Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví! Informace v nich nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Webové stránky, na které hodláte vstoupit, jsou určeny výhradně odborníkům dle zákona číslo 40/1995 Sb. o regulaci reklamy ve znění pozdějších předpisů. Odborník ve smyslu §2a zákona číslo 40/1995 Sb. je osoba oprávněná předepisovat či vydávat léčivé přípravky, nebo osoba oprávněná poskytovat zdravotní služby.



6.1.2.4 Analoga GLP-1

Autor:
Prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc.

Pracoviště: Centrum diabetologie, IKEM Praha


Analoga glucagon-like peptidu-1 (GLP-1) se váží na receptor pro GLP-1 a následně jej aktivují. Jejich účinek je tudíž shodný s účinkem endogenního GLP-1. Na rozdíl od něj se však jedná o peptidy relativně odolné vůči degradaci zprostředkované DPP-4, a tudíž s delším biologickým poločasem. Někdy se pro ně používá také označení inkretinová mimetika či agonisté receptorů GLP-1.

Analoga GLP-1 (exenatid, liraglutid, lixisenatid, dulaglutid, semaglutid a v ČR již neregistrovaný albiglutid) v závislosti na příjmu potravy a aktuální glykémii zvyšují sekreci inzulinu a potlačují sekreci glukagonu v endokrinních buňkách pankreatu. Zpomalují evakuaci žaludku a zvyšují pocit sytosti. Zpomalení evakuace žaludku je příčinou ovlivnění vstřebávání perorálně podávaných léčiv, přičemž celková míra vstřebání se obvykle nemění, avšak maximální plazmatické koncentrace bývají nižší a čas jejich dosažení delší. V neklinických studiích analoga GLP-1 zvyšují replikaci a potlačují apoptózu B-buněk pankreatu.

Analoga GLP-1 snižují glykémii postprandiální i nalačno, redukují hodnotu glykovaného hemoglobinu o asi 10 mmol/mol (podkožně aplikovaný semaglutid, který má nejsilnější efekt z dostupných analog GLP-1, i více, tj. o 15-20 mmol/mol), nevedou k hypoglykémii (riziko je shodné s placebem a zvyšuje se pouze při kombinaci s deriváty sulfonylurey či inzulinem), snižují chuť k jídlu i tělesnou hmotnost (cca o 3-5 kg, u osob s vyšším stupněm obezity při aplikaci dávek vyšších než používaných v diabetologii o 10-12 kg), mohou vést k mírnému zlepšení postprandiálních hladin lipidů a k poklesu systolického krevního tlaku (cca o 3-4 mmHg).

Nejčastějším nežádoucím účinkem analog GLP-1 jsou gastrointestinální obtíže (především nauzea), které se mohou vyskytnout u 5-15 % nemocných, a to zejména v prvních dvou týdnech po zahájení terapie.

Předmětem diskusí je bezpečnost jejich dlouhodobé aplikace z hlediska celkové mortality, kardiovaskulárního rizika, rizika srdeční nedostatečnosti a rizika nádorových onemocnění. Dosavadní výsledky intervenčních studií doložily kardiovaskulární bezpečnost (včetně srdeční nedostatečnosti) lixisenatidu (studie ELIXA), liraglutidu (studie LEADER), semaglutidu (studie SUSTAIN 6), exenatidu s prodlouženým uvolňováním (exenatid LAR; studie EXSCEL), albiglutidu (studie HARMONY Outcomes) a dulaglutidu (studie REWIND). Liraglutid, semaglutid, dulaglutid a albiglutid byly dokonce spojeny s příznivým ovlivněním kombinovaného kardiovaskulárního výsledku označovaného jako MACE (Major Adverse Cardiovascular Event), který zahrnuje úmrtí z kardiovaskulárních příčin, nefatální infarkt myokardu a mozkovou příhodu (MACE 3), příp. další kardiovaskulární ukazatele, jako jsou revaskularizační výkony.

