Hyperosmolární neketoacidotické kóma
Pracoviště:
Vyskytuje se převážně u osob nad 50 let s cukrovkou 2. typu
Je nejtěžší možnou formou syndromu inzulinové rezistence a relativního nedostatku inzulinu. Ten brání vývoji ketoacidózy a je typický pro hyperosmolární stavy, které jsou právě ve stáří mnohem častější než u mladších pacientů. Glukóza se nalézá ve vysoké koncentraci mimo buňky a osmoticky stahuje vodu z buněčného prostoru. Vzniklá tzv. osmotická diuréza, podmíněná zvýšením koncentrace cukru v moči, vede k abnormálním ztrátám vody a elektrolytů. Rozvíjí se hyperglykémie a inzulinové rezistence.
Mortalita u hyperosmolárního neketoacidotického kómatu je vysoká a stoupá s věkem – od 5 % u diabetiků ve věku 60 - 70 let ke 100 % u 90letých diabetiků.
Příčiny
vzniku hyperosmolárního neketoacidotického kómatu mohou být podobné jako u diabetického acidotického kómatu - nově vzniklý diabetes, nespolupráce pacienta, jiné važné onemocnění, jako je cévní mozková příhoda (CMP), infarkt myokardu (IM), srdeční selhání, případně úraz, operace, zvracení, průjem, současná polypragmazie (velké množství užívaných léků - často kortikoidy, diuretika), dále infekční onemocnění (například bronchiální a urologické).
Léčba
V léčbě tohoto hyperglykemického stavu je zásadní rehydratace pacienta, nitrožilní podávání malých dávek inzulinu, včasné doplnění draslíku a sledování hodnot krevního oběhu (tlaku krve, tepové a dechové frekvence).
Diabetické ketoacidotické kóma i hyperosmolární neketoacidotické kóma bývají v počátečních stadiích nejednou mylně zaměňovány u nemocných s nově zjištěným diabetem. Zvýšené močení (hlavně noční polyurie) a hubnutí bývají při novém vzniku časté, i když nemocný na ně nemusí sám upozornit. A proto každý nemocný v těžkém stavu nebo s neurologickými příznaky musí mít vyšetřenou glykémii i elektrolyty. Společným jmenovatelem obou stavů je hyperglykémie a deficit vody a iontů.