Odpověď

Dobrý den, přiznávám, že jsem nenašla v oficiálních údajích o Freestyle Libre, jak daleko od senzoru je možné přesně aplikovat inzulin. Pokud budeme předpokládat, že hodnoty budou podobné jako u monitorace CGM, tak se doporučuje neaplikovat do vzdálenosti 8 cm od senzoru, aby nedocházelo ke zkreslování výsledků.

Senzor systému Freestyle Libre má být umístěn na zadní straně paže. Jiná místa se pro senzor nedoporučují. Místa pro aplikaci inzulinu jsou (kromě paží) břicho, přední a zevní strany stehen, případně horní část hýždí. Neznám však věk Vaší dcery, stav jejího podkoží, její denní aktivity..., tudíž se nemůžu vyjádřit k doporučení aplikace inzulinu pouze do paží.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Dobrý den paní Martino, ženy s diabetem vzniklým před otěhotněním (tedy i s DM 2. typu) by měly otěhotnět při co nejlepší kompenzaci. Doporučená hodnota glykovaného hemoglobinu je alespoň 3 měsíce před otěhotněním pod 48 mmol/mol. Čím vyšší je hodnota glykovaného hemoglobinu ještě před otěhotněním, tím vyšší je riziko vzniku vrozených vývojových vad a dalších komplikací a rizik u dítěte a také i matky.  V léčbě diabetu je v těhotenství povolen (=bezpečný) pouze inzulín a metformin. Ostatní PAD (perorální antidiabetika) nejsou v těhotenství povolena, můžete se pak k nim vrátit až po porodu, až přestanete kojit. V těhotenství nejsou také povoleny léky na léčbu dyslipidémie (krevních tuků, tj Rosucard) a některé léky na vysoký krevní tlak, které mohou způsobovat vrozené vývojové vady. Pokud tedy plánujete těhotenství, poraďte se nejdříve se svým lékařem, upravte léčbu, dietu, pohyb, snažte se o zlepšení kompenzace diabetu... Se svým lékařem se poraďte o možnosti navštěvovat diabetologickou ambulanci, která se specializuje na tzv. prekoncepční přípravu diabetiček (přípravu diabetiček před otěhotněním).  Váš lékař Vám pomůže s vyhledáním takovéto poradny, většinou existují při větších diabetologických centrech.

(odpovídá MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D. z interní ambulance porodnice "U Apolináře" v Praze)

Odpověď

Milý Jozefe,

pokusím se vyjmenovat možnosti, které by vysvětlily, proč se vaše potřeba inzulínu zvyšuje, respektive kolísá.

1. Za nejpravděpodobnější považuji, že se mění, respektive klesá schopnost beta buněk pankreatu produkovat inzulín. Diabetes máte terprve poměrně krátce. Inzulínová léčba (předpokládám ve 4 denních dávkách) byla nasazena ještě v době, kdy jste nepochybně měl částečně zachovanou vlastní sekreci inzulínu. Za těchto okolností je udržovat dobré glykémie mnohem snazší, protože zbytková sekrece doladí nedostatky ve správném odhadování vhodných dávek inzulinu i jídla. Bohužel, u diabetu 1. typu inzulínová sekrece postupně klesá a většinou nakonec klesne až na nulu. Trvat to ale může i několik let. Stává se také, že beta buňky se mohou přechodně zotavit a potřeba inzulínu klesne, pak se zase zvýší.

2. Mohla nastat nějaké změna ve vašem životě, která vyžaduje více inzulínu. Může to být méně pohybu. Pohyb je důležitý a měl by být pokud možno pravidelný a spíše delšího trvání, než příliš náročný a krátkodobý. Vhodné je cvičit alespoň 30 minut každý den, ale u mladého člověka je vhodné více. Mohl jste také začít více jíst, respektive více jíst sacharidová jídla. Potřeba inzulínu může také stoupnout při horečnatém onemocnění, např. chřipce. Jinou možností je dlouhodobý stres.

3. Je to málo pravděpodobné, ale mohlo se stát, že inzulín byl vystaven příliš vysoké teplotě, např. na slunci, blízko topení apod., případně přechodně zmrznul. Může být také prošlý, ale většinou i mírně prošlý inzulín má plnou účinnost (i několi měsíců navíc).

4. Můžete si také podávat inzulín špatným způsobem, pořád na stejné místo nebo na nevhodné místo.

Já se ale domnívám, že nejpravděpodobnější je ten první případ. A co můžete udělat: Pravidelně si monitorujte glykémie, minimálně 4x denně, ale i častěji. Naučte se dobře počítat, kolik máte ke každému inzulínu jíst sacharidů, naučte se složení potravy. Máte-li vyšší glykémii, počkejte nejprve, až klesne, pak teprve se najezte. To znamená, podat si nejprve malou dávku inzulínu, aby glykémie klesla, pak si teprve dát potřebnou dávku k jídlu. Když zaniká sekrece inzulínu, je vyrovnání diabetu náročnější.

Mohu vás ale uklidnit, že hodnota 15 vás bezprostředně neohrožuje a občas se jí nevyhnete. Přemýšlejte, proč glykémie tak vystoupila. Nejedl jste moc? Nedal jste si malou dávku inzulínu?

Rozhodně bych vám doporučoval užívat kontinuální senzor hladiny glukózy v podkoží. Ukáže vám včas vzestup nebo pokles glykémie a vy se podle toho budete moci včas zařídit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Moniko, Jardiance je lék, který obsahuje jako účinnou látku empagliflozin a nyní se poměrně s úspěchem užívá v léčbě diabetu 2. typu. Možná znáte mechanismus jeho působení, ale já vám to přece stručně vysvětlím.

V ledvinách se tvoří nejprve tzv. provotní moč. Té je za den velké množství, více naž 100 l. Dostává se do ní hodně látek, z nichž některé se později v ledvinných kanálcích opět vstřebávají do krve. Rovněž se zpětně vstřebává voda, takže množství moči nakonec nejsou sta litrů, ale jen asi 1,5 až 3 l.

Mezi látky, které se také zpětně vstřebávají, patří krevní cukr. Proto za normálních okolností se cukr do moči nedostává. Jenom u diabetiků, kteří mají hladinu cukru v krvi vysokou, se do moči dostává tolik cukru, že na to mechanismus zpětného vstřebávání nestačí a cukr se nakonec do konečné moči dostane. Udává se, že takovou hranicí je hodnota glykémie 10 mmol/l.

Léky typu Jardiance (tzv. glifloziny) blokují schopnost zpětně vstřebávat glukózu z prvotní moči zpět do krve, a proto se glukóza dostává do moči mnohem snáze. Udává se, že u špatně léčených diabetiků, kteří mají vysokou glykémii, se tak z těla odstraní až asi 70 g glukózy za den. Tím dochází k určitému poklesu glykémie a dokonce se může i trochu zhubnout, rozhodně se však netloustne. Zvýšené vylučování cukru s sebou nese i určité snížení množství tekutin v těle. To může být nežádoucí, ale na druhé straně to může také snižovat jinak zvýšený krevní tlak. Přítomnost cukru v moči může být ale také někdy nepříjemná, protože může přispívat k močovým infekcím a u žen ke kvalinkovým onemocněním v gylnekologické oblasti.

Stejně jako je dnes moderní lék Jardiance, je také velmi úspěšný nový lék Xultophy. Je to kombinace dvou léků, a sice nového typu inzulínu, který má velmi dlouhý a vyrovnaný účinek (degludec) a tzv. analoga dalšího hormonu, kterým je analog tzv. glukagon-like peptidu 1, liraglutid. Liraglutid se podobně jako inzulín musí podávat injekčně. Má řadu příznivých účinků. Snižuje chuť k jídlu a vede k hubnutí. Podporuje přirozenou tvorbu inzulínu a zlepšuje jeho účinek. Kombinovaný lék Xultophy se dobře snáší a velmi dobře účinkuje. Jako každý nový a dobrý lék je ale bohužel poměrně drahý a musí se indikovat uvážlivě. Jardiance - rovněž poměrně nový lék - je také drahý lék.

Vy máte podle mého názoru velmi dobrou kombinaci: Xultophy a metformin, tedy dohromady 3 látky. Myslím, že pokud není opravdu zle, mohlo by to prozatím stačit a další "práce" by měla být na vás. Měla byste pořádně nastudovat dietu, přesvědčit se o jejím významu a dodržovat ji. Já spíš souhlasím s vaší paní doktorkou, že byste měla chvíli počkat a snažit se dosáhnout dobrého vyrovnání a poklesu hmotnosti při současné léčbě.

Jardiance není nyní vysloveně nevhodná a mohla by se i přidat. Myslím, že by to ani nebylo v rozporu se současnými možnostmi hrazení pojišťovnou, ale už byste používala hned 3 velmi drahé léky najednou (kromě metforminu) a to vlastně jen proto, že nejste schopna udržet na uzdě dietu.

