme, co vlastně diabetes vyvolává a zda je určitá osoba skutečně ohrožena jeho vznikem, je možné se zatím zaměřovat jen na zcela bezpečné postupy, jako třeba vynechávání určitých složek potravy apod. Výzkum se odehrává zejména na úrovni molekulárně-genetické a hledají se určité odlišnosti u osob, u kterých diabetes nakonec vznikne.

V období označeném na obr. jako stádium I je již možné laboratorně prokázat, že autoimunitní proces skutečně probíhá, ale příslušná osoba má ještě normální hladiny krevního cukru. Počet beta buněk již klesá, a to je příležitost pokusit se imunitní proces nějakým způsobem zvrátit. Zbytek beta buněk by mohl zůstat uchován a dokonce by se mohly zregenerovat některé nové beta buňky.

Ve stádiu II už počet beta buněk kriticky poklesl a hladina krevního cukru stoupá. Nyní již víme, že pacient má diabetes 1. typu a můžeme si dovolit náročnější testování. Na úplné vyléčení ale už může být pozdě. Mohlo by se podařit uchovat alespoň část beta buněk a tím výrazně zlepšit průběh diabetu.

Ve stádiu III už téměř všechny beta buňky zanikly. Pokud není pacient správně léčen dostupnými inzulinovými metodami, jeho diabetes je nestabilní a mohou se vyvíjet dlouhodobé komplikace. Zde se mohou z nových léčebných postupů uplatnit transplantace pankreatu, transplantace Langerhansových ostrůvků a případně transpslantace beta buněk vytvořených v laboratoři, a to buď tzv. přeprogramováním jiných typů buněk, vypěstováním beta buněk z kmenových buněk anebo případně i použití buněk zvířecích.

Postupný rozvoj diabetu 1. typu od genetické vnímavosti až po úplnou autoimunitní destrukci a možnosti léčebného zásahu

Jak vidíte, výzkum léčby diabetu intenzivně probíhá. V klinických studiích se však zcela nové postupy testují opatrně a prvním cílem je posoudit, zda nejsou škodlivé a zda mají určitý alespoň laboratorní efekt. Pokud se určitý efekt prokáže a postup se jeví jako přijatelně bezpečný, naplánují se déle trvající studie u většího počtu pacientů. Ze všech intervenčních postupů, které jsou uvedeny v tabulce, se zatím žádný v dlouhodobém měřítku neosvědčil a nepoužívá se zatím jako skutečná léčba diabetu.

Pro dnešek je možné dodat již jen pár slov k „regulačním T lymfocytům“, na které jste se asi ptala:

Všechny správné imunitní reakce jsou v těle dobře koordinovány. Tak např. když onemocníte chřipkou a virus chřipky napadne vaše buňky, některé specializované T buňky to rozpoznají a dostanou signál, aby se rychle množily a připravily se na boj s chřipkovým virem. Trvá jim to několik dní a virus se zatím množí. Asi po 5 dnech je jich již tolik, že množství viru v těle začne klesat a bohužel některé napadené buňky v těle jsou v obranném boji zničeny i s virem. Kdyby to pokračovalo dále, tělo by se nakonec samo poškodilo. Proto se současně množí i tzv. regulační T-lymfocyty, které naopak mají za úkol imunitní proces v určitém okamžiku začít tlumit a téměř zastavit. Mezi tím se také vytvoří v těle protilátky a ty zbytkový virus drží na uzdě a vy se uzdravíte.

Při vzniku diabetu 1. typu se však má za to, že imunitní proces je z neznámých důvodů patologický a neměl by pokračovat, aby nebyly zničeny beta buňky. Proces by mohly ukončit regulační T lymfocyty, ale těch je zpravidla málo a na utlumení nestačí. Vědci proto zkoušejí odebrat od pacienta krevní vzorek a izolovat z něj regulační T lymfocyty. Ty se potom pokoušejí v laboratoři namnožit a aktivovat. Po navrácení takto namnožených regulačních T-lymfocytů by mohlo dojít k utlumení probíhajících imunitních reakcí. U některých nemocí se dokonce ukazuje, že to do určité míry funguje. Je to zejména v případech, kdy tělo reaguje proti více vlastním antigenům. U diabetu to zatím není vyzkoušené, ale mohlo by to také alespoň částečně fungovat. Podle mého názoru je hlavním problémem to, že některé regulační T-lymfocyty jsou celkově tlumivé a uklidňují více probíhajících imunologických procesů najednou – tedy i ty žádoucí. My bychom ale potřebovali specifické regulační T-lymfocyty, tedy jen ty, které budou tlumit další ničení beta buněk, ale nebudou se účastnit dalších imunitních procesů v těle. A to se zatím ještě nepodařilo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Cílem léčby diabetu u dětí (ostatně stejně jako u dospělých), je zajistit hodnoty glykémie v průměru jen lehce nad normálními hodnotami, a přitom předcházet vzniku hypoglykémií. U dítěte je také nutné zajistit normální růst, předejít obezitě. Doporučené hodnoty glykovaného hemoglobinu jsou uvedeny na našich stránkách v rubrice Cílové hodnoty glykovaného hemoglobinu.

Sportování je pro dítě velice vhodné, ale neměly by se přitom zanedbávat opatření k udržení dobrých glykémií, což bývá obtížné. Při sportu se glukóza v těle rychleji spotřebovává a podávaný inzulin může zpomalovat jeho doplňování z jater a svalů, takže snáze hrozí hypoglykémie. Při sportu se také inzulin v těle rychleji vstřebává z podkoží, které se při sportu lépe prokrví.

