Obecné

Odpověď

Milý Jane, lépe by se odpovídalo, kdybych znal váš věk, výšku a hmotnost. Nicméně, pokud vám lékař zjistil glykémii 15 mmol/l a výsledek ověřil, je to tak, máte diabetes, velmi pravděpodobně 2. typu, když jste dostal metformin (Glucophage XR 500 mg).

Základním opatřením pro vás budou správná dieta a zařazení pravidelného pohybu do vašeho režimu . O tom, jak to funguje, by vás mohlo informovat samostatné měření glykémií. Bylo by to pro vás velmi užitečné a „výchovné“.

Pro pacienty, kteří se nemusejí píchat inzulin, hradí pojišťovna jen omezené množství testovacích proužků, takže když je někdo pečlivý, většinou si nějaké přikupuje, viz náše články Pomůcky pro diabetiky, hrazené zdravotními pojišťovnami a Proužky do glukometru. Měřit byste se měl na lačno, cílem by měla být glykémie ráno mezi 4,5 – 5,6 mmol/l, ale hodnoty kolem 6 jsou přijatelné. Pokud se to nepodaří, režim byste měl více upravit, méně jíst a případně přidat další léky.

Poučné je také měřit glykémii hodinu po jídle. Pokud možno byste neměl mít více jako 10. Vyšší hodnoty vás upozorní, že jíte moc sacharidů nebo že potřebujete upravit léčbu.

Glukometr tedy doporučuji. Budou-li hodnoty dobré, nemusíte se později měřit časti, ale zatím to zkuste aspoň ráno a jednu hodinu po snídani. V prvé fázi využijte proužky, které vám váš diabetolog může předepsat. Glukometr dnes není žádná zvláštní vymoženost. Měl by jej používat každý diabetik. Na našem webu si můžete přečíst, jak se měření glukometrem provádí. Celková problematika vlastní kontroly glykémie je v rubrice Selfmonitorig.

Naučte se, jak upravovat dietu. Měl byste absolvovat podrobný edukační pohovor. Léčba diabetu bude hodně ve vašich rukách, ale musíte se to naučit.

Odpověď

Milá Renáto, asi nikdo nedokáže odpovědět na takto široce postavenou otázku. Diabetes má více typů, které vznikají z různých důvodů. Proto také se výzkum ubírá mnoha směry. Problematika je celospolečensky závažná, ve společnostech podobných té naší postihuje diabetes skoro 10% obyvatel.

Stejně jako u jiných nemocí je snahou vědců hledat metody, které

• Zabrání vzniku diabetu
• Zpomalí jeho průběh
• Vyléčí již rozvinutou chorobu
• Zpomalí nebo zastaví rozvoj komplikací, které diabetes přináší
• Zmírňují již rozvinuté komplikace
• Zlepšují kvalitu života nemocných s diabetem
• Prodlužují život pacientů s diabetem

Výzkum je prováděn buď ve státem řízených institucích, jako jsou university nebo státem řízené výzkumné ústavy, nebo v soukromých společností. Státem řízené instituce mají řešit zejména obecné biologické a zdravotnické otázky, které vyplývají ze státem schválených priorit a mají vést ke zlepšení zdravotního stavu populace. Soukromé instituce hledají zejména taková řešení, která se mohou uplatnit ve farmaceutickém průmyslu či na trhu zdravotní péče. Je pochopitelné, že soukromé společnosti jsou schopny investovat mnohem větší množství finančních prostředků pro výzkum, ale na druhé straně často očekávají rychlá řešení, která se brzy uplatní v praxi a vynaložené prostředky se vrátí. Jejich hlavním cílem je zlepšení léčby prostřednictvím nového bezpečného perorálního antidiabetika, nebo pomocí nového přípravku inzulínu, který má výhodnější vlastnosti, než dosavadní přípravky.

Vy jste asi měla na mysli možnost vyléčit vznikající nebo již rozvinutý diabetes 1. typu. Ale ani u takto zúženého dotazu není možné odpovědět pomocí jednoho příspěvku. Diabetes 1. typu je autoimunitní onemocnění způsobené tím, že u predisponovaných osob dochází zatím z neznámého důvodu k postupnému zániku beta buněk pankreatu, které vyrábějí inzulín. Protože se ještě ani neví, co vlastně zánik beta buněk způsobuje, nemohou být zatím výzkumné postupy zaměřeny cíleně na jednu určitou příčinu. Je celkem jasné, že řešení nemůže být krátkodobé a že případné zkoušení nového léčebného zásahu s nejistým úspěchem přináší výsledky až po několika letech výzkumu, což výrobci velmi pečlivě zvažují.

