Odpověď

Dobrý den, teoreticky do nádoby s kódem 18 01 01 patří (podle metodických pokynů Státního zdravotnického ústavu) ostré předměty

Přesný popis z metodiky: 

Tato kategorie odpadů zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potenciální riziko poranění a/nebo infekce, jehly, kanyly, injekční stříkačky s jehlou, jehly s křidélky, bodce, skleněné střepy, ampule, pipety, čepele skalpelů, lancety, prázdné lékovky, zkumavky apod. „ostré předměty“. 

do nádoby 18 01 03 patří potenciálně infekční materiál

Přesný popis z metodiky: 

Do této skupiny patří biologicky kontaminovaný odpad, např. obvazový materiál, biologicky kontaminované pomůcky, infusní nástroje bez jehly, obaly transfúzní krve, pomůcky pro inkontinentní pacienty, kontaminované materiály z plastů a osobní ochranné pomůcky personálu. Patří sem i další odpady, které jsou kontaminovány lidskou krví, sekrety nebo výkaly.

Když to převedeme na materiál u diabetiků:

• jehly (kanyly s jehlami, jehly z inzulinových per, lancety z glukometru, zavaděče s jehlami...), skleněné ampule a střepy (skleněné zásobníky…) patří do kontejneru 18 01 01
• buničinové čtverečky od dezinfekce či krve, testovací proužky z glukometru, proužky na testování moči, infuzní sety, spojky bez jehel… by měly jít do nádoby označené 18 01 03

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Marku, na vaši úpornou, ale z mého pohledu nedůležitou otázku, zda máte prediabetes či diabetes a zda si zasloužíte označení „diabetik“, vám odpovím k vašemu potěšení. Podle všeho diabetes zatím nemáte a nejste tedy diabetik. Aby se stanovila diagnóza prediabetu, by bylo asi třeba podrobnější vyšetření. Ale podle vašich údajů nejspíš nejste ani prediabetik, tedy alespoň pokud to posuzujeme podle dohodnuté lékařské klasifikace.

Obezita je ale velkým rizikovým faktorem pro vznik diabetu. Nahromadění velkého množství tuku ale výrazně snižuje citlivost tkání vůči působení inzulínu. Tuk se hromadí nejprve v podkoží, ale potom prakticky všude, např. v játrech, mezi svalovými vlákny, bohužel i ve stěnách krevních cév a také ve tkáni pankreatu. Inzulín se snaží, aby se v krvi cirkulující tukové součásti někam uložily a tam zůstávaly, a to mu dává stále více práce, jak tuku přibývá. Buňky, které vytvářejí inzulín, se snaží, seč mohou. Někdo má od přírody těchto buněk hodně a dobře mu fungují, takže ani velká obezita u nich ke vzniku diabetu nevede. Ale všeho do času. I slinivka břišní je postupně zalita tukem, který poškozuje Langerhansovy ostrůvky, kde se inzulín tvoří. Neustálý boj je vyčerpává a mnohé v boji podlehnou. Obézní pacienti mají zpravidla o hodně vyšší krevní hladiny inzulínu oproti ostatním osobám, dokud na to slinivka stačí. Postupem čas se většinou stane, že se diabetes vyvine, i když existují výjimky. Nechci říct „čestné“, protože v tomto případě na tom příslušná osoba nemá žádnou zásluhu.

Když vás tedy lékaři a sestry vidí, okamžitě je napadne slovo „diabetik“, zvláště když máte polyneuropatii a neuropatické defekty na končetinách. Samozřejmě to od nich není hezké, měli by mít radost, že alespoň toto je v pořádku. Mně, ač mám také určitý stupeň nadváhy, by spíše uráželo označení „tlusťoch“ (možná i nevyslovené), zejména při vědomí, že o tom člověk dobře ví, snaží se s tím něco dělat, a ono je to obtížné a někdy se to zdá skoro nemožné.

Obezita úzce souvisí s velkým příjmem potravy a malou fyzickou aktivitou, ale to zdaleka není všechno! Vědci stále pátrají, proč velká obezita vzniká jenom u někoho a co vede k tomu, že sytý člověk dále jí, i když by mu celé tělo mělo signalizovat, že už má dost. Je to prostě porucha a někdy velmi závažná porucha. Může to souviset s vrozeným nastavením už někde v mozku, v porušeném metabolismu tukové tkáně, která nedostatečně signalizuje, že už jí je dost, dnes se dokonce mluví i o střevních bakteriích, které u někoho mají odlišené složení a také vysílají do těla jiné signály, než u šťastnějších lidí bez obezity. Všichni lidé a zdravotníci zejména by na vás měli hledět s pochopením, i když většinou jejich jedinou možností je stále opakovat: jezte méně, pohybujte se více. Tady prostě známé přísloví platí opačně: Hladový sytému nevěří. A přeneseno do vaší zkušenosti: štíhlá sestřička „tlusťochovi“ nevěří, tedy pokud není dostatečně vzdělaná a empatická.

Teď pár slov k vaší polyneuropatii. Zdaleka nejčastější forma polyneuropatie je diabetická. Její vznik je podmíněn zejména vysokými hodnotami glykémie, ale je to mnohem složitější. U obézních osob, velice často s diabetem a vysokými hladinami inzulínu, vzniká v nahromaděné tukové tkáni určitá, zdánlivě velmi lehká, forma zánětu. Zánětlivé buňky ale opět vysílají do těla různé signály a molekuly, a ty poškozují nervové buňky. Polyneuropatie proto může vznikat i u obézních osob, které přímo diabetes nemají, ale mají už výrazně sníženou citlivost vůči inzulínu. A to bude nejspíš váš případ, když vyloučím možnost poškození alkoholem, nějakými toxickými látkami, autoimunitou či nějakou formou vrozené neurologické poruchy. A co s tím? Však víte.

A nyní ještě rada na konec: Vy uvádíte, že jste již „dostatečně“ starý. Z mého pohledu jste ale spíše ještě „dostatečně“ mladý. Mladý na to, aby stálo za to s vaší těžkou obezitou něco zásadního udělat. Zlepšit a prodloužit vám život. Kdybyste pořádně zhubnul, netvořil by se vám defekt na noze, zlepšila by se neuropatie, snížilo by si riziko vzniku diabetu, ulevilo by se vašim kloubům, srdci a možná i duši. Měl byste navštívit specializované centrum, kde se obezitou zabývají a provádějí tzv. bariatrickou léčbu. Ta spočívá v chirurgickém zákroku na vašem zažívacím ústrojí, který vám pomůže zásadním způsobem zhubnout, např. o 30 kg za rok. Jste na to ještě dostatečně mladý a doufejme i dostatečně silný, silný svým odhodláním.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Radku, pokusím se vám trochu poradit. Musím si vás ale trochu více představit, než jen podle vašich stručných údajů. Pokud se netrefím, tak pravděpodobně stejně budete moci moje rady využít, jen si je trochu pravíte.

Představuje si tedy, že je vám něco mezi 60 a 70 lety a máte nadváhu, možné nikoliv příliš výraznou. Ale kolem 100 kg by to asi mohlo být. Jste mírně fyzicky aktivní, ale větší fyzickou zátěž asi nemáte, a pokud ano, tak nepravidelně. Máte pocit, že dobře dodržujete dietu, ale přece jen poctivě vyprazdňujete talíř se snídaní, obědem i večeří a občas si dáte i něco malého navíc. Předpokládám, že nemáte žádné další závažnější onemocnění, jako je např. poškození ledvin či prožitou srdeční příhodu v anamnéze. Také neužíváte nějaké léky, které zhoršují diabetes, což jsou zejména kortikoidy, které se používají v léčbě některých závažnějších onemocnění, nebo se s jejich pomocí provádějí obstřiky při bolestech zad, ramene či podobně. Občas si asi měříte glykémii, odhaduji tak 2x denně.

Protože máte poměrně intenzivní léčbu včetně dost vysokých dávek inzulínu, máte zřejmě malou citlivost vašich tkání vůči působení inzulínu, a to vašeho vlastního i toho, který si dáváte ve 4 denních dávkách. Citlivost vůči inzulínu zlepšuje metformin (Glucophage), a pokud není proti tomu zdravotní důvod, měl byste mít dávky alespoň 2x 850 mg, ale spíše 2x 1000 mg. Jardiance zvyšuje vylučování cukru močí a dobře se k metforminu hodí. Pokud ale máte stále vysoké glykémie, tak skutečně zvyšuje množství moči a proto musíte chodit často na záchod. To ale nevadí, zlepšilo by se to, kdyby se vám podařilo glykémie více srovnat.