Uzavřeny byly kardiovaskulární studie s lixisenatidem (ELIXA), albiglutidem (HARMONY Outcomes), liraglutidem (LEADER), semaglutidem (injekčním, nikoli perorálním; SUSTAIN 6), exenatidem s prodlouženým uvolňováním (exenatid LAR; EXSCEL) a dulaglutidem (REWIND).

Do zmíněných studií byli většinou zařazeni vysoce rizikoví diabetici 2. typu, to znamená, že kardiovaskulární onemocnění v anamnéze měli buď všichni účastníci studie (ELIXA, HARMONY Outcomes), nebo jich byla většina a tvořili 73-83 % randomizovaných osob (LEADER, SUSTAIN 6, EXSCEL); trvaly od 1,6 do 3,8 let. Výjimkou byla pouze studie REWIND, v níž osoby s kardiovaskulárním onemocněním tvořily pouze 31,5 %, takže zahrnovala i nemocné v primární prevenci, navíc byla delší a trvala 5,4 let.

Ve čtyřech z těchto studií bylo prokázáno příznivé ovlivnění kombinovaného kardiovaskulárního výsledku (MACE). Kardiovaskulární riziko (MACE 3) pokleslo o 13 % v případě liraglutidu (LEADER), o 26 % v případě semaglutidu (SUSTAIN 6), o 22 % v případě albiglutidu (HARMONY Outcomes) a o 12 % v případě dulaglutidu (REWIND).

Nejtvrdším hodnocením efektu farmaka je jeho vliv na celkovou mortalitu. Její redukce však byla významná pouze u liraglutidu. Jeho užívání v dávce 1,8 mg denně bylo v případě diabetiků s vysokým kardiovaskulárním rizikem provázeno významným snížením jak kardiovaskulární mortality (o 22 %), tak i celkové mortality (o 15 %).

Výsledky studií ukazují, že analoga GLP-1 mohou u nemocných s diabetem redukovat výskyt kardiovaskulárních příhod souvisejících s aterosklerózou (ASCVD) v sekundární, ale i primární prevenci. Navíc mají tato farmaka i renoprotektivní potenciál, který je však u většiny z nich omezen na redukci albuminurie. Snížení rychlosti poklesu glomerulární filtrace bylo doloženo pouze pro dulaglutid ve studii REWIND.

Ve srovnání s gliptiny jsou analoga GLP-1 účinnější, co se příznivého ovlivnění glykémie týče, a navíc snižují tělesnou hmotnost. Mají však více nežádoucích gastrointestinálních projevů. Jejich klinickou nevýhodou je nutnost injekčního podávání (s výjimkou semaglutidu, viz dále), která je však u některých z nich minimalizována možností aplikace 1x týdně. Na rozdíl od léčby inzulinem nevyžaduje podávání analog GLP-1 selfmonitoring glykémií ani úpravy dávek.

Nevýhoda spojená s nutností injekční aplikace analog GLP-1 vedla ke snaze o přípravu perorální lékové formy. Protože všechna analoga GLP-1 jsou bílkovinami, jejich vstřebávání je po perorálním podání značně problematické. Dosud jediným analogem GLP-1 s dostupnou perorální lékovou formou je semaglutid. Míra jeho vstřebávání je sice nízká a značně variabilní, avšak velmi dlouhý biologický poločas spolu s každodenním podáváním a přítomností pomocných látek zvyšujících míru vstřebávání vedou po 4-5 týdnech jeho užívání k dosažení ustáleného stavu s dobrou predikcí a stabilitou hypoglykemického účinku.