Postupů, jak předejít vzniku diabetu, zpomalit jeho rozvoj a případně vyléčit již rozvinutý diabetes mellitus 1. typu, se v experimentech, a ojediněle v klinických studiích u lidí, zkouší mnoho. Časová období, na které se různé studie zaměřují, ukazuje obrázek.

Dokud pacient nemá diabetes a ještě neprobíhá „ničení a zánik“ jeho buněk, je zde příležitost k preventivním opatřením. Protože ale dosud nevíme, co vlastně diabetes vyvolává a zda je určitá osoba skutečně ohrožena jeho vznikem, je možné se zatím zaměřovat jen na zcela bezpečné postupy, jako třeba vynechávání určitých složek potravy apod. Výzkum se odehrává zejména na úrovni molekulárně-genetické a hledají se určité odlišnosti u osob, u kterých diabetes nakonec vznikne.

V období označeném na obr. jako stádium I je již možné laboratorně prokázat, že autoimunitní proces skutečně probíhá, ale příslušná osoba má ještě normální hladiny krevního cukru. Počet beta buněk již klesá, a to je příležitost pokusit se imunitní proces nějakým způsobem zvrátit. Zbytek beta buněk by mohl zůstat uchován a dokonce by se mohly zregenerovat některé nové beta buňky.

Ve stádiu II už počet beta buněk kriticky poklesl a hladina krevního cukru stoupá. Nyní již víme, že pacient má diabetes 1. typu a můžeme si dovolit náročnější testování. Na úplné vyléčení ale už může být pozdě. Mohlo by se podařit uchovat alespoň část beta buněk a tím výrazně zlepšit průběh diabetu.

Ve stádiu III už téměř všechny beta buňky zanikly. Pokud není pacient správně léčen dostupnými inzulinovými metodami, jeho diabetes je nestabilní a mohou se vyvíjet dlouhodobé komplikace. Zde se mohou z nových léčebných postupů uplatnit transplantace pankreatu, transplantace Langerhansových ostrůvků a případně transpslantace beta buněk vytvořených v laboratoři, a to buď tzv. přeprogramováním jiných typů buněk, vypěstováním beta buněk z kmenových buněk anebo případně i použití buněk zvířecích.

Postupný rozvoj diabetu 1. typu od genetické vnímavosti až po úplnou autoimunitní destrukci a možnosti léčebného zásahu

Jak vidíte, výzkum léčby diabetu intenzivně probíhá. V klinických studiích se však zcela nové postupy testují opatrně a prvním cílem je posoudit, zda nejsou škodlivé a zda mají určitý alespoň laboratorní efekt. Pokud se určitý efekt prokáže a postup se jeví jako přijatelně bezpečný, naplánují se déle trvající studie u většího počtu pacientů. Ze všech intervenčních postupů, které jsou uvedeny v tabulce, se zatím žádný v dlouhodobém měřítku neosvědčil a nepoužívá se zatím jako skutečná léčba diabetu.

Pro dnešek je možné dodat již jen pár slov k „regulačním T lymfocytům“, na které jste se asi ptala:

Všechny správné imunitní reakce jsou v těle dobře koordinovány. Tak např. když onemocníte chřipkou a virus chřipky napadne vaše buňky, některé specializované T buňky to rozpoznají a dostanou signál, aby se rychle množily a připravily se na boj s chřipkovým virem. Trvá jim to několik dní a virus se zatím množí. Asi po 5 dnech je jich již tolik, že množství viru v těle začne klesat a bohužel některé napadené buňky v těle jsou v obranném boji zničeny i s virem. Kdyby to pokračovalo dále, tělo by se nakonec samo poškodilo. Proto se současně množí i tzv. regulační T-lymfocyty, které naopak mají za úkol imunitní proces v určitém okamžiku začít tlumit a téměř zastavit. Mezi tím se také vytvoří v těle protilátky a ty zbytkový virus drží na uzdě a vy se uzdravíte.

