Hyperglykemický hyperosmolární stav

Hyperglykemický hyperosmolární stav (HHS) je závažná akutní komplikace diabetu, při které dochází k velmi vysoké hladině glukózy v krvi, výrazné ztrátě tekutin a zvýšení koncentrace rozpuštěných látek v krvi – tzv. hyperosmolalitě.

Jde o život ohrožující stav, který vyžaduje léčbu v nemocnici.

HHS se nejčastěji objevuje u lidí s diabetem 2. typu, zejména ve vyšším věku, může však vzniknout i u jiných pacientů s diabetem. Někdy může být dokonce prvním projevem dosud nerozpoznaného diabetu.

Dříve se používalo označení hyperosmolární neketoacidotické kóma. Tento název se dnes již nedoporučuje, protože nemocný nemusí být v bezvědomí a u některých pacientů mohou být v menší míře přítomny také ketolátky.

Co se při HHS děje?

Při nedostatku účinku inzulinu stoupá koncentrace glukózy v krvi. Pokud je glykémie velmi vysoká, glukóza se ve velkém množství dostává do moči a strhává s sebou vodu a minerály.

Člověk proto hodně močí a postupně ztrácí velké množství tekutin. Pokud je nedokáže dostatečně doplňovat, vzniká těžká dehydratace.

Krev se současně stává stále koncentrovanější. Zvýšená osmolalita může ovlivnit činnost mozku a vést k ospalosti, zmatenosti, poruše vědomí nebo výjimečně až ke kómatu.

Na rozdíl od diabetické ketoacidózy (DKA) při typickém HHS nevzniká výrazná tvorba ketolátek ani významné překyselení organismu.

Jak rychle HHS vzniká?

HHS se většinou rozvíjí pomaleji než diabetická ketoacidóza. Obtíže mohou narůstat několik dní, někdy i déle.

Typický je postupný vývoj:

• stále vyšší glykémie,
• výrazná žízeň,
• časté a vydatné močení,
• narůstající dehydratace,
• slabost a vyčerpání,
• postupné změny psychického stavu a vědomí.

Právě pomalý rozvoj může být nebezpečný – nemocný nebo jeho okolí mohou dlouho přisuzovat obtíže například infekci, vyššímu věku nebo celkovému vyčerpání.

Co HHS nejčastěji vyvolá?

Častým spouštěčem je akutní onemocnění, které zvyšuje potřebu inzulinu a současně může zhoršit příjem tekutin.

Mezi možné příčiny patří zejména:

• infekce – například zápal plic nebo infekce močových cest,
• nedostatečná léčba diabetu nebo vynechání léků či inzulinu,
• nově vzniklý a dosud nediagnostikovaný diabetes,
• cévní mozková příhoda nebo srdeční onemocnění,
• operace nebo jiné závažné akutní onemocnění,
• některé léky, které mohou výrazně zvýšit glykémii,
• nedostatečný příjem tekutin, zejména u starších nebo nesoběstačných lidí.

Vyšší riziko mají lidé, kteří při nemoci nemohou sami dostatečně pít nebo si pravidelně kontrolovat glykémii.

Jak se HHS projevuje?

Neurologické příznaky mohou někdy připomínat cévní mozkovou příhodu.

Důležité upozornění

Jak se HHS diagnostikuje?

Diagnózu stanovuje lékař na základě klinického stavu a laboratorního vyšetření.

Podle současných mezinárodních kritérií je pro HHS typická kombinace:

• glykémie nejméně 33,3 mmol/l,
• výrazně zvýšené osmolality krve,
• nepřítomnosti významné ketózy,
• nepřítomnosti významné metabolické acidózy.

Samotná vysoká glykémie tedy k diagnóze HHS nestačí.

Současně se vyšetřují zejména minerály v krvi, funkce ledvin, acidobazická rovnováha a ketolátky a pátrá se po příčině, která stav vyvolala.

U části pacientů se mohou známky HHS a diabetické ketoacidózy překrývat. Takový smíšený stav není vzácný a vyžaduje odpovídající nemocniční léčbu.

HHS a diabetická ketoacidóza nejsou totéž

Oba stavy patří mezi závažné akutní hyperglykemické komplikace diabetu, ale jejich mechanismus se částečně liší.

U diabetické ketoacidózy je typická výrazná tvorba ketolátek a metabolická acidóza.

U HHS převládá extrémní hyperglykémie, ztráta vody a hyperosmolalita, zatímco výrazná ketoacidóza obvykle chybí.

Podrobněji je diabetická ketoacidóza popsána v samostatném článku Diabetická ketoacidóza.

Jak se HHS léčí?

HHS se léčí v nemocnici. Léčba musí probíhat postupně a pod pravidelnou kontrolou laboratorních hodnot.

Jejím základem je:

• nitrožilní doplňování tekutin,
• podávání inzulinu,
• sledování a úprava koncentrace minerálů, především draslíku,
• pravidelné sledování glykémie a osmolality,
• léčba příčiny, která HHS vyvolala – například infekce.

Doplňování tekutin a snižování glykémie musí probíhat kontrolovaně. Příliš rychlé změny koncentrace glukózy, sodíku a osmolality mohou být nebezpečné.

Lze HHS předcházet?

Riziko lze významně snížit dobrou léčbou diabetu a správným postupem při akutním onemocnění.

Důležité je zejména:

• pravidelně užívat předepsanou léčbu diabetu,
• při nemoci častěji kontrolovat glykémii,
• podle možností dostatečně pít,
• nepřerušovat svévolně léčbu diabetu,
• včas řešit infekci nebo jiné akutní onemocnění,
• kontaktovat lékaře, pokud se glykémie opakovaně výrazně zvyšuje nebo ji nelze obvyklým způsobem snížit.

Zvláštní pozornost je vhodné věnovat starším a nesoběstačným lidem s diabetem, kteří při nemoci nemusejí sami zajistit dostatečný příjem tekutin ani pravidelné užívání léků.

HHS je závažný, ale při včasném rozpoznání a správné léčbě léčitelný stav. Největším rizikem je jeho přehlédnutí a postupující těžká dehydratace.

Více o zvýšené glykémii najdete v článku Hyperglykémie.