Léčivé rostliny a hubnutí při cukrovce
Pracoviště: Farmaceutická fakulta Masarykova univerzita Ústav přírodních léčiv, Panax Co, s.r.o. Praha
Vloženo: 4. 10. 2026
Některé léčivé rostliny a jejich obsahové látky mohou ovlivňovat pocit sytosti, vstřebávání živin nebo metabolismus glukózy a tuků. Jak velký je jejich skutečný účinek na hubnutí, které mají alespoň určité vědecké důkazy a u kterých naopak převažují rizika? Přinášíme přehled se zvláštním zřetelem k lidem s diabetem.
Nadváha a obezita jsou u lidí s diabetem velmi časté a mohou zhoršovat inzulinovou rezistenci, kompenzaci diabetu, krevní tlak, hladiny krevních tuků i celkové kardiovaskulární riziko. Snížení tělesné hmotnosti proto může být důležitou součástí léčby, zejména u diabetu 2. typu.
U lidí s nadváhou nebo obezitou může již relativně mírný pokles tělesné hmotnosti přinést zdravotní prospěch. Za klinicky významný bývá považován zejména pokles přibližně o 5–10 % výchozí tělesné hmotnosti. Větší a dlouhodobě udržený pokles hmotnosti může přinést další metabolické výhody a u některých lidí s diabetem 2. typu může přispět dokonce k dosažení remise onemocnění.
Co může snížení nadbytečné hmotnosti přinést
- zlepšení glykémie a inzulinové citlivosti,
- snížení krevního tlaku,
- příznivější hladiny krevních tuků,
- snížení zatížení kloubů a pohybového aparátu,
- zlepšení fyzické kondice a kvality života,
- u některých pacientů možnost snížení dávek některých léků,
- při výraznějším poklesu hmotnosti u části lidí s diabetem 2. typu možnost remise diabetu.
Hubnutí dnes není jen otázkou diety
Základem léčby nadváhy a obezity zůstává dlouhodobě udržitelná úprava stravování, přiměřený pohyb, dostatek spánku a změna životních návyků. U části pacientů však samotná režimová opatření nestačí.
Dnes už léčba obezity nestojí jen na úpravě jídelníčku a pohybu. K dispozici jsou také moderní léky na obezitu a u vybraných pacientů i metabolická a bariatrická chirurgie.
Velkou změnu přinesly zejména léky využívající účinek tzv. inkretinových hormonů. Jsou to hormony, které se přirozeně uvolňují ve střevě po jídle a pomáhají tělu reagovat na přijatou potravu. Ovlivňují mimo jiné tvorbu inzulinu, pocit sytosti, chuť k jídlu a rychlost vyprazdňování žaludku. Patří mezi ně především hormony GLP-1 a GIP.
Na jejich účinku jsou založeny například léčivé látky semaglutid, liraglutid a tirzepatid. Na českém trhu se s nimi můžeme setkat pod různými obchodními názvy, například Wegovy, Ozempic, Rybelsus, Saxenda, Plyzari nebo Mounjaro. Jednotlivé přípravky ale nemají všechny stejnou indikaci – některé jsou určeny k léčbě obezity, jiné především k léčbě diabetu 2. typu.
Tyto léky mohou u vhodně vybraných pacientů výrazně snížit chuť k jídlu a energetický příjem a vést k podstatně většímu poklesu tělesné hmotnosti, než jakého lze obvykle dosáhnout pomocí běžných doplňků stravy.
Nejde však o „rychlé hubnutí pro každého“. Jsou to léčivé přípravky na předpis, které mají přesně stanovené indikace, možné nežádoucí účinky a jejich použití má být součástí dlouhodobé léčby spolu s úpravou stravování a pohybem.
Rostlinné přípravky proto nelze považovat za náhradu standardní léčby obezity nebo diabetu. Mohou být nanejvýš doplňkem režimových opatření a u většiny z nich je očekávaný účinek na tělesnou hmotnost malý.
Další rostliny používané v souvislosti s diabetem najdete v rubrice Léčivé rostliny a cukrovka.
Doplňky stravy nejsou léky
V České republice jsou doplňky stravy z legislativního hlediska potravinami, nikoli léčivými přípravky. Neprocházejí tedy stejným procesem posuzování účinnosti jako registrované léčivé přípravky.
Na obalu musí být mimo jiné uvedeno označení „doplněk stravy“, doporučené denní dávkování a stanovená upozornění. Doplňku stravy zároveň nelze přisuzovat vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení onemocnění.
Podmínky použití některých rostlin a dalších látek v doplňcích stravy v České republice upravuje zejména vyhláška č. 58/2018 Sb., o doplňcích stravy a složení potravin, ve znění pozdějších předpisů. Některé rostliny nebo jejich části lze používat pouze za stanovených podmínek a některé jsou při výrobě potravin zakázány.
Zvláštní opatrnost je vhodná při nákupu přípravků z neověřených internetových obchodů nebo ze zemí mimo Evropskou unii. U přípravků na hubnutí je důležité znát jejich skutečné složení a nekombinovat bez rozmyslu několik přípravků obsahujících stejné nebo podobně působící látky.
Jak mohou rostlinné látky ovlivňovat tělesnou hmotnost
Jednotlivé rostlinné látky a další složky přípravků mohou teoreticky působit několika způsoby:
- snižovat chuť k jídlu,
- zvyšovat pocit sytosti,
- zpomalovat vyprazdňování žaludku,
- ovlivňovat vstřebávání sacharidů nebo tuků,
- mírně zvyšovat energetický výdej a termogenezi,
- ovlivňovat metabolismus tuků a glukózy.
Skutečnost, že určitý mechanismus funguje v laboratorním pokusu nebo u zvířat, však ještě neznamená, že přípravek vede k významnému hubnutí u člověka.
Bezpečnost je při diabetu zvlášť důležitá
„Přírodní“ neznamená automaticky „bezpečný“. Rostlinné přípravky mohou způsobovat nežádoucí účinky a mohou měnit působení léčiv.
U člověka s diabetem je důležité zejména to, že některé rostliny nebo jejich extrakty mohou samy ovlivňovat glykémii. Při současném užívání inzulinu nebo některých antidiabetik tak mohou zvyšovat riziko hypoglykémie.
Vlákniny, například glukomannan, guar nebo psyllium, mohou zase ovlivnit vstřebávání některých současně užívaných léků. Proto může být vhodné dodržovat mezi jejich podáním a užitím léčiva časový odstup.
Zvláštní pozornost je nutná u lidí:
- léčených inzulinem nebo léky s rizikem hypoglykémie,
- užívajících léky ovlivňující krevní srážlivost,
- s onemocněním jater nebo ledvin,
- s vysokým krevním tlakem nebo srdečním onemocněním,
- užívajících větší počet léků.
Pokud člověk s diabetem chce dlouhodobě užívat koncentrovaný rostlinný extrakt nebo kombinovaný přípravek na hubnutí, měl by jeho složení konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.
Rostlinné a další složky používané při hubnutí
Africká kopřiva – Coleus forskohlii / Plectranthus barbatus
Forskolin je přírodní sloučenina získávaná z kořenů rostliny Coleus forskohlii, která pochází z teplých subtropických oblastí Asie a Afriky a vyskytuje se například v Indii, Thajsku, Etiopii a Tanzanii. Forskolin aktivuje enzym adenylátcyklázu a zvyšuje v buňkách koncentraci cyklického AMP (cAMP). Tento důležitý signální mechanismus se účastní řady metabolických procesů a teoreticky může podporovat také štěpení tuků v tukové tkáni (lipolýzu).
Právě tento zajímavý mechanismus vedl k tomu, že se extrakty z rostliny začaly nabízet jako doplňky stravy na podporu hubnutí. Výsledky studií u lidí jsou však zatím omezené a nejednotné. Některé menší studie zaznamenaly změny množství tělesného tuku, obvodu pasu nebo některých metabolických ukazatelů, jiné však neprokázaly významný pokles tělesné hmotnosti.
Forskolin proto nelze považovat za spolehlivě účinný prostředek k hubnutí a nemůže nahradit úpravu jídelníčku a pohyb.
Rizika: údaje o dlouhodobé bezpečnosti jsou omezené. Mohou se objevit zažívací obtíže, zejména častější stolice nebo průjem. Opatrnost je vhodná také u lidí užívajících léky ovlivňující krevní tlak nebo krevní srážlivost.