Jardiance může ještě trochu pomoci, ale pokud by ani to nestačilo, budete potřebovat ještě rychle působící inzulín, který byste si dávala před jídly. 

A ještě jedna poznámka: Jardiance účinkuje tím lépe, čím má pacient vyšší glykémii. Do moči se pak dostává hodně cukru a ten se nestačí vstřebávat. Je to samozřejmě dobré, když pacient nedokáže svoji glykémii jinak zvládat, ale mnohem lepší by bylo, zvláště když už si píchá inzulín, mít glykémie v pořádku. Potom by ale Jardiance účinkovala již poměrně málo.

Já vám proto zatím doporučuji, abyste kromě kvalitních léků znovu přezkoumala svoji životosprávu. Pokud byste nedokázala nic zlepšit, mohla by se Jardiance klidně přidat. Ale i tak budou nároky na farmakologickou léčbu u vás stoupat a ani Jardiance pak nebude stačit. Držím palce.

Odpověď

Dobrý den, pokusím se Vám na všechny Vaše otázky odpovědět. GDM je léčen dietou, ale pokud to nestačí nasazujeme farmakoterapii. Indikací k nasazení léčbě jsou opakované vyšší hodnoty cukru v krvi (nalačno nad 5,3 mmol/l, 1 hodinu po jídle nad 7,8 mmol/l) po vyloučení dietních chyb. V léčbě lze použít metformin nebo inzulín. Řadou studií byla potvrzena bezpečnost podání metforminu v těhotenství jak pro plod tak i pro matku. V naší ambulanci také začínáme nejnižší dávkou 500mg, kterou postupně zvyšujeme podle hladin glykémie nalačno. Dávka 500mg opravdu často nestačí, ale postupné navyšování dávky zlepšuje snášenlivost léku a máme s ní  dobrou zkušenost. Pokud ale metformin užívat nechcete, můžete si aplikovat inzulín. Ze studií vyplývá, že léčba i mírných hyperglykémií (vyšších hladin cukru) snižuje výskyt komplikací GDM (makrosomie, diabetická fetopatie apod). Na vyšší lačné glykémie někdy pomůže i zařazení 2. večeře (krajíček chleba, ořechy....), můžete to ještě vyzkoušet. Rozdíl měření ze žíly a z prstu na glukometru (kapilární krev) je možný, udává se, že to může být až 20%, používají se také  jiné přístroje....atd. Pokud byste chodila do naší ambulance, poradili bychom Vám zařazení 2 večeře, denně si měřit ranní hladiny cukru a pokud budou hodnoty stále nad 5,  pak zahájit léčbu metforminem  (nemáte-li k němu důvěru, tak inzulín). Vyšší hodnoty lačné glykémie však nenechávejte dlouho, mohou zvýšit riziko komplikací u Vašeho miminka.

(odpovídá MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D. z interní ambulance porodnice "U Apolináře" v Praze)

Odpověď

Milá Lucie, diabetes 1. typu se klinicky projeví teprve tehdy, když významně klesne schopnost beta buněk pankreatu tvořit inzulín. Zdravé beta buňky mají poměrně velkou rezervu a tak se jejich postupný zánik projeví, když schopnost tvořit inzulín klesne asi po 20% původního množství. Někdy se „doutnající“ diabetes projeví při nějaké zátěži, třeba při horečnatém onemocnění, protože přechodně stoupne potřeba inzulínu. Ke ztrátě beta buněk pankreatu dochází různě rychle a u některých dětí i dospělých může určitá zbytková sekrece dlouho přetrvávat.

Každá trocha vlastní sekrece inzulínu je dobrá, protože usnadňuje vyrovnání diabetu. Laboratorně je možné se o tom přesvědčit měřením hladiny C-peptidu, který vzniká z původní molekuly proinzulínu. Při uvolňování inzulínu z beta buněk se původní proinzulín rozštěpí na molekulu inzulínu a molekulu C-peptidu. Protože C-peptid není součástí inzulínových přípravků, znamená jeho detekce v krvi, že pacient si dosud tvoří vlastní inzulín.

Normální hladiny C-peptidu jsou velmi variabilní nejen během dne, ale také mezi různými osobami. Hodnota 420 nmol/l by mohla pro některé osoby znamenat na lačno normální nález, je to poblíž dolní hranice. Po jídle hladina C-peptidu ale prudce stoupá a já předpokládám, že u vaší dcery by moc nestoupla. Zbývající beta buňky totiž pracují téměř na maximum a moc se už stimulovat nedají. Nicméně tato „pěkná“ hodnota C-peptidu je určitě výhodná a bylo by fajn, kdyby vydržela co nejdéle. Pomoci by tomu mohlo co nejlepší vyrovnání diabetu, aby se beta buňky nemusely příliš namáhat.

Je také běžné, že po zjištění diabetu a zahájení správné léčby si zbývající beta buňky odpočinou a trochu se zotaví. To vede často k poklesu potřeby injekčního inzulínu a někdy dokonce k možnosti úplně inzulín vysadit. Tomu se říká remise. Ta je ale jen přechodná. Zánik beta buněk bohužel různým tempem pokračuje a potřeba inzulínu se zas vrátí. Je to ale dobrá příležitost vyrovnat se s diabetem a naučit se o něj pečovat. A to hned od začátku co nejlépe.

Je pravda, že zbytková funkce beta buněk může být zpočátku variabilní, takže dávky inzulínu se mohou den ode dne dost měnit. Je důležité dostatečně často měřit glykémii a já bych silně doporučoval použití kontinuálního senzoru glykémií, který nejen že ukazuje trvale hodnoty a trendy, ale může také např. akusticky upozorňovat na hrozící hypoglykémii. Je dokonce možné tyto informace přenášet „na dálku“, např. během noci do telefonu rodičů, aby dítěti včas podali něco malého k jídlu. Podrobně by vás o těchto možnostech jistě informoval váš dětský diabetolog. Senzorům patří budoucnost a většině dětským diabetikům bych je doporučoval, i když jsou nákladné (pojišťovna většinu nákladů hradí) a vyžadují péči.

Pokud budete usilovat o to, aby byly hodnoty glykémie co nejblíže normy, tak se občasným hypoglykémiím nevyhnete. Důležité je, aby nebyly dlouho trvající a příliš těžké. Menší hypoglykémie nejsou zvláště nebezpečné, ale je potřeba jim předcházet.

Abych se zcela nevyhnul vaší otázce (na kterou neexistuje přesná odpověď): Domnívám se, že beta buňky vaší dcery jsou schopné zajistit asi 50 % inzulínu, který potřebuje. Pravděpodobně ale jejich zbývající množství je bohužel již o mnoho menší než 50 % původního množství. Musejí se hodně snažit a unavuje je to. Věřím, že se časem objeví metody, jak zánik beta buněk zastavit a těm zbývajícím pomoci se vzchopit. Takové postupy však zatím nejsou a tak je nutné se naučit co nejlépe jejich funkci nahradit s využitím všech technologických prostředků, které jsou k dispozici. Je jich dnes o mnoho více než ještě před pár lety a určitě umožní pro vaši dceru zdravý skoro normální život.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Aleno, určitě by stálo za to, kdybyste si přečetla náž příspěvek o diabetu 2. typu na našich stránkách. Jedná se o onemocnění, které je vyvoláno dvěma souběžnými poruchami. Tkáně v těle nedostatečně reagují na působení inzulínu a jeho množství v těle už nestačí k tomu, aby tuto sníženou citlivost vyrovnalo. Porucha se většinou rozvíjí pomalu a nenápadně. Zhoršuje se s přibývajícím věkem, zvyšující se váhout, a také nedostatkem pohybu. Mírně zvýšená glykémie může být zjištěna náhodně. Pak často skutečně stačí nasadit dietu a začít se více pohybovat. Je-li porucha výraznější, pacient se již může cítit unavený, více močí, může mít žízeň a mohou se u něho projevovat některé komplikace, které diabetes přináší.

Prvním opatřením je skutečně nasazení diety a pohybu. Má to efekt zejména u osob, které mají nadváhu, jsou ve stádiu spíše dalšího tloustnutí a žijí sedavým způsobe života. Po nasazení diety (v níž je ze všeho nejdůležitější snížení cekového kalorického příjmu a omezení množství sacharidů) a s použitím vhodného léku glykémie často klesne a může se přiblížit k normálním hodnotám. Samotná vloha k jednou takto zjištěnému diabetu se však neodstraní a postupem času se bohužel spíše zhoršuje, než aby se zlepšovala. Týká se to zejména schopnsti produkovat dostatečné množství inzulínu.

Pro samotnou léčbu velmi dobře pomůže sledování glykémií osobním glukometrem a to nejenom na lačno, ale také po jídle. Měly by být stanoveny určité cílové hodnoty, které mohou být poměrně přísné u člověka, který nemá poruchu příliš těžkou, a který je schopen a ochoten dodržovat dietní omezení.

