Klinický obraz a klasifikace

Autor:
as. MUDr. Pavlína Piťhová, Ph.D.

Pracoviště: Interní klinika UK 2.LF a FN v Motole

Vloženo: 25. 10. 2017


Postižení senzitivních nervů

Nejčastější formou diabetické neuropatie je postižení senzitivních = citlivých, vnímajících nervů, typicky na dolních a později i horních končetinách.

Porucha vodivosti nervu vede k příznakům :

z podráždění

(parestézie - porucha čití, hyperestézie - zvýšená citlivost) – pacient si stěžuje na nepříjemné pocity chvění, pálení, mravenčení, zebání a někdy až výrazné šlehavé bolesti končetin, postižení bývá lokalizované zcela periferně, rozložením připomínající „ponožky“ a „rukavice“ a vyskytuje se nejčastěji večer a v noci, v teple pod peřinou….; zejména pocit výrazného chladu bývá velmi intenzívní, takže pacienti bývají často posíláni na cévní vyšetření k vyloučení ischemické choroby dolních končetin

z výpadku funkce

to znamená snížené citlivosti na zevní smyslové podněty, hypestézii a v závažných případech až ke kompletní anestezii (tj. absolutnímu znecitlivění) periferie končetin. Ve svých důsledcích se jedná a poruchu vnímání dotyku, tlaku, bolesti a tepla, což velmi často vede ke vzniku syndromu diabetické nohy (protože bolest při poranění je nejdůležitějším ochranným momentem – více viz v kapitole o diabetické noze). Při těžké poruše čití totiž pacient nevnímá cizí těleso či shrnutou ponožku v obuvi, může se spálit či poranit nohy, aniž by cítil bolest, a tudíž o poranění věděl a ošetřil jej. Chybí-li vjem z periferie (např. není přenesena informace o kamínku v botě), chybí reakce svalů a není změněno postavení nohy, které by normálně následovalo. Porucha citlivosti na nohou nezbytně nutně vede k poruše stereotypu chůze, pacient „neodvaluje“ nohu po podložce, jak by bylo žádoucí, ale jen „šoupe“, což vede k přetížení v přední části nohy, vzniku kladívkových prstců a střižné síly při „šoupání“ vedou ke vzniku hyperkeratóz (ložisek zrohovatělé kůže), které mohou být až řadu milimetrů vysoké.

Postižení motorických nervů

Postižení motorických nervů vede k poruchám svalové souhry, atrofii svalů, snížení výbavnosti reflexů, poruchám hybnosti a nejistotě při chůzi.

Postižení vegetativních nervů

Velmi záludné z hlediska rozpoznání je postižení autonomní (vegetativní, „vnitřní“) nervové soustavy, projevuje se poruchou sympatické či parasympatické inervace jednotlivých orgánů.

Postižení kardiovaskulární soustavy (tj. především srdce a cév) vede k poruše regulace srdeční frekvence a krevního tlaku (typická je klidová tachykardie – rychlý tep a vymizí „sinusová arytmie“, tj. dochází ke snížení variability tepové frekvence, často je přítomná ortostatická hypotenze – pokles krevního tlaku po postavení, takže po postavení pacienti velmi často kolabují a mají vysoké riziko náhlé smrti).

Postižení gastrointestinálního (zažívacího) traktu vede k poruchám vyprazdňování žaludku (tzv. diabetická gastroparéza – kdy několik hodin po jídle pacienti zvrací zcela nestrávené jídlo) a záchvatům diabetických průjmů či naopak zácpy.

Autonomní neuropatie je častou příčinou poruchy sexuálních funkcí, poruch vyprazdňování močového měchýře či poruchy činnosti potních a mazových žláz (např. suchost kůže na dolních končetinách či záchvatovité pocení horní poloviny těla po jídle).

Ve svém důsledku tedy diabetická neuropatie vede u pacienta s diabetem k

  • Poruše vnímání dotyku, tlaku, teploty a bolesti – což může vést k nepozorovanému vzniku poranění, pacient navíc nezaznamená, že šlape po horkém povrchu či se nachází v ledovém prostředí, že má cizí těleso v botě.
  • Suché lomivé kůži při poruše funkce mazových a potních žláz.
  • Změně postavení nohou, vzniku kladívkových prstců a hyperkeratóz, hovoříme o tzv. poruše biomechaniky nohy.
  • Relativnímu nedokrvení povrchních vrstev kůže.