Betaglukany – oves setý (Avena sativa) a ječmen setý (Hordeum vulgare)

Betaglukany jsou rozpustné polysacharidy – součást vlákniny, které se ve významném množství nacházejí především v ovsu a ječmeni. Po kontaktu s vodou vytvářejí v trávicím traktu viskózní gel. Ten zpomaluje vyprazdňování žaludku a vstřebávání některých živin, a může tak přispívat k delšímu pocitu sytosti.
Z hlediska hubnutí však není vhodné od betaglukanů očekávat výrazný přímý účinek na tělesnou hmotnost. Jejich význam spočívá spíše v tom, že jako součást vhodně sestaveného jídelníčku mohou zvyšovat sytivost jídla a současně příznivě ovlivňovat metabolické faktory, které jsou důležité také u lidí s nadváhou, obezitou a diabetem 2. typu.
Dobře doložený je zejména vliv ovesných a ječných betaglukanů na vzestup glykémie po jídle a hladinu cholesterolu. Vytvořením viskózního obsahu ve střevě se zpomaluje trávení a vstřebávání sacharidů, takže vzestup glykémie po jídle může být pozvolnější. Pro udržení normální hladiny cholesterolu je v Evropské unii schváleno zdravotní tvrzení při denním příjmu 3 g betaglukanů z ovsa nebo ječmene.
Betaglukany jsou zajímavé také svým vztahem k imunitnímu systému. Ne všechny betaglukany však působí stejně. Zatímco ovesné a ječné betaglukany se uplatňují především jako rozpustná vláknina s metabolickými účinky, výraznější imunomodulační účinky byly popsány zejména u beta-1,3/1,6-glukanů z kvasinek a některých hub. Ty mohou ovlivňovat činnost buněk vrozené imunity, například makrofágů a neutrofilů. U obilných betaglukanů se zkoumá také nepřímý vliv přes střevní mikrobiotu a zánětlivé procesy.
Praktickým zdrojem betaglukanů proto nemusí být doplněk stravy. Mohou jimi být například ovesné vločky, ovesné a ječné otruby nebo ječné výrobky. Pro člověka, který se snaží zhubnout, je důležitější celkové složení a energetická hodnota jídelníčku než samotné přidání betaglukanového přípravku.
Rizika: Betaglukany jsou obvykle dobře snášeny. Při rychlém zvýšení příjmu vlákniny se může objevit nadýmání, zvýšená tvorba střevních plynů nebo pocit plnosti. Proto je vhodné množství vlákniny zvyšovat postupně a dbát na dostatečný příjem tekutin.
Fazol obecný – Phaseolus vulgaris

Fazol obecný pochází původně z oblasti Mexika a Střední a Jižní Ameriky, dnes se však pěstuje prakticky po celém světě. V doplňcích stravy určených k hubnutí se používají především standardizované extrakty z bílých fazolí, které obsahují látky schopné tlumit aktivitu trávicího enzymu alfa-amylázy.
Alfa-amyláza se podílí na štěpení škrobu na jednodušší sacharidy, které mohou být následně vstřebány ve střevě. Pokud je její aktivita částečně omezena, část škrobu se rozkládá pomaleji nebo neúplně. Proto jsou tyto přípravky někdy označovány jako „blokátory škrobu“ nebo „blokátory sacharidů“.
Mechanismus je zajímavý, ale není absolutní. Extrakt z fazolu nezablokuje vstřebávání všech sacharidů a nelze od něj očekávat, že umožní bez následků konzumovat větší množství pečiva, těstovin, rýže nebo jiných škrobových potravin. Jeho případný účinek závisí také na množství a složení přijímané potravy.
Klinické studie přinesly rozdílné výsledky. Některé zaznamenaly při pravidelném užívání standardizovaného extraktu mírný pokles tělesné hmotnosti, množství tělesného tuku a obvodu pasu, jiné významný rozdíl proti placebu neprokázaly. Novější souhrn klinických studií naznačuje, že účinek existovat může, ale je spíše mírný než dramatický a nelze jej srovnávat s účinností moderních léků určených k léčbě obezity.
Zkoumá se také možnost, že fazolový extrakt může zvyšovat pocit sytosti nebo snižovat chuť k jídlu, tento účinek však není tak dobře doložen jako inhibice alfa-amylázy.
Rizika: protože část sacharidů může zůstat nestrávená a dostat se dále do tlustého střeva, mohou se objevit především nadýmání, zvýšená tvorba střevních plynů, měkčí stolice nebo jiné zažívací obtíže. U některých lidí byly popsány také bolesti hlavy nebo zácpa.
Více informací najdete v samostatném hesle Fazol obecný (Phaseolus vulgaris)
Fukoxanthin

Fukoxanthin je karotenoid typický pro hnědé mořské řasy, kterým dává jejich hnědavé až olivové zbarvení. Zájem o něj v souvislosti s hubnutím vyvolaly především experimentální práce, podle nichž může ovlivňovat energetický metabolismus, oxidaci mastných kyselin a činnost tukové tkáně. Pozornost vzbudil zejména jeho možný vliv na bílkovinu UCP1, která se podílí na tvorbě tepla a umožňuje část energie „spálit“ ve formě tepla namísto jejího uložení do energetických zásob. Tento mechanismus je někdy popisován jako zvýšení termogeneze.
Výsledky u lidí jsou však zatím omezené. Klinických studií je málo a některé zkoumaly fukoxanthin jako součást kombinovaných přípravků, takže jeho samostatný účinek nelze spolehlivě určit. Fukoxanthin proto nelze považovat za prokázaný prostředek k významnému snížení tělesné hmotnosti.
Název fukoxanthin může připomínat známější astaxanthin. Přirozeně ho tvoří hlavně mikrořasy, zejména Haematococcus pluvialis, a přes potravní řetězec se dostává do lososů, krevet, krilu a dalších živočichů, kterým dává růžové až červené zbarvení. Obě látky patří mezi xantofyly, tedy kyslíkaté karotenoidy, jejich účinky se však liší. Astaxanthin je znám především jako silný antioxidant a zkoumá se hlavně pro možné protizánětlivé a metabolické účinky; přesvědčivý vliv na hubnutí však ani u něj zatím prokázán nebyl.
Garcinie kambodžská – Garcinia cambogia
Garcinie kambodžská je tropický ovocný strom pocházející z oblastí jižní a jihovýchodní Asie; pěstuje se i v dalších tropických oblastech. Její plody připomínají malé žluté až zelené dýně a jejich slupka obsahuje vysoké množství kyseliny hydroxycitronové (HCA), která je hlavní zkoumanou účinnou látkou.
HCA může ovlivňovat enzymy zapojené do tvorby tuků (lipogeneze) a byla zkoumána také pro možný vliv na tvorbu jaterního glykogenu, pocit sytosti a příjem potravy. Tyto mechanismy jsou biologicky zajímavé, ale jejich skutečný význam pro hubnutí u člověka je podstatně menší, než by mohly naznačovat reklamy na doplňky stravy.
Klinické studie přinesly nejednotné výsledky. Starší metaanalýza devíti studií zjistila proti placebu průměrný rozdíl v úbytku hmotnosti přibližně 0,88 kg ve prospěch garcinie. Tento rozdíl byl sice statisticky významný, ale jeho praktický význam byl malý a při hodnocení pouze kvalitnějších studií již nebyl účinek přesvědčivý. Pozdější metaanalýza rovněž naznačila jen mírný krátkodobý pokles hmotnosti, BMI a obvodu pasu.
Garcinii proto nelze považovat za spolehlivý prostředek k výraznému hubnutí. Pokud nějaký účinek má, je pravděpodobně malý a krátkodobý a nenahrazuje snížení energetického příjmu, vhodné složení jídelníčku a pohyb.
Rizika: častější jsou zažívací obtíže, nevolnost nebo bolesti hlavy. Závažnější pozornost si zaslouží popsané případy poškození jater; novější přehledy shromáždily desítky případů, včetně těžkých průběhů. Popsány byly také vzácné případy mánie a serotoninové toxicity, proto je zvýšená opatrnost vhodná zejména u lidí s bipolární poruchou nebo při užívání některých psychofarmak. Dlouhodobá bezpečnost garcinie není dostatečně prozkoumána.
