Dotaz
Dobrý den, nevím, jestli velmi podobný dotaz již skutečně někdo přede mnou nepoložil. Zaujala mě předcházející odpověď kolegovi, který má prediabetes. Jelikož jsem již dostatečně starý (43 let), velmi obézní (tzv. morbidní) a potýkám se poslední 3-4 roky s (mírnou, zhoršující se) neuropatií dolních končetin a defektem, tak první, co téměř každého napadne, je, že je to důsledkem cukrovky. V roce 2017 jsem byl prvně na diabetologii na poliklinice, měřili mi glykovaný hemoglobin, glukózu v krvi s výsledkem vyloučení diabetu, ale s diagnózou prediabetu, neboť zjistili (jednou) glykemii nalačno v kapilární krvi je 5,8 mmol/l. Později jsem měl též 5,8 mmol/l (před OGTT), poté 5,3 mmol/l. Poslali mě na OGTT, přesné hodnoty po 2 hodinách bohužel neznám, ale vyloučili cukrovku. V roce 2019 (tedy asi před půl rokem) nastala situace znovu, že má praktická lékařka na základě jednoho měření na lačno s hodnotou 6 mmol/l, mě poslala na OGTT do nemocnice. Výsledky: na lačno 5,7 mmol/l (na glukometru 5,5 mmol/l), po dvou hodinách 6,1 mmol/l. Nyní jsme se přehoupli do roku 2020 a z neurologie, kam jsem se objednal, a po 10 měsících konečně dostal na vyšetření, na základě měření 6,1 mmol/l, ovšem ne nalačno, mě opět odesílají na OGTT. Chtěl jsem se jednak zeptat, zda to má cenu, dále když píšete: "Prediabetes máme když: - glykemie nalačno při opakovaném měření v kapilární krvi je 5,6 – 6,9 mmol/l nebo v žilní plazmě 5,6 – 7,7 mmol/l (nuto pak udělat oGTT) - glykemie 2 hod po oGTT je 7,8 mmol/l – 11 mmol/l - glykovaný hemoglobin je v rozmezí 39 - 47 mmol/mol", tak jestli se ta kritéria mají chápat jako spojena spojkami a nebo spojkami nebo či jak se vůbec mají chápat. Mimochodem, oficiální hodnoty glykovaného hemoglobinu jsem měl v 39 mmol/mol (2017), 37 mmol/mol (březen 2019) a 39 mmol/mol (říjen 2019). Protože jsem udělal velice špatné zkušenosti s arogantním chováním zdravotních sester na dermatologii i oftalmologii, které mě hned klasifikovali jako diabetika, a to na základě prvního měření 5,8 mmol/l, tak jsem přivítal, že jsem dostal od praktické lékařky glukometr. Prováděl jsem loni měření, dokud mi stačily pásky a mám tedy podrobnější informace, které bohužel nikoho ze zdravotníků nezajímaly, i když jsem jim je chtěl ukázat (též vidím v odpovědích některých lékařů na Internetu, že jediné správné měření je ze žíly, a glukometr je k ničemu). Ale dobrá: průměr ze 38 měření je necelých 5,3 mmol/l nalačno a necelých 5,6 mmol/l 2 h po obědě, což je zřejmě v tolerovaném rozmezí. Nadto jen 5 hodnot nalačno je mimo správné rozmezí, i když je otázkou, jaké vlastně je, když z různých zdrojů (příbalový leták, WHO, laboratoře) vidím různé limity. Líbila se mi Vaše odpověď na kolegu z 18. 12. 2019 "Prediabetes na dietě". Je to správně, když si myslím, že jsem na tom podobně, tedy hlavně, že ve stresu, nemoci, po velkém jídle mohu mít hyperglykémii? Co mám dělat, abych neměl diabetes 2. typu? Ohledně diety mi připadá velice obtížné kombinovat dietu redukční, na (pre)diabetes a na hyperurikémii. Ohledně pohybu je mi s defektem spíš ordinován klid. Stres asi úplně nevyloučím. Děkuji za odpověď, jsem rád, že mohu klást dotaz někomu, kdo problematice rozumí.
věk: 43 let
Odpověď
Milý Marku, na vaši úpornou, ale z mého pohledu nedůležitou otázku, zda máte prediabetes či diabetes a zda si zasloužíte označení „diabetik“, vám odpovím k vašemu potěšení. Podle všeho diabetes zatím nemáte a nejste tedy diabetik. Aby se stanovila diagnóza prediabetu, by bylo asi třeba podrobnější vyšetření. Ale podle vašich údajů nejspíš nejste ani prediabetik, tedy alespoň pokud to posuzujeme podle dohodnuté lékařské klasifikace.