Řekněme, že váš manžel je jinak celkem zdráv a nyní úspěšně zhubnul díky dodržování diety. Takovým cílem by tedy mohlo být dosahovat ranní glykémie na lačno mezi 5 a 6 mmol/l (možná o občasnými výkyvy maximálně do 7), glykémie 1 hod. po jídle do 10 mmol/l s následným poklesem za několik hodin opět na 5 - 6. Tomu by mohla odpovídat hodnota glykovaného hemoglobinu kolem 50 mmol/mol. Glykovaný hemoglobin je, jak byste měla vědět - ale mnohem lépe měl by to vědět váš muž - dlouhodobý ukazatel, který je vhodné sledovat po 3 až 6 měsících.

Pokud se dosahovat takovýchto hodnot nedaří, znamená to, že člověk stále ještě přijímá příliš mnoho kalorií a sacharidů, nebo že jeho další léčba je nedostatečná, případně obojí. Trvá-li to tak 10 dní a déle, je nutné něco podniknout.

Není-li váš muž nyní již obézní a neche dál už utužovat dietu, je potřeba přidat nějaké léky. Těch je nyní k dispozici celá řada a je možné volit podle toho, co se pro konkrétní případ bude nejvíce hodit.

Základem je lék metformin. 500 mg 1 x denně je minimální dávka, která většinou nepostačuje. Nejčastější dávkování je 2x 850 nebo 2x 1000 mg. Protože bývají hodnoty až 17 mmol/l, pravděpodobně ani toto nebude postačovat. Dalším krokem by mohlo být přidání např. léku ze skupiny "gliptinů", kterých je několik a je možné je brát současně v jedné tabletě s metforminem. Chce-li váš muž být zdráv, měl by si naměřené hodnoty přehledně zapisovat a ukázat je svému obvodnímu lékaři nebo diabetologovi a požádat jej o zintenzinění léčby. Možností je nyní celá řada. Teprve když opravdu žádný z těchto léků nebude postačovat, bude to znamenat, že člověk už není schopen vytvářet sám dostatečné množství inzulínu. Ten potom musí být podáván injekčně. Není ale opravdu žádná tragédie. Inzulín je tělu zcela vlastní látka a jeho podávání, pokud se to člověk dobře naučí, je snadné.

Ptáte se, co je nyní špatně. Opominu možnost, že váš muž stále příliš mnoho jí a nechce nebo nemůže se pohybovat. Pak je zejména špatně to, že jeho tělo není schopno produkovat dostatečné množství inzulínu. Kdyby skutečně několik hodin plaval nebo držel téměř hladovku, asi by glykémie postupně zas klesly, ale takto dlouhodobě nelze žít. Bude tedy třeba posílit léčbu. Zvýšit dávku metforminu a přidat k němu jeden nebo i dva další léky.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, pokud se opravdu jedná o diabetes mellitus tzv. typ LADA, což je vlastně Diabetes mellitus 1.typu objevující se ve vyšším věku, tak Váš manžel opravdu skončí na terapii inzulinem.

V dnešní době kromě možnosti aplikace inzulinu inzulinovými pery, existuje i možnost využití inzulinové pumpy.

Jak pumpa funguje:

Lidské tělo během celého dne produkuje malou bazální dávku inzulinu. Při jídlech se sacharidy začne tělo (přesněji beta-buňky slinivky) tvořit a rychle uvolňovat zvýšené množství inzulinu, aby se vypořádalo s rychlým přísunem glukózy do krve. Inzulinová pumpa po celý den průběžně podává malou dávku inzulinu, která napodobuje přirozenou bazální produkci. Při jídlech pak pacient dle plánovaného množství přijatých sacharidů a aktuální glykémie před jídlem nastaví kolik bude podáno bolusově (naráz) k pokrytí vzestupu glykémie po jídle. Tento systém se výrazně neliší od podávání inzulinovými pery. Jednou z výhod pumpy je však možnost nastavení rychlosti podávání bazálu pro různé časové úseky během dne, protože ani přirozená produkce inzulinu v těle není vždy během dne stejná. Dalším pozitivem je, že se diabetik nemusí opakovaně píchat do podkoží.

Pumpa je systém pro aplikaci inzulinu. V současné době lze některé pumpy propojit se CGM (kontinuální monitorací glukózy). CGM snímá 24 hodin denně hladinu glukózy v intersticiální (mezibuněčné) tekutině. Umí, při správném nastavení alarmů, upozornit na nebezpečné hladiny glykémie, případně na prudký vzestup nebo pokles glykémie. Při výše zmiňovaném propojení s některými inzulinovými pumpami má tento spojený systém schopnost při předpokládaném vývoji do hypoglykémie sám zastavit bazální aplikaci inzulinu. Po opětovném nárůstu glykémie se pak aplikace zase sama obnoví. Ke konci roku by se na českém trhu měla objevit nová pumpa, která by měla umět při nárůstu glykémie (zaznamenaném pomocí CGM) dokonce zvýšit výdej bazálního  inzulinu.

I s dalším technickým vývojem je ale nutná aplikace bolusů zadávaná pacientem (I při využití bolusových kalkulátorů = systému pro výpočet dávky bolusu, musí diabetik zadávat kolik sacharidů bude jíst). Bolusy k jídlu musí být podávány včas, pacient na ně nesmí zapomínat. Současně musí umět s pumpou pracovat, aby mělo její použití vůbec význam. Pacient by samozřejmě měl dodržovat určitá režimová opatření. Proto se bojím, že i přes veškerý technický vývoj se bez spolupráce diabetika s léčbou nikam nedostaneme.

Předpis inzulinové pumpy a CGM podléhá schválení revizním lékařem a jsou stanovena přesná kritéria, kdy oba systému mohou být předepsány - viz Úhradový katalog VZP, str. 53-58. Inzulinové pumpy se ještě dále dělí do kategorií, podle funkcí, které zvládají. Zásadní indikační kritérium u všech pump je, že pacient musí být spolupracující a motivovaný. Terapi  pomocí pumpy je volena (vynecháme-li těhotné a pac. po transplantaci) až po selhání terapie intenzifikovaným inzulinovým režimem při podávání inzulinovými pery. Jelikož úhrada pojišťovnou je většinou dána procentuálně, liší se doplatek pacientem dle CGM nebo pumpy, kterou spolu s diabetologem zvolí. Kdybych se měla rozepsat o jednotlivých typech bojím se, že by to vydalo na několik stran.

Jak vidíte systémy se vyvíjí stále kupředu, ale dokonalý stroj, který by dělal vše za diabetika bohužel na trhu stále ještě není :)

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Dobrý den, v ČR jsou cílové hodnoty glykémie (cukru v krvi) nalačno do 5,3 mmol/l a 1 hodinu po jídle do 7,8 mmol/l. Indikací k nasazení léků jsou právě opakované zvýšené glykémie nad tyto doporučené hodnoty po vyloučení dietních chyb.  U žen, které mají opakovaně hladiny cukru nalačno vyšší než 5,3 mmol/l, nasazujeme metformin (tabletky). Začínáme nejnižší dávkou 500 mg po první večeři, kterou postupně zvyšujeme podle hodnoty glykémie nalačno.  Pokud metformin nestačí, přidáváme večerní dávku inzulinu. Někdy také pomáhá snížit hladinu cukru nalačno zařazením 2. večeře (cca 20 g sacharidů ve formě pečiva, ořechů apod., pauza mezi 2. večeří a snídaní by neměla být delší než 8 - 9 hodin). Opakovaně vyšší hladiny cukru (nalačno i po jídle) zvyšují riziko komplikací pro matku i dítě.

(odpovídá MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D. z interní ambulance porodnice "U Apolináře" v Praze)

Odpověď

Milý Petře, přípravky obsahující výtažky z gingo biloba se používají jako pomocné léky u nemocí krevního oběhu, při špatném prokrvení, ke zlepšení paměti či funkce centrálního nervového systému a také u očních chorob. Jsou považovány skutečně za léky doplňkové, nehodí se k léčbě závažnějších poruch. Mají dobrou toleranci a málo nežádoucích účinků. Glukózovou toleranci nezhoršují, často jsou naopak podávány při diabetu, i když příliš velký účinek od nich očekávat nelze.

Nemyslím si proto, že by vaše lehce zhoršená glykémie byla vyvolána tímto lékem.

Při diabetu glykémie kolísají a závisejí na příjmu potravy, pohybu a samozřejmě na léčbě.