Indikací analog GLP-1 je diabetes mellitus 2. typu. Vzhledem k prokázaným příznivým účinkům liraglutidu, dulaglutidu a semaglutidu na kardiovaskulární komplikace je použití těchto analog GLP-1 indikováno u všech diabetiků s vysokým kardiovaskulárním rizikem, a to nezávisle na hladině glykovaného hemoglobinu. U ostatních skupin diabetiků zůstávají analoga GLP-1 léky druhé volby a přidávají se do kombinace nejčastěji s metforminem, avšak mohou být kombinována i s ostatními antidiabetiky s odlišným mechanismem účinku (glitazony, glifloziny, deriváty sulfonylurey, inzulinem). Gliptiny jsou prakticky jedinými antidiabetiky, která nejsou do kombinací s analogy GLP-1 vhodná. Naopak vzhledem k vlivu na tělesnou hmotnost a postprandiální hyperglykémii je výhodné kombinovat analoga GLP-1 s dlouze působícím inzulinem či s glitazonem (ideálně v trojkombinaci s metforminem). Dostupné jsou fixní kombinace analog GLP-1 a dlouze působícího inzulinu (aktuálně kombinace liraglutidu s degludek inzulinem a kombinace lixisenatidu s glargin inzulinem). Analoga GLP-1 diferencovaně snižují také glykémii nalačno a postupně jsou dokončována klinická hodnocení fáze III, na jejichž podkladě by indikace analog GLP-1 mohly být rozšířeny i na kombinaci s rychle působícím inzulinem (v současné době schváleno pouze pro dulaglutid) či bifázicky působícím inzulinem, tj. stabilizovanou směsí rychle či velmi rychle působícího inzulinu a středně rychle působícího protamin-zink inzulinu (v současné době schváleno pro liraglutid a semaglutid). Analoga GLP-1 lze použít i v monoterapii, obvykle při kontraindikaci metforminu.

Další indikací vybraných analog GLP-1 je léčba obezity, resp. nadváhy u rizikových pacientů. K tomuto účelu je v současné době registrován liraglutid a nověji i semaglutid, jehož účinek na redukci tělesné hmotnosti je vyšší než v případě liraglutidu.

Snižování tělesné hmotnosti pozorované po aplikaci analog GLP-1 je považováno za účinek žádoucí stejně jako snížení chuti k jídlu. To však u některých pacientů leckdy progreduje až do stavu nechutenství, které již může být vnímáno jako účinek nežádoucí.

exenatidum

A10BJ01                                       
   Charakteristika:
IAD ze skupiny analog GLP-1; snižuje glykémii postprandiální i nalačno; po podkožní aplikaci roztoku (léková forma s okamžitým uvolňováním) se vstřebává 65-76 % dávky, účinek dosahuje maxima za 2-3 hodiny po aplikaci a trvá 5 hodin; po podkožní aplikaci suspenze v kopolymeru kyseliny glykolové a mléčné (léková forma s prodlouženým uvolňováním, LAR) se vstřebává jen velmi pomalu, terapeutických koncentrací dosahuje během 1-2 týdnů po zahájení aplikace, v průběhu dalších 6-7 týdnů se jeho plazmatická koncentrace dále zvyšuje a maxima dosahuje od 8. týdne aplikace, po ukončení aplikace se plazmatická koncentrace exenatidu snižuje postupně v průběhu 10 týdnů; metabolizuje se na nízkomolekulární peptidy a aminokyseliny.
   Indikace:
diabetes mellitus 2. typu; používá se v kombinaci s metforminem, pioglitazonem, glifloziny, deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Kontraindikace:
přecitlivělost na exenatid, těžká porucha funkce ledvin (CLcr pod 30 ml/min), aplikace pacientům mladším 18 let, gravidita, laktace, aplikace exenatidu v lékové formě suspenze ženám ve fertilním věku bez řádně zajištěné kontracepce; opatrnosti je třeba u pankreatitidy v anamnéze, u onemocnění trávicího ústrojí (riziko zhoršení onemocnění v důsledku zpomalení pasáže GIT) a u těžší poruchy funkce ledvin.
   Nežádoucí účinky:
nauzea, zvracení (při aplikaci exenatidu v lékové formě suspenze méně často), průjem; méně často bolesti břicha, gastroezofageální reflux, gastritida, abdominální distenze, flatulence, zácpa, bolesti hlavy, závratě, podráždění v místě aplikace; vzácně eruktace, cholelitiáza, střevní obstrukce (při aplikaci exenatidu v lékové formě roztoku velmi vzácně), pankreatitida, zhoršení funkce ledvin; velmi vzácně reakce přecitlivělosti (alergické kožní reakce, svědění, angioedém, anafylaktická reakce); exenatid nevede k hypoglykémii, zvyšuje však riziko jejího vzniku, pokud je podáván v kombinaci s deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Lékové interakce:
zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž může ovlivnit biologickou dostupnost řady léčiv, mezi jejich podáním a aplikací exenatidu v lékové formě roztoku je třeba dodržet odstup minimálně jedné hodiny; exenatid obsažený v lékové formě suspenze má jen malý vliv na zpomalení vyprazdňování žaludku, a proto je v jeho případě klinický význam této lékové interakce obvykle zanedbatelný.
   Dávkování:
Léková forma roztoku: podkožně zpočátku 5 µg 2x denně po dobu minimálně 4 týdnů, poté lze v případě potřeby a dobré tolerance dávku zvýšit na 10 µg 2x denně; aplikuje se v časovém intervalu 60 minut před jídlem, obvykle před snídaní a večeří, možná je též aplikace před jakýmikoli dvěma hlavními jídly během dne, mezi aplikací obou dávek však musí být dodržen odstup minimálně 6 hodin. Léková forma suspenze: podkožně 2 mg 1x týdně nezávisle na jídle.
   Upozornění:
ženy ve fertilním věku léčené exenatidem v lékové formě suspenze mají užívat účinnou kontracepci nejen v průběhu terapie, ale ještě alespoň tři měsíce po jejím ukončení.

