Fyzická aktivita a selfmonitoring aneb na co dávat pozor

Autoři:
MUDr. Pavlína Krollová, PharmDr. Rostislav Šimek, Prof. MUDr. Kateřina Štechová, Ph.D.

Pracoviště: Fakultní nemocnice Motol, Panax Co, s.r.o. Praha, Fakultní nemocnice Motol

Vloženo: 6. 10. 2026


Fyzická aktivita je důležitou součástí léčby diabetu. Pravidelný pohyb příznivě ovlivňuje tělesnou zdatnost, kompenzaci diabetu, krevní tlak, hladiny krevních tuků a celkové kardiovaskulární riziko.

Vliv pohybu na glykémii ale není vždy stejný. Záleží na druhu, intenzitě a délce aktivity, výchozí glykémii, množství aktivního inzulinu, předchozím jídle a individuální reakci člověka.

Aerobní aktivita, například chůze, běh, plavání nebo jízda na kole, obvykle glykémii snižuje. Při velmi intenzivní, intervalové nebo silové aktivitě však může glykémie zůstat stabilní nebo se může přechodně zvýšit.

Diabetes mellitus 1. typu

Při fyzické aktivitě je u člověka s diabetem 1. typu potřeba myslet především na tři věci:

  1. upravit podle potřeby dávku inzulinu,
  2. podle glykémie a charakteru pohybu doplnit sacharidy,
  3. častěji sledovat glykémii.
  1. upravit podle potřeby dávku inzulinu,
  2. podle glykémie a charakteru pohybu doplnit sacharidy,
  3. častěji sledovat glykémii.

Jaká glykémie je vhodná před pohybem?

Neexistuje jedna ideální hodnota vhodná pro všechny druhy fyzické aktivity. Pro řadu aerobních aktivit je příznivým výchozím rozmezím přibližně 7–10 mmol/l. Vždy je však nutné zohlednit také trend glykémie, množství aktivního inzulinu, délku a intenzitu pohybu a vlastní zkušenost.

Glykémie před aktivitou Orientační postup
pod 4,0 mmol/l Necvičit. Nejprve postupovat jako při hypoglykémii a začít až po úpravě glykémie.
4,0–5,0 mmol/l Vyšší riziko hypoglykémie. Obvykle je vhodné doplnit rychle vstřebatelné sacharidy a sledovat další vývoj glykémie.
5,0–7,0 mmol/l Pohyb je často možný. Při klesajícím trendu nebo větším množství aktivního inzulinu mohou být vhodné sacharidy.
7,0–10,0 mmol/l Pro většinu aerobních aktivit příznivé výchozí rozmezí. Sledujte také trend glykémie.
10,0–15,0 mmol/l Pohyb je většinou možný. Sledujte další vývoj glykémie, protože intenzivní zátěž ji může ještě zvýšit.
nad 15,0 mmol/l Zjistit příčinu hyperglykémie. U diabetu 1. typu zvážit kontrolu ketolátek. Při zvýšených ketolátkách necvičit.
Důležité: Uvedené hodnoty a doporučené úpravy inzulinu jsou orientační. Reakce na pohyb je velmi individuální. Člověk s diabetem si postupně podle vlastních zkušeností, dat z glukometru nebo CGM a po dohodě se svým diabetologickým týmem vytvoří vlastní bezpečný postup.

Při krevních ketolátkách nad 1,5 mmol/l se fyzická aktivita nedoporučuje. Při hodnotách 0,6–1,5 mmol/l je vhodné nejprve řešit příčinu zvýšení ketolátek a další postup přizpůsobit individuálnímu plánu léčby.