Dávky inzulínu máte dost vysoké a asi nemá cenu je dále zvyšovat. Sice by vám asi glykémie trochu klesly, ale zase by to podporovalo více přírůstek na váze a citlivost vůči inzulínu by to nezlepšilo.

Navrhuji vám, abyste si opatřil podrobný předpis diabetické diety, a to s obsahem pouze 100 až 120 g sacharidů. Dále si opatřete alespoň stručnou tabulku, která vám ukáže, kolik sacharidů je v jakém jídle. Jídlo si budete muset nějakou dobu přesně vážit, než se to naučíte správně odhadovat. Pamatujte na to, že sacharidy se přidávají do mnoha jídel. Jsou ve formě zavářky v polévkách, ve formě zahuštění v omáčkách, obsahuje je ovoce, veškeré obilniny, brambory apod. 100 g sacharidů denně je sice málo, ale určitě vám to bude stačit.

Jídlo si rozdělte nejlépe do 3 denních dávek. Před jídlem se vždy změřte a zaznamenejte glykémii a zkuste to občas také 1 hodinu po jídle. Předepsaná dieta bude mít určitě méně kalorií, než máte dosud, ale je potřeba, abyste to nějakou dobu vydržel. V těle se vám hromadí spousta „energie“ ukryté ve snědeném jídle a nadbytečném cukru a vaše tělo si s tím neví rady. Zvyšujete dávky inzulínu, aby se tato „energie“ někam uložila a glykémie vám klesly, ale vede to jen ke hromadění tuku. V lepším případě podkožního tuku, v horším případě tuku ve stěně krevních cév a v jaterní tkáni. To vše je ale škodlivé, podporuje to vznik kardiovaskulárních onemocnění a poškození jater. Když to chvíli vydržíte, tělo se vypořádá s tímto nadbytkem „energie“, nadbytečné tuky a cukry zpracuje a využije pro vaše pohybové aktivity. Jen půjde o to mít vůli a opravdu to vydržet, dokud se glykémie neupraví. Dost pravděpodobně pak budete moci snížit dávku inzulínu.

Bylo by velmi dobré, kdybyste navštívil nutričního terapeuta, který by vám pomohl vhodný jídelníček sestavit a doporučil vám vhodné tabulky o složení potravy. Na vás ale bude nový režim dodržovat. Řadu informací najdete také přímo na našem webu v rubrice ŽIVOTOSPRÁVA.

I když na léčbu diabetu existují ještě další léky, myslím, že nyní je vaše farmakologická léčba dostatečná.

Omlouvám se, pokud jsem se dostatečně netrefil do vašeho profilu. Samozřejmě existují v medicíně méně obvyklé případy a je úkolem lékaře na ně reagovat a léčbu přizpůsobit individuálnímu pacientovi. To bude případně úkolem vašeho diabetologa. Oběma vám přeji zdar. 

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Evo, vzhledem k tomu, že moji odpověď dáte přečíst svému příteli, musím si trochu dát pozor na ústa, abych na ně nedostal.

Jinak bych vám asi radil, abyste si dala trochu pozor a nezadělala si na další budoucí problémy. Váš přítel je asi docela slušný konzument alkoholu, a to nemusí být zrovna dobrý předpoklad pro budoucí otcovství. Kromě toho zřejmě vůbec nedbá na svůj zdravotní stav, má nadváhu a svůj diabetes asi úplně pustil z hlavy. Pokud s tím něco neudělá, může se jeho stav postupně zhoršovat, a to nemusí být dobré pro něho ani pro vás. Vyřiďte mu to, prosím, vlídně, nicméně pokud vás má rád, musí se začít o sebe pořádně starat.

Co se přesně přihodilo po té nedávné oslavě, to vám vysvětlit nemohu, možností je více. Nejvíc se ale nabízí normální efekt alkoholu. Reakce nemusí být pokaždé stejná. Mohl ale také sníst něco nezdravého, vzít nějaký lék apod. Dále se nabízí mnoho různých zdravotních obtíží, např. vysoký krevní tlak. Mohlo by se také jednat o projev neléčeného diabetu, ale to by se asi vědělo.

Jeho případ s diabetem je vůbec značně neobvyklý. Pokud se diabetes zjistí v takto mladém věku a je potřebný inzulín, tak se ve většině případů jedná o diabetes 1. typu, u něhož je pak celoživotně nutná léčba inzulínem. Pouze brzy po zjištění se někdy stane, že se inzulín produkující buňky zotaví a je pak možné přechodně inzulín vysadit (řádově na měsíce). Existují vzácnější geneticky podmíněné případy, ale rovněž spontánní ústup je nepravděpodobný.

Dnes se zhoršujícím se životním stylem a nárůstem obezity občas vyskytne diabetes 2. osob u velmi mladé osoby. V tomto případě může skutečně diabetes po zhubnutí, nasazení diety a zařazení větší fyzické aktivity ustoupit. Stále pak ale hrozí, že při novém ztloustnutí či přirozeným způsobem se diabetes vrátí. Může pak probíhat také nerozpoznaný, když pacient přestane chodit k lékaři. To skutečně může být případ vašeho přítele. Když pak takto neléčený diabetes trvá déle, může to mít závažné zdravotní důsledky.

Vašemu příteli tedy rozhodně doporučuji, aby se objednal k obvodnímu lékaři ke komplexní prohlídce. Měla by být vyšetřena glykémie, případně proveden orální glukózový toleranční test, zkontrolovány hladiny krevních tuků, zkontrolována funkce ledvin, změřen krevní tlak. Také by byl vhodný pohovor o životním stylu. Zapírat pití alkoholu samozřejmě nemá cenu, tím by jen škodil sám sobě. Lékař se bude snažit dobře poradit a nebude jeho cílem se vašeho přítele dotknout nebo mu ukládat nesplnitelné cíle.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Evo, inzulín Fiasp v sobě spojuje 2 "vylepšení" oproti inzulínu Actrapid, obě s cílem dosáhnout rychlejšího nástupu účinku a jeho kratšího trvání. Smysl toho je, aby inzulín působil brzy s jídlem, ale potom aby jeho vyšší hladina nepřetrvávala příliš dlouho, když už to není potřeba. U mnoha lidí to snižuje riziko hypoglykémie a dovoluje to větší svobodu při dávkování, protože Fiast se dává vlastně spolu s jídlem v okamžiku, když už jistě víme že budeme jíst a víme, co budeme jíst (jídlo je na stole).

Jsou ale lidé, kteří nemají před jídlem ideální glykémii (11 je hodně) a navíc často jedí více, takže jídlo se pak vstřebává ještě dlouho a je potřeba více a déle inzulín. V tomto případě může být někdy lepší dosavadní Actrapid, který vlastně tak trochu působí i jako inzulín bazální, protože působí až 6 hodin.

Ve vašem případě bych se ale zejména pokusil srovnat glykémie na lačno, a to vhodnější dávkou bazálního inzulínu. Potom bych použil Fiasp, a to následujícím způsobem:

a) snížil bych dávku sacharidů v jídle, aby dosavadní množství inzulínu postačovalo, nebo b) zvýšil dávku tak, aby za 1 hod. po jídle nebyla glykémie vysoká. Za vhodnější považuji spíše první variantu, která samozřejmě také nepředpokládá žádnou svačinu. Ta po Fiaspu zpravidla není potřebná, protože za 2 hod. už Fiasp účinkuje jen málo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Hano, na to nelze odpovědět jinak, že že je nutné alespoň 24 hod. častěji měřit glykémie.

Váš dědeček má ale poměrně vysoké dávky toho rychlého inzulínu, což svědčí pro poměrně malou citlivost vůči jeho působení. Myslím, že zatím by stačilo vynechat ten rychlý inzulín a sledovat, jak se glykémie vyvíjejí. Pokud budou zvýšené, mohl by si přidat malou dávku toho rychlého (třeba 8 j.), ale jinak je možné rychlý inzulín po dobu 24 hod. zcela vynechat.

Doporučuji posoudit, do jaké míry váš dědeček dávkování inzulínu bude nadále zvládat. Pomoci by mohlo zjednodušení inzulínové léčby (za cenu určitého kompromisu), ale obecně je velmi dobré dávky zapisovat vždy po podání, aby byla menší šance, že to splete či zapomene. Dále by mohla být vhodná vaše asistence, případně využití služeb domácí péče.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lenko, zhubnutí má určitě zásadní význam. Je to ale velmi těžké, u někoho obzvlášť. Samozřejmě porada s nutričním terapeutem by velmi pomohla. Nejtěžší je ovšem najít motivaci a jídelníček udržet.