Metformin je základním lékem při diabetu 2. typu. Zlepšuje citlivost tkání vůči působení inzulínu a snižuje novou tvrobu glukózy v těle ze zásobních látek v játrech. Jeho dávkování je poměrně široké, od 500 do 2000 mg, někdy i 3000 mg denně. Způsob léčby se určuje podle hodnot glykémií na lačno i po jídle a podle hodnoty glykovaného hemoglobinu. Nejlepší je, když má pacient osobní glukometr a glykémie si sám kontroluje. Pak může sám vypozorovat, zda dostatečně dodržuje léčebný režim a zda jeho léky dobře fungují. Většinou při tom zjistí, že kolísání hodnot může být dost velké a z jednoho měření se toho nedá moc vyvodit, leda že je léčba zcela špatná, když náhodná hodnota je velmi vysoká.

Jako první opatření bych ve vašem případě volil omezení sacharidů v dietě a z dlouhodobého hlediska vůbec snížení kalorického příjmu. Také byste se měl pravidelně pohybovat, nejlépe aspoň po dobu 150 minut týdně tak, abyste přitom byl zadýchaný a nechtěl si při tom povídat. Pokud by vám hodnoty neklesaly na lačno pod 6 mmol/l, měl byste určitě zvýšit dávku metforminu a případně přidat ještě některý s řady dalších dostupných léků. Velmi by vám pomohlo monitorování glykémií, i když u osob, které nejsou léčené inzulínem, pojišťovny hradí jen omezený počet testačních proužků. Vyplatí se si sám dokupovat další a být si jist, že se léčíte dobře.

Gingio bych ale ze zhoršení nevinil, je v tom nevinně. Pokud by mi ale testační proužky připadaly drahé, tak bych si je koupil místo přípravků z gingo biloba, za které se také musí platit, ale jejich pozitivní účinky nejsou příliš prokázané.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lucie, diabetes mellitus 1. typu je způsoben postupným poškozením a zánikem beta buněk pankreatu, v nichž se tvoří životně důležitý hormon inzulín. Poškození beta buněk provádí tělu vlastní imunitní systém. Mechanizmus poškození beta buněk je nyní celkem dobře popsán, ale není dosud známo, jaká je toho příčina.

Do současné doby se testovala řada postupů, jak již diagnostikovaný a pomalu se rozvíjející diabetes 1. typu zastavit, aby nedošlo k úplné destrukci beta buněk. Některé léky se ukázaly jako účinné, ale způsobovaly vedlejší nežádoucí účinky, které zatím neospravedlňovaly použití těchto léků mimo kontrolované klinické studie. Trvání účinku bylo navíc jen dočasné a po ukončení léčby za určitou dobu pokles produkce vlastního inzulínu nadále pokračoval.

Kromě vědecky odůvodněných a dobře kontrolovaných klinických studií, pacienti sami, nebo různí léčitelé zkoušeli různé metody, jak rozvoj diabetu zastavit. Tyto postupy ale nebyly nikdy věrohodně doložené, takže jejich výsledkům nemůžeme věřit.

Produkty aloe vera patří, alespoň z hlediska bezpečnosti, k dlouhodobě používaným léčivým prostředků. Nejedná se vesměs o skutečné léky, jejichž používání je kontrolováno a regulováno odbornými komisemi a legislativou, ale o tzv. dietní doplňky. Je na ně povolena reklama a výrobci nemusejí vědecky dokládat jejich účinnost a bezpečnost. O tom, že by produkty aloe vera skutečně nějakým způsobem pomáhaly léčit diabetes 1. typu, neexistují žádné přesvědčivé doklady a z odborného hlediska k tomu neexistují ani žádné opodstatněné předpoklady.

Zvláště pak dítěti bych rozhodně nic podobného nepodával. Pravděpodobně by mu to nijak neuškodilo, ale zbytečně by to odvádělo pozornost od nutnosti přijmout rozvíjející se nemoc, se kterou se bude muset vyrovnat. Monitorování glykémií a technické prostředky pro aplikaci inzulínu jsou dnes na vynikající úrovni. Dítě by se s nimi mělo hned naučit dobře pracovat a mělo by vědět, že udržovat dobré glykémie je nejen nutné, ale také proveditelné.

V současné době probíhají některé nové intervenční studie, jejichž cílem je na vědeckém základě usilovat o zpomalení ztráty beta buněk. Jsou zpravidla tzv. kontrolované, to znamená, že určitým způsobem je léčena jen část účastníků, zatímco jiní dostávají tzv. placebo, aby bylo skutečně možné poznat, zda má léčba nějaký efekt. Jinými slovy to ale znamená, že se ještě nejedná o skutečnou léčbu, ale o výzkum. Pacienti se takových studií účastní po získání podrobných informací, jak studie probíhá a jaká může přinášet rizika. Vstup do studie je zcela dobrovolný, u dětí je nutný souhlas rodičů. Účast ve studii většinou ale nemůže zatím mít pro konkrétní osobu skutečný přínos. Hlavní přínos spočívá v tom, že se pokud možno bezpečným způsobem testuje nová hypotéza a pokud se ukáže jako správná, může přinést prospěch pro další pacienty.

Ale abych nebyl k Aloe nespravedlivý: výtažky z této rostliny používá lidstvo již po tisíce let k nejrůznějším kosmetickým, renenerativním a léčebným účelům. Působí hojivě, zklidňuje kožní záněty a uvádí se, že potencuje účinky antidiabetických léků u pacientů s diabetem 2. typu. I na našich stránkách se této rostlině z hlediska použití při diabetu věnujeme v rubrice Léčivé rostliny a cukrovka.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Tomáši, velmi záleží na tom, zda o určitém člověku dopředu víme, že se léčí pro diabetes. Pokud je léčen inzulínem, může hypoglykémie reálně nastat a musíme s tím počítat. Jsou také další léky, které mohou u diabetika hypoglykémii vyvolat. Patří mezi ně zejména deriváty sulfonylmočoviny. Řada dalších typů antidiabetik hypoglykémie vyvolávají jen velmi málo kdy. Pacient s diabetem by měl při sobě nosit upozornění na to, že trpí cukrovkou a měl by také mít uvedeno, čím se léčí. Pokud užívá inzulín, mělo by na kartičce být uvedeno, že by mohl mít hypoglykémii a mělo by tam být stručně uvedeno, jak postupovat, pokud bychom jej zastihli v bezvědomí či ve stavu, kdy je zcela zmatený a není schopen si sám pomoci.

Mnohem těžší je rozpoznat hypoglykémii u neznámého člověka. Můžeme u něho najít např. glukometr nebo inzulínová pera, a z toho si domyslíme, že je to diabetik. Jinak mají poruchy vědomí řadu příčin a potřebovali bychom k ověření změřit na místě glykémii glukometrem. Pracovníci rychlé záchranné služby to dělají vždy.

Situace je jiná u osoby, o které víme, že je léčená inzulínem, případně také víme, že mívá neočekávané hypoglykémie a špatně na ně reaguje. Lidé v okolí by měli být o možnosti hypoglykémie být poučeni a měli by člověku včas doporučit si zkontrolovat glykémii a včas požít nějaký cukr. Ten by taková osoba měla nosit vždy při sobě. V situaci, kdy rada již nepomůže, se snažíme dát mu napít sladkého nápoje, např. alespoň 100 ml džusu nebo sladké koly. Můžeme mu do úst vložit rychle rozpustnou tabletu glukózy (alespoň 5 g) a donutit ho ji rozkousat a polknout.

Je-li pacient již v úplném bezvědomí, je situace mnohem naléhavější a těžší. Pokud bychom mu do úst lili sladký nápoj nebo vmáčkli tabletu glukózy, mohl by roztok nebo tabletu vdechnout, a to je nebezpečné. První, co tedy děláme je, že voláme rychlou záchrannou službu.

Pacient může mít při sobě injekční glukagon. Ten se dodává ve speciální krabičce s návodem. Injekce se rychle připraví a píchne do svalu, např. do hýždě či do stehna. Glukagon působí méně a pomaleji než cukr do úst nebo do žíly, ale přece jen zvyšuje glykémii a může jej podat poučený laik nebo osoba, která si napřed přečte přiložený stručný návod.

Nejlépe a nejrychleji funguje při těžké hypoglykémii podání glukózy do žíly. Používá se většinou 40% roztok z ampulí a k probuzení postačuje většinou 5 g glukózy (12 ml roztoku), i když se většinou dává více.

Pokud je možnost hypoglykémie pravděpodobná, většinou se moc nezkazí, když pacientovi cukr ústy (laik) nebo v podobě injekce (zdravotník) dáme. Pokud bychom se mýlili a šlo by o diabetika, který má naopak velmi vysokou glykémii, příliš mu neuškodíme. Vzápětí sami změříme glykémii nebo přivoláme zdravotní pomoc a ta si již s vysokou hodnotou glykémie poradí. Zde zdaleka tolik nehrozí nebezpečí z prodlení.