1. Úprava prandiálního inzulinu

Pokud fyzická aktivita následuje v době působení prandiálního inzulinu, může být vhodné jeho dávku předem snížit. Jako orientační výchozí doporučení lze použít:

  • mírná zátěž – například chůze 2–5 km/h, jízda na kole 8–10 km/h, lehčí domácí nebo pracovní činnost
    – snížení dávky prandiálního inzulinu přibližně o 20 %
  • střední zátěž – například plavání, běh, jízda na kole 11–18 km/h, práce na zahradě, zednická práce, kanoistika nebo intenzivnější domácí práce
    – snížení dávky prandiálního inzulinu přibližně o 30 %
  • intenzivní pohyb – například kopaná, lední hokej, košíková, běh na lyžích, jízda na kole nad 20 km/h, squash apod.
    – snížení dávky až přibližně o 50 %

Potřebná úprava je individuální. Záleží také na délce aktivity, výchozí glykémii, trendu glykémie při CGM, množství aktivního inzulinu a předchozí zkušenosti.

U velmi intenzivní nebo převážně anaerobní aktivity nemusí glykémie klesat a může se naopak přechodně zvýšit. Proto není vhodné uvedená procenta používat mechanicky bez ohledu na charakter pohybu.

Poznámka: U člověka s diabetem 1. typu s významnou přetrvávající vlastní sekrecí inzulinu může být při některých situacích potřeba prandiálního inzulinu před sportem velmi malá. O případném úplném vynechání dávky je vhodné rozhodovat individuálně podle léčebného režimu a zkušenosti s danou aktivitou.

2. Úprava bazálního inzulinu

Při opakované nebo dlouhodobé fyzické zátěži, například během několikadenního pobytu na horách nebo týdne na lyžích, může být vhodné snížení bazální dávky přibližně o 20–30 %.

U lidí, kteří používají NPH nebo jiný humánní bazální inzulin 2× denně, může při plánované intenzivní odpolední zátěži připadat v úvahu například:

  • snížení ranní dávky přibližně o 20–30 %,
  • snížení večerní dávky přibližně o 10–20 %.

Tyto úpravy musí být individuální a závisí na typu inzulinu, předchozích glykémiích, délce zátěže a riziku následné hypoglykémie.

3. Diabetes léčený inzulinovou pumpou

U klasické inzulinové pumpy bez automatického řízení dávky lze při plánované aktivitě využít dočasné snížení bazální dávky.

  • snížení bazální dávky přibližně o 20–50 %,
  • zahájené přibližně 1 hodinu před plánovanou aktivitou,
  • s pokračováním během aktivity a podle vývoje glykémie a rizika hypoglykémie také po jejím ukončení.

Pokud fyzická aktivita následuje do přibližně 2 hodin po hlavním jídle, může být současně vhodné snížit bolusovou dávku přibližně o 20–50 % podle intenzity a délky zátěže.

Po skončení aktivity je další nastavení bazální dávky vhodné řídit podle průběhu glykémie, rizika pozdní hypoglykémie a individuální zkušenosti.

4. Automatizované systémy podávání inzulinu (AID)

U hybridních uzavřených okruhů a dalších automatizovaných systémů podávání inzulinu (AID) se postup liší od klasické inzulinové pumpy.

Při plánované aktivitě, při které očekáváme pokles glykémie, se zpravidla používá režim aktivity nebo dočasně vyšší cílová hodnota, ideálně přibližně 1–2 hodiny před zahájením pohybu.

Pokud aktivita následuje během přibližně 2 hodin po jídle, může být podle konkrétního systému vhodné současně snížit prandiální bolus přibližně o 25–33 %.

Konkrétní postup je vždy nutné přizpůsobit používanému AID systému, protože jednotlivé algoritmy a režimy pro fyzickou aktivitu se liší.

Podání sacharidů

Potřeba sacharidů při pohybu není u každého člověka stejná. Závisí především na:

  • výchozí glykémii,
  • jejím trendu,
  • množství aktivního inzulinu,
  • délce a intenzitě pohybu,
  • předchozím jídle,
  • zkušenosti s konkrétním druhem aktivity.

Při krátké nebo mírné aktivitě nemusí být dodatečné sacharidy vůbec potřebné. Při delší aerobní zátěži, zejména pokud v těle působí větší množství inzulinu, může být potřeba sacharidy doplňovat i opakovaně.