V podstatě na počtu jídel denně příliš nezáleží. Hlavně jde o to, abyste jedla málo a zejména aby vaše strava měla nízký obsah kalorií. Dříve se tradičně udávalo, že diabetik musí jíst často, pravidelně a malé dávky. To je ale důležité zejména u diabetiků 1. typu, kteří si několikrát denně aplikují inzulín, zpravidla nemají větší nadváhu, a jídlo si berou proto, aby neměli po podání inzulínu hypoglykémii. U diabetiků 2. typu to zase dává smysl hlavně pro lidi, kteří potřebují "mít stále něco v žaludku", jinak by vzali jídlo útokem a snědli toho příliš.

Vy byste měla zejména jíst málo, minimum sacharidů a pokud možno málo tuků. Zcela by postačovala 2 denní jídla, nejspíše ráno a odpoledne, s převahou zeleniny, trochou ovoce a určitou dávkou bílkovin, např. netučný tvaroh, libové maso. Abyste úmyslně jedla 5-6x denně jen proto, že tak je to v jídelníčku předepsané (ale vy v podstatě nemáte hlad), je zbytečnost. Někomu vyhovují lépe jídla 3, ale více je v podstatě zbytečné.

Možná by se mezi vaše léky lépe hodil nějaký analog GLP-1, který se rovněž jako inzulín podává injekčně a mohl by být obsažen přímo v jednom peru spolu s inzulínem, např. léky Xultophy nebo Suliqua. Potom by pravděpodobně mohla být vysazena Glyclada. GLP-analoga rovněž zlepšují vyrovnání diabetu, ale také mohou snižovat chuť k jídlu a podporují hubnutí.

Pokud své hubnutí berere opravdu vážně, bylo by velmi vhodné opakovaně navštívit nutričního terapeuta a možná i psychologa, který by vám pomohl zlepšit motivaci. Mohla byste také kontaktovat společnost Stob (www.stob.cou), společnost Stop obezitě.

Dalším řešení je také úvaha o tzv. bariatrické léčbě. To je postup, kdy se chirurgicky provede určitý zákrok na zažívacím ústrojí, který pak téměř vždy vede k výraznému zhubnutí. Je vhodný zejména pro osoby, kterým se zhubnout opakovaně nepodařilo, nebo byl efekt vždy jen krátkodobý. Důsledky bývají velmi pozitivní a zpravidla se výrazně zlepší diabetes.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

doporučujeme podívat se na článek na našich stránkách Moderní léčba cukrovky 2. typu aneb agonisté receptorů GLP-1 stručně a jasně

Odpověď

Milá Apple, akutní zánět slinivky břišní je velmi závažné onemocnění. Mezi nejčastější příčiny patří žlučové kameny a alkoholismus, ale může jít také o vrozenou vlohu, poruchu vývoje pankreatu, důsledek poranění nebo o některá vzácnější onemocnění, jako třeba vrozeně vysoké hladiny krevních tuků nebo poruchy metabolismu vápníku. V této chvíli ale na příčině tolik nezáleží, důležité je, aby váš přítel akutní onemocnění překonal, a teprve pak bude možné řešit další.

Mezi nejčastější komplikace akutního zánětu slinivky patří infekce. Ta může být závažná a může vyžadovat chirurgické ošetření. Celkově těžký stav může být provázen šokem a selháním ledvin. Pacienti proto zpravidla leží na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení, bojuje se s infekcí, řeší se šokový stav a případné selhání ledvin. Pokud se zvládne šok, postupně se upravuje také funkce dalších orgánů a stav se zlepšuje. Slinivka ale může být poškozena natolik, že je nutné později podávat trávicí enzymy, které se ve slinivce tvoří, a někdy vznikne diabetes, který vyžaduje inzulínovou léčbu. Pokud je slinivka během operace odstraněna, tak diabetes vzniká vždycky.

Za současného akutního stavu je tedy ze všeho nejdůležitější předejít infekci nebo ji zvládnout, což může trvat i dlouho (poškozená tkáň slinivky se velmi snadno infikuje vlastními bakteriemi). Pokud se tkáň slinivky velmi závažně poškodí, je nutné odstranit chirurgicky odumřelou tkáň a tato operace nebývá snadná. Pacient potřebuje kvalitní výživu, a tu je většinou nutné podávat cestou infúze. Je nutné pečlivě udržovat krevní tlak, aby ledviny měly naději obnovit funkci. Pokud dojde k jejich selhání, existuje velmi dobrá naděje, že se jejich funkce v průběhu 1 - 3 týdnů obnoví. Někdy je dokonce nutná přechodná léčba umělou ledvinou.

Po odeznění akutního stavu začíná pacient normálně jíst. Pokud je ale slinivka těžce poškozena, je nutné užívat trávicí enzymy (což není velký problém), ale je také nutné začít s kvalitní inzulínovou léčbou. Pacient se musí naučit sám zvládat diabetes, měřit si glykémie, dodržovat dietu, správně aplikovat inzulín a podobně. Pak je také nutné pátrat po tom, co bylo vyvolávající příčinou, aby se předešlo další atace onemocnění.

Co bude váš přítel nejvíce potřebovat, aby onemocnění dobře zvládl? V této chvíli je to kvalitní péče lékařů na jednotce intenzivní péče s ohledem na všechny problémy, které mohou nastat. Dále bude možná potřebovat kvalitní chirurgické ošetření. Z vaší strany bude potřebovat vědomí, že vám na něm záleží a že se těšíte, až se uzdraví. Jinak mu nyní asi pomoci nemůžete, jen snad si můžete nechat vše pečlivě od lékařů vysvětlit a ujistit se, že nic není ponecháno náhodě.

Na mne se asi obracíte proto, že si myslíte, že by situaci vyřešila transplantace slinivky břišní. Vězte tedy, že tento zákrok se dělá výhradně jako prostředek pro léčbu diabetu. Je to ale metoda náročná a používá se jen u pacientů, u kterých prokazatelně kvalifikovaná léčba inzulínem spolu s maximální snahou pacienta selhává. Takových případů je ale velmi málo a vždy se napřed vyzkoušejí jiné běžnější a bezpečnější metody.

My dále provádíme kombinované transplantace ledviny a pankreatu u pacientů s dlouho trvajícím diabetem 1. typu, u kterých dojde k selhání ledvin na základě poškození diabetem. 

Já pevně věřím, že stav vašeho přítele se zlepší a ledviny mu začnou zase fungovat. Možná nebude ani mít diabetes, nebo jen lehkou formu. Nemá smysl uvažovat dále do budoucnosti. Jen vám mohu říci, že v našem souboru máme také pacienty, u kterých vznikl diabetes na základě odstranění pankreatu pro těžkou formu zánětu slinivky. V průběhu let u nich vzniklo poškození ledviny a oni potom byli skutečně léčeni kombinovanou transplantací ledviny a pankreatu. Jde ale o případy výjimečné.

U pacientů, kteří mají selhání ledvin a jsou léčeni umělou ledvinou, připadá v úvahu léčba transplantací ledviny, která může pocházet od žijícího dárce. Tato transplantace se ale provádí ve zcela stabilizovaném stavu a nikoliv v souvislosti s právě proběhlým těžkým onemocněním. Transplantace pankreatu (pro léčbu diabetu) od žijícího dárce se v Evropě neprovádí.

Přeji vám hodně osobního štěstí, které nyní velmi potřebujete a moc vám oběma držím palce, více nemohu. Váš přítel to štěstí má, že má tak odhodlanou přítelkyni.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jiří,

od nového roku se řada pravidel pro hrazení pomůcek pro léčbu diabetu bude měnit a my o těchto změnách budeme na našich stránkách informovat.

Od nového roku bude možné hradit pacientům s diabetem, kteří jsou léčeni 1 nebo 2 injekcemi inzulínu, 400 proužků pro měření glykémií pomocí osobního glukometru.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

poznámka redakce:

Stávající informace na toto téma jsou zde.

Odpověď

Milý Ladislave, ještě by se hodil údaj o vaší tělesné hmotnosti. Tipnul bych si, že máte nadváhu. V takovém případě bych považoval za nejdůležitější něco s tím udělat a jíst méně sacharidů.

