Inzulinové pumpy

Autor:
MUDr. Pavlína Krollová

Pracoviště: Fakultní nemocnice Motol

Vloženo: 17. 5. 2020


Inzulínová pumpa je přístroj, který pomocí drobné kanyly zavedené do podkoží umožňuje podávání
inzulinu bez nutnosti opakovaných vpichů.
● Lidské tělo během celého dne produkuje malou bazální dávku inzulinu.
Množství tvořeného inzulinu může na základě produkce hormonů a celkové
funkce těla každého jedince v průběhu dne kolísat.
- Na inzulinové pumpě je možné nastavit různé rychlosti podávání inzulinu pro
jednotlivé denní úseky. Inzulin je podáván průběžně po celý den a umožňuje
tím co nejlépe napodobit fyziologickou (tělu vlastní) produkci bazálního
inzulinu.
● Po jídle se sacharidy začně tělo tvořit zvýšeně inzulin, aby se vypořádalo s
rychlým přísunem glukózy do krve.
- Pumpa umožnuje podání bolusů (větších krátkodobých) dávek inzulinu k jídlu,
které mají napodobit zvýšenou produkci inzulinu v těle v reakci na přísun
sacharidů. Toto podání nevyžaduje nový vpich a je uskutečněno prostým
nastavením na pumpě.
● Stejně jako u bolusů k jídlu je možné jednoduché podání inzulinu nutného ke
korekci glykémie

Čím je tvořena inzulinová pumpa:

● Pumpa

= mechanický přístroj obsahující zároveň ovládací program (software)
- Základní části:
- Displej s několika tlačítky umožňujícími nastavení pumpy
- Část s baterií - ať již výměnnou nebo zabudovanou - dobíjecí
(pumpa t:slimX2)
- Mechanická část pumpy s otvorem pro zásobník inzulinu

● Zásobník

- Dle typu pumpy může jít o předplněné zásobníky nebo zásobníky s
nutností plnění
- Dle zvolené pumpy se liší objem zásobníku
- K objemu je vhodné přihlédnout při výběru pumpy - pacient s
vysokou celkovou denní dávkou inzulinu by raději měl volit
pumpy s větším zásobníkem, jinak ho budou čekat časté
výměny a přepichy
- Zásobník je propojen se setem a zasunut do pumpy

● Infuzní set

= tenká plastová hadička zakončená drobnou kanylou, která je zavedena do
podkoží
- Vede inzulin ze zásobníku do těla (podkoží)
- Kanyly jsou dnes vyráběny kovové a teflonové (“Teflonky” jsou voleny
při alergické reakci na kovové kanyly nebo opakovaných zánětech v
oblasti zavedení setu)
- Samotnou koncovku s kanylkou lze u většiny setů po zavedení do
podkoží od hadičky odpojit, což je možné využít například při
sprchování
- Kanyla může mít různou velikost - ta je volena dle tloušťky vrstvy
podkožního tuku
- Přívodní hadičky jsou dnes na trhu v různých délkách
● Při podávání inzulinu je (u většiny pump) pomocí mechanického pístu pomalu
vytlačován inzulin ze zásobníku do hadičky infusního setu a přes kanylu
uvolňován do podkoží.
● Posun pístu a s tím spojená rychlost vydávání inzulinu je dána nastavením
inzulinové pumpy.

VÝHODY, NEVÝHODY A MÝTY SPOJENÉ S INZULINOVOU PUMPOU

Výhody:

1. Přesnější napodobení fyziologické (tělu vlastní) bazální produkce inzulinu
- Jak již bylo zmiňováno výše, tělo produkuje po celý den malou dávku
inzulinu, která se uvolňuje do krve a umožňuje normální funkci všech
buněk.
- Citlivost buněk na inzulin a jeho potřeba se během dne mění.
- Inzulinová pumpa umožňuje nastavit v jednotlivých denních úsecích
odlišnou rychlost podání bazální dávky inzulinu.
- Např. u fenoménu úsvitu stoupá v ranních hodinách produkce hormonů,
která může vést k nárůstu glykémie před vstáváním. Toto je možné
pumpou elegantně vyřešit navýšením rychlosti podávání bazálního
inzulinu mezi 3-7 hodinou a vzestupu glykémie se tak vyhnout. Oproti
navýšení běžného bazálního inzulinu při intenzifikovaném inzulinovém
režimu se tak ale zárověň vyhneme i riziku noční hypoglykémie.
2. Možnost nastavení speciálních bazálních režimů
- např. pro dny s pravidelnými tréninky, všední dny/víkendy…
3. Možnost větší flexibility - volnosti denního režimu
- Dle aktivity, činnosti v práci, míry stresu … a odpovídající reakce glykémií
na tuto situaci lze kdykoliv upravit dávkování bazálního inzulinu.
- Umožňuje rychlejší reakce na změny.
- Při aplikaci inzulinu pery je po podání bazálního inzulinu již dávka v
podkoží a nelze ji snížit ani vrátit.
4. Možnost využití dočasných bazálů při zvláštních situacích
- např. nárůst glykémie a tím i potřeby inzulinu při nemoci
- snížení dávek inzulinu při aktivitě …
5. Omezení počtu vpichů
- Výměna kanyly je obvykle prováděna 1x za 3 dny.
- Bolusové podání před jídly a dopichy inzulinu se provádí nastavením na
pumpě - nejsou nutné opakované vpichy.
6. Možnost propojení některých pump se CGM
- Část pump umožňuje přímé propojení se CGM
- U nich lze poté nastavit alarmy, které pacienta upozorní na prudký pokles
nebo vzestup glykémie, případně dosažení hraničních hodnot.
- Některé pumpy se dnes při překročení nastavených hodnot spojených s
rizikem hypoglykémie umí samy vypnout.
- Na český trh by se měla dostat pumpa s částečnou funkcí uzavřeného
okruhu. Ta by měla umět sama provést základní úpravy bazálních dávek
inzulinu a to v reakci nejen na klesající, ale i stoupající glykémie.
Při správném používání pumpy by mělo dojít ke zlepšení kompenzace diabetu,
snížení variability (kolísání) glykémií, snížení počtu hypoglykémií. :0)

Nevýhody:

1. Nutnost nošení pumpy nepřetržitě 24h/denně
- Může být spojeno s nepohodlím, problémy s oblékáním…
- Někdo nošení špatně psychicky vnímá.
- Riziko stržení při denních činnostech (pozor např. na dveřní rámy a
kabelky :o)
2. Potřeba větší technické zručnosti uživatele oproti užívání inzulinových per
3. Možnost kožních zánětů v místě kanyly inzulin. pumpy
- Nutnost dodržování hygieny, důkladná dezinfekce místa vpichu
- Nutnost pravidelných výměn kanyly - min 1x za 3 dny u teflonových a
min. 1x za 2 dny u kovových, u některých pacientů může být vyžadována
výměna už za 2 dny.
4. Lokální alergická reakce na kanylu nebo materiál náplasti
- Dnes již jsou kanyly vyráběny v kovové i teflonové podobě.
5. Koupání
- Ne všechny pumpy jsou vodotěsné. I u vodotěsných není vhodný pobyt v
mořské vodě
- Na krátká koupání, např. do 1 hodiny je možné pumpu odpojit. Na delší
dobu již to ale není vhodné.
- Při koupání nutná zvýšená péče o kanylu a místo vpichu.
6. Při sportu (hlavně kontaktním) může dojít k vytržení setu, odpojení nebo
poškození pumpy, je proto na ni nutné dávat pozor.
7. Riziko ketoacidózy
- Pokud dojde k přerušení dodávky bazálního inzulinu, např. při odpojení
kanyly, zapomenutí zpětného zapnutí inzulinové pumpy, ucpání setu…,
nastává riziko rychlého vzestupu glykémie s případným rozvojem
ketoacidózy.
- U pacienta na inzulinové pumpě tímto způsobem dojde k úplnému
přerušení dodávky inzulinu. Nepůsobí zde dlouhodobě žádný jiný inzulin.
- Jsou nutné častější kontroly glykémie - ideálně alespoň 4-7x denně
(nebo pomocí CGM, resp. FGM)
- V případě vzestupu glykémie je potřebná kontrola funkčnosti setu a
pumpy s případným dopichem korekčního bolusu inzulinu.
- Při pokračujícím vzestupu glykémie nutno vyměnit set a další korekční
bolus raději aplikovat inzulinovým perem nebo injekční stříkačkou
8. Cena
- Inzulinová pumpa, sety a další vybavení jsou poměrně finančně náročné
- Jejich předpis je proto vázán na specializovaná diabetologická centra .
Běžný diabetolog může tato centra kontaktovat stran vhodnosti předpisu
pumpy u jimi ošetřovaného pacienta.

