Hyperosmolární neketoacidotické kóma

Autor:
redakce

Pracoviště:


Vyskytuje se převážně u osob nad 50 let s cukrovkou 2. typu
Je nejtěžší možnou formou  syndromu inzulinové rezistence a relativního nedostatku inzulinu. Ten brání vývoji ketoacidózy a je typický pro hyperosmolární stavy, které jsou právě ve stáří mnohem častější, než u mladších pacientů. Glukóza se nalézá ve vysoké koncentraci v mimo buňky a osmoticky stahuje vodu z buněčného prostoru. Vzniklá tzv. osmotická diuréza podmíněná zvýšením koncentrace cukru v moči, vede k abnormálním ztrátám vody a elektrolytů. Rozvíjí se hyperglykémie a inzulinové rezistence.
Mortalita u hyperosmolárního neketoacidotického kómatu je vysoká a stoupá s věkem – od 5 % v 60 až 70letech ke 100 % v 90letech.

Příčiny

vzniku hyperosmolárního neketoacidotického kómatu mohou být podobné jako u diabetického acidotického kómatu - nově vzniklý diabetes, nespolupráce pacienta, jiné važné onemocnění jako je cévní mozková příhoda (CMP), infarkt myokardu (IM), srdeční selhání, případně úraz, operace, zvracení, průjem, současná polypragmazie (velké množství užívaných lékůl), často kortikoidy, diuretika, dále infekční onemocnění (například bronchiální a urologické).

Léčba

V léčbě tohoto hyperglykemického stavu  je zásadní rehydratace pacienta, intravenózní podávání malých dávek inzulinu, včasné doplnění draslíku a sledování hodnot krevního oběhu (tlaku krve TK, tepové a dechové frekvence).
Diabetické ketoacidotické kóma i hyperosmolární neketoacidotické kóma bývají v počátečních stadiích nejednou mylně zaměňovány u nemocných s nově zjištěným diabetem. Zvýšené močení (hlavně noční polyurie) a hubnutí bývají při novém vzniku časté, i když nemocný na ně nemusí sám upozornit.  A proto každý nemocný v těžkém stavu nebo s neurologickými příznaky musí mít vyšetřenou glykémii i elektrolyty. Společným jmenovatelem obou stavů je hyperglykémie a deficit vody a iontů.