6.1.5.4 Diabetická noha

Ulcerace, gangrény a amputace jsou závažnými důsledky syndromu diabetické nohy, kterým je postiženo asi 15 % diabetiků. V etiopatogenezi se uplatňuje především diabetická neuropatie, ischémie dolních končetin a infekce.

V terapii ulcerací se kromě výše uvedených obecných principů uplatňuje důsledné odlehčení končetiny, antibakteriální terapie vedená na základě výsledků kultivačních vyšetření (viz kapitolu 5.1) a konečně lokální terapie, zaměřená na systematické čištění rány, podporu granulace a epitelizace (viz kapitolu 13.12).

Specifickým principem je zlepšení cévního zásobení (nejlépe perkutánní transluminální angioplastikou nebo cévní rekonstrukcí), které je indikováno na základě angiografického vyšetření. V prevenci restenóz se uplatňují protidestičková léčiva (viz kapitolu 2.10) a perorální antikoagulancia (viz kapitolu 2.9.2). U nemocných s periferním difuzním postižením, u kterých nelze provést radikální revaskularizaci, je možné podávat léčiva k profylaxi vzniku trombotických uzávěrů a ke zlepšení tokových vlastností krve - vazoaktivní látky (pentoxifyllin, naftidrofuryl, viz kapitolu 2.1.4), sulodexid (viz kapitolu 2.9.3), prostanoidy (alprostadil, viz kapitolu 2.1.4), ačkoli efekt farmakoterapie je sporný.

Nedílnou součástí léčby je i fyzikální terapie a rehabilitace, které mohou příznivě ovlivnit průběh onemocnění.

Zdroj:
Kolektiv autorů. Compendium - Léčiva používaná v podmínkách ČR. 5. vydání (první čtyři vydání vyšla pod názvem Remedia Compendium). Praha: Panax, 2018.
Aktualizace k 1.6.2022.