Glukomannan – Amorphophallus konjac

Glukomannan je rozpustná vláknina získávaná z podzemní hlízy konjaku (Amorphophallus konjac), rostliny pocházející z východní a jihovýchodní Asie. V tradiční asijské kuchyni se konjak používá například k výrobě nízkoenergetických nudlí a dalších potravin.
Glukomannan patří mezi vlákniny s mimořádně vysokou schopností vázat vodu a vytvářet velmi viskózní gel. Odborná literatura uvádí, že podle podmínek a čistoty může absorbovat přibližně 50- až 100násobek vody vzhledem ke své suché hmotnosti. Tuto vlastnost mu umožňuje jeho chemická struktura tvořená dlouhými řetězci glukózy a manózy, které na sebe intenzivně vážou molekuly vody. Po hydrataci tak i malé množství glukomannanu výrazně zvětší svůj objem.
V žaludku vytvořený gel zvětšuje objem žaludečního obsahu, zvyšuje jeho viskozitu a může zpomalovat vyprazdňování žaludku. Tím může prodlužovat pocit sytosti a přispívat ke snížení množství přijímané potravy.
Zajímavé je, že glukomannan patří mezi málo látek používaných v doplňcích stravy na hubnutí, pro které je v Evropské unii povoleno zdravotní tvrzení, že v rámci nízkoenergetické diety přispívá ke snížení tělesné hmotnosti. Toto tvrzení je však spojeno s přesně stanovenými podmínkami: příznivého účinku se dosahuje při příjmu 3 g glukomannanu denně, rozdělených do tří dávek po 1 g, užitých před jídlem spolu s 1–2 sklenicemi vody a v rámci nízkoenergetické diety.
To ale neznamená, že by glukomannan byl sám o sobě účinným „spalovačem tuku“. Výsledky klinických studií zaměřených přímo na hubnutí nejsou jednotné. Některé zaznamenaly mírný pokles tělesné hmotnosti, jiné významný rozdíl oproti placebu neprokázaly. Jeho účinek je proto třeba chápat především jako podporu sytosti a dodržování nízkoenergetického jídelníčku, nikoli jako náhradu změny stravování.
Zajímavější než samotný vliv na hmotnost mohou být další účinky rozpustné vlákniny. Glukomannan může příznivě ovlivňovat celkový a LDL cholesterol, triglyceridy a metabolismus glukózy, což může být významné zejména u lidí s nadváhou, obezitou nebo poruchami metabolismu cukrů.
Rizika: Glukomannan je většinou dobře tolerován, může však způsobovat nadýmání, plynatost, průjem, zácpu nebo břišní diskomfort. Protože po kontaktu s vodou velmi silně bobtná, musí být vždy užíván s dostatečným množstvím tekutin. Při nedostatečném zapití může začít zvětšovat objem ještě před dosažením žaludku a hrozí uvíznutí v jícnu nebo dušení. Zvýšená opatrnost je proto nutná zejména u lidí s poruchami polykání.
Guarová guma – Cyamopsis tetragonoloba
Guarová guma je rozpustná dietní vláknina získávaná ze semen guarovníku (Cyamopsis tetragonoloba), bobovité rostliny pocházející zejména z oblasti Indie a Pákistánu. Používá se nejen v doplňcích stravy, ale také jako běžná potravinářská přísada a zahušťovadlo. V potravinách ji lze nalézt pod označením E 412. Uplatňuje se například v omáčkách, mléčných výrobcích a také v některých druzích bezlepkového pečiva, kde pomáhá zlepšit strukturu a soudržnost těsta.
Podobně jako glukomannan dokáže guarová guma vázat vodu a vytvářet v trávicím traktu viskózní gel. Tím může zvětšovat objem střevního obsahu, zpomalovat vyprazdňování žaludku a prodlužovat pocit sytosti. Některé starší studie skutečně ukázaly snížení pocitu hladu a menší potřebu svačit mezi hlavními jídly.
To ale ještě neznamená, že guarová guma vede k významnému hubnutí. Metaanalýza 20 randomizovaných, dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných studií hodnotila její účinek u různých skupin dospělých, včetně lidí s hypercholesterolemií, hyperlipidemií nebo diabetem. Dávky se pohybovaly přibližně od 9 do 30 g denně a léčba trvala několik týdnů až měsíců. Výsledkem byl prakticky nulový rozdíl v tělesné hmotnosti proti placebu. Autoři proto dospěli k závěru, že guarová guma není účinným prostředkem pro redukci tělesné hmotnosti.
Některé menší studie přesto naznačují, že guarová guma může mít jiné metabolické účinky – například ovlivnit pocit sytosti, krevní lipidy nebo obvod pasu, aniž by se významně změnila samotná tělesná hmotnost. V tomto směru může být zajímavější jako druh rozpustné vlákniny než jako přípravek na hubnutí.
Rizika: nežádoucí účinky jsou převážně zažívací a mohou zahrnovat bolesti břicha, nadýmání, plynatost, průjem, častější stolici, nevolnost nebo křeče. U starších přípravků byly popsány také případy závažné obstrukce jícnu nebo střeva při nedostatečném zapití. Proto je vhodné guarovou gumu užívat s dostatečným množstvím tekutin, zejména ve vyšších dávkách.
Hoodia – Hoodia gordonii
Hoodia je sukulentní rostlina rostoucí v suchých oblastech jižní Afriky, zejména v poušti Kalahari. Tradičně ji používali Sanové (Křováci) při dlouhých loveckých výpravách jako prostředek, který měl tlumit hlad a žízeň. Právě toto tradiční využití spolu s výsledky experimentů na zvířatech vedlo na počátku 21. století k velké popularitě hoodie jako doplňku stravy na hubnutí.
Za jednu z hlavních zkoumaných účinných látek je považován oxypregnanový glykosid P57, u něhož se předpokládal účinek na centra regulující příjem potravy v centrálním nervovém systému. Přesný mechanismus, kterým by hoodia u člověka potlačovala chuť k jídlu, však nebyl spolehlivě objasněn.
Přestože byla hoodia velmi intenzivně propagována, klinických studií u lidí je překvapivě málo. V randomizované kontrolované studii dostávalo 49 žen s nadváhou po dobu 15 dnů buď extrakt z Hoodia gordonii v dávce 2 220 mg denně, nebo placebo. Hoodia ve srovnání s placebem nesnížila významně energetický příjem ani tělesnou hmotnost.
Studie zároveň upozornila na možné bezpečnostní problémy. U žen užívajících extrakt došlo k významnému zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence a ke změnám některých laboratorních ukazatelů, zejména bilirubinu a alkalické fosfatázy. Častěji se objevovala také nevolnost, zvracení a poruchy kožního čití.
Rizika: hoodia může způsobovat zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence, bolesti hlavy, závratě, nevolnost a zvracení. Popsány byly také změny některých jaterních laboratorních ukazatelů. Vzhledem k nedostatečně prokázané účinnosti a současně možným nežádoucím účinkům nelze hoodii považovat za vhodný prostředek k redukci tělesné hmotnosti.
Hořký pomeranč – Citrus aurantium
Hořký pomeranč (Citrus aurantium) je citrusový strom původem z Asie, dnes pěstovaný v mnoha subtropických oblastech světa. Jeho plody jsou zdrojem p-synefrinu, často označovaného jednoduše jako synefrin, a dalších protoalkaloidů.
Synefrin má strukturální podobnost s některými látkami působícími na adrenergní systém. Proto se předpokládalo, že může zvyšovat energetický výdej, podporovat lipolýzu – tedy odbourávání tuků – a mírně snižovat chuť k jídlu. Právě z těchto důvodů se extrakty z hořkého pomeranče začaly přidávat do doplňků stravy na hubnutí, často v kombinaci s kofeinem nebo dalšími stimulujícími látkami.
Vyhodnocování účinku hořkého pomeranče je ale obtížné, protože ve většině studií nebyl podáván samostatně. Například některé přípravky obsahovaly současně kofein, třezalku nebo další látky, takže není možné přesně určit, jaký podíl na výsledku měl samotný synefrin.
Starší malé studie naznačovaly možné zvýšení klidového metabolismu a energetického výdeje, ale důkazy o skutečném úbytku hmotnosti byly slabé a nejednotné. Novější systematický přehled a metaanalýza 18 placebem kontrolovaných klinických studií dospěla k závěru, že synefrin nevedl k významnému snížení tělesné hmotnosti ani ke zlepšení tělesného složení. Naopak při delším užívání byl zaznamenán významný vzestup systolického i diastolického krevního tlaku.