Názornou odpověď na váš dotaz naleznete na našich stránkách v rubrice AKUTNÍ KOMPLIKACE

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Čeňku, orální glukózový test se kromě výzkumných účelů provádí k tomu, abychom s větší přesností stanovili diagnózu diabetu. Může se stát, že u někoho zachytíme náhodně vyšší glykémii, třeba 6,5 mmol/l, a nevíme, co si o tom máme přesně myslet. Může jít o náhodu, člověk může být zrovna po jídle, dostal nějaké léky či podobně. Pro praxi většinou stačí, že hodnotu pak zkontrolujeme za standardních podmínek, např. ráno po celonočním lačnění, a je-li hodnota normální, usoudíme, že se určitě nejedná o zjevný diabetes a že není důvod zasahovat. Orální glukózový test ale dá odpověď více standardní. Na interpretaci se domluvili lékaři z více zemích. Vycházeli při tom zejména z toho, zda už je potřeba situaci nějak řešit, aby se u pacienta nerozvíjely dlouhodobé komplikace.

Podle České diabetologické společnosti, která se ale v tomto shoduje např. s americkou diabetologickou společností, se výsledky OGTT hodnotí následovně: za rozhodující se považuje hodnota glykémie v žilní krvi za 120 minut.
Ostatní hodnoty nejsou diagnostické.

< 7,8 mmol/l: nejde o diabetes

7,8 – 11,1 mmol/l: jedná se o porušenou glukózovou toleranci

>11,1 mmol/l: jedná se o diabetes mellitus

Vás ale zajímá podrobnější vyšetření. To se zpravidla nedělá a to proto, že by z toho mohly plynout zavádějící informace. Nejsou pro to stanoveny normy. Jediná další standardní hodnota je glykémie na lačno, to znamená minimálně po 8 hodinách lačnění, ráno.

Mohlo by vás zajímat, na čem závisí hodnoty glykémie po vypití 300 ml čaje se 75 g glukózy. Nejsou to jenom faktory spjaté s funkcí beta buněk pankreatu. Jsou to:

Rychlost vstřebávání glukózy ze zažívacího ústrojí: Je třeba známo, že osoby po operaci žaludku vstřebávají glukózu rychleji, protože se čaj dostane rychleji do střeva a tam se dřív glukóza vstřebává. Mají často vyšší hodnoty glykémie brzy po vypití čaje. Vysoká hodnota glykémie více stimuluje sekreci inzulínu a to může nakonec mít za následek, že z toho až dostanou hypoglykémii, protože beta buňky reagují přehnaně. Osoby, které mají pomalou pohyblivost žaludku, mohou naopak mít zpočátku hodnoty spíše nižší a glukóza se pak déle vstřebává. Pohyblivost žaludku a rychlejší vstřebávání glukózy bývá také někdy u pacientů se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Schopnost beta-buněk reagovat na zvýšenou hodnotu glykémie: tato schopnost zcela chybí u diabetu 1. typu. Dělat u nich OGTT vůbec nemá smysl. Funkce beta buněk je snížená u diabetu 2. typu a u různých poruch, které k tomuto typu diabetu inklinují.

Schopnost tkání (zejména tukové tkáně, svalů a jater) reagovat na působení inzulínu a zabudovávat glukózu do zásobních molekul: jedná se zejména o tuk v tukové tkáni a o glykogen v játrech ve svalech. Tato schopnost je snížená při diabetu 2. typu.

Orální glukózový toleranční test není jediný používaný test glukózové tolerance. Glukózu je možné podat také nitrožilně. Tím se obejde zažívací ústrojí, a tudíž výsledek nebude závislý na rychlosti vstřebávání. Glukózová tolerance se dá také dobře sledovat pomocí kontinuálního senzoru hladiny glukózy v podkoží. Zde je vidět kolísání během dne, velmi pěkně po jídle. Je také možné stanovit glykovaný hemoglobin.

Během testu je také možné stanovovat hladinu inzulínu. Ta zpravidla po požití glukózy u zdravých osob velmi rychle stoupá, a to do několika minut. Tomu se říká první fáze inzulínové sekrece. Potom jeho hladina klesne a v průběhu vstřebávání glukózy pak znovu (ne již tolik) stoupá. Nakonec zase klesne. Tomu se říká druhá fáze inzulínové sekrece. Pro časnější fázi diabetu je typické, že právě ta první fáze chybí. To proto, že i na lačno se inzulín uvolňuje a snaží se vyrovnat glykémii na lačno, takže po stimulaci už nedokáže rychle prudce stoupnout.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, hodnoty cukru v krvi nalačno opakovaně vyšší než 5,3 jsou indikací k nasazení farmakoterapie. Je možno zvolit aplikaci nočního inzulínu nebo metforminu (tabletky - v ČR používán od r. 2014). Inzulínu se nebojte, jeho bezpečnost byla prokázána řadou studií i letitým používáním v těhotenství. Pokud byste měla opakovaně vyšší lačné glykémie, je Vaše miminko ohroženo vznikem diabetických komplikací viz kapiatolu Důsledky neléčení pro matku a dítě.

(odpovídá MUDr. Kateřina Anderlová, Ph.D. z interní ambulance porodnice "U Apolináře" v Praze)

Poznámka redakce:

Jednotky jsou všude stejné a 12 jednotek večer je dávka obvyklá viz kapitolu Taktika terapie inzulinem

Odpověď

Milá Katko, diabetes mellitus 2. typu je pomalu se rozvíjející onemocnění. Základním znakem je zvýšená hodnota glykémie, ale jedná se o komplexní metabolické onemocnění, které je vyvoláno sníženou citlivostí tkání na inzulín, který tělo nestačí produkovat v dostatečné míře, aby vzestupu hladiny glukózy zabránilo. Dlouhodobě trvající diabetes může být provázen vznikem řady komplikací. U tohoto typu se jedná zejména o větší sklon k onemocnění cév. Včastná a řádná léčba je proto důležitá, může prodloužit život a ochránit pacienta před vznikem třeba infarktu, mozkové mrtvice, postižení nervů, ale také očí a ledvin. Je prokázáno, že i jen mírně zvýšená glykémie je z dlouhodobého hlediska rizikem pro rozvoj těchto problémů. Udržení správných hodnot glykémie má proto význam. U lehčích forem stačí někdy jen varování pacienta, aby méně jedl a více se pohyboval, jindy je ale nutné zahájit léčbu. Diabetes většinou nemá sklon sám od sebe se zlepšovat a spíše se postupem času zhoršuje, takže léčebná snaha musí být větší.

Hodnota glykémie na lačno 6,8 je již zvýšená a vyžaduje další upřesnění. Hodnota 7,1 mmol/l na lačno po alespoň 8hodinovém půstu je již diagnostická pro diabetes. Pro pevné stanovení diagnózy nestačí většinou jedno měření, je lepší je opakovat. Glykemická křivka po podání 75 g glukózy, na kterou byla vaše maminka pozvána, dokáže diagnózu stanovit s větší přesností. Pokud ale již byla zjištěna hodnota 7,1 , vyšetření není nutné. Po podání glukózy by glykémie zbytečně stoupla a vaší mamince by nemuselo být chvíli dobře. Nicméně pro ujištění a také pacientovi pro výstrahu provedena být mohla.

Z mého pohledu by se však na situaci nic nezměnilo. Již nyní víme, že vaše maminka má nepříliš těžkou poruchu, kterou již můžeme označit jako diabetes. Je to ale jenom slovo. Kdyby se den před tím možná více navečeřela, mohla mít ráno 7,5. Kdyby naopak do ordinace přišla pěšky 3 km přes pole, mohla jí glykémie klesnout na 6,5 a my bychom řekli, že asi ještě nemá diabetes ale jen porušenou glukózovou toleranci. Ale bylo by to v podstatě stejné.

Při prvním záchytu mírně zvýšené glykémie se ještě nemusí nasazovat léčba tabletami. Můžeme pacientovi vysvětlit, že má držet přiměřenou dietu, kterou mu vysvětlíme. Také mu doporučíme, aby se v rámci svých možností více a pravidelně pohyboval. Pokud by nás poslechl, ověřili bychom glykémii třeba za měsíc. Pokud by byla nižší, pochválili bychom jej a doporučili mu, aby ve své snaze pokračoval. Moc by pomohlo samostatné měření glukometrem, aby si člověk sám ověřil, jak mu glykémie kolísá a zda nešplhá k vyšším hodnotám.

Špatný postup ale také není, když lékař doporučí režimová opatení a hned určitý základní lék v nižší dávce předepíše. Kdyby se hodnoty zcela znormalizovaly, mohl by se pak lék vysadit. 

Závěrem tedy opakuji: glykemická křivka nebyla v tomto případě nutná. Já bych ji udělal jen u pacienta, který by mi nevěřil, že se skutečně jedná už o poruchu a chtěl by to mít černé na bílém, aby pak skutečně dodržoval léčebná opatření.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Bylo by také možné nechat si zjistit hodnotu Glykovaného hemoglobinu HbA1c.
Pro diagnózu diabetu jsou rozhodující meze hodnot uvedené v rubrice Diagnostika.