LÉKOVÁ FORMA ROZTOKU S OKAMŽITÝM UVOLŇOVÁNÍM
   Rp
Byetta inj sol (AstraZeneca, S)
0,3 mg v 1,2 ml roztoku (60 dávek po 5 µg, předplněná pera) nebo 0,6 mg ve 2,4 ml roztoku (60 dávek po 10 µg, předplněná pera)

LÉKOVÁ FORMA SUSPENZE S PRODLOUŽENÝM UVOLŇOVÁNÍM (tzv. LAR)
   Rp
Bydureon inj plv sus (AstraZeneca, S)
2 g v 1 lahvičce prášku + solvens v předplněné injekční stříkačce, nebo 2 g v prášku obsaženém v první komoře náplně + solvens obsažené ve druhé komoře náplně (náplň je vložena do pera pro jednorázové použití)

liraglutidum

A10BJ02                                      
   Charakteristika:
IAD ze skupiny analog GLP-1; snižuje glykémii postprandiální i nalačno; po podkožní aplikaci se vstřebává přibližně 55 % dávky; metabolizuje se na nízkomolekulární peptidy a aminokyseliny; účinek dosahuje maxima za 8-12 hodin po aplikaci a přetrvává déle než 24 hodin.
   Indikace:
Diabetes mellitus 2. typu; používá se v kombinaci s metforminem, pioglitazonem, glifloziny, deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem, příp. i v monoterapii (při kontraindikaci nebo intoleranci metforminu). Obezita u pacientů s BMI ≥ 30 kg/m2, případně nadváha u pacientů s BMI 27-30 kg/m2 a přítomností rizikových faktorů (např. prediabetes, diabetes 2. typu, dyslipidémie, hypertenze nebo jiné kardiovaskulární onemocnění, obstrukční spánková apnoe); používá se vždy ve spojení s nízkoenergetickou dietou a kognitivně behaviorální modifikací stravovacích a pohybových návyků.
   Kontraindikace:
přecitlivělost na liraglutid, srdeční nedostatečnost třídy IV dle NYHA (pro nedostatek zkušeností), aplikace dialyzovaným pacientům, těžká porucha funkce jater, aplikace dětem mladším 10 let, gravidita, laktace; opatrnosti je třeba u pankreatitidy v anamnéze, u onemocnění trávicího ústrojí (možnost zhoršení onemocnění v důsledku zpomalení pasáže GIT), u tyreopatií.
   Nežádoucí účinky:
nauzea, průjem; méně často zvracení, bolesti břicha, gastroezofageální reflux, gastritida, abdominální distenze, flatulence, zácpa, bolesti hlavy, závratě, tachykardie, podráždění v místě aplikace, při terapii obezity dále nespavost; vzácně cholelitiáza, cholecystitida, zhoršení funkce ledvin, alergické kožní reakce, svědění; velmi vzácně střevní obstrukce, pankreatitida, hyperplazie C-buněk štítné žlázy, anafylaktická reakce; liraglutid nevede k hypoglykémii, zvyšuje však riziko jejího vzniku, pokud je podáván v kombinaci s deriváty sulfonylurey.
   Lékové interakce:
mírně zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž může ovlivnit biologickou dostupnost řady léčiv, klinický význam této lékové interakce je však omezený.
   Dávkování:
Diabetes 2. typu: podkožně dospělí a děti starší 10 let zpočátku 0,6 mg 1x denně po dobu minimálně 7 dnů, poté 1,2 mg 1x denně, v případě potřeby a dobré tolerance lze v odstupu dalších minimálně 7 dnů dávku zvýšit na 1,8 mg 1x denně; aplikuje se nezávisle na jídle. Obezita, resp. nadváha: podkožně dospělí a děti starší 12 let zpočátku 0,6 mg 1 denně, v odstupu minimálně 7 dnů se denní dávka postupně zvyšuje o 0,6 mg až na cílovou dávku 3 mg 1x denně; aplikuje se nezávisle na jídle; při těžké poruše funkce ledvin (CLcr pod 30 ml/min) nepoužívat.
   Upozornění:
u kombinovaného přípravku je vedle kontraindikací, nežádoucích účinků a lékových interakcí uváděných výše nutné respektovat i kontraindikace, nežádoucí účinky a lékové interakce druhé komponenty v něm obsažené, tj. degludek inzulinu (viz kapitolu 6.1.1.3).
   Rp
Saxenda inj sol (Novo Nordisk, DK)
18 mg ve 3 ml roztoku (30 dávek po 0,6 mg, 15 dávek po 1,2 mg, 10 dávek po 1,8 mg nebo 6 dávek po 3 mg, předplněná pera); přípravek je určený k terapii obezity, resp. nadváhy
   Rp
Victoza inj sol (Novo Nordisk, DK)
18 mg ve 3 ml roztoku (30 dávek po 0,6 mg, nebo 15 dávek po 1,2 mg, resp. 10 dávek po 1,8 mg, předplněná pera); přípravek je určený k terapii diabetu 2. typu

KOMBINOVANÝ PŘÍPRAVEK

A10AE56

   Rp Xultophy 100 IU/ml + 3,6 mg/ml inj sol (Novo Nordisk, DK)
Složení: insulinum degludecum 300 IU, liraglutidum 10,8 mg ve 3 ml roztoku (předplněné pero).
Dávkování: přísně individuální podle potřeby pacienta; vždy podkožní injekcí 1x denně; používá se u dospělých v kombinaci s metforminem a/nebo dalšími antidiabetiky.