Mýty a omyly (aneb co si pacienti mylně představují):

Pumpa zaručuje zlepšení kompenzace diabetu
- Pumpa může, při správném nastavení a používání pacientem, pomoci
se zlepšením kompenzace diabetu. Pacient ale musí nadále dodržovat
dietní režim a režimová opatření, musí se naučit s pumpou pracovat a
používat ji správně.
- Pokud pacient nedodržuje režimová opatření a dietu při
intenzifikovaném inzulinovém režimu a nezmění svůj postoj k diabetu,
ani pumpa ho nezachrání.
Mám pumpu, ta za mě vše udělá a já už nemusím nic řešit...
- Pumpa umožňuje různá nastavení bazálních režimů, volby různých
typů bolusů, rychlé reakce na změny glykémií a životních situací...
Pokud ale pacient s pumpou vůbec nepracuje, nechává ji celou dobu
běžet na stejný režim a jediná změna je zadání standardního bolusu,
zázračné zlepšení kompenzace se s největší pravděpodobností
nedostaví a pumpa ztrácí u daného diabetika svůj význam.
- Současně špatně nastavená pumpa, s kterou diabetik nepracuje (nebo
neumí pracovat), může udělat víc škody než užitku - od závažným
hypoglykémií po hyperglykémie s ketoacidózou...
Jakmile pacient jednou dostane pumpu, bude ji mít doživotně.
- Cílem pump je zlepšení kompenzace diabetu. Pokud dojde na pumpě
naopak k dlouhodobému zhoršení kompenzace, měl by diabetolog
pacienta převést zpět na intenzifikovaný inzulinový režim.
- Pacient se může rozhodnout, že mu život s pumpou nevyhovuje a
nadále ji nechce.
S pumpou nejsou nutné časté kontroly glykémie
- Naopak jsou vhodné častější kontroly - min. 4x denně, ideálně 6-7x
(případně monitorace CGM, FGM).
- Jak již bylo zmiňováno výše, při využívání inzulinové pumpy je při
přerušení její funkce vyšší riziko rozvoje ketoacidózy

MÁM DOSTAT PUMPU, CO SE BUDE DÍT

- Pokud ošetřující diabetolog rozhodl, že je diabetik vhodným kandidátem pro

léčbu inzulinovou pumpou (splňujete indikační kritéria) + diabetik má o
pumpu zájem, odešle jej po předchozím objednání do diabetologického centra
(pokud už nejsou v diabetologickém centru :0)
- V DIA centru bude ještě jednou zkontrolováno, zda může být pumpa
předepsána.
- Pacient společně s diabetologem vybere vhodnou pumpu.
- Pumpa správné kategorie, která zároveň pacientovi vyhovuje stran
dalších parametrů.
- Při váhání mezi více pumpami je možné kontaktovat zástupce
jednotlivých dodavatelských firem, který pacientovi pumpu blíže
představí i s vizuální ukázkou.
- Po vybrání pumpy je diabetik kontaktován proškoleným zástupcem firmy
vyrábějící zvolenou pumpu. Na smluvené schůzce by pak měl být pacient
pumpou vybaven a proškolen v základním ovládání pumpy. Zaučení může
provádět i specializovaná sestra.
- Dalším krokem je krátká hospitalizace, během které je pumpa zapojena a jsou
nastaveny alespoň základní bazální dávky inzulinu.
- Lékař po přijetí dle dosavadních dávek užívaného inzulinu spočítá
počáteční bazální dávku.
- Jsou pravidelně měřeny glykémie a postupně dávkování upravováno.
- Často proběhne edukace stran úpravy inzulinoterapie, volby režimů…
- Po odchodu domů začíná teprve to nejdůležitější.
- Pacient, který konečně začne fungovat ve svém běžném denním
režimu, by měl postupně upravovat nastavení pumpy tak, aby
dosahoval, co nejlepších glykémií, vyhnul se hypoglykémiím a
současně vedl spokojený život.
- Diabetik může po nasazení pumpy docházet na pravidelné kontroly ke svému
původnímu diabetologovi.

Základní pojmy používané v kapitole o inzulinových pumpách

Bazál
Dávka inzulinu podávaná průběžně během celého dne
- udávána v hodnotách: množství inzulinu /hodinu
- např. 1,6 IU/hod
Bolus
Dávka inzulinu podaná během kratšího časového úseku
- slouží např. k pokrytí vzestupu glykémie po jídle s
obsahem sacharidů nebo ke korekci hyperglykémie
Infuzní set
Část vybavení inzulinové pumpy - propojuje samotnou
inzulinovou pumpu (přesněji její zásobník) s tělem pacienta
- skládá se z několika částí
- přívodní hadička + koncovka s kanylou
Koncovka
Část infuzního setu. Skládá se z kanyly + náplasti sloužící k
pevnému přichycení na kožní povrchy + plastové spojovací
části
- u některých pump je odpojitelná od zbytku setu
Kanyla
Tenoučká kovová nebo teflonová “trubička”, která zůstane
po zavedení infuzního setu v podkoží pacienta
Přívodní hadička
Součást infuzního setu - dlouhá “plastová hadička
propojující” zásobník a koncovku
Mechanický píst
V části se zásobníkem se nachází drobný píst, který se
nastavenou rychlostí vytáčí vzhůru a vytlačuje ze zásobníku
inzulin