Odpověď

Milý Lukáši, hodnota glykémie 5 mmol/l na lačno i po jídle je naprosto v normě.

Nevím ovšem, z jakého důvodu ketogenní dietu držíte, zda máte diabetes, případně zda se snažíte zhubnout.

Ketogenní dietu rozhodně nedoporučuji diabetikům 1. typu, kteří jsou léčeni inzulínem. Pro některé může být vhodné snížit celkový příjem sacharidů, protože tak se většinou podaří zlepšit vyrovnání diabetu, je-li rozkolísané. Množství sacharidů by však nemělo klesnout podle mého přesvědčení pod asi 120 – 150 g sacharidů na den.

Pro osoby, které mají výraznější nadváhu, doporučuji v podstatě jakoukoliv dietu, pokud ji opravdu dodržují. Zhubnout je pro ně důležité. Nejzdravější formou hubnutí je však v podstatě normální dieta, která je kaloricky výrazně omezená a kombinuje se s dostatečným pohybem. Různé méně obvyklé diety mají pro člověka určité magické kouzlo a vzbuzují naději, že hubnutí půjde snáze. To je motivuje a tato stránka je pro ně určitě důležitá. Nezapomněl bych ale ani na efekt reklamy, která dnes proniká do všeho, i do myslí těch, kdo určitý způsob léčby v dobrém úmyslu prosazují.

Přísnou ketogenním dietu bych doporučoval dodržovat pouze pod dozorem zodpovědného dietního specialisty, abyste se jednak nedostal do metabolické nerovnováhy a za druhé, aby vám postupně nechyběly v těle některé nezbytné složky.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Doplňující odpověď naší nutriční poradkyně:

Dobrý den Lukáši, 

zcela souhlasím s názorem pana prof. Saudka. 

Ráda bych doplnila, že nejvhodnější dieta je jednoduchá racionální strava a dostatek pohybu, kterého máme mnohdy opravdu málo. Je to především z toho důvodu, že racionální stravu dokážeme dodržovat celý život (neboť si občasně můžeme dopřát to, co máme opravdu rádi). Tedy nehrozí tolik jojo efekt jako u nejrůznějších moderních diet, které po čase přestaneme dodržovat a vrátíme se k původním stravovacím rituálům.  

Myslím si ale, že tyto nejrůznější moderní diety nám mohou být přínosem a inspirací v nejrůznějších receptech. Např. nyní tak moderní LOWCARB DIET  (v podstatě ketogenní dieta) nabízí mnoho zajímavých a chutných pokrmů, které můžeme zařadit do běžného života. 

Chápu, že jste již dietu započal a že asi nebudete chtít přestat.  Mějte na paměti, že na úkor nízkého přijmu sacharidů je přijímán vysoký podíl tuku. A to může mít negativní vliv na hladinu cholesterolu. Proto se domluvte se svým lékařem a pravidelně tyto hodnoty kontrolujte. Také dbejte na to, abyste měl za den opravdu minimálně 120g sacharidů. 

I když tuto dietu nedoporučuji a nevidím ji ráda, nemohu popřít, že pacienti s DM1 i DM2 při ní dosahují nízkých glyémií a glykovaného hemoglobinu. 

(odpovídá Mgr. Beáta Bohnerová, ambulantní nutriční terapeutka)

Odpověď

Milý Jozefe, inzulín se v léčbě diabetu nasazuje v podstatě ve dvou situacích:

1. U pacienta s diabetem jednoznačně vidíme, že jeho vlastní sekrece inzulínu je nedostatečná. To je prakticky ve všech případech diabetu 1. typu, ve většině případů tzv. diabetu typu LADA (což je vlastně forma diabetu 1. typu, viz naše stránky zde. Inzulín může také zjevně chybět u některých forem diabetu 2. typu, kdy postupně klesá schopnost beta buněk inzulín tvořit, až nakonec je podávání inzulínu zcela nezbytné.
2. Inzulín také často nasazujeme u pacientů s diabetem 2. typu, kteří mají vlastní sekreci inzulínu zachovanou, možná dokonce i zvýšenou, ale tato sekrece nestačí pokrýt vysokou potřebu při tzv. inzulínové rezistenci, tedy nízké citlivosti tkání vůči inzulínu. V léčbě tohoto typu diabetu se uplatňuje řada dalších postupů. Na prvním místě je to dieta s výrazným snížením kalorického příjmu. Na druhém místě je k dispozici nyní řada léků, které buďto zlepšují citlivost vůči inzulínu, nebo také stimulují vlastní sekreci inzulínu. Pokud ale ani kombinace diety a několika těchto léků zároveň nepostačují, je na místě zahájit podávání inzulínu.

Diabetes je spojen s nesprávně probíhajícím metabolismem v organismu. To mimo jiné vede k neúspornému hospodaření s energií. Cukr se může vylučovat močí a metabolismus není správně „seřízen“, takže energie není správně využita. Když se s pomocí inzulínu vyrovnání diabetu upraví, zlepší se energetický metabolismus, může se zlepšit chuť k jídlu a nadbytečná energie z potravy se ukládá více ve formě tuku. To je bohužel určitý vedlejší efekt inzulínové léčby.

Proč k tomu ale v tomto dochází? Jednoznačně proto, že pacient přijímá nadbytečné množství kalorií. Aby se to neprojevovalo zvýšenou glykémií a sníženým účinkem inzulínu, je nutné dodržovat dietní a pohybová opatření! Pokud pacient opravdu nasadí nízkokalorickou dietu, může se stát, že inzulín zase nebude potřebovat, nebo mu bude stačit jen taková dávka, která nepovede k nabírání hmotnosti. Inzulín v tomto případě nemá sloužit jen jako jakási záplata na pacientovu s prominutím „žravost“. Má upravit glykémie na dlouhodobě bezpečné hodnoty, aniž by byl zbytečně předávkován. Když ale pacient dietu nedodržuje, lékař mu alespoň radí, aby zvýšil dávky inzulínu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, v dnešní době jsou na trhu dva typy monitorace využívajícího senzory.

1. CGM (kontinuální monitorace koncentrace glukózy = continuous glucose monitoring)
2. FGM (Freestyle Libre)

CGM

se skládá ze tří částí - senzoru, vysílače a přijímače. Senzor pomocí malé elektrody zavedené do podkoží měří koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině (NE v krvi). Výsledek je pomocí vysílače odesílán na přijímací zařízení. Na přijímači pak je možné po celý den sledovat výsledky glykémie. Přijímačem může být speciální zařízení, glukometr nebo například mobilní telefon - záleží na tom jaký senzor a systém má pacient předepsán.

FGM

je tvořen dvěma částmi, senzorem a čtečkou. Senzor opět pomocí elektrody zavedené v podkoží snímá koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině. K zobrazení výsledků je nutno přiložení čtečky k senzoru. Teprve poté je možné naměřené hodnoty sledovat. Výsledky nejsou zasílány na přijímač. Načtení dat je možné ze senzoru i přes tenkou vrstvu oblečení. Senzor uchovává naměřené hodnoty až  8 hodin (ukládány jsou v 15 minutových intervalech), pokud nejsou do té doby načteny začnou se vymazávat.

Informace o přesném složení elektrod zavedených do podkoží není běžně dostupná, ale podle známých informací by neměla u alergie na běžné kovy vzniknout reakce.

Bohužel oba systémy jsou indikovány pouze u pacientů s diabetes mellitus 1. typu na intenzifikovaném inzulinovém režimu. Pokud tito pacienti splňují i další indikační kritéria  - může teprve diabetolog předepsat CGM nebo FGM. Pojišťovna poté hradí část nákladů, dle věku pacienta a indikace. FGM není pro pacienty s DM 2. typu t.č. dostupný vůbec. CGM by asi šlo u DM 2. typu předepsat, ale pacient by si tento systém musel plně hradit.

U pacienta na perorálním antidiabeticích by mohlo mít význam jednorázové využití senzoru  (vydrží na 6-7dní), pokud bychom měli podezření na nerozpoznané hypoglykémie. Dlouhodobá monitorace pomocí CGM nebo FGM, ale u těchto pacientů nepřináší velké výhody, kterými je u inzulinoterapie hlavně možnost úpravy dávkování inzulinu, případně okamžitá reakce na hypoglykémie.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Hano, podrobnosti o látce metformin, která je obsažena v léku Glucophage, najdete na našich stránkách v rubrice LÉČBA.

Je to nejvíce užívaný lék v léčbě diabetu 2. typu. Používá se již téměř 60 let, ví se o něm velmi mnoho a především to, že je účinný a bezcpečný. Na světě jej užívají miliony lidí.

Dá se dobře kombinovat i s jinými léky, dokonce i s inzulínem.