Diagnóza diabetu není dnes tak jednoduchá, aby ji stačilo rozdělit na typ 1 nebo 2. Ve vašem případě odhaduji, že za normálních okolností, při pohybu a při dodržování předepsané diety vám vaše inzulínová sekrece postačuje, ale jakmile se vyskytne větší zatížení, zejména jídlem, ale třeba také nemocí či stresem, je již hodnota glykémie vyšší. Máte malou rezervu navýšit sekreci inzulínu při zátěži. Pravděpodobně máte také sníženou citlivost vůči působení inzulínu.

Při takto dobrých hodnotách bych nic mimořádného v léčbě nepodnikal, jen byste měl zůstat při té dietě a denně se fyzicky namáhal, ať už rychlou chůzí, jízdou na kole, plaváním či nějakým cvičením, ale alespoň 45 minut denně.

Jednorázové či krátkodobé podávání glukózy do žíly vám příliš neuškodí, ale asi vám při tom stoupne glykémie. Je-li tedy nutné glukózu v infúzi podávat, je lepší do infúze přidat také malou dávku inzulínu. Ten inzulín vám určitě neuškodí, jen se slinivka nebude muset tolik namáhat a glykémie budou bližší normě. Proto bych se toho vůbec nebál, jen je vhodné při delší vícehodinové infúzi kontrolovat glykémii, zda toho inzulínu je pro vás dost, nebo naopak příliš.

Infúze glukózy se při operacích zpravidla podává proto, aby pacient měl zajištěnou základní výživu. Při kratších výkonech či za předpokladu, že po operaci budete moci zase velmi brzy jíst, není glukóza ani nutná. Důležitější jsou tekutiny a v ní obsažené ionty. Situace je ale jiná u pacientů s diabetem, kteří užívají inzulín. Během operace nebudou nic jíst a nemohou tedy dostávat svoji obvyklou dávku inzulínu. Ten jim pak může chybět, a proto jej dostávají v infúzi. No, a aby neměli hypoglykémii, tak současně dostávají tu glukózu.

Situace je samozřejmě jiná u náročnějších operací, například na zahřívacím traktu, kdy očekáváme, že pacient nebude minimálně 2 dny nic jíst, možná i déle. Pak je náhradní výživa do žíly nutná. Pokud se používá glukóza, je vhodné i u zdravých osob přidávat malé dávky inzulínu a u diabetiků zpravidla větší. Inzulín sám o sobě určitě nemá žádné jiné nežádoucí účinky, tedy kromě případné hypoglykémie, pokud by se ho podávalo příliš. Spíše je nutné počítat s tím, že každá operace představuje pro organismus výrazné zatížení, při kterém zpravidla klesá, někdy i výrazně, účinnost inzulínu. Proto často mírně či více stoupají glykémie a pacienti to mohou interpretovat jako důsledek podávání inzulínu, což ale není pravda.

Moje poučení pro vás tedy je: pokud jdete na kratší chirurgický zákrok a nebudete pravděpodobně trávit v nemocnici delší čas, nechte léčbu klidně na lékaři. Dost pravděpodobně podávání glukózy ani inzulínu nebude nutné, bude stačit tzv. fyziologický roztok nebo něco podobného bez cukru.

Pokud je plánován náročnější výkon, poraďte se se svým diabetologem a požádejte o doporučení jak postupovat ohledně glykémií a případného podávání inzulínu. To vám pomůže lépe překlenout období okolo operace. Samotné přechodné léčby inzulínem se ale nebojte, nijak neuškodí, pokud bude prováděna správně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Antoníne, omlouvám se za zpožděnou odpověď. Vaše potíže jsou určitě hodně nepříjemné.

Jako nejpravděpodobnější možnost mě napadá kvasinková infekce předkožky. K té dochází u diabetiků v důsledků toho, že moč obsahuje cukr, který kvasinky milují. Potvrzují to vaše hodně vysoké glykémie. Za této situace je nutné rychle zahájit léčbu kvasinkové infekce.

Místně doporučuji mazat mastným krémem nebo mastí s obsahem protikvasinkových léků. Nejlepší je asi Fungicidin mast, která dobře drží, působí na podrážděnou předkožku příznivě a navíc díky své velké mastnotě by mohla pomoci dostat předkožku zase zpět.

Možné je také použít Canesten creme nebo Ketokonazol či Jenamazol krém.

Pokud by byla infekce ještě pokročilejší, mohl byste k tomu užívat celkově protikvasinkový lék. Doporučil bych např. Diflucan 150 mg  1x denně po 3 dny. Je to samozřejmě na lékařský předpis a dalo by se to s mastí dobře kombinovat.

Co ale s tou oteklou předkožkou, kterou není možné natáhnout zpátky? Mohlo by se to podařit ji dostat zpět po dobrém promazání. Pokud nikoliv, budete muset rychle navštívit urologa. Ten může místě podat lék, který umožní ústup otoku, asi injekční cestou (Hyáza). Působí  velmi rychle a vede to k úlevě. Zaškrcenou předkožku ale není možné jen tak nechat. Mohlo by vám to znemožňovat i močení, což by bylo velmi nebezpečné.

Jinak ale budete urychleně potřebovat něco dělat s diabetem, aby se glykémie upravily. Nevím, zda už nějaké léky berete. Pokud ano, bude asi na místě inzulín. Pokud byl diabetes zjištěn teprve nyní, bude možné zkusit dietu a nějaké perorální tablety. K tomu hodně pít a zároveň jíst málo sacharidů. Neznám váš věk, ale bude také nutné zjistit, o jaký typ diabetu se jedná.

Podobný problém s kvasinkovou infekcí předkožky nebo u žen ohanbí souvisí někdy s léčbou diabetu léky, které zvyšují vylučování cukru močí, tzv. glifloziny. Této komplikaci lze většinou předcházet zvýšenou hygienou, to jest pečlivým odstraněním zbytků moči po vymočení a případně šetrným omytím po vymočení tak, aby v okolí močové trubice nezůstávaly kapičky moče obsahující cukr. Někteří lidé ale musejí potom léčbu glifloziny raději ukončit.

Pokud by se podobné infekce u pacienta s diabetem opakovaly, je někdy vhodná obřízka, která zabrání hromadění zbytků moči v předkožkovém vaku.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Petře, inzulín sám o sobě nepůsobí ani zácpu ani průjem. Porušená pohyblivost střev je někdy součástí tzv. autonomní diabetické neuropatie, ale to je důsledek dlouhodobě nedostatečného vyrovnání diabetu.

Pro vaše obtíže proto hledejte jiné vysvětlení než podávání Lantusu. Zácpě byste mohl předcházet stravou, která obsahuje hodně přirozené vlákniny, která je zejména v zelenině a v ovoci. Vlákninu je možné získat i jako doplněk stravy v lékárně. Může se jednat třeba o výlisky vlákniny z grapefruitů či pomerančů. K vláknině je vhodné užívat také dostatek tekutin.

Pokud by ale vaše potíže přetrvávaly, měl byste se poradit s vaším lékařem. Obecně se také doporučuje, aby lidé po 60. roku věku podstoupili kolonoskopii, což je vyšetření tlustého střeva.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Charlotto, na vaši otázku, zda se máte znepokojovat, odpovídám: ano i ne.

Nejdříve to ne: Dávku kortikoidů vám pravděpodobně brzy sníží, protože byly již vysazené, jak píšete. Budete-li dodržovat dietu a pokud možno se trochu fyzicky namáhat, mělo by se to opět brzy upravit. Ojedinělá hodnota glykémie 19 mmol/l není bezprostředně nebezpečná.

A nyní k tomu „ano“: Glykémie 19 je přece jenom dost. Kdyby to trvalo déle, třeba 4 a více dnů, už by se to asi projevilo zvýšeným močením a ztrátou tekutin a také by to nebyl dobrý stav pro rekonvalescenci po asi těžkém zánětu průdušek. Jako první vám tedy radím: pokud močíte více než obvykle, doplňujte pravidelně tekutiny, a to takové, které jsou zcela bez cukru. Je-li glykémie vysoká, nejezte pokud možno žádné sacharidy, dokud se to nesrovná. Dále navštivte svého diabetologa a projednejte svoji léčbu. Bude záležet na tom, zda už máte kortikoidy vysazené, či zda s nimi pokračujete. Já bych doporučoval vysazení, ale to není vždy možné. U zánětů průdušek s alergickou složkou (tedy určitá forma astmatu) mohou být kortikoidy nutné. V tomto případě ale silně doporučuji inhalační formu, nikoliv tablety. Mají výbornou účinnost a vliv na diabetes mnohem menší.