Při vzniku diabetu 1. typu se však má za to, že imunitní proces je z neznámých důvodů patologický a neměl by pokračovat, aby nebyly zničeny beta buňky. Proces by mohly ukončit regulační T lymfocyty, ale těch je zpravidla málo a na utlumení nestačí. Vědci proto zkoušejí odebrat od pacienta krevní vzorek a izolovat z něj regulační T lymfocyty. Ty se potom pokoušejí v laboratoři namnožit a aktivovat. Po navrácení takto namnožených regulačních T-lymfocytů by mohlo dojít k utlumení probíhajících imunitních reakcí. U některých nemocí se dokonce ukazuje, že to do určité míry funguje. Je to zejména v případech, kdy tělo reaguje proti více vlastním antigenům. U diabetu to zatím není vyzkoušené, ale mohlo by to také alespoň částečně fungovat. Podle mého názoru je hlavním problémem to, že některé regulační T-lymfocyty jsou celkově tlumivé a uklidňují více probíhajících imunologických procesů najednou – tedy i ty žádoucí. My bychom ale potřebovali specifické regulační T-lymfocyty, tedy jen ty, které budou tlumit další ničení beta buněk, ale nebudou se účastnit dalších imunitních procesů v těle. A to se zatím ještě nepodařilo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jiří, přiznám se, že nerozumím úplně vaší otázce. Nejspíš se domníváte, že příčinou, proč se nedokážete zvednout tak, abyste samostatně nasedl do svého auta, je diabetes. Možné to určitě je, ale na druhé straně, příčin může být více.

Svalovou slabost působí diabetes tehdy, pokud je špatně vyrovnaný. Například pří dlouhodobě vysoké glykémii může být tělo zbaveno dostatku tekutin, mohou chybět důležité soli a prvky, jako třeba sodík, draslík, vápník, chloridy apod. Další možností je, že dlouho trvající diabetes vedl k diabetické polyneuropatii a ta je přímo příčinou svalové slabosti.

Vy ale podle všeho máte diabetes velmi dobře vyrovnaný. Hodnota glykovaného hemoglobinu ("dlouhého cukru") 57 mmol/mol není nikterak strašná a hodnota 34 mmol/mol je dokonce zcela v normě. Podle všeho nemáte diabetes dlouho, a tak si myslím, že diabetes není příčinou vaší slabosti, možná k ní jen trochu přispívá.

Neuvedl jste mnoho informací, abych si mohl dostatečně představit situaci. Nevím, z jakého důvodu jste na vozíku. Příčinou může být nějaký úraz v mládí, ale také nějaké svalové onemocnění, které je příčinou vaší poruchy. To je, myslím, důležité vědět. Také uvádíte, že jste hodně zhubnul. Opět nevím, zda se tak stalo v důsledku nemoci, nebo naopak zda jste se po zjištění diabetu rozhodl zhubnout a podařilo se vám to. Při takovém nedostatku informací vám mohu dát jen zcela obecné rady:

Diabetes není pravděpodobně příčinou vaší slabosti. Máte ho nyní velmi dobře vyrovnaný a hodnota glykovaného hemoglobinu je na dolní hranici normy, což skoro naznačuje, že po zhubnutí už ani vaše laboratorní výsledky nejsou v pásmu diabetu.

Dal jste si úkol dokázat samostatně nastoupit do vašeho vozu. Stanovte si spolu s rehabilitačním pracovníkem postup, jak nastupování postupně nacvičit. Nechte si vysvětlit, které svaly zvláště potřebujete posílit a trénujte. Máte podle všeho silnou vůli, tak to jistě dokážete. Jen si ten cíl rozložte na realisticky dlouhou dobu, abyste nebyl zklamán, když se úspěch nedostaví hned. Asi by vám poradili i jiní lidé, kteří podobný problém také zažili.

Píšete, že máte jenom jednu ledvinu a že míváte časté infekce močových cest. Může to souvislet i s vaší omezenou hybností. Protože máte ledvinu jenom jednu, o to více o ni musíte pečovat. Měl byste znát svůj krevní tlak a včas léčit hypertenzi, měl byste sledovat případné infekce a ve spolupráci s lékaři je včas léčit a předcházet jim.