V dnešní době mají všechny předepisované léky v krabičce příbalový leták pro pacienty. Příbalové letáky se stále prodlužují, protože povinností výrobce je velmi podrobně vyjmenovat a popsat všechny možné nežádoucí účinky. Údaje se opírají o klinické studie během testování, ale také o všechna hlášení i vážnějších nežádoucích účinků, které lékaři posílají na kontrolní úřady.

Není tedy divu, že výčet nežádoucích účinků bývá velmi dlouhý. 

Pacienti, kteří pak příbalový leták skutečně čtou, mají rozpaky začít lék užívat. Některé vedlejší účinky jsou však velmi vzácné a nebo na ně existuje jen podezření. Trochu přeháním, ale kdyby povinnost platila i pro běžný chléb, muselo by tam být uvedeno, že sousto chleba může člověk omylem vdechnout a že byla zaznamenána úmrtí na zadávení po příliš rychlé konzumaci u hladových lidí. Jistě se takové případy vyskytly.

Ale nyní zprátky k přípravku Glucophage:

Nejčastějším vedlejším účinkem, zvláště ze začátku léčby, je pocit nevolnosti či těžkosti v žaludku.

Dalším je nadýmání nebo průjem, snížení chuti k jídlu.

Tyto nežádoucí účinky jsou často přechodné a závisí na dávce - a možná nejsou ani tolik nežádoucí: pacienti by měli méně jíst a měli by většinou zhubnout.

Všechny ostatní nežádoucí účinky jsou poměrně vzácné. Lékař by měl vždy zkontrolovat stav pacienta, než lék nasadí. Neměl by se totiž podávat pacientům se srdečním selháním, s těžkou poruchou jater, plic či ledvin. Pak by skutečně mohl mít Glucophage vážnější nežádoucí účinky.

U každého léku, stejně jako u každé složky potravy, se může vyskytnout individuální nesnášenlivost ve formě alergie, vyrážky a někdy i těžších stavů. Za těchto okolností se samozřejmě lék nemá podávat, nebo se má jeho užívání hned uknčit. U metforminu je to ovšem vzácné a já jsem se s přecitlivělostí na tento lék zatím nesetkal.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Michaelo, na celkovém stavu se lehce zvýšená glykémie zpravidla neprojeví. Mnoho lidí může chodit s nerozpoznanou nebe zanedbanou lehkou formou diabetu řadu let, aniž by se cítili nemocní.

Na druhé straně, někdy je mírně zvýšená glykémie ukazatelem nějakého jiného onemocnění nebo současně podávané léčby a únava může pak souviset spíše s tímto jiným onemocněním.

To ovšem neznamená, že jen mírně zvýšená glykémie si nezaslouží pozornost. Z dlouhodobého hlediska porucha zvyšuje riziko zejména aterosklerózy a někdy i vzniku pozdních komplikací diabetu. To vše se však vyvíjí až po řadě let.

Mírně zvýšenou glykémií a únavou se může projevovat jen časné stádium diabetu 1. typu, kdy už člověku začíná chybět inzulín a spíše než vyšší glykémie se projevuje již nedobře fungující metabolismus. O to se ale zřejmě nejedná. Jedním z prvních projevů by také bylo hubnutí.

Hledejte tedy spíše jinou příčinu únavy.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jitko, kortikoidy standardně zvyšují glykémie u pacientů s diabetem. Jejich použití se vždy musí zvážit, protože dekompenzace diabetu rozhodně není dobrá věc. Jsou-li kortikoidy opravdu nutné pro závažné onemocnění, je dobré s tím dopředu počítat a preventivně upravit léčbu, např. přechodně nasadit inzulín.

Záleží také na tom, jakou dávku a jakým způsobem kortikoidy dostáváte. Nejčastěji s v praxi používají nikoliv jako infúze, jak vy píšete, ale jako injekce nebo obstřiky dlouhodobě působícím kortikoidem. Zaprvé, většinou bych tento způsob léčby pro diabetiky nepoužíval, pokud by to opravdu nebylo nutné. Zadruhé, po obstřiku dlouho působícím kortikoidem trvá zhoršení asi 14 dnů a potom se to zpravidla začíná zlepšovat.

Pokud se kortikoidy podávají skutečně v podobě infúze do žíly, bývá jejich působení kratší, zpravidla několik dnů.

Bude-li léčba kortikoidy nadále nutná pro závažné onemocnění (a nikoli třeba jen pro bolesti v zádech), bylo by vhodné, abyste preventivně užívala dlouho působící inzulín v malé dávce, např. 12 – 16 j. na dobu několika dnů, ale možná i trvale.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Mirku, není zcela běžné, aby si mladí a zdraví studenti monitorovali doma glykémie. Napadá mě tedy, že možná má někdo v rodině diabetes a vy se pro jistotu občas měříte, abyste se uklidnil. Nebo jste už někdy snad měl nějakou poruchu glukózové tolerance, uvažuji.

V prvé řadě musím upozornit, že osobní glukometry jsou určené pro monitorování glykémií pacientů s diabetem. Oni již vědí, že mají diabetes, a pomocí měření si kontrolují léčbu. Diabetici léčení pouze dietou méně často, pacienti s diabetem 2. typu pokud možno co nejčastěji, 4x i vícekrát denně. Upravují si podle toho množství sacharidů ve stravě a také dávky inzulínu.

Osobní glukometr není speciálně určen pro zdravé osoby. Přípustná odchylka měření se pohybuje v oblasti normálních hodnot plus minus asi 1,2 mmol/l. Je-li tedy ještě normální hodnota na lačno 5,6 mmol/l, neznamená zjištění hodnoty 6,8 mmol/l, že se jedná o diabetes. Pokud by taková hodnota byla zjištěna opakovaně, měl by se člověk dostavit k lékaři a dát se přeměřit za standardních podmínek na profesionálním přístroji. Hodnota 6,0 mmol/na lačno by již svědčila pro poruchu glukózové tolerance.

Pokud by člověk chtěl mít klid, objednal by se na glukózový toleranční test po požití 75 g glukózy v čaji. Rozhodující by byla hodnota za 120 minut po vypití toho čaje. Normální i patologické hodnoty glykémie najdete na našem webu v rubrice PREVENCE/DIAGNOSTIKA/LÉČBA.

Nijak vám vaše excesy s alkoholem nedoporučuji. Nicméně z hlediska vysoké glykémie by asi víc vadilo, kdybyste víkend propil se sladkou kolou nebo Becherovkou.

Podle vašeho líčení zatím pro diabetes nic nesvědčí. Určitě ale máte nadváhu a jste velmi mladý. Neměl byste dále nabírat na váze, a když už někdy jdete na flám, tak byste pak neměl pokračovat, ale spíš si jít zasportovat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Růženo, Vaše zpráva nekončí žádným otazníkem, tak tedy budu hádat, na co se vlastně ptáte. Kdybyste o sobě řekla více podrobností, určitě by byla odpověď přesnější. Předpokládám tedy, že užíváte zmíněné léky a nejste spokojená s tím, jak málo vám hodnota glykémie poklesla.

Diabetes 2. typu je bohužel pokračující onemocnění. Pokud něco zásadního ve svém životním stylu nezměníte, spíše se postupně zhoršuje a je potřeba přidávat další léky, případně nasadit inzulín. Samo od sebe se to upravuje málokdy. Záleží tedy na tom, v jakém stádiu onemocnění vám byly léky nasazeny. Pokud vám bude postupně ubývat schopnost produkovat inzulín, je dost pravděpodobné, že vám současná kombinace nevystačí.

Ve většině případů má ale pacient stále rezervu v tom, jak by mohl upravit svůj dietní a pohybový režim. Především je vhodné omezit celkový kalorický příjem. Jíst tedy méně zejména tučných jídel a omezit také sacharidové složky potravy, jako jsou chléb, pečivo, brambory, rýže apod. To samo o sobě může fungovat lépe než přidávání dalších léků.

Měla byste se pokusit si sestavit vzorový jídelníček a vědět, kolik kilokalorií a také kolik sacharidů vaše strava obsahuje. Dietní či edukační sestra by vám v tom měla pomoci. Mohla byste se ale také podívat do příslušných tabulek, které by vám měl dát k dispozici váš diabetolog.

Máte-li nadváhu, měla byste se pokusit držet dietu s asi 150 g sacharidů a maximálně 1 800 kcal, možná i trochu méně, pokud byste to vydržela. Po určité době by vám velmi pravděpodobně glykémie poklesly i při současné léčbě.

Velmi pomůže, když si budete měřit glykémie. Pokud výchozí hodnota bude vysoká, třeba těch vašich 13 mmol/l a vy se k tomu ještě najíte, rozhodně vám glykémie stoupne ještě více. Bylo by tedy lepší, kdybyste počkala, až vám glykémie více klesne a pak teprve jíst.