Z tohoto důvodu se (s ohledem na aktuální glykémii) doporučuje před větším a delším fyzickým zatížením snížit dočasně dávku inzulinu a případně sníst v průběhu fyzické námahy určité množství sacharidů, např. v podobě svačiny, tatranky či podobně velké „sladkosti“, pokud cvičení bude dále pokračovat. Náhradou může být také sladký nápoj, který se pije průběžně a nikoliv celý najednou.

Při vytrvalostním závodním sportu užívají někteří sportovci doplňky stravy, které nahrazují ionty (voda, sodík, draslík apod.), které se ztrácí pocením a zároveň živiny, které poskytují energii. Podávají se často v tekuté formě, aby nahrazovaly vodu a snadno se požívaly při intenzivním sportu.

Tyto doplňky v principu mohou být vhodné i pro osoby s diabetem léčené inzulinem, ale jejich užívání je obtížnější. Problémem je zejména přítomnost glukózy, sacharózy, fruktózy či jiných sacharidů. Ty se mohou hodit k prevenci hypoglykémie, ale zároveň mohou být škodlivé, pokud má sportovec zvýšenou hladinu krevního cukru, ať již proto, že se příliš najedl nebo neodhadnul správně dávku inzulinu. Správné by bylo sledovat glykémie častým měřením, či ještě lépe při intenzivním sportu – používáním senzorů. Průběžné upíjení nápoje s obsahem cukru tedy může být dobré, ale je nutné vědět kdy a v jakém množství.

Dotazujete se na výrobek Performance Sete (EthicSport). Podle informace od výrobce obsahuje jeden sáček určený do 500 – 600 ml vody celkem asi 19 g sacharidů, z toho asi jednoduché cukry (glukóza, fruktóza) představují si 10 g. To není mnoho (je to méně, než obsahují běžné sladké nápoje), a pokud to dítě vypije postupně v průběhu cvičení, může to být prospěšné. Jinak ale vypití celého množství najednou představuje příjem 19 g sacharidů, které se budou rychle vstřebávat a zvyšovat glykémii, pokud nebude současně podán extra inzulin.

Jinak si ale myslím, že podobnou službu vám poskytne mírně sladká limonáda, u které ale rovněž musíte přesně znát obsah cukru. Ostatní doplňky nepovažuji za potřebné, pokud dítě neabsolvuje skutečně dlouhý vytrvalostní „závod“. Při něm bych ale raději doporučoval občasné přestávky, kontrolu glykémií a normální svačinu, i když by to pak nebyl závod v pravém slova smyslu. Znám ale sportovce s diabetem, kteří při sportu energetické nápoje celkem úspěšně používají. Jsou v tom ale zkušení, znají přesný obsah cukru v nápoji a upíjejí ho pomalu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den Pavlíno, hodnota lačné glykémie by měla být do 5,3 mmol/l. Pokud máte opakovaně hodnoty lačné glykémie vyšší, měla byste kontaktovat Vašeho lékaře. V některých případech pomáhá zařazení 2. večeře (např. kousek pečiva, šunka, sýr, zelenina, ořechy). Pokud toto nestačí, nasazují se tabletky metforminu nebo inzulín. Během těhotenství stoupá produkce hormonů a látek, které těhotenskou cukrovku způsobují, proto se mohou v průběhu těhotenství hodnoty glykémie "horšit" a překročí-li cílové hodnoty, zpřísňuje se dieta, příp. se nasazuje farmakoterapie. Sladké byste neměla, opakovaně vyšší glykémie ovlivňují mimiko. 

(odpovídá MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D. z interní ambulance porodnice "U Apolináře" v Praze)

Odpověď

Milý Lubomíre, správně podaný a dobře skladovaný inzulin, jehož doba použití není prošlá, stimuluje zpracování glukózy v tělesných tkáních. Glukóza vstupuje do buněk, kde se může spotřebovat při tvorbě energie, nebo se metabolickými procesy ukládá ve formě zásobních látek, např. jako glykogen nebo tuk. Inzulin také tlumí tvorbu glukózy v těle a zabraňuje rozkladu zásobních látek (hlavně glykogenu) zpátky na glukózu. Rychlost tohoto procesu a poměr mezi určitou dávkou inzulinu a množství glukózy, která se takto zpracuje, závisí na citlivosti tkání vůči inzulinu. U zdravého člověka, který má trvalou tvorbu vlastního inzulinu a dobrou citlivost vůči jeho působení, stačí malá dávka inzulinu k tomu, aby glykémie klesala.

Působení inzulinu může být ale výrazně zhoršeno tzv. malou citlivostí tkání (inzulinovou rezistencí). Inzulinová rezistence je velmi často přítomna u diabetiků 2. typu. Zhoršuje ji obezita, malá fyzická aktivita a také špatné vyrovnání diabetu samo o sobě. U některých pacientů s diabetem 2. typu jsou potřebné velmi vysoké dávky inzulinu (100 - 200 jednotek denně) a když se některá dávka vynechá, nemusí to být ani znát. Pomohou zejména pohyb a dieta.

Aby inzulin dobře účinkoval (a to i u diabetiků 1. typu), nesmí v těle ani při hladovění úplně chybět. Pokud se tak stane, procesy, které má inzulin aktivovat, se nejen zastaví, ale probíhají vlastně opačně. Když se potom inzulin podá, musí se nejprve „opačný směr metabolických reakcí“ zastavit a otočit. To může být příčinou, proč při zvyšující se glykémii nemusí podání inzulinu způsobit hned pokles a může po určitou dobu docházet ještě ke vzestupu.

Pochopitelně, pokud se inzulin podává k jídlu a dávka jídla je nepřiměřeně velká, bude docházet ke vzestupu glykémie, protože dávka inzulinu nebude prostě stačit.