Pokud se vám podařilo zhubnout, snažte se tuto váhu udržet. Cvičením vám sice přibyde svalstvo, ale hmotnost by stoupat neměla. Jezte dostatečné množství kvalitních bílkovin, ale nikoliv nadměrné. K tomu celkem volně zeleninu, méně již sladké ovoce a jen velmi málo sacharidové přílohy, jako je chléb, knedlíky, brambory, rýže a podobně. Vyhýbejte se zbytečným živočišným tukům, je jich i v libovém mase dost.

O pití kokakoly jsme už v naší poradně psali v odpovědi na dotaz Nedostatek hořčíku u diabetika s inzulinem a pití coca-coly. V normálním množství není škodlivá - ale pozor, musí to být kola light nebo kola zero. Sladkou kolu nepijte. Ovocný čaj bez řepného cukru nebo Poděbradka prolinie jsou jistě vynikající. Ale většinu tekutin má tvořit obyčejná voda nebo čaj. Pijte kolem dvou litrů tekutin denně - pomůže to proti močovým infekcím. A choďte močit raději častěji, zbytečně moč nezadržujte.

Přeju vám hodně úspěchů a posílám těch pár rad. Více nemohu, když jinak váš zdravotní stav neznám.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Vážená paní Aleno, důvodů, proč se člověk může cítit nepřiměřeně unavený, je mnoho. Jednou z příčin může být nevyrovnaný diabetes. Nedostatek inzulínu v těle vede k nedostatečné tvorbě energie, kterou tělo potřebuje, a samotná vysoká glykémie může způsobit pocit únavy a ztrátu tekutin a některých iontů, jako např. hořčíku.

Vy ale píšete, že váš "dlouhý cukr", předpokládám glykovaný hemoglobin, je 48 mmol/mol, a to je celkem přijatelná hodnota svědčící proti nevyrovnanému diabetu. Myslím si tedy, že příčina vaší únavy spočívá v něčem jiném. Může to být na prvním místě obezita, kterou sama uvádíte. Ale protože jste ještě nedávno byla mnohem aktivnější, tak ani toto k vysvětlení nestačí.

Doporučuji vám, abyste navštívila vašeho obvodního lékaře a požadala jej o kontrolní vyšetření. Kromně úpravy krevního tlaku a vysvětlení redukční diety by bylo dobré, kdyby vám lékař provedl laboratorní vyšetření, které by mělo zahrnovat alespoň: krevní obraz, základní vyšetření moče, CRP (orientační ukazatel zánětu), kreatinin (ukazatel funkce ledvin), základní jaterní enzymy a dále ionty, jako jsou sodík, hořčík, draslík, chloridy a vápník a dále cholesterol a triacylglyceroly. Měla byste podstoupit i EKG. Ve vašem věku je také vhodné podstoupit kontrolní vyšetření tlustého střeva (kolonoskopii), pokud jste na něm již nebyla. To může odhalit zkryté krvácení, které může působit chudokrevnost a únavu. Měla byste také absolvovat gynekologickou kontrolu.

Užívání hořčíku většinou neškodí, ale pomáhat může jen v případě, že je ho v těle nedostatek. Pokud ho je v těle dostatek, jeho užívání únavu nezlepší.

Protože potřebujete být kvůli manželovi a zahradě opět fit, neměla byste nic odkládat a objednat se na vyšetření.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Jehly pro inzulínová pera jsou oficiálně určena k jednomu použití a podle výrobce by se měly vždy po použití vyměnit. Tedy pouze toto doporučení může dát lékař na podobný dotaz. Nejjednodušší by bylo použít inzulínovou stříkačku i s jehlou na jedno použití, nabrat inzulín z ampulky a poté stříkačku vyhodit.

Variantou je, že pacient má svoje inzulínové pero. To může být použito jen pro tohoto pacienta. Pokud si ve zdravotnickém zařízení nemůže inzulín aplikovat sám, může ho aplikovat sestra s jeho perem a použít k tomu novou jehlu, kterou poté vyhodí. Tenkou krytku znovu vůbec nenasazuje, mohla by se poranit.