lixisenatidum

A10BJ03                                     
   Charakteristika:
IAD ze skupiny analog GLP-1; snižuje glykémii postprandiální i nalačno; po podkožní aplikaci se prakticky úplně vstřebává; metabolizuje se na nízkomolekulární peptidy a aminokyseliny; účinek dosahuje maxima za 1-3 hodiny po aplikaci a přetrvává déle než 24 hodin.
   Indikace:
diabetes mellitus 2. typu; používá se v kombinaci s metforminem, pioglitazonem, glifloziny, deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Kontraindikace:
přecitlivělost na lixisenatid, těžká porucha funkce ledvin (CLcr pod 30 ml/min), aplikace pacientům mladším 18 let, aplikace ženám ve fertilním věku bez řádně zajištěné kontracepce, gravidita, laktace; opatrnosti je třeba u pankreatitidy v anamnéze, u onemocnění trávicího ústrojí (možnost zhoršení onemocnění v důsledku zpomalení pasáže GIT), u těžší poruchy funkce ledvin.
   Nežádoucí účinky:
nauzea, zvracení, průjem, bolesti hlavy; méně často bolesti břicha, gastroezofageální reflux, abdominální distenze, flatulence, zácpa, závratě, podráždění v místě aplikace; vzácně alergické kožní reakce, anafylaktická reakce; velmi vzácně pankreatitida; lixisenatid nevede k hypoglykémii, zvyšuje však riziko jejího vzniku, pokud je podáván v kombinaci s deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Lékové interakce:
mírně zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž může ovlivnit biologickou dostupnost řady léčiv, klinický význam této lékové interakce je však omezený.
   Dávkování:
podkožně zpočátku 10 µg 1x denně po dobu 14 dnů, poté 20 µg 1x denně; aplikuje se v časovém intervalu 60 minut před libovolným hlavním jídlem, každý den však přibližně ve stejnou dobu.
   Upozornění:
u kombinovaných přípravků je vedle kontraindikací, nežádoucích účinků a lékových interakcí uváděných výše nutné respektovat i kontraindikace, nežádoucí účinky a lékové interakce druhé komponenty v nich obsažené, tj. glargin inzulinu (viz kapitolu 6.1.1.3).
   Rp
Lyxumia inj sol (Sanofi-Aventis, F)
0,15 mg ve 3 ml roztoku (14 dávek po 10 µg, předplněná pera) nebo 0,3 mg ve 3 ml roztoku (14 dávek po 20 µg, předplněná pera)

KOMBINOVANÉ PŘÍPRAVKY

A10AE54

   Rp Suliqua 100 IU/ml + 33 µg/ml inj sol (Sanofi-Aventis, F)
Složení: insulinum glarginum 300 IU, lixisenatidum 100 µg ve 3 ml roztoku (předplněné pero).
Dávkování: přísně individuální podle potřeby pacienta; vždy podkožní injekcí 1x denně; používá se v kombinaci s metforminem a/nebo dalšími antidiabetiky.

   Rp Suliqua 100 IU/ml + 50 µg/ml inj sol (Sanofi-Aventis, F)
Složení: insulinum glarginum 100 IU, lixisenatidum 50 µg v 1 ml roztoku.
Dávkování: přísně individuální podle potřeby pacienta; vždy podkožní injekcí 1x denně; používá se v kombinaci s metforminem a/nebo dalšími antidiabetiky.