Nyní dovolte, abych shrnul hlavní důvody, které mohou vysvětlovat vaše pozorování:

1. Máte výraznou inzulinovou rezistenci. Potřebujete velké dávky inzulinu. Pomohla by tělesná aktivita, redukční dieta a případně léky, které zlepšují citlivost vůči inzulinu. Časem by se citlivost vůči inzulinu zlepšila.
2. Máte nevyrovnaný diabetes a v těle chybí inzulin, zejména dlouhodobý. Aby rychle působící inzulin Fiasp mohl mít efekt, musí nejprve zkorigovat vaši vysokou glykémii. Protože jeho účinek je krátký, nemusí jeho dávka stačit k tomu, aby glykémie klesla. V praxi se to dá řešit tak, že si nejprve podáte tzv. korekční (opravnou) dávku a poté teprve obvyklou dávku před jídlem.
3. Zvolil jste příliš velkou dávku sacharidů v jídle a dávka inzulinu Fiasp k jejich „zdolání“ nestačila.
4. Účinek inzulinu mohou narušit osobní stres, nějaké jiné probíhající onemocnění nebo některé léky, např. Prednison či injekční léky obsahující podobné léky k obstřiku bolestivých kloubů či šlach.
5. Může se jednat o „smolnou“ injekci na místo, kde se inzulín špatně vstřebává nebo dojde v místě podání ke krvácení. K aplikaci může být použita příliš krátká jehla a jeho část z místa vpichu vyteče. Po podání inzulinu příliš rychle vytáhnete jehlu – měl byste počkat asi 10 vteřin.
6. Velmi málo pravděpodobná možnost: v těle máte přítomny protilátky proti inzulinu a ty narušují jeho účinek. Tuto možnost bych nechal na vašem diabetologovi a uvažoval bych o ní až nakonec.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Milo, dostávám hodně dotazů ohledně vhodné diety a někdy je to velmi komplikované. Ve vašem případě si ale myslím, že to nebude tak složité. Jenom úvodem musím říci, že nevím, co znamenají pojmy „slabší ledviny“, „trochu vyšší cholesterol“ a „potíže s krvetvorbou“.

Na základě Vašich slov si představuji, že máte určitou nadváhu, pro což svědčí i hodnota Vašeho BMI, cholesterol kolem 6 mmol/l, funkci ledvin výrazně nesníženou a možná méně červených krvinek, ale nikoliv vážnou chudokrevnost.

Moje doporučení tedy je, abyste jedla normální stravu a dbala zejména na to, aby nebyla zbytečně kalorická a obsahovala co nejméně živočišných tuků. Dovolím sei podkázat na část našeho webu Životospráva, který se ještě rodí.

Znejte hladinu svého krevního cukru a provádějte samostatné měření. Podle výsledků si odhadujte množství sacharidů v dietě a tomu odpovídající dávky inzulínu.

Protože máte nadváhu, vezměte si jako vzor např. velmi mírně redukční dietu s 1 700 kcal (7 400 kj), obsahující asi 220 g sacharidů, 60 g tuků a 75 g. bílkovin. Mohl bych vám pochopitelně doporučit radikálnější přístup, ale nevím, zda jste odhodlaná k redukční dietě, a tak si myslím, že pro začátek by toto mohlo vyhovovat. Návrh této diety by vám mohla poskytnout dietní sestra v diabetologické ambulanci, ale můžete ji také najít v mnoha příručkách. Samozřejmě ji můžete podle své chuti obměňovat, jen byste ji neměla překračovat.

Jezte 3x denně z talíře, nic neuždibujte, a snažte se také pohybovat. Doporučuji vám strávit týdně asi 150 min. pohybem, a to takovým, který bude pro vás natolik náročný, že vás při něm přejde chuť si povídat, abyste se příliš nezadýchala. Tedy středně náročný pohyb, např. rychlá chůze alespoň 6 km/hod. či něco, co vás baví, viz naše rubrika Pohyb s dalšími odkazy.

Do jídelníčku zařaďte zeleninu, mohla byste také mít denně jeden multivitamin, kterým bude zajištěn obsah železa, vápníku, vitaminů C, B a D a dalších. Uvádíte také alergii, pochopitelně nevím, na co. Pokud se jedná o potravinu, tak takovou vyškrtněte ze svého jídelníčku.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jiří, přiznám se, že nerozumím úplně vaší otázce. Nejspíš se domníváte, že příčinou, proč se nedokážete zvednout tak, abyste samostatně nasedl do svého auta, je diabetes. Možné to určitě je, ale na druhé straně, příčin může být více.

Svalovou slabost působí diabetes tehdy, pokud je špatně vyrovnaný. Například pří dlouhodobě vysoké glykémii může být tělo zbaveno dostatku tekutin, mohou chybět důležité soli a prvky, jako třeba sodík, draslík, vápník, chloridy apod. Další možností je, že dlouho trvající diabetes vedl k diabetické polyneuropatii a ta je přímo příčinou svalové slabosti.

Vy ale podle všeho máte diabetes velmi dobře vyrovnaný. Hodnota glykovaného hemoglobinu ("dlouhého cukru") 57 mmol/mol není nikterak strašná a hodnota 34 mmol/mol je dokonce zcela v normě. Podle všeho nemáte diabetes dlouho, a tak si myslím, že diabetes není příčinou vaší slabosti, možná k ní jen trochu přispívá.