V praxi se ovšem jehly do per používají opakovaně. Řada pacientů si aplikuje inzulín 4x i vícekrát denně, ale pojišťovna hradí na jeden rok jen 200 jehel. Kromě toho, výměna jehla je poměrně zdržující a evidentně zbytečná. Pacienti je tedy „na vlastní nebezpečí“ používají opakovaně, a to do otupení či zahnutí, většinou 3 – 10x. Postupují při tom tak, že po použití na jehlu nasadí opět tenkou originální krytku. Ta jde nasadit poměrně obtížně (asi to tak výrobci dělají schválně, aby to šlo špatně). Potom nasadí krytku celého pera. Někdy jim to jde obtížně a může se stát, že se jehly dotknou rukou, výjimečně se píchnou do prstu. Je na jejich rozhodnutí, zda jehlu pak zahodí, nebo to ignorují. Pacient si má aplikovat inzulín v hygienickém prostředí a mýt si ruce. V praxi se komplikace s tímto postupem prakticky nevyskytují.

Když se jehla vyměňuje, má se postupovat tak, že se stará jehla z pera odšroubuje. Nejlépe k tomu slouží široká krytka, kterou si pacient schoval od minulé výměny jehly. Odšroubuje starou jehlu s pomocí staré krytky a zahodí obojí. Krytka je široká, postup je bezpečný. Potom opět s pomocí nové široké krytky našroubuje novou jehlu, která je navíc kryta ještě tenkou krytkou.

Pro použití v nemocnici připadají v úvahu tyto postupy:

1. Pacient si sám pod dohledem sestry aplikuje inzulín svým perem. Na vlastní nebezpečí si případně nevymění jehlu a ponechá ji nasazenou pro příště. Sám nasadí tenkou krytku a nasadí velký kryt pera.
2. Pacient není schopen si sám píchnout inzulín, ale má vlastní pero a vlastní jehly. On sám nebo sestra nastaví potřebnou dávku inzulínu, on sám odstraní tenkou krytku a sestra mu aplikuje inzulín. On sám pak znovu nasadí tenkou krytku a kryt pera, případně jehlu vymění.  Pokud to neumí, musí sestra použít novou jehlu a bezpečně ji nasadit (i s velkou krytkou).
3. Pacient není schopen se starat o aplikaci svého inzulínu. Sestra nabere potřebné množství inzulínu do stříkačky na jedno použití a standardně jej aplikuje.

Dialyzační prostředí je možno považovat za potenciálně infekční. V rámci ochrany pacienta i personálu a to i z hlediska právního doporučuji 3. postup za nejvhodnější. Je-li pacient samostatný, připadá v úvahu postup 1., ale pacient musí být sám zodpovědný za dodržování správného postupu.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Lubomíre, diabetická neuropatie je nejčastější dlouhodobou komplikací diabetu. Její příčinou je dlouhodobě zvýšená hladina krevního cukru, která vede k poruše metabolismu v nervové tkáni. Dochází k porušenému vedení nervových vzruchů a nakonec i k zániku nervových vláken. Nervové buňky mají omezenou regenerační schopnost. Když se glykémie upraví, vzniká možnost, aby se funkce zachovaných nervů zlepšila, ale zaniklé nervové buňky se obnovují jen minimálně a jen v některých oblastech.

Diabetická neruopatie nevzniká náhle a často se vyvíjí již dlouho předem, než je diabetes zjištěn. Existuje mnoho forem, ale nejčastější jsou poruchy citlivosti zejména na dolních končetinách, ploskách a a prstech. Je to tím, že nervová vlákna jsou zde nejdelší. Později se může přidat i porucha hybnosti, určitá nemotornost nohou a špatné udržování správné polohy při stoji a při chůzi. Zároveň udávají mnozí pacienti poctity mravenčení, brnění či přímo bolesti, které vycházejí z postižených nervů. Tyto bolesti obtěžují zvláště v noci, kdy je člověk v klidnu a jeho pozornost není upřena jiným směrem. Tyto obtíže se většinou v časnějších stádiích dají vydržet a existují léky, které je tlumí. Důležité je ale vědět, že citlivost na nohách je snížená, takže je možné si nevšimnout, když například vzniká otlak od boty či nějaké poranění. To pak může mít závažné důsledky, protože včas neléčené poranění se může infikovat a šířit.