Hořký pomeranč proto nelze považovat za spolehlivý prostředek k hubnutí. Případné malé zvýšení energetického výdeje je třeba posuzovat společně s možnými kardiovaskulárními riziky, zejména pokud je synefrin kombinován s kofeinem nebo jinými stimulanty.
Rizika: mohou se objevit bolesti hlavy, úzkost, bušení srdce, zvýšení srdeční frekvence a krevního tlaku. U vícesložkových přípravků byly popsány také závažné kardiovaskulární příhody, včetně bolesti na hrudi, arytmií, cévní mozkové příhody nebo infarktu myokardu, nelze však vždy určit, zda je způsobil samotný hořký pomeranč, kofein, jiný stimulant nebo kombinace více látek. Zvláštní opatrnost je proto vhodná u lidí s vysokým krevním tlakem, srdečním onemocněním nebo při současném užívání dalších stimulantů.
Chitosan
Chitosan je polysacharid vyráběný z chitinu, který se komerčně získává především z exoskeletonů korýšů, například krevet, krabů nebo humrů. V doplňcích stravy na hubnutí se používá především kvůli schopnosti vázat část tuků v trávicím traktu, a tím teoreticky omezovat jejich vstřebávání. Může také částečně ovlivňovat vstřebávání cholesterolu.
Tento mechanismus vedl k představě, že chitosan funguje jako jakýsi „lapač tuků“. Ve skutečnosti však množství tuku, které dokáže zachytit, není příliš velké. V jedné kontrolované studii chitosan sice zvýšil vylučování tuku stolicí, ale vypočtený rozdíl odpovídal jen velmi malému dlouhodobému úbytku tělesného tuku.
Výsledky klinických studií jsou proto spíše střídmé. Starší Cochraneův přehled 13 studií zjistil při užívání po dobu několika týdnů až měsíců průměrný rozdíl v tělesné hmotnosti přibližně 1,7 kg ve prospěch chitosanu. Autoři však zároveň upozornili, že řada zahrnutých studií měla nízkou metodologickou kvalitu a v kvalitnějších studiích byl účinek podstatně menší.
Novější metaanalýza randomizovaných klinických studií tento obraz zpřesnila. Chitosan vedl v průměru k poklesu tělesné hmotnosti asi o 0,8 kg a k malému snížení procenta tělesného tuku. Lze tedy říci, že určitý účinek na hmotnost mít může, ale je malý a nelze jej považovat za významnou metodu léčby obezity.
Některé starší studie zkoušely kombinovat chitosan například s vitaminem C a zaznamenaly větší pokles hmotnosti. Z těchto výsledků však nelze spolehlivě určit, jak velkou část účinku způsobil samotný chitosan, a podobné kombinace proto nelze automaticky považovat za účinnější.
Rizika: nežádoucí účinky jsou většinou mírné a týkají se především trávicího traktu. Mohou se objevit nadýmání, plynatost, mírná nevolnost, zácpa, poruchy trávení nebo pálení žáhy. Protože se chitosan běžně vyrábí ze schránek korýšů, je vhodná opatrnost také u lidí s alergií na korýše.
Chrom
Chrom se v doplňcích stravy používá především jako trojmocný chrom (Cr III), například ve formě pikolinátu chromu, nikotinátu chromu nebo chromem obohacených kvasinek. Je častou součástí doplňků určených nejen na hubnutí, ale také přípravků propagovaných pro podporu metabolismu glukózy.
V Evropské unii jsou pro chrom povolena zdravotní tvrzení, že přispívá k normálnímu metabolismu makroživin a přispívá k udržení normální hladiny glukózy v krvi. To ale neznamená, že by doplňování chromu bylo léčbou diabetu nebo že by u lidí s běžnou stravou spolehlivě zlepšovalo kompenzaci diabetu.
Dříve se chrom považoval za důležitý prvek podporující působení inzulinu a jeho nedostatek se spojoval s poruchou glukózové tolerance. Dnes je jeho přesná biologická role u člověka hodnocena opatrněji. Některé studie naznačují možné ovlivnění inzulinové signalizace a metabolismu glukózy, výsledky klinických studií jsou však nejednotné.
Chrom se zkoumal také jako prostředek na hubnutí. Předpokládalo se, že by mohl snižovat chuť k jídlu, omezovat příjem potravy nebo podporovat úbytek tukové hmoty. Ve studiích byly používány dávky přibližně 200–1 000 µg denně, nejčastěji ve formě pikolinátu chromu.
Souhrnné analýzy ukazují nanejvýš malý pokles tělesné hmotnosti, řádově kolem 0,5–1 kg oproti placebu, bez jasné závislosti na dávce. Z klinického hlediska je tedy účinek malý a chrom nelze považovat za spolehlivý prostředek ke snížení tělesné hmotnosti.
Také u diabetu 2. typu jsou výsledky nejednotné. Některé studie zaznamenaly malé zlepšení glykémie nebo inzulinové citlivosti, jiné nikoli. Chrom proto nenahrazuje antidiabetickou léčbu ani úpravu životního stylu.
Rizika: trojmocný chrom je při běžných dávkách většinou dobře snášen. Mohou se objevit zažívací obtíže, nevolnost, bolesti hlavy, závratě, slabost nebo kožní reakce. Zvýšená opatrnost je vhodná u lidí s onemocněním ledvin nebo jater a také při současném užívání léků na diabetes.
Kapsaicin a další kapsaicinoidy – Capsicum spp.
Kapsaicinoidy jsou látky odpovědné za typickou pálivou chuť chilli papriček. Nejhojnějším a nejlépe prozkoumaným z nich je kapsaicin. Pálivé papriky rodu Capsicum pocházejí původně z tropických oblastí Ameriky, dnes se však pěstují prakticky po celém světě.
Kapsaicin aktivuje receptory TRPV1, které reagují mimo jiné na teplo a podílejí se na typickém pocitu pálení po konzumaci chilli. Tento mechanismus může zároveň ovlivňovat termogenezi, energetický výdej, oxidaci tuků, pocit sytosti a příjem potravy. Právě proto se kapsaicinoidy začaly zkoumat také jako možné látky podporující kontrolu tělesné hmotnosti.
Některé studie naznačují, že kapsaicinoidy mohou mírně zvýšit energetický výdej a současně snížit chuť k jídlu. Metaanalýza osmi randomizovaných, placebem kontrolovaných studií se 191 účastníky zjistila, že jejich užití před jídlem vedlo k průměrnému snížení energetického příjmu přibližně o 74 kcal na jedno jídlo. Výsledky však byly mezi jednotlivými studiemi značně rozdílné a samotný vliv na dlouhodobý pokles tělesné hmotnosti z nich nelze spolehlivě určit.
Zajímavé je, že pocit sytosti nemusí být způsoben pouze změnami hormonální regulace hladu. U některých lidí může kapsaicin snižovat chuť k jídlu také tím, že vyvolává pálení, pocit plnosti, nevolnost nebo jiné zažívací obtíže. Je proto obtížné oddělit žádoucí metabolický účinek od prostého snížení příjmu potravy kvůli horší toleranci.
V klinické studii u 77 dospělých s nadváhou vedlo užívání 4 mg kapsaicinoidů denně po dobu 12 týdnů k nižšímu udávanému energetickému příjmu ve srovnání s placebem. Přesto však nedošlo k významnému ovlivnění tělesné hmotnosti ani tělesného složení.
Kapsaicin tedy může mírně ovlivnit energetický výdej, oxidaci tuků a příjem potravy, ale dostupné důkazy nepodporují představu, že by samotné chilli nebo doplňky s kapsaicinem vedly k výraznému a spolehlivému hubnutí.
Rizika: kapsaicinoidy jsou v běžném množství obvykle dobře snášeny, mohou však způsobovat pálení v ústech a žaludku, bolesti břicha, nadýmání, nevolnost, pocení nebo průjem. Ve studii s dávkou 4 mg denně se u části účastníků objevily gastrointestinální potíže a byly zaznamenány také změny některých metabolických ukazatelů, včetně zvýšení inzulinu nalačno a snížení HDL cholesterolu; význam těchto změn není zcela jasný.