Neuvedl jste mnoho informací, abych si mohl dostatečně představit situaci. Nevím, z jakého důvodu jste na vozíku. Příčinou může být nějaký úraz v mládí, ale také nějaké svalové onemocnění, které je příčinou vaší poruchy. To je, myslím, důležité vědět. Také uvádíte, že jste hodně zhubnul. Opět nevím, zda se tak stalo v důsledku nemoci, nebo naopak zda jste se po zjištění diabetu rozhodl zhubnout a podařilo se vám to. Při takovém nedostatku informací vám mohu dát jen zcela obecné rady:

Diabetes není pravděpodobně příčinou vaší slabosti. Máte ho nyní velmi dobře vyrovnaný a hodnota glykovaného hemoglobinu je na dolní hranici normy, což skoro naznačuje, že po zhubnutí už ani vaše laboratorní výsledky nejsou v pásmu diabetu.

Dal jste si úkol dokázat samostatně nastoupit do vašeho vozu. Stanovte si spolu s rehabilitačním pracovníkem postup, jak nastupování postupně nacvičit. Nechte si vysvětlit, které svaly zvláště potřebujete posílit a trénujte. Máte podle všeho silnou vůli, tak to jistě dokážete. Jen si ten cíl rozložte na realisticky dlouhou dobu, abyste nebyl zklamán, když se úspěch nedostaví hned. Asi by vám poradili i jiní lidé, kteří podobný problém také zažili.

Píšete, že máte jenom jednu ledvinu a že míváte časté infekce močových cest. Může to souvislet i s vaší omezenou hybností. Protože máte ledvinu jenom jednu, o to více o ni musíte pečovat. Měl byste znát svůj krevní tlak a včas léčit hypertenzi, měl byste sledovat případné infekce a ve spolupráci s lékaři je včas léčit a předcházet jim.

Pokud se vám podařilo zhubnout, snažte se tuto váhu udržet. Cvičením vám sice přibyde svalstvo, ale hmotnost by stoupat neměla. Jezte dostatečné množství kvalitních bílkovin, ale nikoliv nadměrné. K tomu celkem volně zeleninu, méně již sladké ovoce a jen velmi málo sacharidové přílohy, jako je chléb, knedlíky, brambory, rýže a podobně. Vyhýbejte se zbytečným živočišným tukům, je jich i v libovém mase dost.

O pití kokakoly jsme už v naší poradně psali v odpovědi na dotaz Nedostatek hořčíku u diabetika s inzulinem a pití coca-coly. V normálním množství není škodlivá - ale pozor, musí to být kola light nebo kola zero. Sladkou kolu nepijte. Ovocný čaj bez řepného cukru nebo Poděbradka prolinie jsou jistě vynikající. Ale většinu tekutin má tvořit obyčejná voda nebo čaj. Pijte kolem dvou litrů tekutin denně - pomůže to proti močovým infekcím. A choďte močit raději častěji, zbytečně moč nezadržujte.

Přeju vám hodně úspěchů a posílám těch pár rad. Více nemohu, když jinak váš zdravotní stav neznám.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Petře, souhlasím, že získávat informace o složení potravin přímo v prodejně je velmi obtížné až nemožné. K přečtení údajů na balení nestačí ani lupa v domácím prostředí, natož při nakupování. Dovolím si dát vám několik rad, jak postupovat:

1. Ještě doma před nákupem si rozmyslete, co vlastně chcete koupit a jaké požadavky to má splňovat. Pokud chcete umělé sladidlo, které neobsahuje žádný cukr, vyberte si nejprve některé, které by vám vyhovovalo. Můžete na to použít třeba příspěvek v našem webu v rubrice Náhradní sladidla. Rozmyslete si, zda to má být tekuté, sypké či v tabletách a zda se to má hodit třeba i k pečení. Takový výrobek potom kupte. V supermarketu, v lékárně či v obchodě s dietními potravinami, kde vám lépe poradí.
2. Pro diabetika nejsou žádné potraviny naprosto zakázané. Některé jsou ale málo vhodné, protože obsahují příliš mnoho cukru a zbytečně zvyšují glykémii. Jedná se třeba o med, sladké ovoce, sladké marmelády apod. Jejich náhražky pro diabetiky většinou obsahují také velké množství sacharidů, ty se jen pomaleji uvolňují. Já je osobně nedoporučuji, protože přidaná sladidla často působí nadýmání či průjem (mluvím o sladidlech, která mají podobný objem jako cukr, protože jejich přítomnost je v potravině nutná pro udržení správné konzistence). Já je osobně nedoporučuji. Nezhubnete po nich a také budou zvyšovat glykémii. Dejte si raději výjimečně jeden normální dortík, odhadněte si jeho obsah sacharidů a dejte si ho třeba místo přílohy.
3. Pokud chcete nějakou sladkost, třeba sušenky bez přidaného řepného cukru, rozmyslete si, kolik sacharidů by jedna porce měla obsahovat. I když se jedná o tzv. „dia“ výrobek, rozhodně to neznamená, že neobsahuje sacharidy. Mouka, škrob, ovoce, to vše obsahuje sacharidy stejně jako obdobné výrobky pro nediabetiky. Výrobek je pouze přislazen něčím jiným než řepným cukrem a o to méně bude obsahovat sacharidů. Je-li ke slazení použit sorbit nebo fruktóza (ovocný cukr), tak tyto látky se stejně nakonec v těle změní na krevní cukr a je nutné s nimi počítat. Obecně takové laskominy příliš nedoporučuji, protože stejně obsahují sacharidy a rozdíl od normálních zákusků či dortíků není velký. Když už na něco takového máte chuť, vezměte běžný výrobek, zjistěte si obsah sacharidů, započítejte si to do jídelníčku a snězte jen malou dávku. Bude to asi chuťově lepší a budete přesně vědět, co jíte. Jen na obsažené sacharidy nesmíte zapomenout: nemůžete si je přidat k běžnému obědu, ale musíte je vyměnit třeba za brambory, rýži, chléb apod., které naopak uberete. A máte-li diabetes 2. typu, tak bych se spíše obával obsahu tuků než sacharidů.
4. V obchodech najdete také diapivo. Normální pivo obsahuje poměrně hodně sacharidů a diabetik s tím musí počítat. Diapivo se při výrobě nechá déle kvasit, takže zbytkové sacharidy z ječmene se dále zkvasí na alkohol. Obsah sacharidů je potom velmi nízký. Ale pozor, takové pivo zase obsahuje více alkoholu! Ten je nejen také kalorický, ale je-li užíván pravidelně, tak je samozřejmě nezdravý, stejně jako u ostatních alkoholických nápojů.
5. Obsah sacharidů v různých výrobcích můžete najít na internetu. Existuje také aplikace pro chytré telefony, např. „Fér potravina“.  Pokud ji v telefonu máte, můžete si pomocí fotoaparátu naskenovat čarový kód. Telefon je potravinu rozpozná a dá vám přehled o složení výrobku. Stejným způsobem funguje také aplikace „Kalorické tabulky“. V prodejně přímo naskenujete čarový kód výrobku a dozvíte se jeho složení v čitelné podobě, mnohem lépe než z obalu.