dulaglutidum

A10BJ05                                     
   Charakteristika:
IAD ze skupiny analog GLP-1; snižuje glykémii postprandiální i nalačno; po podkožní aplikaci se vstřebává 47-65 % dávky; metabolizuje se na nízkomolekulární peptidy a aminokyseliny; účinek dosahuje maxima za 2-3 dny po aplikaci a přetrvává déle než 7 dnů; ustálené plazmatické koncentrace dosahuje za 2-4 týdny při aplikaci jednou týdně.
   Indikace:
diabetes mellitus 2. typu; používá se v kombinaci s metforminem, pioglitazonem, glifloziny, deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem, příp. i v monoterapii (při kontraindikaci nebo intoleranci metforminu).
   Kontraindikace:
přecitlivělost na dulaglutid, aplikace dialyzovaným pacientům, aplikace pacientům mladším 18 let, aplikace ženám ve fertilním věku bez řádně zajištěné kontracepce, gravidita, laktace; opatrnosti je třeba u pankreatitidy v anamnéze, u onemocnění trávicího ústrojí (možnost zhoršení onemocnění v důsledku zpomalení pasáže GIT).
   Nežádoucí účinky:
nauzea, zvracení, bolesti břicha, průjem; méně často eruktace, gastroezofageální reflux, abdominální distenze, flatulence, zácpa, tachykardie; vzácně cholelitiáza, cholecystitida, podráždění v místě aplikace, alergické kožní reakce; velmi vzácně pankreatitida, anafylaktická reakce; dulaglutid nevede k hypoglykémii, zvyšuje však riziko jejího vzniku, pokud je podáván v kombinaci s deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Lékové interakce:
mírně zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž může ovlivnit biologickou dostupnost řady léčiv, klinický význam této lékové interakce je však omezený; jeho maximální plazmatické koncentrace zvyšují a účinek prodlužují gliptiny.
   Dávkování:
podkožně: v monoterapii 0,75 mg 1x týdně; v kombinaci s dalšími antidiabetiky obvykle 1,5 mg 1x týdně, v případě potřeby a dobré tolerance lze dávku v odstupu minimálně 4 týdnů zvýšit na 3 mg 1x týdně a po dalších minimálně 4 týdnech až na 4,5 mg 1x týdně; aplikuje se nezávisle na jídle.
   Rp
Trulicity inj sol (Lilly, NL)
0,75 mg, 1,5 mg, 3 mg nebo 4,5 mg v 0,5 ml roztoku (předplněná pera)