L-karnitin
Karnitin je souhrnné označení pro několik příbuzných látek, z nichž nejznámější je L-karnitin. Organismus si jej dokáže vytvářet z aminokyselin lysinu a methioninu, proto u zdravého člověka není běžně nezbytné přijímat karnitin ve formě doplňků stravy.
Přirozeně se vyskytuje především v živočišných potravinách, zejména v červeném mase, rybách, drůbeži, mléce a mléčných výrobcích. Rostlinné potraviny obsahují zpravidla podstatně menší množství.
Karnitin hraje důležitou roli v energetickém metabolismu. Pomáhá transportovat mastné kyseliny s dlouhým řetězcem do mitochondrií, tedy buněčných „elektráren“, kde mohou být využity jako zdroj energie prostřednictvím beta-oxidace mastných kyselin. Právě tato fyziologická funkce vedla k tomu, že je L-karnitin často propagován jako „spalovač tuků“.
To je však určité zjednodušení. Skutečnost, že je karnitin nezbytný pro využívání mastných kyselin v buňce, ještě neznamená, že jeho dodatečné užívání automaticky zrychlí spalování tuku nebo povede k výraznému hubnutí. U většiny zdravých lidí není dostupnost karnitinu hlavním faktorem, který rychlost odbourávání tukových zásob omezuje.
Klinické studie přesto ukazují, že určitý účinek existovat může. Starší metaanalýza devíti studií s 911 účastníky zjistila, že lidé užívající karnitin zhubli v průměru asi o 1,3 kg více než kontrolní skupiny. Novější metaanalýza 37 randomizovaných studií s více než 2 200 účastníky nalezla průměrný rozdíl přibližně 1,2 kg a také malé snížení BMI a tukové hmoty. Největší účinek byl pozorován přibližně při dávce 2 g L-karnitinu denně.
Výsledky jednotlivých studií jsou ale rozdílné. Například u lidí s diabetem 2. typu některé práce nezjistily významný pokles hmotnosti při užívání samotného L-karnitinu, zatímco v kombinaci s další léčbou byl efekt výraznější. U pacientů s diabetem 2. typu novější souhrn studií naznačuje také malé příznivé změny BMI, glykémie, HbA1c a některých krevních lipidů, jejich klinický význam však zůstává omezený.
L-karnitin tedy není zázračným „spalovačem tuku“. Může mít malý podpůrný vliv na tělesnou hmotnost, zejména u lidí s nadváhou nebo obezitou, ale jeho účinek je mnohem menší než vliv dlouhodobé změny energetického příjmu, pohybu nebo moderní farmakoterapie obezity.
Rizika: L-karnitin je obvykle dobře snášen. Ve vyšších dávkách může způsobovat nevolnost, zvracení, bolesti nebo křeče břicha a průjem. Typickým nežádoucím účinkem může být také rybí zápach potu, dechu nebo moči, který vzniká při metabolismu karnitinu.
Kofein a jeho rostlinné zdroje

Mnoho doplňků stravy propagovaných na hubnutí obsahuje přidaný kofein nebo rostlinné složky, které jsou jeho přirozeným zdrojem. Patří mezi ně zejména guarana (Paullinia cupana), kolovník lesklý – ořech kola (Cola nitida), yerba maté (Ilex paraguariensis) a také černý, zelený nebo bílý čaj (Camellia sinensis). Velmi běžným zdrojem kofeinu je samozřejmě také káva; více o samotné rostlině najdete v hesle Kávovník (Coffea spp.).
To je důležité i z praktického hlediska. Na etiketě doplňku nemusí být vždy na první pohled zřejmé, kolik kofeinu výrobek skutečně obsahuje, protože může být uvedena pouze rostlinná složka. Spotřebitel si tak nemusí uvědomit, že například guarana, kola nebo yerba maté zároveň představují další zdroj kofeinu a stimulačních látek.
Kofein je methylxantin stimulující centrální nervový systém, srdce a kosterní svaly. Zvyšuje bdělost a může krátkodobě zvýšit také termogenezi, energetický výdej a oxidaci tuků. Při pravidelném užívání se však vytváří tolerance, takže tento účinek postupně slábne.
Některé studie s kombinovanými přípravky zaznamenaly příznivé výsledky. V jedné studii například kombinace 75 mg kofeinu a 500 mg hesperidinu vedla po 12 týdnech k malému, ale statisticky významnému snížení BMI a množství břišního tuku. Jiný přípravek obsahující yerba maté, guaranu a damiánu vedl během 45 dnů k většímu poklesu hmotnosti než placebo. Protože však šlo o kombinace několika účinných látek, nelze určit, jak velkou část výsledku způsobil samotný kofein.
Celkově mohou doplňky s kofeinem mírně zvýšit energetický výdej a podpořit oxidaci tuků, ale jejich skutečný dlouhodobý účinek na tělesnou hmotnost je malý a nejistý. Navíc pravidelná konzumace kofeinu vede k toleranci, takže počáteční stimulační účinek se postupně snižuje.
Pro zdravé dospělé považuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) za množství bez bezpečnostních obav celkový příjem do 400 mg kofeinu denně, rozdělený během dne. Jednorázová dávka by neměla přesahovat přibližně 200 mg. Už kolem 100 mg může u některých lidí, zejména při užití před spaním, zhoršit kvalitu nebo délku spánku. V těhotenství a při kojení je doporučená hranice nižší – do 200 mg denně ze všech zdrojů.
Při hodnocení celkového příjmu kofeinu je potřeba počítat nejen kávu a čaj, ale také energetické nápoje a doplňky stravy. U lidí s diabetem je navíc důležité sledovat obsah cukru v energetických nápojích a celkový pitný režim.
Rizika: kofein může způsobit nespavost, nervozitu, třes, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, nevolnost nebo zažívací obtíže. Při vysokých dávkách se může objevit zvracení, výrazná tachykardie, poruchy srdečního rytmu nebo křeče. Zvlášť rizikové jsou čisté nebo vysoce koncentrované kofeinové přípravky. Kombinace kofeinu s dalšími stimulanty, například synefrinem z hořkého pomeranče, může nežádoucí účinky dále zesílit.
Konjugovaná kyselina linolová – CLA
Konjugovaná kyselina linolová neboli CLA je souhrnné označení pro několik izomerů kyseliny linolové s konjugovanými dvojnými vazbami. Přirozeně se vyskytuje především v mléčných výrobcích a mase přežvýkavců, zejména v hovězím mase. V doplňcích stravy se používají různé směsi izomerů CLA, obvykle ve formě triacylglycerolů nebo volných mastných kyselin.
V experimentálních studiích CLA ovlivňuje několik procesů souvisejících s metabolismem tukové tkáně. Bylo popsáno možné zvýšení lipolýzy a oxidace mastných kyselin, omezení lipogeneze a ovlivnění množství tukových buněk. Jednotlivé izomery CLA se však mohou svými účinky lišit a výsledky experimentů nelze jednoduše přenášet na člověka.
Klinické studie u lidí ukazují, že případný účinek na hubnutí je malý. Starší metaanalýza dlouhodobých studií zjistila při dávkách přibližně 2,4–6 g CLA denně po dobu 6–12 měsíců průměrný pokles tělesné hmotnosti asi o 0,7 kg a tukové hmoty asi o 1,3 kg oproti placebu.
Novější a rozsáhlejší metaanalýza 70 randomizovaných studií s více než 4 000 účastníky zjistila ještě menší průměrný účinek: přibližně 0,35 kg na tělesnou hmotnost, 0,44 kg na tukovou hmotu a 0,6 cm na obvod pasu. Autoři proto hodnotí účinek CLA jako statisticky zjistitelný, ale z praktického hlediska velmi malý a pravděpodobně bez většího klinického významu.
CLA tedy nelze považovat za účinný „spalovač tuku“. U některých lidí může mírně ovlivnit tělesné složení, ale její účinek je nesrovnatelně menší než vliv dlouhodobé úpravy stravy, pohybu nebo moderní léčby obezity.
Rizika: CLA je většinou poměrně dobře snášena. Nejčastěji se objevují zažívací obtíže, bolesti břicha, nevolnost, průjem, zácpa nebo dyspepsie. Popsány byly také vzácné případy poškození jater. Některé izomery CLA mohou nepříznivě ovlivňovat HDL cholesterol, lipoprotein(a), inzulinovou citlivost nebo glykémii, zejména u lidí s obezitou a metabolickým syndromem.