Nakonec se znovu vracím ke svému hlavnímu doporučení: Při diabetu můžete jíst vlastně všechno. Jde jenom o to kolik a kdy. Pacient s diabetem 1. typu odhadne, kolik inzulínu si musí podat navíc. Pacient s diabetem 2. typu by se měl obávat hlavně nadváhy a neměl by proto jíst sladké a tučné laskominy. Když to ale udělá výjimečně, ať si raději vezme něco, co mu opravdu chutná a míst toho ať ubere něco jiného ve svém jídelníčku.

Většina takzvaných „diapotravin“ stejně obsahuje sacharidy i tuky a není možné je konzumovat bezstarostně.

A ještě něco: Svou povahou se bezlepková dieta zásadně liší diety diabetické. Osoby s nesnášenlivostí lepku v potravinách většinou nemohou pozřít ani minimální množství lepku, protože i velmi malé množství u nich vyvolává závažné potíže. Lepek je jedna z významných složek mouky, a ta se dnes přidává skoro do všech potravin. Je proto velmi těžké vyhledávat zaručeně bezlepkové potraviny, které si proto opravdu zaslouží být výrazně označeny.

Odpověď

Milá Petro, v prvé řadě je Coca Cola, stejně jako všechny vysoce slazené nápoje, zcela nevhodná pro pacienty s diabetem. Může se hodit k zažehnání hypoglykémie v množství 100 – 200 ml., případně ji lze zcela výjimečně použít jako nouzovou náhradu stravy u pacientů léčených inzulínem, kteří přechodně např. z důvodů těžké nevolnosti, nejsou schopni přijímat jinou stravu.  Pak je třeba ji ale užívat po velmi malých dávkách, poradit se s lékařem, kontrolovat si glykémie a co nejdříve přejít na dietní stravu.

Colu light naopak považuji za vhodný občasný doplněk, který může diabetikovi zpestřit hlavní jídlo nebo zažehnat žízeň. Obsahuje ale řadu látek, které ostatně jako všechno, mohou být ve větším množství zdravotně škodlivé. Jedná se nejen o několik umělých sladidel, ale také o kyselinu fosforečnou a kyselinu citronovou a kofein. Všechny tyto látky je možné považovat za bezpečné, ale i tady platí: všeho s mírou. Častější pití Coca Coly může vést k návyku, a to jednak na kofein, který má stimulační účinek, ale také na samotnou chuť, která pak člověka nutí ji pít nejen jako zpestření a osvěžení, ale jako náhradu normálních tekutin, zejména běžné vody.

Větší obsah kyseliny fosforečné může narušit rovnováhu mezi vápníkem a fosforem v organismu a způsobit nedostatek vápníku a případně i hořčíku. Nedostatek vápníku a hořčíku může vyvolat větší svalovou dřáždivost a únavu, a vést také k úbytku kostní hmoty.

Nepodařilo se mi najít studie, které by bezpečnost nebo naopak škodlivost Coca Coly prokazovaly či vyvracely. Kromě pozitivní reklamy lze ale najít hodně záporných hodnocení, která se ale neopírají o skutečná měření. Podle zdravého rozumu lze pacientovi s diabetem doporučit (když mu to chutná) 1 – 2 lahve Coca Coly light po 0,33 litru denně, maximálně 3, ale to již nikoliv denně. V úvahu je nutné ale vzít i jiné nápoje, které mají podobné složení. Hlavním denním nápojem by ale v každém případě měla být voda, případně čaj a neslazené doma připravené limonády s velmi nízkým obsahem cukru (silně ředěný pomerančový džus, jen pro dobrou chuť). Nevhodné je také pivo, které obsahuje kromě alkoholu také poměrně velké množství sacharidů. Toto množství je pochopitelně nutné započítat do doporučeného denního množství sacharidů.

Odpověď

Milý pane Františku, regulace krevního cukru a zvláště porušená regulace pří diabetu, jsou velmi složité procesy, na kterých se podílí nejen sekrece či podávání inzulínu, ale také produkce řady dalších hormonů a látek, které se v těle tvoří. Nelze tedy počítat s tím, že určitá fyzická zátěž či snědení určitého jídla vyvolá vždy stejný efekt. Ani u zdravých osob tomu tak není, jen se většinou neměří, takže se o tom neví.

Kromě toho glukometry ani přístroje v nemocnicích nejsou absolutně přesné přístroje a občas díky náhodným jevům (třeba délka skladování vzorku před vyšetřením) nemusejí vždy ukazovat úplně přesné výsledky.

