Diabetická retinopatie (poškození sítnice)


Diabetická retinopatie je nezánětlivé onemocnění oční sítnice. Vzniká jako důsledek celkového postižení cév u cukrovky. Je to jedna z nejčastějších pozdních orgánových komplikací diabetu. Její výskyt je v průměru po desíti letech trvání nemoci – tento údaj je ale značně individuální. Dochází k poškození krevních cév vyživujících sítnici a v těžkých případech ke krvácení do sítnice a sklivce se závažnou poruchou zraku až slepotou. Když je ale diabetik správně léčen, může se její nástup o mnoho let či zcela odsunout.

Sítnice (retina) je klíčovou částí oka všech savců včetně člověka. Je to tenká vrstva vystýlající vnitřek oční koule s mnoha světločivnými buňkami (tyčinky a čípky), které snímají  světelné signály přicházející do oka. Při retinopatii jsou porušeny cévy vyživující sítnici, která následkem nedostatečného prokrvení ztrácí svoji funkci.  Stěny cév se postupně ztenčují, vznikají na nich drobné výdutě. Výsledkem je porušené zásobení buněk sítnice kyslíkem a výživnými látkami, což vede k její degeneraci.

Pro pacienta jsou první příznaky choroby skryty a diabetik je ani nevnímá jen lékař může při vyšetření očního pozadí zaznamenat, že drobné cévky sítnice jsou rozšířené. Následně pak časem dochází ke krvácení do sítnice a ke vzniku tzv. makulárního edému, otoku sítnice, a to zrovna v místě, které je zodpovědné za nejostřejší vidění. Pacient může začít vidět rozostřeně. V další fázi onemocnění dochází již ke zhoršenému prokrvování sítnice. Nedokrvená tkáň se snaží novotvorbou drobných cév problem řešit, ale jejich stavba není dostatečně kvalitní, a tak mají tendenci praskat a způsobovat krvácení ve svém okolí. Postižené místo se hojí zjizvením a tyčinky a čípky jsou nenávratně zničeny.  Celý proces se opakuje a sítnice nemocného se tedy nachází v bludném kruhu degenerace, kdy se funkční tkáň mění na tkáň kolagenní jizvy, která již nemá světločivý charakter a zrak se neustále zhoršuje. Diabetes může stát i za poškozením zrakového nervu, což pak může vést k poruchám vidění (dvojité vidění).

Cílem léčby je postihnout příčinu tohoto onemocnění a současně léčit jeho symptomy, to znamená upravit hladinu glukózy v krvi, docílit optimální kompenzace cukrovky, a také upravit krevní tlak k běžným hodnotám. Pro symptomatickou léčbu sítnice se pak často využívá laser (panlaserfotokoagulace).

Metoda fotokoagulace: pomocí argonového či diodového laseru se při ní aplikují tisíce laserových zásahů na periferii sítnice, které tak způsobí lokální tepelnou koagulaci. Centrum retiny je ušetřeno, pro zachování zrakové ostrosti. Destruuje se tak jen nedostatečně prokrvená část sítnice, kde dochází k novotvorbě dalších cév. Pomocí této fotodestrukce nedostatečně prokysličené tkáně periferní sítnice tedy bráníme vzniku novotvorbě cév a zároveň zvyšujeme přísun kyslíku do zbylé tkáně sítnice. Tímto mechanizmem se dnes daří zastavit proces, který by jinak vedl k úplnému oslepnutí. Pro lepší výsledek je optimální léčbu zahájit u pacientů s diabetem co nejdříve.

Další možností je léčba farmakologická (léčba pomocí léků). Jednou z používaných účinných látek je kalcium dobesilát, který má příznivý vliv na kvalitu cévní stěny. Další látky také snižují srážlivost krve a omezují vznik otoků.
Podrobnější farmakologické informace jsou v odkazu Léky

Podrobnější informace o diabetické retinopatii naleznete v rubrice Diabetologie pro pokročilé