Malinový keton – Rubus idaeus
Malinový keton je aromatická sloučenina přirozeně se vyskytující v červených malinách (Rubus idaeus), která se používá také v potravinářství jako aromatická látka. Právě malinový keton se podílí na typické vůni a chuti malin.
Zájem o malinový keton jako prostředek na hubnutí vznikl především na základě laboratorních pokusů a studií na zvířatech. Ty naznačují, že může ovlivňovat oxidaci mastných kyselin, ukládání tuků v tukové tkáni a některé enzymy podílející se na trávení tuků, včetně pankreatické lipázy. Experimentální výsledky proto vedly k jeho propagaci jako látky podporující „spalování tuků“. U člověka však tento účinek zatím nebyl spolehlivě prokázán.
Klinických studií je překvapivě málo. V jediné často citované randomizované kontrolované studii bylo 70 mužů a žen s nadváhou zařazeno k užívání placeba nebo mnohasložkového přípravku obsahujícího malinový keton, kofein, hořký pomeranč, zázvor, česnek, kajenský pepř, L-theanin, pepřový extrakt, vitaminy skupiny B a chrom. Účastníci současně dodržovali nízkoenergetickou dietu a pravidelně cvičili. Po osmi týdnech zhubli lidé užívající aktivní přípravek v průměru přibližně 1,9 kg oproti 0,4 kg u placeba.
Z této studie však nelze určit, jak velkou část účinku způsobil samotný malinový keton. Přípravek obsahoval řadu dalších látek s možným vlivem na metabolismus a chuť k jídlu a studii navíc dokončilo pouze 45 ze 70 zařazených účastníků. Samostatný účinek malinového ketonu na hubnutí tedy u lidí nebyl spolehlivě prokázán.
Malinový keton je proto příkladem látky, u níž jsou experimentální mechanismy zajímavé, ale klinické důkazy výrazně zaostávají za marketingem. Nelze jej považovat za ověřený nebo spolehlivý prostředek ke snížení tělesné hmotnosti.
Rizika: při běžném použití jako potravinářská aromatická látka se přijímají pouze velmi malá množství. Doplňky stravy však mohou obsahovat stovky miligramů malinového ketonu denně, tedy mnohonásobně vyšší dávky. Bezpečnost těchto množství nebyla u lidí dostatečně vyhodnocena. Experimentální toxikologické práce upozornily na možné obavy při vysokých dávkách a popsán byl také ojedinělý případ závažné kardiovaskulární reakce po užití doplňku s malinovým ketonem, který ale sám o sobě neprokazuje příčinnou souvislost.
Vápník
Vápník je nejhojnější minerální prvek v lidském těle. Přibližně 99 % je uloženo v kostech a zubech, kde má zásadní význam pro jejich pevnost a stavbu. Zbývající část se účastní řady důležitých dějů – je potřebná pro svalovou činnost, nervový přenos, srážení krve, buněčnou signalizaci a uvolňování některých hormonů.
Vápník souvisí také s metabolismem glukózy. Změny koncentrace vápníku uvnitř buněk se například podílejí na uvolňování inzulinu z beta-buněk pankreatu. To však neznamená, že vyšší příjem vápníku sám o sobě zlepšuje kompenzaci diabetu nebo že by měl být u lidí s diabetem rutinně užíván ve vyšších dávkách. Více o jeho významu najdete v našem článku Vápník (kalcium).
V souvislosti s hubnutím se zkoumala hypotéza, že vyšší příjem vápníku může omezovat vstřebávání části tuků v trávicím traktu a ovlivňovat energetický metabolismus. Pozornost se věnovala také mléčným výrobkům, protože kromě vápníku obsahují bílkoviny a další složky, které mohou ovlivňovat pocit sytosti a složení jídelníčku.
Výsledky klinických studií však nepodporují představu, že by samotné doplňování vápníku vedlo k významnému hubnutí. Novější souhrn randomizovaných studií u lidí s nadváhou nebo obezitou zjistil, že suplementace vápníkem měla na tělesnou hmotnost jen minimální nebo žádný účinek. Malé změny BMI, obvodu pasu nebo množství tělesného tuku byly v některých studiích popsány, jejich praktický význam je však omezený.
Vápník proto nelze považovat za prostředek na hubnutí. Jeho hlavní význam zůstává v udržení zdraví kostí a zubů a správné funkci svalů, nervů a dalších buněčných procesů.
Pro dospělé stanovuje Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) referenční příjem přibližně 950 mg vápníku denně; potřeba se může lišit podle věku a dalších okolností.
Rizika: vysoký příjem vápníku, zejména z doplňků stravy, může způsobovat zácpu a další zažívací obtíže a může ovlivnit vstřebávání některých dalších minerálů. Vyšší příjem vápníku z doplňků byl v některých studiích spojován také se zvýšeným rizikem ledvinových kamenů. Proto není vhodné užívat vysoké dávky bez jasného důvodu.
Zelený čaj – Camellia sinensis
Zelený čaj se připravuje z listů čajovníku čínského (Camellia sinensis), rostliny původem z Asie, která se dnes pěstuje v řadě subtropických a tropických oblastí světa. Ze stejné rostliny pochází také černý a bílý čaj – rozdíl mezi nimi spočívá především ve způsobu zpracování listů. U zeleného čaje se oxidace po sklizni rychle zastavuje, a proto si zachovává vysoký obsah polyfenolů, především katechinů.
Zelený čaj patří také mezi rostliny uváděné v našem přehledu Léčivé rostliny a cukrovka.
Mezi nejvýznamnější biologicky aktivní látky zeleného čaje patří katechiny a kofein. Nejznámějším a nejvíce zkoumaným katechinem je epigalokatechin galát (EGCG). Běžně připravený šálek zeleného čaje může obsahovat několik set miligramů katechinů a přibližně několik desítek miligramů kofeinu, skutečné množství však závisí na druhu čaje, množství použitých listů, teplotě vody a době louhování.
Právě kombinace katechinů a kofeinu vedla k zájmu o zelený čaj jako možný prostředek podporující kontrolu tělesné hmotnosti. Experimentální práce naznačují, že tyto látky mohou ovlivňovat termogenezi, energetický výdej a oxidaci tuků. Zkoumá se také možné omezení tvorby nových tuků a částečné ovlivnění trávení a vstřebávání tuků a sacharidů.
Zdá se, že kofein a katechiny mohou v některých těchto mechanismech působit synergicky, tedy že jejich společné působení je výraznější než účinek samotných katechinů. Více o kofeinu, jeho zdrojích a bezpečném příjmu najdete v článku Káva není jen kofein; botanické informace o jednom z jeho nejvýznamnějších přírodních zdrojů shrnuje heslo Kávovník (Coffea spp.).
Pomůže zelený čaj skutečně zhubnout?
Výsledky klinických studií jsou podstatně méně působivé než laboratorní mechanismy. Cochraneův přehled 14 randomizovaných studií zahrnujících více než 1 500 lidí s nadváhou nebo obezitou zjistil, že přípravky ze zeleného čaje vedly v průměru k poklesu hmotnosti přibližně o 1 kg více než placebo. Autoři však tento rozdíl hodnotili jako malý a pravděpodobně bez významnějšího klinického významu.
Další metaanalýza ukázala, že kombinace katechinů zeleného čaje s kofeinem vedla během přibližně 12 týdnů k průměrnému snížení tělesné hmotnosti asi o 1,4 kg a obvodu pasu téměř o 2 cm oproti samotnému kofeinu.
Zajímavé však je, že při podávání samotných katechinů bez kofeinu byl účinek na hmotnost podstatně méně přesvědčivý. Také dlouhodobější studie s bezkofeinovým extraktem zeleného čaje obsahujícím vysoké množství EGCG nezjistila po 12 měsících významný vliv na tělesnou hmotnost, BMI ani obvod pasu.
Zelený čaj tedy může mírně zvýšit energetický výdej a oxidaci tuků, zejména díky kombinaci katechinů a kofeinu, ale nelze od něj očekávat výrazný pokles tělesné hmotnosti. Jeho význam je vhodnější vidět jako součást celkově zdravého jídelníčku než jako samostatný „spalovač tuku“.
Zelený čaj není totéž co extrakt ze zeleného čaje
Tento rozdíl je důležitý. Běžně připravený zelený čaj obsahuje účinné látky v podstatně nižších koncentracích než některé doplňky stravy. Koncentrovaný extrakt může dodat během jedné dávky takové množství katechinů, které by člověk běžným pitím čaje přijal až z mnoha šálků.