Důležité je, že nemají významné odchylky, a ty u osobních glukometrů nemají při normálních hodnotách krevního cukru překročit asi 1 – 1,2  mmol/mol nahoru či dolů. Lze si pro jejich kontrolu zakoupit v lékárně kontrolní roztoky.

Neočekávejte od svých měření absolutní přesnost, není to ani potřebné. Spolehlivě poznáte, zda míváte hodnoty kolem normy, lehce zvýšené či hodně zvýšené. To je potřebné pro vaše zdraví, abyste věděl, zda máte svůj režim zpřísnit, či zda je vyhovující. Velmi vám také pomůže znalost vašeho glykovaného hemoglobinu.

Podle toho, co píšete, je zřejmě kontrola vašeho diabetu dobrá. Žádná z hodnot vaší glykémie nebyla doslova špatná. V den, kdy jste byl u lékaře, jste také vynechal ranní Metformin. To se mohlo podílet na tom, že vám glykémie neklesala ani po tělesné námaze.

Jinak vězte, že glukóza se v těle aktivně tvoří. U diabetiků 2. typu dokonce nadměrně. Tělo glukózu neustále potřebuje, zejména mozek. Proto i když nejíte, tak se určité množství do krve uvolňuje ze zásob glykogenu a částečně se glukóza nově tvoří z jiných látek. Nadměrnou tvorbu glukózy u diabetiků právě mírně tlumí metformin.

Při delší tělesné námaze glykémie u pacientů s diabetem 2. typu většinou klesá. Záleží na intenzitě a délce námahy, ale většinou by to mělo být aspoň 1 hodina lehčí námahy, jako je výlet normální chůzí. Kromě toho pravidelná fyzická zátěž (denně alespoň 45 minut námahy, která vede k zadýchání) dlouhodobě zlepšuje účinek inzulínu a zlepšuje vyrovnání diabetu. Proto se velmi doporučuje.

Moje doporučení pro vás je následující:

Snažte se udržovat hodnoty glykémie blízko normy, tj., do 5,6 mmol/l na lačno a do 7 mmol/l hodinu po jídle. Pokud se ale vyskytnou občas hodnoty do 10 mmol/l a bude to spíš výjimečně, nedejte se tím rozladit. Pokud by vyšší hodnoty byly opakovaně či většinou, uvažujte o zintenzivnění léčby. Používejte svůj glukometr k tomu, abyste se ujistil, kde se přibližně vaše glykémie pohybují (norma, lehké zvýšení, závažnější zvýšení) a nečekejte od glukometru naprostou přesnost. I když se změříte 2x po sobě, nedostanete stejné hodnoty. Snažte se přiměřeně svým možnostem pravidelně a po delší dobu pohybovat, protože to bude mít dlouhodobě příznivý efekt. Očekávejte, že při delším pohybu vám bude glykémie spíše klesat, a když ne, může jít o náhodu nebo o důsledek něčeho jiného – třeba větší jídlo dlouho před tím, vynechání léků nebo nějakou jinou probíhající nemoc.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Vážená paní Aleno, důvodů, proč se člověk může cítit nepřiměřeně unavený, je mnoho. Jednou z příčin může být nevyrovnaný diabetes. Nedostatek inzulínu v těle vede k nedostatečné tvorbě energie, kterou tělo potřebuje, a samotná vysoká glykémie může způsobit pocit únavy a ztrátu tekutin a některých iontů, jako např. hořčíku.

Vy ale píšete, že váš "dlouhý cukr", předpokládám glykovaný hemoglobin, je 48 mmol/mol, a to je celkem přijatelná hodnota svědčící proti nevyrovnanému diabetu. Myslím si tedy, že příčina vaší únavy spočívá v něčem jiném. Může to být na prvním místě obezita, kterou sama uvádíte. Ale protože jste ještě nedávno byla mnohem aktivnější, tak ani toto k vysvětlení nestačí.

Doporučuji vám, abyste navštívila vašeho obvodního lékaře a požadala jej o kontrolní vyšetření. Kromně úpravy krevního tlaku a vysvětlení redukční diety by bylo dobré, kdyby vám lékař provedl laboratorní vyšetření, které by mělo zahrnovat alespoň: krevní obraz, základní vyšetření moče, CRP (orientační ukazatel zánětu), kreatinin (ukazatel funkce ledvin), základní jaterní enzymy a dále ionty, jako jsou sodík, hořčík, draslík, chloridy a vápník a dále cholesterol a triacylglyceroly. Měla byste podstoupit i EKG. Ve vašem věku je také vhodné podstoupit kontrolní vyšetření tlustého střeva (kolonoskopii), pokud jste na něm již nebyla. To může odhalit zkryté krvácení, které může působit chudokrevnost a únavu. Měla byste také absolvovat gynekologickou kontrolu.

Užívání hořčíku většinou neškodí, ale pomáhat může jen v případě, že je ho v těle nedostatek. Pokud ho je v těle dostatek, jeho užívání únavu nezlepší.

Protože potřebujete být kvůli manželovi a zahradě opět fit, neměla byste nic odkládat a objednat se na vyšetření.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Inzulin Fiasp má začátek účinku ještě rychlejší, než „rychlé“ inzulinové analogy. Je to tím, že se rychleji vstřebává z podkoží do krve. U pacientů, kteří mají normální či téměř normální glykémie nalačno, se podává těsně před jídlem. Je už asi jedno, jestli to je 10, či 5 nebo 0 minut před jídlem. Jen u osob, které mají nalačno hodnotu na dolní hranici normy či pod ní, je možné jej podat také až těsně po jídle, aby se předešlo hypoglykémii.

Pokud vaše glykémie hodinu po jídle je do 10 mmol/l a za 3 hod. se dostane do normy, jedná se ještě o velmi uspokojivý výsledek.

