Další článek Předchozí článek

Moderní léčba cukrovky 2. typu aneb agonisté receptorů GLP-1 stručně a jasně.

Autor:
MUDr. Tomáš Edelsberger

Pracoviště: Diabetologická ordinace, Krnov

Vloženo: 25. 9. 2018


Přijde takhle ke mně do ordinace pacient a nemá dobrý cukr. Tak se hned ptám: „Chcete inhibitor dipeptidyl-peptidázy 4, agonistu receptoru pro glucagon-like peptid 1 nebo inhibitor SGLT2 receptorů?“

Pacient si není obvykle zcela jist mým duševním zdravím a zavolá sestřičku, že panu doktorovi asi není dobře. Takže takhle to evidentně nejde, řekl jsem si, budu to muset formulovat trochu jasněji a srozumitelně. Od poměrně nedávných dob, kdy byly k léčbě diabetu všeho všudy k dispozici dva druhy léků a dva druhy inzulínu, se toho opravdu hodně změnilo. Dnes má každý diabetolog před sebou celou paletu přípravků, pomocí kterých může ve spolupráci s pacientem spolehlivě kontrolovat cukrovku i další přidružené nemoci. V této kapitole se zaměřím na léčbu AGONISTY GLP-1, ale nebojte se, snad to bude pochopitelné a stravitelné čtení i pro laiky.

Inkretiny

Jako inkretiny se označují hormony vytvářené ve stěně trávicího ústrojí, které zesilují odpověď slinivky břišní (pankreatu) na přítomnost potravy v žaludku a následný vzestup krevního cukru (glykémie). Patří mezi ně glucagon-like peptid 1 (GLP-1) a glucose-dependent insulinotropic polypeptid (GIP).  Již dlouhá léta je známo, že podání určitého množství glukózy ústy má ve srovnání se stejným množstvím glukózy podaným nitrožilně za následek mnohem silnější vylučování inzulinu. Toto zjištění vedlo k objevení obou zmíněných střevních hormonů, které jsou zodpovědné za většinu tzv. „inkretinového efektu“.

Nejúčinnějším typem inkretinu je GLP-1 (glukagon-like peptid 1; peptid podobný glukagonu). Zjistilo se, že právě ten je u osob s diabetem 2. typu produkován ve sníženém, a tudíž nedostatečném množství, zatímco reakce organismu na jeho působení je ale zachována. GLP-1 působí v lidském těle v řadě míst. Zpomaluje vyprazdňování žaludku, zvyšuje citlivost beta-buněk slinivky k sekrečním podnětům, upravuje kvalitu sekrece inzulínu, snižuje sekreci hormonu glukagonu a tím i nadměrný výdej glukózy v játrech. GLP-1 svým působením v mozku také snižuje chuť k jídlu. Tímto komplexním účinkem ovlivňuje glykémii nalačno i po jídle.

Důležité z hlediska bezpečnosti je to, že účinek tohoto léku je závislý na hladině krevního cukru.

To znamená, že jeho působení při normální nebo snížené glykémii je nízké a nezvyšuje riziko hypoglykémie (nežádoucího poklesu krevního cukru). Nevýhodou z hlediska léčebného využití GLP-1 je však velmi krátký poločas účinku (2–7 minut), protože se v organismu rychle rozkládá působením enzymu s názvem dipeptidylpeptidáza-4.

Analoga GLP-1

Podobně jako u analog inzulinu nám dnešní stupeň rozvoje biochemie a farmaceutického průmyslu nabízí řešení spočívající ve vytvoření změny molekuly GLP-1. Tímto vylepšením lze dosáhnout prodloužení účinku tohoto léku a zesílení jeho léčebného efektu. Tyto léky se označují jako agonisté (analoga) GLP-1. Agonisté GLP-1 mají všechny účinky původního GLP-1, ale vzhledem k výrazně vyšším (farmakologickým) hladinám tohoto hormonu po jejich podání, je jejich působení mohutnější. Významně snižují glykémii, vedou k redukci tělesné hmotnosti i krevního tlaku a k poklesu dlouhého cukru (glykovaného hemoglobinu) a tím vedou k prevenci dlouhodobých cévních komplikací spojených se špatně kontrolovanou cukrovkou. Vzhledem k tomu, že se jedná o molekuly, které by se podobně jako inzulín rozložily a znehodnotily v kyselém prostředí žaludku, nelze je užívat ve formě tablet, ale aplikují se podkožně a skoro bezbolestně pomocí tzv. předplněných per 1x denně (liraglutid, lixisenatid), nebo dokonce jen 1x týdně (exenatid LAR, dulaglutid).

Mezi nejčastější nežádoucí účinky agonistů GLP-1 patří nevolnost, zvracení a průjem. Při postupném zvyšování dávky se však tyto příznaky téměř neobjevují a jen zřídkakdy vedou k nutnosti vysazení léčby. Riziko hypoglykémie je velmi malé, zvyšuje se pouze v kombinaci se sulfonylureou. Potenciál snížit glykémii je srovnatelný s perorálními antidiabetiky, na rozdíl od nich vede podávání agonistů GLP-1 k pozvolnému a trvalému snížení tělesné hmotnosti (obvykle o 3 až 5 kg).

Účinky agonistů GLP-1

(snížení krevního tlaku, zlepšení výkonu srdeční pumpy, snížení pocitu hladu, zpomalení vyprazdňování žaludku, zvýšení sekrece inzulínu)

Další článek Předchozí článek