Proto nelze automaticky předpokládat, že pokud je bezpečný zelený čaj jako nápoj, musí být stejně bezpečné i vysoké dávky jeho extraktu.
Rizika: zelený čaj jako běžný nápoj je při obvyklé konzumaci obecně dobře snášen. Kvůli obsahu kofeinu může u citlivých osob způsobovat nespavost, nervozitu, třes, bušení srdce nebo zažívací obtíže.
U koncentrovaných extraktů se mohou objevit nevolnost, bolesti břicha, zácpa nebo zvýšení krevního tlaku. Závažnější pozornost si zaslouží možnost poškození jater. Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) upozorňuje, že u doplňků stravy mohou dávky EGCG kolem 800 mg denně a vyšší souviset s počátečními známkami poškození jater. Pro doplňky nebylo možné stanovit dávku, která by byla zaručeně bezpečná pro všechny uživatele.
Riziko může být vyšší při užívání koncentrovaného extraktu nalačno. Běžný zelený čaj jako nápoj naproti tomu podle dostupných údajů takové riziko zpravidla nepředstavuje.
Zelená káva – Coffea spp.
Zelená káva jsou nepražená semena kávovníku (Coffea spp.). Na rozdíl od pražené kávy mají zelená kávová zrna vyšší obsah některých látek, které se při pražení částečně rozkládají, zejména chlorogenových kyselin. Obsahují také kofein, i když jeho množství závisí na druhu kávovníku, způsobu zpracování a konkrétním extraktu.
Více o samotné rostlině, plodech a zpracování najdete v našem hesle Kávovník (Coffea spp.). Širší informace o kávě, kofeinu a jejich vztahu ke zdraví shrnuje také článek Káva není jen kofein.
Hlavní pozornost se v souvislosti s hubnutím soustřeďuje na chlorogenové kyseliny, zejména kyselinu chlorogenovou. Experimentální studie naznačují, že mohou ovlivňovat metabolismus glukózy a tuků, tvorbu tukových buněk (adipogenezi), ukládání tuku a vstřebávání glukózy ve střevě. U člověka je však skutečný význam těchto mechanismů podstatně méně jistý než výsledky laboratorních pokusů.
Starší metaanalýza tří klinických studií zjistila, že lidé s nadváhou užívající extrakt ze zelených kávových zrn zhubli v průměru asi o 2,47 kg více než při placebu. Tyto výsledky však bylo nutné interpretovat velmi opatrně, protože všechny zahrnuté studie byly malé a vykazovaly vysoké riziko zkreslení.
Novější systematický přehled a metaanalýza randomizovaných studií z roku 2023 přinesly střízlivější výsledek. Při suplementaci extraktem zelené kávy obsahujícím nejméně 500 mg chlorogenové kyseliny denně byl průměrný pokles tělesné hmotnosti asi 1,3 kg oproti kontrolní skupině. Do analýzy však byly zahrnuty pouze tři studie se 103 účastníky, takže autoři sami upozorňují, že k posouzení dlouhodobé účinnosti a bezpečnosti jsou potřeba kvalitnější a delší studie.
Extrakt ze zelené kávy proto může mít malý krátkodobý vliv na tělesnou hmotnost, ale nelze jej považovat za spolehlivý nebo výrazně účinný prostředek na hubnutí. Marketingové označení „spalovač tuku“ přesahuje to, co dnes dokládají klinické studie.
Rizika: extrakt ze zelených kávových zrn je v krátkodobých studiích většinou dobře snášen, jeho bezpečnost však nebyla důkladně zkoumána. Popsány byly například bolesti hlavy a infekce močových cest. Zelená káva zároveň obsahuje kofein, který může podle dávky způsobovat nespavost, nervozitu, třes, bušení srdce nebo zvýšení krevního tlaku. Riziko může být vyšší, pokud je extrakt kombinován s dalšími stimulanty.
Další rostliny, které je vhodné zmínit
Jitrocel indický (Plantago ovata) je drobná bylina pocházející především z oblastí jihozápadní Asie a Středomoří. Pro léčebné a výživové účely se využívají zejména obaly jeho semen, známé jako psyllium. Ty jsou mimořádně bohaté na rozpustnou, gelotvornou vlákninu.
Po kontaktu s vodou psyllium silně bobtná a vytváří viskózní gel. Ten zvětšuje objem střevního obsahu, může prodlužovat pocit sytosti a současně zpomalovat trávení a vstřebávání některých živin. Právě tyto vlastnosti vedly k zájmu o psyllium jako možnou podporu při snižování tělesné hmotnosti.
Psyllium však není „spalovačem tuku“. Jeho případný vliv na hubnutí spočívá především v tom, že zvyšuje sytost a může pomoci omezit množství přijímané potravy. Výsledky studií zaměřených přímo na tělesnou hmotnost nejsou zcela jednotné. Některé metaanalýzy naznačují malý pokles tělesné hmotnosti, BMI nebo obvodu pasu, zatímco jiná souhrnná hodnocení jednoznačný redukční účinek nepotvrdila.
Zajímavější a lépe doložené jsou některé jeho metabolické účinky. Viskózní vláknina může zpomalovat vstřebávání sacharidů, a tím přispívat k mírnějšímu vzestupu glykémie po jídle. Pravidelné užívání psyllia může také příznivě ovlivňovat celkový a LDL cholesterol. Právě proto může být psyllium zajímavé nejen při redukčním jídelníčku, ale také pro některé lidi s diabetem 2. typu nebo zvýšenou hladinou cholesterolu.
Psyllium navíc zvětšuje objem a mění konzistenci stolice, a proto se tradičně používá také k úpravě vyprazdňování. Jeho význam při hubnutí je tedy vhodnější chápat jako součást širšího přínosu rozpustné vlákniny než jako samostatný prostředek na snížení hmotnosti.
Rizika: nejčastěji se mohou objevit nadýmání, plynatost nebo změny stolice, zejména při rychlém zvýšení dávky. Psyllium je nutné vždy zapít dostatečným množstvím tekutin, protože při nedostatečném zapití může nabobtnat ještě před dosažením žaludku. Protože může také zpomalovat nebo měnit vstřebávání některých léčiv, je vhodné dodržovat časový odstup od jejich užití.
Dřišťál osinatý – Berberis aristata a berberin
Berberin je žlutě zbarvený rostlinný alkaloid, který se vyskytuje v kořenech, kůře a dalších částech některých rostlin, zejména dřišťálů. Jedním z tradičně používaných zdrojů je dřišťál osinatý (Berberis aristata), pocházející z oblastí jižní Asie a Himálaje. Více o samotné rostlině, jejím původu a využívaných částech najdete v článku Dřišťál osinatý (Berberis aristata).
V posledních letech se berberin stal populární součástí doplňků stravy určených pro metabolické zdraví, kontrolu glykémie, krevních tuků a tělesné hmotnosti. Je zajímavý tím, že neovlivňuje jen jeden metabolický proces, ale zasahuje do více regulačních mechanismů spojených s hospodařením s glukózou a tuky.
Studuje se zejména jeho vliv na inzulinovou citlivost, tvorbu glukózy v játrech, metabolismus mastných kyselin a aktivitu enzymů regulujících buněčný energetický metabolismus. Často se zmiňuje například aktivace enzymu AMPK, který funguje jako jeden z buněčných „senzorů energie“ a podílí se na regulaci využívání glukózy a tuků.
Berberin a glykémie
U lidí s poruchami metabolismu glukózy patří berberin mezi lépe prozkoumané rostlinné látky. Souhrny klinických studií ukazují mírné snížení glykémie nalačno a po jídle a zlepšení inzulinové rezistence.
Novější metaanalýzy u lidí s diabetem 2. typu ukazují, že berberin může vést k malému, ale měřitelnému zlepšení glykémie nalačno, glykémie po jídle a v některých studiích také HbA1c. Berberin však nenahrazuje standardní léčbu diabetu a jeho přidání k antidiabetikům může zesílit jejich účinek na glykémii.
Berberin a cholesterol
Velmi zajímavý je také účinek na krevní tuky. Metaanalýzy randomizovaných studií ukazují, že berberin může snižovat LDL cholesterol, celkový cholesterol a triglyceridy.