Pokud byste chtěl zabránit vzestupu glykémie po jídle, musíte trochu zvýšit dávku inzulinu před jídlem nebo sníst menší množství sacharidů. Malé rozdíly v časovém odstupu vyjádřené v jednotkách minut jistě nehrají roli.

Pokud je vaše hodnota glykémie před jídlem vyšší, než byste chtěl, musíte k plánované dávce bolusového inzulinu připočítat také něco navíc ke snížení glykémie. Pak je lepší chvilku počkat, až glykémie klesne, a pak teprve začít jíst. Dávku inzulinu si také můžete vypočítat pomocí bolusového kalkulátoru, který bere v úvahu množství sacharidů, vaši aktuální glykémii a vaši citlivost vůči inzulinu.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Jehly pro inzulínová pera jsou oficiálně určena k jednomu použití a podle výrobce by se měly vždy po použití vyměnit. Tedy pouze toto doporučení může dát lékař na podobný dotaz. Nejjednodušší by bylo použít inzulínovou stříkačku i s jehlou na jedno použití, nabrat inzulín z ampulky a poté stříkačku vyhodit.

Variantou je, že pacient má svoje inzulínové pero. To může být použito jen pro tohoto pacienta. Pokud si ve zdravotnickém zařízení nemůže inzulín aplikovat sám, může ho aplikovat sestra s jeho perem a použít k tomu novou jehlu, kterou poté vyhodí. Tenkou krytku znovu vůbec nenasazuje, mohla by se poranit.

V praxi se ovšem jehly do per používají opakovaně. Řada pacientů si aplikuje inzulín 4x i vícekrát denně, ale pojišťovna hradí na jeden rok jen 200 jehel. Kromě toho, výměna jehla je poměrně zdržující a evidentně zbytečná. Pacienti je tedy „na vlastní nebezpečí“ používají opakovaně, a to do otupení či zahnutí, většinou 3 – 10x. Postupují při tom tak, že po použití na jehlu nasadí opět tenkou originální krytku. Ta jde nasadit poměrně obtížně (asi to tak výrobci dělají schválně, aby to šlo špatně). Potom nasadí krytku celého pera. Někdy jim to jde obtížně a může se stát, že se jehly dotknou rukou, výjimečně se píchnou do prstu. Je na jejich rozhodnutí, zda jehlu pak zahodí, nebo to ignorují. Pacient si má aplikovat inzulín v hygienickém prostředí a mýt si ruce. V praxi se komplikace s tímto postupem prakticky nevyskytují.

Když se jehla vyměňuje, má se postupovat tak, že se stará jehla z pera odšroubuje. Nejlépe k tomu slouží široká krytka, kterou si pacient schoval od minulé výměny jehly. Odšroubuje starou jehlu s pomocí staré krytky a zahodí obojí. Krytka je široká, postup je bezpečný. Potom opět s pomocí nové široké krytky našroubuje novou jehlu, která je navíc kryta ještě tenkou krytkou.

Pro použití v nemocnici připadají v úvahu tyto postupy:

1. Pacient si sám pod dohledem sestry aplikuje inzulín svým perem. Na vlastní nebezpečí si případně nevymění jehlu a ponechá ji nasazenou pro příště. Sám nasadí tenkou krytku a nasadí velký kryt pera.
2. Pacient není schopen si sám píchnout inzulín, ale má vlastní pero a vlastní jehly. On sám nebo sestra nastaví potřebnou dávku inzulínu, on sám odstraní tenkou krytku a sestra mu aplikuje inzulín. On sám pak znovu nasadí tenkou krytku a kryt pera, případně jehlu vymění.  Pokud to neumí, musí sestra použít novou jehlu a bezpečně ji nasadit (i s velkou krytkou).
3. Pacient není schopen se starat o aplikaci svého inzulínu. Sestra nabere potřebné množství inzulínu do stříkačky na jedno použití a standardně jej aplikuje.

Dialyzační prostředí je možno považovat za potenciálně infekční. V rámci ochrany pacienta i personálu a to i z hlediska právního doporučuji 3. postup za nejvhodnější. Je-li pacient samostatný, připadá v úvahu postup 1., ale pacient musí být sám zodpovědný za dodržování správného postupu.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Dagmaro, předpokládám, že ve vašem případě se jedná o diabetes 2. typu. K tomuto onemocnění má řada lidí vrozené vlohy a porucha se rozvíjí postupně s přibývajícími léty a kilogramy a pohodlnějším způsobem života. Protože léta člověk neshodí, je třeba se soustředit na ty kilogramy a pomáhat tomu tělesným pohybem, samozřejmě v rámci možností. I tak ale může onemocnění postupovat, citlivost vůči vlastnímu inzulínu se nemusí výrazně zlepšovat a sekrece inzulínu ve vašem těle se může postupně snižovat. To všechno je ale dlouhodobá porucha. V mnoha případech má tělo v sobě zásoby energie v podobě podkožního a nitrobřišního tuku na velmi dlouhou dobu a jeden zákusek navíc se v tom snadno ztratí.

Aby se vaše výsledky zlepšily, je potřebná dlouhodobá snaha a změna životosprávy. Když se člověku podaří skutečně zhubnout a začne se pravidelně pohybovat, citlivost vůči inzulínu se většinou zlepší a tělu může postačovat jeho vlastní inzulín, který si vytváří. Taková změna se ale nepodaří hned. Trvá to měsíce i roky a člověk musí odolat, aby se ke svým dřívějším zvykům nevrátil. Pak se ale zlepší jeho celková kondice a vznikají předpoklady, aby se nerozvíjely komplikace diabetu. Člověk z toho má pak radost a vidí, že jeho námaha za něco stála.

