Tyto stránky jsou určeny odborným pracovníkům ve zdravotnictví! Informace v nich nejsou určeny pro laickou veřejnost.

Jste odborný pracovník ve zdravotnictví?

Webové stránky, na které hodláte vstoupit, jsou určeny výhradně odborníkům dle zákona číslo 40/1995 Sb. o regulaci reklamy ve znění pozdějších předpisů. Odborník ve smyslu §2a zákona číslo 40/1995 Sb. je osoba oprávněná předepisovat či vydávat léčivé přípravky, nebo osoba oprávněná poskytovat zdravotní služby.



6.1.4 Terapie hypoglykémie

Autor:
Prof. MUDr. Terezie Pelikánová, DrSc.

Pracoviště: Centrum diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 14. 6. 2022


U nemocných s diabetem vzniká hypoglykémie v souvislosti s absolutním či relativním nadbytkem inzulinu v průběhu léčby inzulinem nebo deriváty sulfonylurey. Bezprostřední příčinou bývá vynechání pravidelného jídla, zvýšení fyzické zátěže či chybná dávka inzulinu. Riziko těžší hypoglykémie stoupá při terapii dlouze působícími inzuliny nebo deriváty sulfonylurey s dlouhým trváním účinku (glibenclamid), dále při těžší poruše funkce ledvin, po požití většího množství alkoholu a při současném podávání neselektivních ß-blokátorů.

Při hypoglykémii se dostavuje pocit hladu, pocení, třes, tachykardie, nervozita, neostré vidění a řada příznaků souvisejících s neuroglykopenií, jako je neschopnost soustředění, nervozita, různé poruchy chování až bezvědomí. Některé z těchto příznaků (tachykardie, třes, pocení) mohou maskovat neselektivní ß-blokátory, které navíc blokádou ß2-receptorů inhibují mobilizaci glukózy v průběhu hypoglykémie. U kardioselektivních ß-blokátorů jsou tyto účinky výrazně omezeny nebo nebyly pozorovány. Hypoglykémie se obvykle rozvíjí pozvolna, ale u některých nemocných se může dostavit bleskově bez varovných příznaků.

Lehčí formu hypoglykémie obvykle zvládne korigovat samotný diabetik okamžitým perorálním příjmem 10-20 g sacharózy nebo glukózy (u nemocných léčených současně akarbózou lze použít pouze glukózu), v případě potřeby lze přívod sacharidů zvýšit. Při těžší hypoglykémii, spojené s poruchou vědomí, kdy nemocný není schopen přijímat potravu, se aplikuje 40% roztok glukózy nitrožilní injekcí nebo infuzí v individuálně potřebném množství, obvykle 40-80 ml (injekční a infuzní lékové formy obsahující glukózu viz kapitolu 9.2.2.2). Pokud není možné nitrožilně aplikovat glukózu (nemocný je agresivní, nemá přístupnou žílu apod.), lze podat glucagon, a to buď nitrosvalově v dávce 1 mg, nebo nazálně v dávce 3 mg. Zejména nazální aplikace glukagonu usnadňuje zvládnutí závažné hypoglykémie v domácím prostředí, resp. mimo zdravotnické zařízení. Glukagon pro nazální aplikaci má formu prášku obsaženého v jednodávkovém obalu. Jeho aplikace je velmi jednoduchá - úzký konec obalu se zavede do nosní dírky a po stlačení pístu se uvolní odměřená dávka. Tento způsob podání je (ve srovnání s nitrosvalovou aplikací) ve všech ohledech pohodlnější jak pro samotného diabetika, tak pro asistující osobu v situaci, kdy postižený sám není schopen tohoto úkonu. Glucagonem by měl být vybaven každý diabetik léčený intenzifikovaným inzulinovým režimem, zvláště ti pacienti, u nichž se častěji objevují hypoglykémie a kteří nemají varovné příznaky. Nezbytná je pečlivá instruktáž rodiny.

glucagonum

H04AA01                                              
   Charakteristika:
polypeptidový hormon produkovaný A-buňkami Langerhansových ostrůvků, který zvyšuje glykémii uvolněním glukózy z jater; v minulosti byly vyráběny přípravky obsahující glucagon izolovaný ze zvířecích pankreatů, v současné době se vyrábějí pouze přípravky obsahující rekombinantní lidský glucagon; účinek nastupuje po nitrosvalové nebo podkožní aplikaci za 4-10 minut, po nazální aplikaci za 5-10 minut.
   Indikace:
závažná hypoglykémie.
   Kontraindikace:
přecitlivělost na glucagon, feochromocytom, inzulinom, glukagonom.
   Nežádoucí účinky:
Po nitrosvalové nebo podkožní aplikaci: méně často nauzea; vzácně zvracení, zvýšení krevního tlaku, tachykardie; velmi vzácně bolesti břicha, alergické reakce. Po nazální aplikaci: podráždění horních cest dýchacích (nepříjemný pocit v nose, rinorea, nazální kongesce, svědění v nose, kýchání, epistaxe, poruchy čichu, kašel), bolest hlavy, zvýšené slzení, nauzea, zvracení; méně často poruchy chuti, zvýšení krevního tlaku, hyperémie, svědění očí nebo kůže; vzácně tachykardie; velmi vzácně alergické reakce.
   Lékové interakce:
snižuje účinek ß-blokátorů; může zvyšovat účinek warfarinu; jeho účinek snižuje indometacin.
   Dávkování:
Nitrosvalově nebo podkožně: dospělí a děti s tělesnou hmotností vyšší než 25 kg 1 mg, děti s tělesnou hmotností nižší než 25 kg 0,5 mg. Nazálně: dospělí a děti starší 4 let 3 mg aplikované do jednoho z nosních průduchů.
   Poznámka:
v injekční lékové formě je glucagon obsažen ve formě hydrochloridu; množství uvedené v popisu léčivého přípravku odpovídá množství báze glucagonu.
Rp
Baqsimi nas plv ads (Lilly, NL)
3 mg v 1 obalu prášku
Rp
GlucaGen HypoKit inj plv sol (Novo Nordisk, DK)
1 mg v 1 lahvičce prášku + solvens v předplněné injekční stříkačce

Zdroj:
Kolektiv autorů. Compendium - Léčiva používaná v podmínkách ČR. 5. vydání (první čtyři vydání vyšla pod názvem Remedia Compendium). Praha: Panax, 2018.
Aktualizace k 1.6.2022.