Podle toho, co popisujete, jste si pravděpodobně u lékaře stěžoval na některou z výše uvedených obtíží. Protože máte diabetes, váš lékař správně usoudil, že se nejspíš jedná o projevy diatické polyneuropatie, vyšetřil vám kožní citlivost a možná citlivost vůči vibracím  pomocí vibrující ladičky nebo elektrického zařízení. Ještě podrobnější výsledek může poskytnout elektromyografie, která zkoumá rychlost vedení v nervech na končetinách, a to jak v nervech pro citlivost, tak i v nervech, kterými putují pohybové stimuly do svalů. Toto vyšetření je velmi citlivé a po 17letém trvání diabetu je možné detekovat odchylky téměř u všech pacientů. 

Pokud by se v důsledku výborného vyrovnání diabetu podařilo dosahovat normálních či téměř normálních glykémií, mohla by se funkce postižených nervů zlepšit. Zejména by však nepokračovalo zhoršování. U těžkých forem, kdy je citlivost již závažně porušena, není výrazná úprava již možná. Mohou se zlepšit subjektivní příznaky a může se zlepšit funkce nervů, které zůstaly zachované. 

Pomocí baritatrické chirurgie se u většiny pacientů s diabetem, kteří dodržují doporučený režim, zlepší vyrovnání diabetu či u lehčích forem diabetes dokonce zcela vymizí. Lehčí formy neuropatie by rovněž mohly pomalu ustupovat. Zázraky však od bariatrické léčby nemůžete čekat. Hlavní bude, když zhubnete, budete tím pádem méně zatěžovat srdce a cévy, a i pro dolní končetiny a klouby bude příznivé, že na ně bude vyvíjen menší tlak.

Odpověď

Milá Dagmar, „dlouhý cukr“ je pojem, který většinou užívají pacienti pro označení odborného termínu „glykovaný hemoglobin“ nebo zkratkou „HbAc“.

Pro pochopení je třeba vědět, že v krvi kolují červené krvinky, které obsahují krevní barvivo „hemoglobin“. Toto barvivo je důležité pro zásobování těla kyslíkem. Kyslík se na toto barvivo navazuje a spolu s krví se dostává do tkání, kde se uvolňuje a slouží k látkové přeměně. Červené krvinky se v těle tvoří neustále nové. Žijí asi 3-4 měsíce a potom se zcela rozkládají. To znamená, že během průměrně 3 měsíců se červené krvinky v těle zcela vymění.

Dále byste měla vědět, že krevní cukr se v těle navazuje na bílkoviny. Hemoglobin v červených krvinkách je také bílkovina a i na ni se cukr navazuje. Čím jsou hladiny cukru v krvi vyšší, tím větší množstvi cukru se na hemoglobin váže. Hemoglobin s navázaným cukrem se nazývá glykovaný hemoglobin, neboli HbA1c. Čím jsou glykémie vyšší-horší, tím více je v krvinkách glykovaného hemoglobinu. A nyní to důležité: červené krvinky žijí tedy průměrně jen 3 měsíce. To znamená, že se pořád tvoří krvinky nové, ale jejich hemoglobin ještě není glykovaný. Glykuje se až v průběhu života krvinky. Hodnoty HbA1c vyjadřujeme v procentech jako množství glykovaného hemoglobinu z celkového hemoglobinu v krvi. v České republice se procenta již nepoužívají, přepočítavají se na jednotky mmol/mol. Přepočet je jednoduchý, mmol/mol je desetinásobek původních procentuálních hodnot. Například je-li hodnota glykosilovaného hemoglobinu 86, v procentech by to bylo 8,6 %.

To se právě lékařům hodí ke sledování, jak byl diabetes „průměrně“ vyrovnaný v posledních 3 měsících. U osob, které mají glykémie v normálním rozmezí na lačno i po jídle po celou dobu, je hodnota glykovaného hemoglobinu v normálním rozmezí, a to činí maximálně 42 mmol/mol. Pokud někdo má takovýto výsledek, nebo nižší, znamená to, že jeho glykémie se v posledních 3 měsících pohybovaly v normě nebo téměř v normě.

Pacienti s diabetem mají ale často hodnoty glykémie zvýšené. Někdy málo, jindy hodně, podle toho, jak dobře jsou léčeni a jak jsou schopni dodržovat doporučený režim a dietu. Obecně platí, že čím je hodnota glykovaného hemoglobinu vyšší, tím horší byly glykémie v poslední době.