Cukr, který vám koluje v krvi, zdaleka nepochází jen z potravy. Glukóza se v těle vytváří ze zásobních látek a inzulín působí tak, že toto uvolňování glukózy tlumí. Jednou z poruch při diabetu 2. typu právě spočívá v tom, že zejména játra nejsou dostatečně tlumena inzulínem a proto ze svých energetických zásob uvolňují glukózu, a to třeba i když nic nejíte. Tomu lze předcházet některými léky nebo injekčním inzulínem, ale dlouhodobé zlepšení přinese omezení kalorického příjmu a zařazení pravidelného a déle trvajícího pohybu do vašeho denního programu.

Rozdíl mezi hodnotami glykémie 6, 8 nebo 10 mmol/l není zásadní, zvláště když se jedná o hodnoty zjištěné jenom během několika dnů. Může se jednat o náhodné kolísání. Jestliže vydržíte dodržovat dietu, efekt se určitě dostaví. A vy to pak zjistíte po 2 – 3 měsících zejména na hodnotě glykovaného hemoglobinu. Jeho hodnotu byste rovněž měla znát. Proto vám doporučuji: vydržte ve svém úsilí a nenechte se rozladit občasným kolísáním hodnot. Pojídání sladkostí není hřích. Jsou to ale kalorie navíc, jsou zbytečné a vaši poruchu zhoršují. A zamyslete se do minulosti. To jistě není jeden zákusek nebo jeden chleba navíc. Většinou je to zákusků více a moho jiných zbytečných potravin, které se vám nyní mstí.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:
další informace o glykovaném hemoglobinu naleznete v odpovědi pana profesora zde: dlouhý cukr

Odpověď

Magnetoterapie představuje využití magnetického pole různého typu v praxi pro léčebné a regenerační účinky. Mimo jiné tedy působí na regeneraci buněk a zlepšuje hojení ran. Diabetes 2. typu patří mezi onemocnění, pro které je typická porucha citlivosti na inzulin respektive se jedná o poruchu jeho vylučování. Léčba spočívá v úpravě životního stylu, redukci hmotnosti, přiměřené pohybové aktivitě. Pokud dietní opatření a změna životního stylu nezlepší glykémii, přistupujeme k léčbě medikamenty. Ve Vašem případě je to inzulin  a metformin (Siofor). Jejich kombinace zajistí, že Vaše glykémie na lačno bude v optimálních hodnotách a že během dne budou výkyvy glykémie menší. Pouze magnetoterapií cukrovku tedy vyléčit nelze. U pacientů s chronickými komplikacemi cukrovky například diabetickou nohou je však možné magnetoterapii úspěšně aplikovat ke zlepšení hojení chronických ran, nebo pro zlepšení prokrvení končetin.

Odpověď

Milý Patriku, v řadě minulých i některých současných studiích se lékaři snažili co nejvíce prodloužit remisi. Zejména se zkoušely různé léky, které tlumí autoimunitní reakce při diabetu 1. typu. Tyto imunosupresívní léky měly často určitý efekt a remisi prodlužovaly. Na druhé straně ale měly nežádoucí efekty vyplývající z používání těchto léků. Proto zatím žádný z nich nebyl doporučen a nelze jej použít mimo řádně kontrolované výzkumné klinické studie.

Z běžných opatření ale má efekt kvalitní léčba diabetu – to znamená, podávání inzulínu co nejlépe tak, aby glykémie byla blízko normy. V takovém případě se buňky, které vyrábějí v těle inzulín, méně namáhají, mohou si „odpočinout“ a jejich funkce déle vydrží. I částečná funkce má totiž velký význam a průběh diabetu zlepšuje.

Dojde-li k úplné remisi, to znamená, že je možné vysadit inzulín, je dobré jíst málo kalorickou stravu (nikoli však hladovět) a dostatečně se pohybovat. Jedná-li se ale opravdu o diabetes 1. typu, časem opět bude potřebný inzulín, s tím se musíš smířit.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den. Aplikovat Lantus 2x denně je skutečně dobrá možnost. Znamená to ale jednu injekci navíc. Dávka Lantusu podávaného večer se volí tak, abyste ráno měla pokud možno dobrou glykémii (mezi 4,5 a 7 mmol/l), a přitom abyste během noci neměla hypoglykémii. To jde někdy ale obtížně, protože se zvyšující se dávkou u někoho roste riziko noční hypoglykémie (k ránu). Pak se může hodit dávku rozdělit, například ve vašem případě dát večer 8 j a ráno také 8 j (a dále to vyzkoušet a upravit dávky).

Problém ale může být také v tom, že polední dávku Novorapidu dáváte příliš malou a bylo by vhodné ji tedy zvýšit, anebo vaše jídlo obsahuje příliš mnoho sacharidů.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den. Antidepresiva včetně fluvoxaminu mohou mít vliv na glukózovou toleranci. Vysvětluje se to někdy větší chutí k jídlu a přírůstkem hmotnosti, ale také snižováním efektu inzulínu. Jsou to ale často velmi důležité léky, a tak zhoršení glykémie nebývá důvodem k jejich vysazení, pokud pacient skutečně trpí depresí. Stejně tak valproová kyselina může mírně přispívat ke vzniku diabetu.

Jako prevenci těchto nežádoucích účinků doporučuji pokračovat v dietě a přidat více pohybu, případně předepsání nějakých léků na diabetes. Nepochopil jsem z vašeho dotazu, zda skutečně hubnete (snižuje se vaše hmotnost) nebo „hubnete“ ve smyslu, že se snažíte zhubnout, protože naopak váhu nabíráte. V tom prvním případě by opravdu nějaká léčba diabetu mohla být vhodná, v tom druhém byste se měla skutečně pokusit zhubnout.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)