Dalším krokem by mělo být posílení léčby vašeho diabetu. Kromě metforminu by mohly být přidány ještě další léky, které by se hodily do kombinace s Victozou. Případně by mohl být nutný i inzulín, např. takový, který přímo ve stejné lahvičce obsahuje i Victozu, takže by se jednalo jen o jednu injekci.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jaroslavo, vašemu inzulínu se určitě nic nestalo. Ono je to celé trochu zamotané, ale ve skutečnosti jednoduché. Důležité je dodržovat několik zásad. Ostatní jsou doporučené věci, které ale nikdo nedělá.

Tedy:
1. Používané pero je možné skladovat při pokojové teplotě. Zásobní pera mají být v ledničce při teplotě 2 - 8 st. C. Inzulín nesmí zmrznout.

2. Před podáním inzulínu se má nejprve dát malinkatá dávka jen tak do vzduchu. Navolí se 1 jednotka, pero se nasměruje jehlou vzhůru a inzulín se vypustí do vzduchu. To je proto, že inzulín, který zbyl v jehle od poslední injekce, nemusí být plně účinný. V jehle také může být trochu vzduchu, který se takto odstraní. Je to důležité, zvláště když si lidé dávají jen malé dávky.

3. Jehlu je vhodné měnit vždy, když se vám zdá jehla tupá nebo zahnutá. Záleží na počtu denních injekcí. Může to být každý den nebo také 1x za 4 dny. Jehla se také mění, když si nejste jistá, že byla celou dobu v čistotě. Např. když vám pero upadne nebo na jehlu sáhnete rukou.

Z toho plyne, že když si nyní dáte tu jednu jednotku do vzduchu, můžete pero klidně dál používat. V inzulínu je navíc protibakteriální látka, která brání tomu, aby se tam za normálních okolností namnožily bakterie.

Nyní další zásady, které se v praxi nedodržují a bylo by dokonce těžké je dodržovat:

Jehla je určena na jedno použití. Tak to píše výrobce, aby se chránil pro případ nějaké infekce v místě vpichu. Nic jiného vám ani lékař doporučit nemůže. Kvůli tomu se dělají krytky na jehlu schválně velmi úzké, aby se špatně nasazovaly. Díky tomu se někdy stane, že pacient na jehlu někdy omylem sáhne (což u čistých rukou ve skutečnosti nevadí), nebo se dokonce o jehlu píchne do prstu, což bývá horší. výrobci jsou rádi, když se jehel spotřebuje hodně. Snad žádný pacient je ve skutečnosti nepoužívá jen jedenkrát. Ani by neměl jehel dost. Ale tupé jehly by se používat neměly.

Protože jste začátečnice, tak vám ještě připomínám: Některé inzulíny vyžadují nejprve promíchání v peru kývavým pohybem. Týká se to jen některých typů dlouze působícího inzulínu. Lékař by vás na to měl upozornit. V peru jsou 3 skleněné kuličky a vy uslyšíte jemné klapání, jak se tam převalují (netřepat!). To se ale většiny inzulínů netýká. Já většinou doporučuji jehly dlouhé 8 nebo 9 mm. U štíhlých osob mohou někdy stačit jen jehly dlouhé 6 mm. Nezapomeňte dát tu 1 jednotku do vzduchu. Injekci je lepší dát rychle. Potom zmáčkněte píst a počítejte do deseti. Teprve potom jehlu vytáhněte. Mohlo by se totiž stát, že inzulín nestačí protéci jehlou do podkoží, a pak byste část vystříkla jen tak do vzduchu.

Tak si užijte propustku a nedělejte si z toho hlavu. Injekce inzulínu jsou snadné a zvyknete si na ně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Romane, především oceňuji, že jste se „do toho pustil“, zhubnul o 4 kg a začal trénovat. To se určitě už nyní cítíte lépe. Vytrvat ale bude těžké, tak s tím počítejte a nevzdávejte to.

Ketolátky se mohou v moči objevit i u zdravých osob, když dlouho nic nejedí. U některých diet se dokonce doporučuje ketolátky sledovat jako ukazatel, že uchazeč o štíhlou figuru skutečně dostatečně drží dietu.

Jinak je tomu u diabetu 1. typu. Ketolátky se v moči objevují poměrně brzy v okamžiku, kdy pacientovi prostě chybí dostatek inzulínu. Tento typ přítomnosti ketolátek v moči je však zpravidla doprovázen také přítomností cukru v moči, většinou hodně, ale zpravidla alespoň trochu. Vy navíc máte glykémie úplně normální.

Proto bych si vsadil na to, že u vás se skutečně jedná o doklad, že dietu držíte. Jen ještě upozorňuji, že celozrnné pečivo také obsahuje sacharidy. Ty se jenom pomaleji vstřebávají ze zažívacího ústrojí.

Držím vám palce a trochu vám závidím, že jste tak úspěšný. Ale dejte pozor, jedna vlaštovka ještě jaro nedělá, v tomto případě „o jednu dírku na opasku méně.

Odpověď

Milý Milane, děkuji za zaslání vaší lékařské zprávy, po jejímž přečtení se lépe orientuji. Pro ostatní čtenáře připomenu, že již dříve jste měl diabetes 2. typu, který byl léčen pouze dietou. V roce 2015 jste prodělal těžký zánět slinivky břišní s jejím částečným rozpadem. Příčinou tohoto zánětu mohly být žlučové kameny, které mohou vést k městnání žluči a zároveň k porušenému odtoku zažívacích šťáv ze slinivky břišní. Kromě toho jste užíval kortikosteroidy pro léčbu kloubních obtíží. Kortikosteroidy ve vyšších dávkách mohou být také příčinou akutního zánětu slinivky. Jen na okraj připomínám, že dalším u nás častým vyvolávajícím faktorem je požívání alkoholu, což není váš případ.  

Akutní zánět slinivky je velmi těžké život ohrožující onemocnění. Ve vašem případě se podařilo zvládnout související těžkou infekci, ale velká část slinivky zanikla nebo se přeměnila ve vazivo. Spolu se „zažívací“ částí slinivky určitě zaniklo množství Langerhansových ostrůvků, kde se tvoří inzulín.

Zbývající část tkáně slinivky zjevně stačí k tomu, abyste neměl výrazně narušené trávení, nicméně pravidelně užíváte pankreatické enzymy jako jejich částečnou náhradu. Velmi pravděpodobně držíte dietu s omezením tuků a zcela jistě nepijete žádné alkoholické nápoje. Celá smutná situace asi vedla ke zhubnutí, což na druhé straně mohlo být dobré pro vyrovnání již dříve trvajícího diabetu. Nyní vám ale zjevně nestačí vlastní inzulín, protože Langerhansovy ostrůvky z velké části zanikly v průběhu akutního zánětu a následného hojení.

Domnívám se proto, že ve vašem případě by byla vhodná léčba inzulínem, a to zpočátku alespoň jednou injekcí dlouze působícího přípravku. Dostatek inzulínu vám totiž zjevně chybí a zbývající Langerhansovy ostrůvky se marně snaží to vyrovnat. K němu by se mohl hodit nadále Glucophage (metformin), zejména pokud máte nadváhu, což asi trochu ano. Jako bazální inzulínu byste mohl dostat např. přípravky Lantus, Abasaglar nebo, což by bylo asi nejlepší, Tresiba (působí velmi dlouze).

Pokud by malá dávka dlouze působícího inzulínu nepostačovala, budete potřebovat také malé dávky inzulínu před každým jídlem, které bude obsahovat sacharidy. Vše se budete muset dobře naučit, zejména volit dávky inzulínu podle aktuální glykémie a podle jídla, které se budete chystat sníst. To ale určitě zvládnete, když budete chtít. A pamatujte na tučná jídla a alkohol, jež obojí ohrožují zbytek vaší slinivky.

Budete se také muset poučit o možnostech hypoglykémie (příliš nízké glykémie při inzulínové léčbě). Ve slinivce břišní se totiž tvoří také hormon glukagon, který glykémie zvyšuje, když by hypoglykémie hrozila. Po zániku části slinivky vám ale také určitě chybí nejen inzulín, ale také částečně tento hormon.