V některých souhrnných analýzách vedl berberin ve srovnání s placebem v průměru ke snížení:
-
LDL cholesterolu přibližně o 0,4–0,5 mmol/l,
-
celkového cholesterolu přibližně o 0,5 mmol/l,
-
triglyceridů zhruba o 0,3 mmol/l.
Současně bylo v některých studiích zaznamenáno malé zvýšení HDL cholesterolu. Účinek na krevní tuky je proto z klinického hlediska zajímavější než samotný vliv na tělesnou hmotnost. Berberin však nelze považovat za náhradu statinů nebo jiné standardní hypolipidemické léčby, pokud je tato léčba indikována.
Berberin a hubnutí
Účinek na samotnou tělesnou hmotnost je mnohem menší. Souhrny studií ukazují průměrný pokles hmotnosti přibližně kolem 1 kg, spolu s malým snížením BMI a obvodu pasu.
Berberin tedy může mít určitý podpůrný vliv při metabolickém syndromu nebo obezitě, ale není to účinný prostředek k výraznému hubnutí.
Na internetu se někdy označuje jako „přírodní Ozempic“. Toto označení je zavádějící. Berberin působí jinými mechanismy a jeho účinek na tělesnou hmotnost je nesrovnatelně menší než účinek moderních léků ze skupiny agonistů GLP-1 nebo duálních inkretinových agonistů.
Rizika a interakce: nejčastější jsou zažívací obtíže, například průjem, zácpa, bolesti břicha nebo nevolnost. Berberin může ovlivňovat metabolismus některých léčiv a má potenciál k lékovým interakcím. U lidí léčených pro diabetes je třeba počítat s možným zesílením účinku léčby na glykémii. Zvýšená opatrnost je vhodná také při současném užívání léků na krevní tlak nebo dalších léčiv s úzkým terapeutickým rozmezím. Dlouhodobé užívání je proto vhodné konzultovat s lékařem nebo lékárníkem.
Černucha setá – Nigella sativa
Černucha setá (Nigella sativa), známá také jako černý kmín, je jednoletá bylina pocházející z oblastí jihozápadní Asie, Středomoří a severní Afriky. Její drobná černá semena se po staletí používají jako koření i v tradiční medicíně. Ze semen se získává také olej, který je častou součástí doplňků stravy. Více o samotné rostlině, jejím tradičním využití a obsahových látkách najdete v našem článku Černucha setá (Nigella sativa).
Semena obsahují řadu biologicky aktivních látek. Jednou z nejvíce studovaných je thymochinon, kterému se připisují antioxidační, protizánětlivé a metabolické účinky. Černucha však obsahuje také nenasycené mastné kyseliny, další složky silice, alkaloidy, saponiny a fytosteroly, takže její účinek nelze vysvětlit pouze thymochinonem.
V klinických studiích se zkoumal vliv černuchy na glykémii, inzulinovou citlivost, krevní lipidy, krevní tlak, tělesnou hmotnost a obvod pasu. Souhrnné analýzy naznačují, že může vést k malému poklesu glykémie nalačno a HbA1c a v některých studiích také ke zlepšení lipidového profilu, zejména ke snížení celkového a LDL cholesterolu a triglyceridů.
Zajímavý je i možný vliv na tělesnou hmotnost. Některé metaanalýzy zjistily malý pokles tělesné hmotnosti, BMI a obvodu pasu, výsledky jednotlivých studií jsou však různorodé a velikost účinku je spíše malá. Nelze proto očekávat, že by černucha sama o sobě vedla k výraznému hubnutí.
Černuchu je tedy vhodnější chápat jako rostlinu s možným širším metabolickým účinkem než jako samostatný prostředek na hubnutí. Zvlášť zajímavá může být v kontextu poruch metabolismu glukózy a tuků, ale nenahrazuje standardní léčbu diabetu, dyslipidémie ani obezity.
Rizika a interakce: černucha je v běžných potravinových množstvích obvykle dobře snášena. U doplňků se mohou objevit zažívací obtíže, nevolnost nebo alergické reakce. Opatrnost je vhodná u lidí užívajících antidiabetika nebo léky snižující krevní tlak, protože se jejich účinky mohou teoreticky sčítat. Při dlouhodobém užívání vyšších dávek je vhodná konzultace s lékařem nebo lékárníkem.
A co další rostliny používané při diabetu?
Řada dalších léčivých rostlin je studována především pro možné ovlivnění glykémie nebo inzulinové rezistence, nikoli přímo jako prostředek na hubnutí. Patří sem například pískavice řecké seno (Trigonella foenum-graecum), gymnéma, momordika, skořicovník nebo morušovník.
Do přehledu přípravků určených přímo k redukci hmotnosti je proto nezařazujeme jen proto, že mohou příznivě ovlivňovat některé metabolické parametry. Více najdete v rubrice Léčivé rostliny a cukrovka.
Vybrané rostliny na obrázku představují různé mechanismy, které se v souvislosti s hubnutím a metabolickým zdravím zkoumají: kofein a termogenezi (čajovník, kávovník), vlákninu a sytost (jitrocel), ovlivnění metabolismu glukózy a lipidů (dřišťál/berberin, černucha), omezení trávení škrobu (fazol), termogenezi a působení kapsaicinu (chilli) a stimulační účinky alkaloidů (hořký pomeranč). Obrázek tak shrnuje hlavní skupiny rostlinných látek a mechanismů popsaných v článku. Jejich zařazení však neznamená, že všechny mají stejně silný nebo spolehlivě prokázaný účinek na snížení tělesné hmotnosti.
Co z tohoto přehledu vyplývá?
U naprosté většiny rostlinných přípravků a dalších doplňků je účinek na tělesnou hmotnost malý, nejistý nebo nedostatečně doložený.
Výrazný rozdíl je mezi:
- laboratorně prokázaným mechanismem,
- malým statistickým rozdílem v klinické studii,
- a skutečně klinicky významným a dlouhodobě udržitelným poklesem hmotnosti.
Tyto pojmy nejsou zaměnitelné.
Například pokles hmotnosti o několik set gramů nebo jeden až dva kilogramy může být ve studii statisticky významný, ale pro člověka s výraznější obezitou nemusí představovat významný léčebný efekt.
Které přípravky tedy dávají největší smysl?
Z hlediska poměru možného přínosu a rizika mají smysl především látky, které zároveň přispívají ke kvalitnější skladbě stravy – například některé druhy rozpustné vlákniny.
U stimulačních směsí obsahujících kofein, synefrin nebo několik dalších stimulantů současně je naopak vhodná značná opatrnost.
Stejně rezervovaně je třeba přistupovat k produktům slibujícím rychlé hubnutí bez změny stravování a pohybových návyků.
Člověk s diabetem by měl být zvlášť opatrný
Pro člověka s diabetem platí navíc několik praktických pravidel:
- doplněk stravy nenahrazuje léčbu diabetu,
- při snížení příjmu potravy nebo poklesu hmotnosti se může změnit potřeba inzulinu nebo některých dalších antidiabetik,
- některé rostlinné látky mohou dále snižovat glykémii,
- stimulanty mohou zvyšovat krevní tlak a srdeční frekvenci,
- některé koncentrované extrakty mohou zatěžovat játra,
- vláknina může ovlivňovat vstřebávání současně užívaných léčiv.
Při léčbě inzulinem nebo léky, které mohou vyvolávat hypoglykémii, je proto při významnější změně stravování či hmotnosti vhodné glykémii častěji kontrolovat.
Rostlinný přípravek může pomoci, zázrak ale neočekávejme
Fytoterapie má své místo i v moderní medicíně, ale musí vycházet ze stejných principů jako ostatní léčebné postupy: z ověřitelného účinku, bezpečnosti, správného dávkování a znalosti možných interakcí.
Některé rostlinné látky mohou mírně zvýšit pocit sytosti, jiné mohou ovlivnit metabolismus glukózy, tuků nebo energetický výdej. U většiny z nich je však účinek na samotné snížení tělesné hmotnosti mnohem menší, než někdy naznačuje reklama.
Při diabetu by proto rostlinné přípravky neměly nahrazovat dobře nastavenou životosprávu a účinnou léčbu. Mohou být jejich rozumným doplňkem – pokud víme, co obsahují, jaké důkazy pro ně máme a jaká rizika mohou přinášet.
Další informace najdete v rubrice Léčivé rostliny a cukrovka.