U CGM je velmi užitečná trendová šipka. Pokud glykémie během pohybu klesá směrem k dolní hranici, je vhodné reagovat včas a nečekat až na vznik hypoglykémie.

Člověk léčený inzulinem nebo jinou léčbou spojenou s rizikem hypoglykémie by měl mít při pohybu vždy u sebe rychle vstřebatelné sacharidy.

Monitorace glykémie při pohybu

Častější monitorace je důležitá zejména:

  • při novém typu fyzické aktivity,
  • při nezvykle dlouhé nebo intenzivní zátěži,
  • při úpravách inzulinoterapie,
  • při opakovaných hypoglykémiích během nebo po sportu.

Pokud používáte CGM

Kontinuální monitorace glukózy (CGM) umožňuje sledovat nejen aktuální koncentraci glukózy, ale především směr a rychlost její změny.

Je vhodné sledovat glykémii nebo hodnoty z CGM:

  • před zahájením aktivity,
  • během aktivity,
  • bezprostředně po jejím skončení,
  • podle charakteru zátěže také několik hodin poté.

Při větší zátěži v pozdních odpoledních nebo večerních hodinách je potřeba myslet na pozdní a noční hypoglykémii.

Při rychlých změnách může mít hodnota ze senzoru určité zpoždění oproti glykémii v krvi. Pokud údaj CGM neodpovídá příznakům nebo tomu, jak se člověk cítí, je vhodné postupovat podle doporučení výrobce daného systému a podle potřeby hodnotu ověřit glukometrem.

Pokud používáte glukometr

Glykémii kontrolujeme především:

  • před fyzickou aktivitou,
  • při delší aktivitě také během ní,
  • po ukončení aktivity,
  • podle potřeby i s odstupem několika hodin.

Při novém druhu pohybu může být užitečné provést první kontrolu již přibližně po 30–60 minutách aktivity.

Místo aplikace inzulinu

Při pohybu se mění prokrvení svalů a podkoží. Inzulin aplikovaný do oblasti, která je při sportu výrazně zatěžována, se může vstřebávat rychleji.

Například před delším během může být vhodnější aplikovat inzulin do podkoží břicha než do stehna.

Větší význam má však obvykle množství aktivního inzulinu a časový vztah jeho aplikace k pohybu.

Diabetes mellitus 2. typu

Fyzická aktivita spolu s úpravou stravy má u lidí s diabetem 2. typu výrazně příznivý efekt. Na rozvoji této formy diabetu se totiž zásadně podílí obezita a inzulinová rezistence.

Pravidelný pohyb pomáhá zvyšovat citlivost tkání k inzulinu a má příznivý vliv nejen na glykémii, ale také na tělesnou hmotnost, krevní tlak, krevní tuky, svalovou sílu a celkovou fyzickou zdatnost.

Co přináší pravidelný pohyb?

  • během jednotlivých dnů se může zlepšovat glykémie a snižovat krevní tlak,
  • během týdnů se může měnit obvod pasu, poměr svalové a tukové hmoty a fyzická výkonnost,
  • v delším období pravidelný pohyb přispívá ke snížení inzulinové rezistence, lepší kompenzaci diabetu, kontrole tělesné hmotnosti a snížení kardiovaskulárního rizika.

Pro většinu dospělých s diabetem je vhodné směřovat alespoň k 150 minutám středně až vysoce intenzivní aerobní aktivity týdně, rozloženým nejméně do tří dnů.

Aerobní aktivitu je vhodné doplnit 2–3krát týdně silovým cvičením a pravidelně přerušovat dlouhé období sezení.

Konkrétní množství a intenzitu pohybu je však třeba přizpůsobit věku, fyzické kondici, přidruženým onemocněním, komplikacím diabetu a použité léčbě. Individuální přístup odpovídá také současné české diabetologické praxi.

Na co dát u diabetu 2. typu pozor?