semaglutidum

A10BJ06                                      
   Charakteristika:
IAD ze skupiny analog GLP-1; snižuje glykémii postprandiální i nalačno; po podkožní aplikaci se vstřebává přibližně 89 % dávky, po perorálním podání je jeho absorpce variabilní a biologická dostupnost přibližně 1% (vstřebání snižuje užití s jídlem nebo velkým množstvím tekutiny); po podkožní aplikaci i perorálním podání se metabolizuje odštěpením mastné kyseliny a poté na nízkomolekulární peptidy a aminokyseliny; po podkožní aplikaci účinek dosahuje maxima za 1-3 dny a přetrvává déle než 7 dnů; po perorálním podání je maximální plazmatické koncentrace dosaženo za 1 hodinu, biologický poločas je 7 dnů; ustálené plazmatické koncentrace dosazuje za 4-5 týdnů při podkožní aplikaci jednou týdně i při perorálním podávání jednou denně.
   Indikace:
Diabetes mellitus 2. typu; používá se v kombinaci s metforminem, pioglitazonem, glifloziny, deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem, příp. i v monoterapii (při kontraindikaci nebo intoleranci metforminu). Obezita u pacientů s BMI ≥ 30 kg/m2, případně nadváha u pacientů s BMI 27-30 kg/m2 a přítomností rizikových faktorů (např. prediabetes, diabetes 2. typu, dyslipidémie, hypertenze nebo jiné kardiovaskulární onemocnění, obstrukční spánková apnoe); používá se vždy ve spojení s nízkoenergetickou dietou a kognitivně behaviorální modifikací stravovacích a pohybových návyků.
   Kontraindikace:
přecitlivělost na semaglutid, srdeční nedostatečnost třídy IV dle NYHA (pro nedostatek zkušeností), aplikace dialyzovaným pacientům, aplikace pacientům mladším 18 let, aplikace ženám ve fertilním věku bez řádně zajištěné kontracepce, gravidita, laktace; opatrnosti je třeba u pankreatitidy v anamnéze, u onemocnění trávicího ústrojí (možnost zhoršení onemocnění v důsledku zpomalení pasáže GIT), u těžké poruchy funkce jater, u pacientů s diabetickou retinopatií léčených inzulinem.
   Nežádoucí účinky:
nauzea, průjem, při terapii obezity bolesti hlavy; méně často zvracení, bolesti břicha, eruktace (po perorálním podání vzácně), gastroezofageální reflux, gastritida, abdominální distenze, flatulence, zácpa, cholelitiáza, u pacientů léčených inzulinem zhoršení diabetické retinopatie, po podkožní aplikaci navíc závratě; vzácně pankreatitida (po perorálním podání velmi vzácně), tachykardie, po podkožní aplikaci navíc podráždění v místě vpichu; velmi vzácně anafylaktická reakce; semaglutid nevede k hypoglykémii, zvyšuje však riziko jejího vzniku, pokud je podáván v kombinaci s deriváty sulfonylurey nebo s inzulinem.
