Onemocnění ledvin při diabetu - úvod

Jednou z nejzávažnějších komplikací, které mohou po mnohaletém trvání diabetu vzniknout, je postižení ledvin. Onemocnění se tradičně označuje jako diabetická nefropatie, protože má určité charakteristické rysy, které se u jiných onemocnění ledvin téměř nevyskytují.

Stejně jako u ostatních komplikací diabetu je hlavní příčinou zvýšená hladina krevního cukru. Ten se dlouhodobě navazuje na stavební bílkoviny v ledvině, což vede k jejich postupnému poškození. Typickým mikroskopickým projevem diabetické nefropatie je ztluštění filtračních membrán, skrze které se filtruje krev a tvoří prvotní moč.  Dalším znakem je nadměrná tvorba a ukládání glykované mezibuněčné hmoty v ledvinných klubíčcích (glomerulech).

Ztluštělá filtrační membrána je nekvalitní, je propustná pro krevní bílkoviny, a ty se dostávají do moče (vzniká tzv. proteinurie). Hromadění mezibuněčné hmoty v ledvinných klubíčcích vede k jejich poškození a postupné náhradě vazivem. Pro diabetickou nefropatii se proto také někdy užívá termín diabetická glomeruloskleróza (přeměna ve vazivo). Jednotlivé glomeruly zanikají a postupně se zhoršuje funkce ledvin, což nakonec může vyústit v jejich úplné selhání

Mírně zvýšená glykémie, jakou vídáme u celkem kompenzovaných pacientů s diabetem, však pro samotný rozvoj onemocnění nestačí. Záleží ještě na individuálních, pravděpodobně vrozených vlohách, zda se u konkrétního pacienta onemocnění ledvin rozvine či nikoliv. Mezi další rizikové faktory patří zejména

• zvýšený krevní tlak
• inzulinová rezistence
• vysoké hladiny krevních lipidů
• obezita
• kouření