Léčba hemodialýzou a peritoneální dialýzou

Autor:
Prof. MUDr. František Saudek, DrSc.

Pracoviště: Klinika diabetologie, IKEM Praha

Vloženo: 3. 6. 2018


I přes všechna léčebná opatření může diabetická nefropatie vyústit až v úplné selhání ledvin. Klesne-li funkční schopnost ledvin zhruba pod 15 % normy, hrozí rozvoj tzv. uremického syndromu. Látky, které nejsou vylučovány z těla v dostatečné míře, dosahují v organismu toxických koncentrací. Sérová koncentrace kreatininu přesahuje obvykle 600 μmol/l a koncentrace močoviny 30 mmol/l. Objeví se celková slabost, nevolnost, nechutenství, průjmy, chudokrevnost, větší otoky. Pacient je dušný a hrozí mu porucha srdeční činnosti. Při selhávající funkci ledvin může být koncentrace draslíku (kalia) v krvi snížena (v počátečním období), později zvýšena. Především vysoká koncentrace draslíku může bezprostředně vyvolat poruchu srdeční činnosti.

V této době nemohou již léky ani dieta výrazněji pomoci a dlouhodobé zlepšení přináší pouze náhrada funkce ledvin.
Vysoká koncentrace draslíku musí být léčena okamžitě.

Náhrada funkce ledvin se může provádět hemodialýzou, peritoneální dialýzou nebo transplantací ledviny. Každá metoda má své výhody i nevýhody a je úkolem lékaře – nejčastěji nefrologa, aby zvolil tu nejvhodnější. Úspěšná léčba dialýzou či transplantací ledviny klade značné nároky jak na pacienta, tak na zdravotnický personál. Je proto nezbytná dobrá spolupráce pacienta s lékařem. Pacient by měl být o snižující se funkci ledvin průběžně informován. Výsledky všech metod náhrady funkce ledvin jsou totiž nejen úspěšnější, ale i průběh je pro pacienta příjemnější, jestliže správnou léčbu předchází včasná zdravotní i organizační příprava.

Při hemodialýze

se odvádí část krve pumpou z těla do zvláštního zařízení – dialyzátoru, kde se krev postupně očišťuje od toxických a nadbytečných látek a vrací se zpět do těla. Pro napojení pacienta na dialyzační přístroj je třeba nejprve chirurgicky vytvořit zkrat mezi žílou a tepnou (tzv. shunt, čti „šant“.). Tento zkrat je vhodné připravit alespoň dva měsíce před plánovaným začátkem hemodialyzačního léčení. Samotná operace je pro pacienta jednoduchá a provádí se jen v místním znecitlivění. Dialyzační léčba seprovádí zpravidla třikrát týdně a trvá 4–5 hodin.

Při peritoneální dialýze

zavedenou hadičkou se napouští několikrát denně speciální roztok do dutiny břišní a po několika hodinách se opět vypouští. Do tohoto roztoku přechází část látek nahromaděných v těle a roztokem se odstraňuje. Peritoneální dialýza je o něco méně účinná než hemodialýza. Probíhá však většinou kontinuálně, takže konečný výsledek je obdobný. Výhodou je, že po zacvičení si ji mohou pacienti provádět sami doma a zvláště starší pacienti ji často snášejí lépe než hemodialýzu.