Úloha ledvin v organismu

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 3. 6. 2018


Aby mohli pacienti s diabetem onemocnění ledvin předcházet a lépe chápat význam různých vyšetření, měli o ledvinách a jejich možném postižení vědět alespoň základní údaje. Pochopí lépe smysl pečlivé léčby diabetu a budou moci přispět k aktivní prevenci ledvinného onemocnění. Konečně ti, kteří onemocnění ledvin mají, porozumí lépe principům léčby a budou snáze spolupracovat s lékařem.

Ledviny mají v těle trojí úlohu:

  1. Slouží k vylučování ve vodě rozpustných látek z organizmu. Některé látky jsou tělu vlastní, ale převážně se jedná o konečné produkty látkové přeměny, kterých se tělo nedokáže jiným způsobem zbavit. Jestliže je ledviny dostatečně nevylučují, postupně se tyto látky hromadí a mohou být příčinou celkové otravy organizmu. Ledvinami se také vylučuje řada léků, některé přímo, jiné po předchozí přeměně v játrech.
  2. Ledviny se podílejí na regulaci vodního a solného hospodářství. Vylučují přebytečné množství vody, sodíku, draslíku a jiných solí, které přijímáme potravou a udržují správný poměr mezi kyselými a zásaditými látkami v těle.
  3. Ledviny mají také endokrinní funkci. Vytvářejí některé hormony, které jednak regulují funkci samotných ledvin, jednak stimulují např. krvetvorbu a složení kostní tkáně. V ledvinách se také inaktivuje část inzulínu, ať již přirozeného či podávaného léčebně.

Vylučování látek ledvinou do moči je složitý děj. Veškeré látky přicházejí do ledviny krví. Z malých tepének se krev postupně dostává do tzv. ledvinných klubíček – glomerulů, kterých je v každé ledvině asi 1 milión. Glomeruly pracují jako jakési síto nebo filtr, kterým se filtruje krev. „Malé látky“ (složené z malých molekul, jako jsou např. voda, kuchyňská sůl, močovina, glukóza aj.) pronikají snadno, „velké látky“ (jako jsou např. bílkoviny) pronikají minimálně nebo vůbec ne.

Profiltrovaná tekutina se nazývá prvotní moč a je velmi řídká. Obsahuje velmi mnoho látek v podobné koncentraci jako v krvi. Aby se některé potřebné látky z těla zbytečně neztrácely, prvotní moč se v tzv. ledvinných kanálcích zahušťuje a řada profiltrovaných látek se zpětně vstřebává do krve. Tímto způsobem je také z prvotní moči vrací do krve i glukóza, pokud ovšem její hladina v krvi není příliš vysoká. Zahuštěná moč se potom vývodnými cestami dostává do močovodu a odtud do močového měchýře.

Za normálních okolností moč neobsahuje cukr (glukózu). Do prvotní moči se určité množství sice dostane, je však později účinnými mechanizmy vstřebáno zpět. Teprve když koncentrace glukózy v krvi překročí tzv. ledvinný práh (zpravidla okolo 10 mmol/l), dostává se do prvotní moči již tak velké množství glukózy, které se nestačí zpětně vstřebat a cukr se objevuje v moči. Je-li cukru v moči hodně (při vysoké glykémii), „táhne“ za sebou cukr na osmotickém principu vodu podobně, jako se do hromádky cukru voda snadno vsakuje. Proto vysoké ztráty cukru močí zpravidla provází i velké množství moči. Pacienti s vysokou glykémií proto více močí a mají žízeň. To může vést až k dehydrataci („vysušení“ organismu) a kolapsu.

Podobně jako s cukrem v moči je tomu i s ketolátkami. Jejich koncentrace v moči je normálně tak nízká, že se do definitivní moči rovněž nedostávají. Pokud se však jejich koncentrace zvýší, jak tomu bývá při dekompenzaci diabetu z nedostatku inzulínu, jsou pak ketolátky v moči prokazatelné.

Vyšetřování cukru a ketolátek močí neříká nic o funkci ledvin. Slouží jako ukazatel vyrovnání.