  • U většiny lidí s diabetem 2. typu není nutné před pohybem preventivně přijímat sacharidy, pokud nejsou léčeni léky, které mohou způsobovat hypoglykémii.
  • U lidí léčených inzulinem nebo deriváty sulfonylurey může při fyzické aktivitě vzniknout hypoglykémie.
  • V takovém případě je vhodné glykémii kontrolovat před aktivitou, podle její délky také během ní a po skončení.
  • Po delší nebo nezvyklé aktivitě může riziko hypoglykémie přetrvávat několik hodin.
  • Pokud aktivita probíhala v pozdních odpoledních či večerních hodinách, je vhodné věnovat pozornost také glykémii před spaním a během noci.
  • Člověk užívající léčbu s rizikem hypoglykémie by měl mít při pohybu vždy dostupné rychle vstřebatelné sacharidy.

Aerobní a anaerobní cvičení

1. Aerobní (vytrvalostní) trénink

Při aerobní aktivitě získávají svaly energii za dostatečného přísunu kyslíku. Využívají přitom jako zdroj energie sacharidy i tuky (mastné kyseliny).

Mezi aerobní aktivity patří například rychlá chůze, běh, plavání, veslování, nordic walking nebo jízda na kole. Typicky jde o déle trvající fyzickou aktivitu nižší až střední intenzity.

  • Aerobní cvičení obvykle vede k poklesu glykémie, zejména u lidí léčených inzulinem.
  • Při déle trvající aktivitě nižší až střední intenzity se postupně zvyšuje podíl tuků využívaných jako zdroj energie.
  • Proto má smysl pravidelná déle trvající aktivita – nemusí přitom jít o sportovní výkon. Velmi vhodná může být například svižná chůze po dobu 30 minut i déle, podle zdravotního stavu a fyzické kondice.
  • Při delším cvičení nižší až střední intenzity se obvykle zvyšuje využití tuků jako zdroje energie.
  • Vhodnou pohybovou aktivitou může být i prostá delší chůze, například při výletu nebo při běžných každodenních činnostech.
  • S postupnou trénovaností se schopnost svalů využívat tuky jako zdroj energie zlepšuje.
  • Při pravidelném tréninku se současně zlepšuje citlivost tkání k inzulinu, fyzická kondice a metabolické zdraví.

Při vyšší intenzitě pohybu se relativně více využívají sacharidy. Reakce glykémie však není vždy stejná – závisí také na množství aktivního inzulinu, výchozí glykémii, délce pohybu a individuální reakci člověka.

2. Anaerobní a vysoce intenzivní cvičení

Při krátké a velmi intenzivní fyzické aktivitě nemusí být přísun kyslíku schopen okamžitě pokrýt vysoké energetické nároky pracujících svalů. Významnou část energie proto sval získává anaerobním metabolismem sacharidů.

Typickými příklady jsou silové cvičení, sprinty nebo krátké úseky velmi intenzivní aktivity.

  • Významným zdrojem energie je svalový glykogen, tedy zásobní forma glukózy ve svalech.
  • Při intenzivní zátěži vzniká ve svalech více laktátu, který organismus průběžně využívá a zpracovává. Zvýšení laktátu při intenzivním sportu je běžnou součástí metabolismu a samo o sobě neznamená laktátovou acidózu.
  • Při vysoké intenzitě cvičení se mohou uvolňovat stresové hormony, například adrenalin a noradrenalin. Proto může zejména u člověka s diabetem 1. typu glykémie při intenzivním nebo silovém cvičení zůstat stabilní nebo se přechodně zvýšit.
  • Pokud člověk se silovým cvičením začíná, je vhodné začít postupně, s kratšími tréninky a nižší zátěží, a intenzitu zvyšovat podle kondice a zdravotního stavu.
Zapamatujte si: Aerobní a silové cvičení se vzájemně doplňují. Pro většinu lidí s diabetem je vhodná jejich kombinace, protože přináší příznivé účinky na glykémii, svalovou sílu, fyzickou kondici, tělesné složení i kardiovaskulární zdraví. U lidí léčených inzulinem nebo léky s rizikem hypoglykémie je zároveň důležité přizpůsobit pohybu dávku léčby, příjem sacharidů a monitoraci glykémie.