   Lékové interakce:
mírně zpomaluje vyprazdňování žaludku, čímž může ovlivnit biologickou dostupnost řady léčiv, klinický význam této lékové interakce je však obvykle zanedbatelný; po perorálním podání zvyšuje plazmatické koncentrace levothyroxinu.
   Dávkování:
Podkožně: Diabetes 2. typu: zpočátku 0,25 mg 1x týdně po dobu 4 týdnů, poté 0,5 mg 1x týdně, v případě potřeby a dobré tolerance lze dávku v odstupu minimálně 4 týdnů zvýšit na 1 mg 1x týdně a po dalších minimálně 4 týdnech až na 2 mg 1x týdně; aplikuje se nezávisle na jídle. Obezita, resp. nadváha: zpočátku 0,25 mg 1x týdně, v odstupu minimálně 4 týdnů se dávka postupně zvyšuje, nejprve na 0,5 mg 1x týdně, pak na 1 mg 1x týdně a následně na 1,7 mg 1x týdně, cílové dávky 2,4 mg 1x týdně lze při dobré toleranci dosáhnout počínaje 17. týdnem terapie; aplikuje se nezávisle na jídle; při těžké poruše funkce ledvin (CLcr pod 30 ml/min) nebo jater nepoužívat. Perorálně: Diabetes 2. typu: zpočátku 3 mg 1x denně po dobu 4 týdnů, poté 7 mg 1x denně, v případě potřeby a dobré tolerance lze v odstupu dalších minimálně 4 týdnů dávku zvýšit na 14 mg 1x denně; užívá se nalačno, tj. minimálně 30 minut před jídlem, kdykoli v průběhu dne (optimálně před snídaní), zapíjí se co nejmenším množstvím vody (maximálně 120 ml).
   Upozornění:
Ženy ve fertilním věku mají užívat účinnou kontracepci nejen v průběhu terapie, ale ještě alespoň dva měsíce po jejím ukončení. Při terapii diabetu 2. typu dávka 14 mg 1x denně perorálně odpovídá dávce 0,5 mg 1x týdně podkožně.
   Rp
Ozempic inj sol (Novo Nordisk, DK)
2 mg v 1,5 ml roztoku (8 dávek po 0,25 mg, resp. 4 dávky po 0,5 ml, předplněná pera), 4 mg ve 3 ml roztoku (4 dávky po 1 mg, předplněná pera) nebo 8 mg ve 3 ml roztoku (4 dávky po 2 mg, předplněná pera); přípravek je určený k terapii diabetu 2. typu
   Rp
Rybelsus por tbl nob (Novo Nordisk, DK)
3 mg, 7 mg nebo 14 mg v 1 tabletě; přípravek je určený k terapii diabetu 2. typu
   Rp
Wegovy inj sol (Novo Nordisk, DK)
0,25 mg v 0,5 ml roztoku, 0,5 mg v 0,5 ml roztoku, 1 mg v 0,5 ml roztoku, 1,7 mg v 0,75 ml roztoku nebo 2,4 mg v 0,75 ml roztoku (předplněná pera); přípravek je určený k terapii obezity, resp. nadváhy

Zdroj:
Kolektiv autorů. Compendium - Léčiva používaná v podmínkách ČR. 5. vydání (první čtyři vydání vyšla pod názvem Remedia Compendium). Praha: Panax, 2018.
Aktualizace k 1.6.2022.