Obezita je ale velkým rizikovým faktorem pro vznik diabetu. Nahromadění velkého množství tuku ale výrazně snižuje citlivost tkání vůči působení inzulínu. Tuk se hromadí nejprve v podkoží, ale potom prakticky všude, např. v játrech, mezi svalovými vlákny, bohužel i ve stěnách krevních cév a také ve tkáni pankreatu. Inzulín se snaží, aby se v krvi cirkulující tukové součásti někam uložily a tam zůstávaly, a to mu dává stále více práce, jak tuku přibývá. Buňky, které vytvářejí inzulín, se snaží, seč mohou. Někdo má od přírody těchto buněk hodně a dobře mu fungují, takže ani velká obezita u nich ke vzniku diabetu nevede. Ale všeho do času. I slinivka břišní je postupně zalita tukem, který poškozuje Langerhansovy ostrůvky, kde se inzulín tvoří. Neustálý boj je vyčerpává a mnohé v boji podlehnou. Obézní pacienti mají zpravidla o hodně vyšší krevní hladiny inzulínu oproti ostatním osobám, dokud na to slinivka stačí. Postupem čas se většinou stane, že se diabetes vyvine, i když existují výjimky. Nechci říct „čestné“, protože v tomto případě na tom příslušná osoba nemá žádnou zásluhu.
Když vás tedy lékaři a sestry vidí, okamžitě je napadne slovo „diabetik“, zvláště když máte polyneuropatii a neuropatické defekty na končetinách. Samozřejmě to od nich není hezké, měli by mít radost, že alespoň toto je v pořádku. Mně, ač mám také určitý stupeň nadváhy, by spíše uráželo označení „tlusťoch“ (možná i nevyslovené), zejména při vědomí, že o tom člověk dobře ví, snaží se s tím něco dělat, a ono je to obtížné a někdy se to zdá skoro nemožné.
Obezita úzce souvisí s velkým příjmem potravy a malou fyzickou aktivitou, ale to zdaleka není všechno! Vědci stále pátrají, proč velká obezita vzniká jenom u někoho a co vede k tomu, že sytý člověk dále jí, i když by mu celé tělo mělo signalizovat, že už má dost. Je to prostě porucha a někdy velmi závažná porucha. Může to souviset s vrozeným nastavením už někde v mozku, v porušeném metabolismu tukové tkáně, která nedostatečně signalizuje, že už jí je dost, dnes se dokonce mluví i o střevních bakteriích, které u někoho mají odlišené složení a také vysílají do těla jiné signály, než u šťastnějších lidí bez obezity. Všichni lidé a zdravotníci zejména by na vás měli hledět s pochopením, i když většinou jejich jedinou možností je stále opakovat: jezte méně, pohybujte se více. Tady prostě známé přísloví platí opačně: Hladový sytému nevěří. A přeneseno do vaší zkušenosti: štíhlá sestřička „tlusťochovi“ nevěří, tedy pokud není dostatečně vzdělaná a empatická.
Teď pár slov k vaší polyneuropatii. Zdaleka nejčastější forma polyneuropatie je diabetická. Její vznik je podmíněn zejména vysokými hodnotami glykémie, ale je to mnohem složitější. U obézních osob, velice často s diabetem a vysokými hladinami inzulínu, vzniká v nahromaděné tukové tkáni určitá, zdánlivě velmi lehká, forma zánětu. Zánětlivé buňky ale opět vysílají do těla různé signály a molekuly, a ty poškozují nervové buňky. Polyneuropatie proto může vznikat i u obézních osob, které přímo diabetes nemají, ale mají už výrazně sníženou citlivost vůči inzulínu. A to bude nejspíš váš případ, když vyloučím možnost poškození alkoholem, nějakými toxickými látkami, autoimunitou či nějakou formou vrozené neurologické poruchy. A co s tím? Však víte.
A nyní ještě rada na konec: Vy uvádíte, že jste již „dostatečně“ starý. Z mého pohledu jste ale spíše ještě „dostatečně“ mladý. Mladý na to, aby stálo za to s vaší těžkou obezitou něco zásadního udělat. Zlepšit a prodloužit vám život. Kdybyste pořádně zhubnul, netvořil by se vám defekt na noze, zlepšila by se neuropatie, snížilo by si riziko vzniku diabetu, ulevilo by se vašim kloubům, srdci a možná i duši. Měl byste navštívit specializované centrum, kde se obezitou zabývají a provádějí tzv. bariatrickou léčbu. Ta spočívá v chirurgickém zákroku na vašem zažívacím ústrojí, který vám pomůže zásadním způsobem zhubnout, např. o 30 kg za rok. Jste na to ještě dostatečně mladý a doufejme i dostatečně silný, silný svým odhodláním.
(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)