Amaril asi není pro vás příliš vhodný, i když neškodí. Ten stimuluje zbývající inzulín produkující tkáň, aby se více snažila. Ona se ale asi snaží, ale víc už nemůže, a takto ji jen dále „honíte“ a unavujete. Při malé dávce inzulínu si spíš trochu odpočine a déle vydrží.

Odpověď

Milá Dano, diabetes 2. typu je onemocnění, které má tendenci spíše postupovat než vymizet. Pro prevenci zhoršování je důležité zejména dodržovat dietní režim, zejména omezení kalorického příjmu, a dále dostatečně se pohybovat.

Deprese je velmi závažné onemocnění a léčba se vyplatí. Na druhé straně, řada antidepresív mírně zhoršuje glukózovou toleranci, často tím, že zvyšuje chuť k jídlu a tím i příjem potravy. To se týká především z vašich léků Mirzatenu. Vy ovšem udáváte, že jste spíše zhubla.

Nyní bych vám doporučoval vybrat si vzorovou dietu s nižším obsahem sacharidů, např. 150 g denně a snažit se ji dodržovat. Pokud by se vaše glykémie nezlepšily, existuje ještě řada dalších léků, které je možné přidat ke Stadametu. Ten bych vám ovšem doporučoval začít užívat znovu a případně k němu ještě některý další lék přidat. Inzulín sice není špatná volba, ale v současné době jej rozhodně nepotřebujete a ani to bezprostředně nehrozí. Musíte se poradit se svým diabetologem, na dálku nasazovat nové léky není možné. K panice ale rozhodně není důvod, vaše glykémie ještě „ujdou“ a k dispozici je řada dobrých léků v tabletách.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

častým nežádoucím účinkem Magrilanu je snížená chuť k jídlu

Odpověď

Milý Marku, Siofor nepůsobí výrazné hubnutí. Je to lék, který snižuje zejména glykémii na lačno a kromě toho částečně tlumí chuť k jídlu, bohužel jen u někoho. Navíc užíváte velmi malou dávku. Napadají mě tedy 3 možnosti, jak vám odpovědět:

1. Vzal jste si dietní léčbu vašeho nově vzniklého diabetu příliš silně k srdci. Snížení kalorického příjmu a zhubnutí rozhodně doporučujeme skoro všem pacientům, ale málokdo následuje naše rady takto důsledně. V tom případě by ale stačilo, abyste trochu zase ubral v dietě, a pokud by to vedlo zase ke vzestupu glykémií, tak by se musela přidat nějaká další léčba. Napadá mě inzulín, protože by se mohlo také jednat o pomalu se rozvíjející diabetes 1. typu.
2. Navzdory Sioforu a dietě máte pořád silně nevyrovnaný diabetes, takže kvůli tomu hubnete a ztrácíte také cukr močí. Vy ale máte glykémie skoro v normě, alespoň ty na lačno. Pokud tedy ani během dne nemáte glykémie nad, řekněme 15, tak ani tato možnost není pravděpodobná.
3. Hubnete z nějaké jiné příčiny. To se mi zdá skoro nejpravděpodobnější, tedy pokud vaše údaje opravdu odpovídají skutečnosti. V tom případě budete potřebovat interní vyšetření, zahrnující krevní odběry a přinejmenším ultrazvukové vyšetření břicha, možná později vyšetření zažívacího traktu.

Odpověď

Milý Luboši, lék Jardiance účinkuje prakticky u všech pacientů s diabetem. To ovšem ještě neznamená, že sám o sobě postačuje. Působí tak, že glukóza se dostává do moči větší měrou, než jak je tomu bez tohoto léku při zvýšené glykémii.

Pokud jsou hodnoty glykémie zhruba nad 10 mmol/l, ledviny nestačí profiltrovanou glukózu zpětně vstřebat, a to vede k tomu, že se cukr pak dostává do moči. Čím více má pacient glykémii nad 10 (a k tomu dostatečně pije), tím více cukru tímto způsobem odchází z těla. Pokud berete lék Jardiance, dostává se cukr do moči i při nižších hodnotách glykémie a pokud je glykémie vyšší, vylučuje se cukru více. Udává se, že takto může diabetik ztratit až 70 g cukru za den, což odpovídá zhruba 2 krajícům chleba. Není to ale správné. Ani při užívání Jardiance by neměl mít diabetik natolik zvýšenou glykémii, že se začně vylučovat tak velké množství.

Výhodou tohoto léku je zcela ojedinělý mechanismus působení, který je odlišný od všech ostatních skupin léků na diabetes. Proto se s nimi velmi dobře kombinuje.

Mám pro vás tedy toto doporučení:

• Dodržujte pečlivě dietní doporučení a zejména nepřekračujte denní limit sacharidů v dietě. K tomu pochopitelně musíte 1) znát obsah sacharidů v jednotlivých jídlech, 2) být disciplinovaný.
• Máte-li takto vysoké glykémie, snižte celkový obsah sacharidů v dietě, např. na 150 g denně, případně ještě více alespoň přechodně.
• Užívejte správně všechny ostatní léky na diabetes. Jardiance se zatím nepodává jako lék první, dává se zpravidla do kombinací.
• Dostatečně pijte. Neměl byste hubnout tím, že se „vyčůráte z podoby“. Ztráta tekutin se může hodit jen u osob, které mají otoky.
• Dodržujte pečlivě hygienu, aby vám přítomnost cukru v moči nepřispívala ke vzniku zánětů močového ústrojí.

Vydržte takto určitou dobu. Není v moci Jardiance rychle snížit hodnoty glykémie. Efekt se rozvíjí pomalu. Zejména se „dolaďují“ přechodně zvýšené hodnoty. Základ léčby bude u vás spočívat jednak v dodržování dietních opatření, ale také v podávání jiných léků, které snižují i jen mírně zvýšené hodnoty glykémie. Efekt posuďte minimálně po 1 měsíci. Pouze pokud byste i při omezení sacharidů měl glykémie stále vysoké, např. nad 12 mmol/l (a měříte se také po jídle?), tak by asi bylo vhodné přidat ještě jiný lék na cukrovku, možná dokonce inzulín.

Odpověď

Milá Ivett,

Dříve než vám odpovím, upozorňuji vás na jeden dotaz umístěný na našem webu, kde můžete získat další užitečné informace (Lubomír, vyléčení cukrovky pomocí bariatrické oparace). Nebo další dotaz téhož pacienta bariatrická operace a zlepšení začínající polyneuropatie.

Jedním z hlavních mechanizmů vzniku diabetu 2. typu spočívá v nedostatečné účinnosti tělesných tkání vůči inzulínu. Beta buňky pankreatu, kde se tvoří, se snaží této snížené účinnosti čelit, ale v určitém okamžiku už na to nestačí a objeví se diabetes. Mohou se také postupně vyčerpat, takže fungují nedostatečně a dokonce zanikají.

Obezita je významným faktorem, který vede ke snížení účinku inzulínu. Protože obézní lidé většinou hodně jedí (i když to často popírají), nároky na množství a působení inzulínu se u nich dále zvyšují. Vedle toho, nadměrný tuk se usazuje nejen v zásobní tukové tkáni v podkoží, ale také různě jinde, mimo jiné také v samotném pankreatu. Ztučnělý pankreas má rovněž sníženou schopnost tvořit inzulín.

Pro léčbu diabetu 2. typu má tedy zásadní význam dosažení ideální tělesné hmotnosti a obecně snížení příjmu potravy. Pokud pacienti s lehčí formou diabetu 2. typu výrazně zhubnou a začnou pravidelně cvičit, vyrovnání jejich diabetu se zpravidla výrazně zlepší a jsou případy, kdy je dokonce možné vysadit léčbu tabletami a výjimečně někdy i inzulínem (pokud byl před tím nutný). To jsou ale výjimky, zejména proto, že jen malá část pacientů s obezitou skutečně výrazně a trvale zhubne.

V posledních 10 letech se značně rozšířilo používání chirurgických metod, které nějakým způsobem zpravují cestu potravy v zažívacím ústrojí. Tomuto postupu se říká „bariatrická léčba“.

Může se zmenšovat kapacita žaludku, utáhnout vstupní část žaludku speciální manžetou, nebo se mohou vytvářet různé zkraty, takže potrava část zažívacího traktu obchází a zkracuje si cestu, což vede ke sníženému vstřebávání živin. Bylo ale také prokázána, že tyto postupy snižují pocity hladu, a to nejen díky sytosti, kterou pacient vnímá, když se naplněný takto zmenšený např. žaludek, ale také díky působení některých hormonů, které se tvoří v zažívacím ústrojí a působí přímo na mozek.