Jinak bych vám ale už nyní doporučoval zvýšit dávku metforminu, třeba na 2x denně 1000 mg.

Pokud to asi po 14 dnech nebude postačovat, bude skutečně vhodné přidat další lék. Pokud možno by totiž vaše ranní glykémie měly být do 6 – 7 mmol/l. Máte-li nadváhu, mohly by se přidat ještě nějaké tablety. Pokud ale obézní nejste, možná bude opravdu nutné zahájit léčbu malou dávkou inzulínu, např. před spaním, zatím v jedné dávce.

Mít glykémie v dobrém rozmezí je velmi důležité pro vaše budoucí zdraví. Neměla byste proto dělat v tomto směru sama sobě zbytečné ústupky.

odpověď  kdodatečně poskytnutaým informacím:

Milá paní Růženo, myslím, že platí mé předchozí doporučení. Pokud si již inzulín pícháte a máte v podstatě již dostatečnou dávku, bylo by nejvhodnější zejména omezit kalorický příjem, sacharidy a tuky. Budete-li mít hlad, jezte více zeleniny.

Možná se vám moje odpověď bude zdát příliš jednoduchá a její poslechnutí složité. Je to ale lepší, než zvyšovat dávky inzulínu. To byste dále tloustla a to asi  nechcete.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Tomáši, naprostým základem pro léčbu diabetu 2. typu je dodržování dietních a pohybových opatření. Stále opakuji, že pro dietu je zejména rozhodující celkové omezení kalorického příjmu. Jinak může být dieta pestrá a chutná. Vy jste částečně zhubnul a za to vás chválím.

Myslím, že kombinace inzulínu Apidra a Toujeo spolu s metforminem je dobrá, a pokud budete držet dietu, měla by postačovat.

Apidra působí rychle a to většině pacientům plně vyhovuje. Fiasp může působit ještě o něco rychleji, ale také méně dlouho. Fiasp je zejména určitým vylepšením pro diabetiky 1. typu, kteří si udržují glykémie blízko normálním hodnotám. Rychle zapůsobí a pak končí a může u těchto pacientů snížit riziko hypoglykémií.

Dapagliflozin je lék, který zvyšuje vylučování glukózy močí. Tím mírně snižuje glykémii, nepodporuje obezitu a může lehce přispívat k hubnutí. U dobře kompenzovaného diabetika je ale ztráta glukózy do moči poměrně malá, takže to na hubnutí nemusí mít podstatný vliv. Dapagliflozin a jemu podobné léky jsou vhodné zejména tam, kde ještě není nutná léčba inzulínem. Neznamená to, že by měl být dapagliflozin pro vás nevhodný, ale určitě není nutný. Je potřeba také počítat s tím, že přítomnost cukru v moči zvyšuje riziko močových infekcí a u mužů může vyvolávat kvasinkový zánět žaludu.

Pokud byste přidal do léčby dapagliflozin (spolu s metforminem přípravek Xigduo),  možná by vám trochu poklesla potřeba inzulínu. Vy máte ale dávky celkem přiměřené, a tak není jasné, zda by to bylo užitečné. Inzulín byste velmi pravděpodobně stejně vysadit nemohl.

Uvedené léky zdravotní pojišťovny hradí, nebo požadují jen malý doplatek. Fiasp i Xigduo jsou ale poměrně drahé léky. Proto si myslím, že když je nepotřebujete, není jasný důvod pro jejich předpis. Užívat byste je ale mohl.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Marku, podle předmětu uvedeného ve vaší zprávě předpokládám, že opravdu váš lékař hodnotí váš diabetes jak případ 1. typu, tedy nikoliv typu 2, kdy kromě porušené inzulínové sekrece je přítomna také snížená cítlivost tkání vůči inzulínu.

Při diabetu 1. typu zcela (nebo téměř zcela) chybí inzulínová sekrece v beta buňkách pankreatu. Pacient si musí pravidelně píchat inzulín injekčně. Inzulín je potřebný neustále, tedy i během noci a i během dne, když nic nejíme. Když potom něco jíme, zejména s obsahem sacharidů, je potřeba podávat ještě další inzulín, který umožní, aby se potrava v těle řádně zpracovala a aby zbytečně přitom nestoupala hladina krevního cukru.

Nezbytnými předpoklady pro správnou léčbu je podrobná edukace pacienta a dále pravidelné, pokud možno časté samostatné měření glykémií. Člověk postupně vypozoruje, jaké dávky dlouho působícího inzulínu bude potřebovat a kolik inzulínu si má dávat před určitým jídlem. Potřebuje k tomu být schopen odhadnout, kolik sacharidů určité jídlo obsahuje. Podle aktuální glykémie a podle množství sacharidů v jídle si pak zvolí vhodnou dávku inzulínu.

Diabetes mellitus 1. typu sice většinou vzniká pomalu, ale projevit se může náhle, když už tělu nepostačuje ubývající inzulín. Může dojít i k výraznější (jak mi říkáme) dekompenzaci, metabolické pochody v těle probíhají špatně, a tak chvíli trvá, než tělo na injekčně podávaný inzulín dostatečně "zabere". Metabolismus se postupně upravuje a postupem času člověk většinou potřebuje standardní dávky inzulínu. Jsou pochopitelně individuální rozdíly, ale většině lidem s diabetem 1. typu vyhovují dávky v rozmezi 16-30 j. bazálního inzulínu denně a k tomu 5 - 12 jednotek rychle působícího inzulínu před každým jídlem (v závislosti na tom, co jíte a zda se dostatečně pohybujete).

Jednorázová dávka inzulínu Fiasp 17 j. je hodně vysoká a pokud nevede k rychlému poklesu glykémie, znamená to, že váš diabetes momentálně není dostatečně vyrovnaný a tělo na inzulín nedostatečně reaguje.

Bude potřeba chvíli času, abyste si postupně zvolil vhodnou dávku bazálního inzulínu, jehož úkolem je, abyste během noci, ráno a dále během dne na lačno mezi jídly měl glykémie pokud možno v rozmezí mezi 5 - 10 mmol/l a abyste také neměl hypoglykémie. Úkolem inzulínu před jídlem je, aby vám zhruba za 1 hod. po jídle glykémie nestoupala nad hodnoty 7 mmol/l, pokud možno aspoň nikoliv nad 12 mmol/l. U zacvičených osob jsou pak požadavky přísnější, ale ne vždy se to podaří.

Máte-li glykémii již před jídlem vysoko (přes 17), bylo by lepší, kdybyste si hodnotu napřed upravil, např. malou dávkou rychle působícího inzulínu či větší fyzickou zátěží. Teprve když glykémie klesne (nejlépe k hodnotě pod 7 mmol/), měl byste si dát pravidelnou dávku rychle působícího inzulínu v dávce, která odpovídá množství sacharidů, které hodláte sníst.

Nevím, kolik je vám let a jakého jste habitu. I tak bych navrhoval např. korekční dávku inzulín 3-4 j. Fiasp bez jídla. Počkal byste asi 60 min. a sledoval, zda již glykémie klesla. Pak byste si dal před plánovaným jídlem např. 10 j. Fiasp.

Pamatujte, že inzulín Fiasp působí poměrně rychle. U osob, které mají normální hodnotu glykémie (kolem 5) působí téměř ihned a je tedy třeba se hned najíst. U osoby, která má diabetes rozladěný, nemusí ani 17 j. dostatečně zabrat a když po 3 hodinách nezpůsobí potřebný pokles, asi už v těle žádný další inzulín Fiasp nebude a bude potřeba aplikovat nový.

Edukační sestra by vás měla naučit volit vhodné dávky inzulínu. Měl byste vědět, kolik přibližně potřebujete bolusového inzulínu k tomu, aby vám glykémie klesla o 1 mmol/l. Měl byste také vědět, kolik asi jednotek bolusového inzulínu potřebujete k tomu, abyste udržel správnou glykémii po požití 10 g sacharidů. Podle těchto čísel byste pak měl být schopen si volit vhodné dávky inzulínu.

Připomínám, že zcela zásadní je měřit si pravidelně a často glykémie. Správné dávky inzulínu lidé dokážou do určité míry vypozorovat. Je ale mnohem lepší, když k tomu přistupují systematicky a používají určité jednoduché výpočty, které je lékař a edukační sestra mají naučit. A je k tomu také samozřejmě potřebná disciplína. Například mám glykémii 17 mmol/l. To je hodně. Nebudu tedy chvíli jíst, počkám, až mi glykémie klesne. A příště dám pozor, aby mi takto glykémie znovu nevystoupala.

Velmi poučné by pro vás bylo používání tzv. kontinuálního senzoru hladiny glukózy v podkoží. Takové senzory jsosu dnes již dostupné. Ukazují trvale aktuální hodnotu a směr, zda hodnota stoupá, je stabilní či klesá.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)