Hodnoty do 47 mmol/mol považujeme u diabetiků za vynikající.

Hodnoty do 53 mmol/mol považujeme u diabetiků za dobré.

Hodnoty mezi 53 a 79 mmol/mol ukazují na špatné vyrovnání diabetu a hodnoty nad 80 za velmi špatné. Jsou ale i takoví borci, kteří mají hodnoty 110, 120 nebo dokonce 130 mmol/mol. Pokud zjistíme hodnoty vysoké, nedokáže nás pacient přesvědčit, že měl diabetes dobře vyrovnaný, kdyby nám ukázal svoje denní záznamy s krásnými glykémiemi.

Vaše hodnota „dlouhého cukru“ 86 tedy znamená, že nemáte dobře vyrovnaný diabetes a že je potřeba udělat něco pro zlepšení.

Další informace na toto téma naleznete v rubrice TAJEMSTVÍ ORDINACE.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Magnetoterapie představuje využití magnetického pole různého typu v praxi pro léčebné a regenerační účinky. Mimo jiné tedy působí na regeneraci buněk a zlepšuje hojení ran. Diabetes 2. typu patří mezi onemocnění, pro které je typická porucha citlivosti na inzulin respektive se jedná o poruchu jeho vylučování. Léčba spočívá v úpravě životního stylu, redukci hmotnosti, přiměřené pohybové aktivitě. Pokud dietní opatření a změna životního stylu nezlepší glykémii, přistupujeme k léčbě medikamenty. Ve Vašem případě je to inzulin  a metformin (Siofor). Jejich kombinace zajistí, že Vaše glykémie na lačno bude v optimálních hodnotách a že během dne budou výkyvy glykémie menší. Pouze magnetoterapií cukrovku tedy vyléčit nelze. U pacientů s chronickými komplikacemi cukrovky například diabetickou nohou je však možné magnetoterapii úspěšně aplikovat ke zlepšení hojení chronických ran, nebo pro zlepšení prokrvení končetin.

Odpověď

Milý Patriku, v řadě minulých i některých současných studiích se lékaři snažili co nejvíce prodloužit remisi. Zejména se zkoušely různé léky, které tlumí autoimunitní reakce při diabetu 1. typu. Tyto imunosupresívní léky měly často určitý efekt a remisi prodlužovaly. Na druhé straně ale měly nežádoucí efekty vyplývající z používání těchto léků. Proto zatím žádný z nich nebyl doporučen a nelze jej použít mimo řádně kontrolované výzkumné klinické studie.

Z běžných opatření ale má efekt kvalitní léčba diabetu – to znamená, podávání inzulínu co nejlépe tak, aby glykémie byla blízko normy. V takovém případě se buňky, které vyrábějí v těle inzulín, méně namáhají, mohou si „odpočinout“ a jejich funkce déle vydrží. I částečná funkce má totiž velký význam a průběh diabetu zlepšuje.

Dojde-li k úplné remisi, to znamená, že je možné vysadit inzulín, je dobré jíst málo kalorickou stravu (nikoli však hladovět) a dostatečně se pohybovat. Jedná-li se ale opravdu o diabetes 1. typu, časem opět bude potřebný inzulín, s tím se musíš smířit.

(v zastoupení odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Hepatitida C a diabetes jsou chronické onemocnění, kterých výskyt celosvětově stoupá. Obecně lze  říct, že jsou vzájemně úzce propojeny. Na jedné straně, infekce virem hepatitidy může zapříčinit vznik diabetu, převážně 2. typu. Určitý typ léčby hepatitidy C (interferonova léčba) však může být spouštěčem i některých autoimunitních onemocnění, mezi které patří i diabetes 1. typu. Na druhé straně, pokud se nemocný s cukrovkou 2. typu nakazí virem hepatitidy C, má poněkud horší prognózu v porovnaní s pacientem bez diabetu. Samotná cukrovka zvyšuje riziko vzniku cirhózy a hepatocelularního karcinomu, jako nejobávanějšími komplikacemi hepatitidy C. Léčba hepatitidy C a diabetu musí probíhat současně. Lékem první volby diabetu 2. typu v takovém případě je metformin, tak jako je tomu v případě "pouhé" cukrovky 2. typu. Samotný metformin snižuje riziko vzniku hepatocelularního karcinomu.