Po bariatrické operaci převážná většina pacientů skutečně významně zhubne. U náročnějších operací může být zhubnutí velmi výrazné a dlouhodobé, u jiných někdy jen přechodné, zejména pokud pacient nakonec svoje zažívací ústrojí znovu vytrénuje nadměrnými jídly.

Jsou případy, kdy osoba váží třeba 140 kg a za této situace se u ní rozvine diabetes vyžadující léčbu kombinací tablet a někdy i inzulínu. Po bariatrické operaci pacient během 2 let zhubne na 100, ale někdy klidně i na 70 kg, a diabetes zcela ustoupí a léčba může být vysazena. Čím lehčí je diabetická porucha před operací, tím větší je naděje na kompletní ústup diabetu.

Neodvažuji si použít termín „vyléčení“ diabetu, protože kdy se potom stane, že pacient zase v následujících letech přibírá, diabetes se může znovu objevit.

Bariatrické operace se v současné době používají zejména v léčbě obezity, která pacienta ohrožuje zdaleka nikoliv jen diabetem, ale také srdečními chorobami, vysokým krevním tlakem, kloubními potížemi, jaterním poškozením a poškozením ledvin. Někdy se také provádějí na přání pacienta zejména s estetických důvodů. Dalším jasným důvodem je těžko léčitelný diabetes se špatnou citlivostí k inzulínu u pacienta s výraznou obezitou. K vymizení diabetu může skutečně dojít, ale pacient musí i po operaci trvale dbát na to, aby si operované zažívací ústrojí znovu nevytrénoval ke žravosti.

U diabetu bez obezity se tyto operace neprovádějí. Alespoň o tom nevím.

Odpověď

Milá Pavlo, určit správně typ diabetu se dá mnohem lépe z vašich osobních údajů než z laboratorních hodnot. I na našem webu byste se dočetla, jak se od sebe liší typ 1 a 2 a mohla byste se ještě dozvědět, že existují ještě jiné, méně časté typy.

Diabetes 1. typu začíná většinou rychle. Pacienti většinou nemají nadváhu a v poslední době nápadně hubnou a bývají mladší, typicky do 20 let. Někdy jsou projevy tak nápadné, že prakticky není pochyb. Glykémie bývá vysoká, pacienti hodně močí, mají velkou žízeň a někdy jde až o život ohrožující stav. To ovšem neznamená, že tento typ diabetu nemůže vzniknout i v dospělosti či dokonce ve stáří. Ztráta inzulínové sekrece probíhá někdy velmi pomalu, takže je možné tento typ zaměnit zpočátku za typ 2, zvláště pokud pacienti mají zároveň nadváhu.

No a diabetes 2. typu je naopak typičtější pro starší osoby, nejčastěji s nadváhou. Většinou vzniká pomalu a někdy je zjištěn i náhodou. Později ale také může výrazně klesat inzulínová sekrece, takže může být inzulín potřebný.

Vy o sobě neudáváte mnoho informací, ale protože váš lékař zahájil léčbu Stadametem, tak předpokládám, že se skutečně domníval, že se jedná o typ 2. Výraznější nadváhu ale rozhodně nemáte. Z mé detektivní dedukce tedy spíše plyne, že se u vás jedná o velmi pomalu začínající diabetes 1. typu. V tomto případě podávání Stadametu není žádná chyba, ale pacientovi především chybí inzulín, který již není schopen v dostatečné míře sám tvořit, a proto je na místě inzulínová léčba. Bohužel, schopnost produkovat inzulín při diabetu 1. typu postupně klesá a většinou zanikne. Standardní léčba pak spočívá v podávání 4 dávek inzulínu (3x rychlý před jídly a jeden tzv. bazální s dlouhým působením). V časnějším stádiu může postačovat i dávka jedna, jako ten váš Lantus, ale postupně je nutné léčbu zintenzivnit. Rozhodně je dobré hned od začátku získat dobré návyky, aplikovat si inzulín častěji a měřit si glykémie.

Stadamet je lék obsahující látku metformin. Ten působí velmi příznivě u diabetu 2. typu. Jejich porucha totiž spočívá hlavně v tom, že málo reagují na svůj vlastní inzulín, takže inzulínu je třeba mnoho. U diabetu 2. typu se metformin téměř nepodává. Někdy jej zkoušíme u pacientů, kteří potřebují velmi vysokou dávku inzulínu, a předpokládáme u nich také jeho snížený účinek.

Také u diabetiků 2. typu jsou stavy, kdy metformin nepodáváme. Jedná se zejména o pokročilá onemocnění ledvin, jater a srdce.

Ať se jedná o jakýkoliv typ diabetu, je potřeba, aby byl dobře vyrovnaný. Pokud vám tedy nepostačuje dieta a zvýšený pohybový režim, budete léky potřebovat. Pro diabetiky 1. typu je naprostým základem inzulín. Pro pacienty 2. typu existuje řada možností a nakonec je někdy také nutný inzulín. Metformin je jinak dobrý a bezpečný lék a ledviny nepoškozuje. Jenom u diabetiků 1. typu zpravidla není potřebný, protože oni zpravidla nemají poruchu citlivosti na inzulín.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Vladislavo, normální hodnoty glykémie na lačno jsou do 5,6 mmol/l a za dvě hodiny po jídle by neměla být vyšší než 7,8 mmol/l. To platí pro zdravé osoby bez léčby. Stejné doporučení platí ale i pro diabetiky. Ti toho ovšem mohou dosahovat jen s použitím svých (pokud možno maximálních) sil v úpravě diety a s pomocí léků včetně inzulínu. To je ideál. Že se to často nedaří, to je jasné, takže musíme tolerovat i hodnoty vyšší, i když víme, že to může být pro zdraví horší.

Lidé, kteří mají nadváhu a diabetes, mají zpravidla velkou rezervu v dietě. To znamená, že v prvé řadě jim připomínáme ty ideální hodnoty, protože u mnohých z nich opravdu jejich osobní úsilí k tomu stačí. Pokud nestačí, přidáváme léky.

Vy ale neberte ty stanovené hodnoty jako nějakou zcela přesně stanovenou hranici. Glykémie kolísají i zdravým lidem a skutečně mohou vyskočit i dost vysoko nad normální hodnoty, pokud třeba snědí 2 sklenice zavařeniny nebo vypijí 2 l sladké koly. Je správné měřit si glykémie i po jídle. Když přestřelíte přes doporučenou hodnotu, není to žádná katastrofa, ale je to pro vás upozornění, že máte být opatrnější a snažit se příště tomu předejít.

I zdravým lidem glykémie po jídle trochu stoupají. Tento vzestup hodně záleží na množství sacharidů a také na tom, jak rychle se tyto sacharidy v zažívacím ústrojí uvolňují. Diabetikům se z tohoto důvodu doporučuje jíst převážně sacharidy, které se uvolňují pomalu, aby glykémie příliš nestoupala. Třeba po mrkvovém salátu, zvláště je-li oslazený, stoupá glykémie opravdu velmi rychle.  

U zdravých lidí typicky stoupá glykémie nejvíce za 1 hod., ale nepřekračuje zpravidla těch 7,8 mmol/l, a pak pomalu klesá. Pokud diabetici 2. typu nemají správnou léčbu, glykémie jim většinou stoupá ještě dál, takže je nejvyšší za 2 hodiny. Je to tím, že nejsou schopni uvolnit dostatečné množství inzulínu a jejich beta-buňky pracují naplno, ale více nemohou. Správným řešením je jíst méně sacharidů. Druhá možnost je užívat léky, které povzbudí sekreci inzulínu, nebo přímo podat k jídlu injekční inzulín. Mezi jídly se pak kromě inzulínu může uplatňovat řada jiných léků na diabetes 2. typu.

