Klinický obraz a klasifikace

Postižení senzitivních nervů

Nejčastější formou diabetické neuropatie je postižení senzitivních nervů (tj. nervů zodpovědných za naši schopnost vnímat různé podněty, např. tepelné, bolestivé), typicky na dolních a později i horních končetinách.

Porucha vodivosti nervu vede k příznakům:

z podráždění

jakými jsou parestezie (porucha čití) či hyperestezie (zvýšená citlivost). Pacient si stěžuje na nepříjemné pocity chvění, pálení, mravenčení či chladu, někdy až na výrazné šlehavé bolesti končetin. Postižení bývá lokalizováno zcela periferně, rozložením připomíná „ponožky“ a „rukavice“ a vyskytuje se nejčastěji večer a v noci (v teple pod peřinou). Zejména pocit výrazného chladu bývá velmi intenzivní, takže pacienti bývají často posíláni na cévní vyšetření k vyloučení ischemické choroby dolních končetin.

z výpadku funkce

jakými jsou hypestezie (snížená citlivost na zevní smyslové podněty) a v závažných případech až kompletní anestezie (tj. absolutní znecitlivění) periferie končetin. Ve svých důsledcích se jedná o poruchu vnímání dotyku, tlaku, bolesti a tepla, což velmi často vede ke vzniku syndromu diabetické nohy. Při těžké poruše čití totiž pacient nevnímá cizí těleso či shrnutou ponožku v obuvi, může se spálit či si poranit nohy, aniž by cítil bolest, o poranění věděl a mohl si jej ošetřit. Chybí-li vjem z periferie (např. není přenesena informace o kamínku v botě), chybí reakce svalů a není změněno postavení nohy, které by normálně následovalo. Porucha citlivosti na nohou nezbytně nutně vede k poruše stereotypu chůze - pacient „neodvaluje“ nohu po podložce, jak by bylo žádoucí, ale jen ji „šoupe“. To vede k přetížení v přední části nohy, ke vzniku kladívkových prstců a ke vzniku hyperkeratóz (ložisek zrohovatělé kůže), které mohou být až několik milimetrů vysoké.

Postižení motorických nervů

Postižení motorických nervů vede k poruchám svalové souhry, atrofii svalů, snížení výbavnosti reflexů, poruchám hybnosti a nejistotě při chůzi.

Postižení vegetativních nervů

Velmi záludné z hlediska rozpoznání je postižení autonomní (vegetativní, „vnitřní“) nervové soustavy. Projevuje se poruchou sympatické či parasympatické inervace jednotlivých orgánů.

Postižení kardiovaskulární soustavy (tj. především srdce a cév) vede k poruše regulace srdeční frekvence a krevního tlaku. Typická je klidová tachykardie (rychlý tep), dochází ke snížení variability tepové frekvence. Často je přítomná ortostatická hypotenze (pokles krevního tlaku po postavení), takže po postavení pacienti velmi často kolabují a mají vysoké riziko náhlé smrti.

Postižení gastrointestinálního (zažívacího) traktu vede k poruchám vyprazdňování žaludku (tzv. diabetická gastroparéza – snědená potrava zůstává neúměrně dlouho v žaludku, takže se stává, že i několik hodin po jídle pacienti zvrací zcela nestrávené jídlo) a záchvatům diabetických průjmů či naopak zácpy.

Autonomní neuropatie je častou příčinou poruchy sexuálních funkcí, poruch vyprazdňování močového měchýře či poruchy činnosti potních a mazových žláz (častým projevem je záchvatovité pocení horní poloviny těla po jídle či suchost kůže na dolních končetinách).

Ve svém důsledku tedy diabetická neuropatie vede k

poruše vnímání dotyku, tlaku, teploty a bolesti, což může být příčinou nepozorovaného vzniku poranění (pacient nezaznamená, že šlape po horkém povrchu či se nachází v ledovém prostředí, že má cizí těleso v botě apod.), suché lomivé kůži při poruše funkce mazových a potních žláz, změně postavení nohou, vzniku kladívkových prstců a hyperkeratóz (tzv. porucha biomechaniky nohy), relativnímu nedokrvení povrchních vrstev kůže.