A ještě k té vaší otázce ohledně zdravých osob a glykémií po jídle. Před lety jsem prováděl studii, kdy jsem lidem s normální glykemickou křivkou podával infúzi glukózy do žíly. Cílem bylo u každého z nich dosáhnout alespoň 60 min. trvající hodnoty glykémie 12 mmol/l. Samozřejmě dosáhnout této hodnoty se podařilo u všech. U někoho ale bylo potřeba mnohem rychlejší infúze, aby se takto vysoká hodnota udržela. To znamená, že měli velmi vysokou schopnost „bojovat“ s hyperglykémií. Rozdíly v rychlosti infúze glukózy ale byly mezi jednotlivými osobami až trojnásobné. Z toho je jasně vidět, že i při normální glukózové toleranci mají lidé kapacitu „likvidovat“ glukózu velmi rozdílnou. Je to jako ve škole se skokem do dálky. Učitelé stanoví určitou normu, jak daleko by měl žák skočit. Když třeba skočí alespoň 150 centimetrů, řeknou si, že je vše v pořádku. Někteří ale skočí 2,5 metrů, někteří 4 metry a vrcholoví sportovci dokonce 8 metrů.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Dano, přemýšlím, jak na vaši otázku odpovědět. Připadá mi to tak trochu, jako byste se ptala: „Může vlk sežrat babičku, Karkulku a k tomu ještě koláč a vypít lahev vína?“. No asi ano, když se o tom děti učí už od 3 let, i když ve skutečnosti to bylo asi tak, že nejprve vypil vlk to víno a ztratil soudnost, protože jinak by to bylo hodně i pro mě, a to jsem velký žrout.

Diabetici 1. typu také mohou jíst skoro všechno. Určitě záleží také na tom, o co se jedná, ale ze všeho nejdůležitější je množství. Když si třeba dá nejprve oběd, který obsahuje asi 60 g sacharidů a k tomu potom zákusek slazený datlovou pastou, tak to může mít dohromady nějakých 120 g sacharidů, a to je opravdu hodně. To nemůže dopadnout dobře. To by si tak mohl dovolit nějaký vzrostlý chlap na cyklovýletě, aby pak neměl hypoglykémii, až bude stoupat do hor. Jinak to ale v běžných podmínkách diabetik nezvládne ani s extra dávkou inzulínu.

Když by ale zákusek vypadal opravdu pěkně, až se sliny sbíhají, tak by se ho měl nejdříve pořádně prohlédnout a prozkoumat. Bude-li částečně z těsta s nějakým tučným krémem a navrch s tou datlovou pastou a nějakým ovocem a bude vážit tak 80 g, tak si může klidně připočítat takových nejméně 50 g sacharidů. Co s tím? Já bych mu doporučil, aby si nejprve změřil glykémii. Bude-li v pořádku, oběd bych s poděkováním odmítl a pochutnal bych si na tom zákusku. Když k tomu zvolí vhodnou dávku inzulínu, mělo by být všechno v pořádku.

Datle jsou samy o sobě hodně sladké. Když se ale usuší tak, až z nich vznikne pasta, jedná se už převážně o cukr, částečně ovocný, částečně hroznový. Díval jsem se na to na internet. Našel jsem datlovou pastu, která se jmenuje „Bombus raw energy“. Prostě sacharidová bomba.  RAW food jinak znamená živá strava, někdy se také uvádí living foods. Tento pojem znamená, že potravina není tepelně, ani jinak chemicky upravována a zůstává ve své původní podobě, tedy živé nebo syrové.

Klidně si ji ochutnejte nebo k něčemu přidejte v rámci sacharidového limitu. Pokud ale tento limit překročíte, glykémie vám poletí nahoru.

Kdyby býval vlk Karkulku v lese zastavil, pěkně si s ní popovídal a požádal ji o kousek koláče, tak by mu nejspíš kousek odkrojila a možná by mu dala i loknout vína. Třeba by se i domluvili, že mu zase něco dobrého přinese, až bude v lese provádět svůj pravidelný jogging, aby neměl hypoglykémii. A tak by oba mohli být živi a zdrávi až dosud místo toho, aby mu pak myslivec rozpáral břicho, naplnil ho kamením a hodil do studny. 

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Stanislave, zdá se, že váš diabetes je dobře vyrovnaný a není třeba nic zásadně měnit.

Syndrom diabetické nohy je velmi nebezpečnou komplikací diabetu a zcela nejdůležitější je zde prevence. To znamená nejen opatrnost, abyste se neporanil, ale také pozornost, abyste poranění zjistil dříve, než se začne šířit. A protože já na dálku nemohu vaši nohu vyšetřit, musím se řídit pravidlem, že opatrnosti nikdy nezbývá. Stává se také, že lidé rozsah svého poranění podceňují, nevidí na něj dostatečně a nebo usuzují, že když necítí žádnou bolest, není to nic důležitého. Podle zaslané fotografie to skutečně vypadá jako nehluboká a nezanícená odřenina.

Stejně vám ale doporučuji, abyste si co nejdříve domluvil alespoň krátkou návštěvu u vaší paní doktorky, která by to viděla na vlastní oči.

Zatím vám radím, abyste odřené místo udržoval v čistotě (osprchoval s použitím jemného mýdla) a případně opatrně ovázal tak, aby se poranění dalším třením nezhoršovalo či neinfikovalo. Použití masti nanesené zcela čistou rukou může zabránit přisychání strupu do obvazu a tím i nebezpečí opětovného stržení při převazu. Nemusí se jednat o Framykoin (existují k tomuto účelu speciální krytí (např. mastný tyl), který se dá pořídit v lékárně. Framykoin obsahuje antibiotika a hlavní riziko jeho použití spočívá v možnosti alergie u některých osob. Protože jste jej již užíval, můžete jej použít i nyní.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Rostislave, přiznám se, že z hlavy bych vám odpovědět nedokázal, a tak jsem leccos nastudoval. Především jsem zjistil, že podobnou otázku položili lékařům i jiní pacienti v zahraničí. Po podání Lantusu hlásili nepřiměřeně rychlý pokles glykémie stejně jako vy, případně měli za to, že jim sestra omylem podala Lantus místo rychle působícího inzulínu. Nelezl jsem ale také několik vědeckých prací, které se nitrožilním podáním Lantusu zabývaly.

Je nutné připustit, že k nitrožilnímu podání při podkožní injekci může skutečně dojít, i když je to velmi málo pravděpodobné. Navíc se to nedá nijak moc dodatečně prokázat. Stává se spíše, že se při injekci poraní malá céva, která potom krvácí. Krev se potom v podkoží sráží spolu s podaným inzulínem, a ten potom účinkuje spíše méně než obvykle. Při hlubší injekci může také dojít k injekci do svalu. Ten je lépe prokrvený než podkoží a inzulín se zde vstřebává rychleji. Já se osobně domnívám, že zcela nejčastějším případem je omyl pacienta, který si podá rychle působící inzulín místo Lantusu. Když potom pacient pero odloží, je těžké zjistit, zda se náhodou nespletl. Musel by si přesně pamatovat, kolik bylo v peru ještě inzulínu a zda toto množství skutečně ubylo.

Inzulín Lantus je ale určen vysloveně k podkožnímu podání. Od normálního lidského inzulínu se liší tím, že má jednu aminokyselinu (z ceklem 51) nahrazenou za jinou a kromě toho má 2 aminokyseliny navíc. Výsledkem je, že se v podkoží shlukuje v komplexy o více molekulách a ty se na jednotlivé molekuly uvolňují pomalu. Jenom ty uvolněné molekuly pak pronikají do krevních vlásečnic a odtud do celého krevního řečiště. Navzdory tomu, byl inzulín Lantus testován také po nitrožilním podání. Zde se ukázalo, že účinkuje rovněž dobře a prakticky stejně, jako běžný rychlý inzulín, který je k nitrožilnímu podávání určen.

Je potřeba říci, že při rychlém nitrožilním podání nastupuje účinek inzulínu velmi rychle, ale trvá také velmi krátce. Inzulín je v krvi velmi rychle inaktivován. Proto může skutečně způsobit hypoglykémii, která však potom nemá dlouhé trvání.

Ptáte se ještě, zda byste si nemohl podávat Lantus 3x denně v menší dávkce. To byste jistě mohl. Cílem podávání Lantusu je zajistit co nejvyrovnanější základní hladinu inzulínu po celý den. U mnoha pacientů se to podaří při jedné injekci, některým ale vyhovují lépe injekce 2, ráno a před spaním. Tito pacienti mají často ráno glykémii příliš vysokou, ale když se potom Lantus zvyšuje, může působit noční hypoglykémie.

Rozdělení na 3 dávky by mohlo být ještě lepší, ale nemá to smysl. Lantus tvoří jakýsi základ, zejména pro situace na lačno. Před jídly se pak podává rychlý inzulín, jehož působení proběhne a brzy odezní. Když byste místo toho jen navýšil dávku bazálního inzulínu, mohl byste mít hypoglykémie na lačno a po jídle naopak glykémie vysoké.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)