Obecné

Odpověď

Dobrý den, některé typy inzulinu jsou dnes vyráběny pouze v předplněných jednorázových perech (např. nejnovější typy bazálních inzulinů). Ale spousta typů je stále dostupná v obou variantách (jako náplně do stálých inzulinových per i jako předplněná pera). Záleží na tom, jaký inzulin užíváte. 

Inzulin dostupný ve stálých i předplněných perech (pokud se jedná o jeden druh inzulinu) by se svým účinkem neměl v závislosti na typu per odlišovat. Někomu vyhovují jednorázová pera, protože nemusí měnit náplň. Někdo má zase rád stálá pera, protože šetří životní prostředí a samotné pero může mít některá drobná vylepšení (např. tvar, paměť…). Omezení pro lékaře stran předpisu v současné době nejsou a záleží jen na dohodě s Vaším lékařem.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Davide, vidím, že se o léčbu svého diabetu zajímáš, sleduješ počet výměnných jednotek sacharidů v jídle, měříš si glykémie. To je moc dobře.

Já z tvého popisu ale nedokážu zjistit, kde se stala chyba, ale někde se určitě stala. Mohl jsi třeba omylem jednu dávku inzulínu vynechat, nebo jsi neprozřetelně snědl něco navíc (to asi ne), nebo některé to pití nebylo bez cukru, třeba ta pomerančová šťáva. V normálním nepřislazovaném džusu je asi 10 g cukru na 100 ml, pomerančová šťáva bez cukru se shání obtížně. Také se mohlo stát, že se ti někde přehřál inzulín (na sluníčku, v zavřeném autě) a ztratil svoji účinnost.

Souhlasím ale s tvým tátou, že to prostě mohla způsobit také ta cesta, kdy člověk dlouho jen a jen sedí a občas něco jí, a tys toho snědl docela dost. Ale také se může snáze stát nějaká chyba, kterou už nezjistíme. Důležité je na to včas reagovat a hned něco udělat. Já bych asi za této situace navrhoval píchnout si inzulín navíc z jiného pera, než z toho, se kterým jsi cestoval. Je třeba postupovat ale opatrně, aby sis zase nezpůsobil hypoglykémie.

Ber to tak, že podobné věci se pacientovi s diabetem prostě někdy stanou. Je třeba to včas zjistit a nějak napravit.

Protože ti na dobrém vyrovnání diabetu záleží, určitě by pro tebe byla už nyní nebo v krátké době vhodná inzulínová pumpa se senzorem glykémií. To bys viděl na displeji trvale, jak se ti mění glykémie a mohl bys včas reagovat na změny nahoru nebo dolu. V Chorvatsku u moře bys s tím mohl mít sice trochu problémy (pumpu bych do moře nebral, nechat ji ležet na slunci na pláži nemůžeš, protože by se tam inzulín přehřál a navíc by si někdo mohl myslet, že je to telefon a mohl by ji ukrást). Ale to bys nějak vyladil. S pumpou a senzorem se chytrým klukům žije lépe.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lenko, samozřejmě příčin může být více, o tom se nebudu rozepisovat. Budu se věnovat jen otázce diabetu.

Velmi záleží na tom, jaký je celkový zdravotní stav vašeho přítele. Diabetes může být zjištěn až po dlouhém trvání nerozpoznané poruchy a může být různě závažný. V mnoha případech je provázen postupně narůstající obezitou, sníženou aktivitou, vyšším krevním tlakem, zvýšenou hladinou krevních tuků a mírně zvýšenou glykémií. Tento stav po určité době vede k celkové únavě, menší výkonnosti a mohou se postupně vytvářet chronické komplikace diabetu, jako jsou např. celková ateroskleróza, poškození ledvin a očí.

Jiná varianta může spočívat v klesající schopnosti produkovat inzulín u osob, které nejsou obézní nebo jen mírně. Chronicky mírně zvýšená glykémie a nedostatek inzulínu mohou (podobně jako u diabetu 1. typu, ale v menší míře) vést rovněž k malé výkonnosti a únavě.

Třetí variantou je, že zvýšená glykémie je skutečně zjištěna náhodně u pacienta, který se jinak cítí dobře. Celkové příznaky nejsou přítomny a nález je spíše určitým varováním, že pokud člověk nezmění zásadně životosprávu a nezařadí potřebnou léčbu, může se situace vyvíjet podobně, jako ve výše uvedených dvou příkladech.

U vašeho přítele je tedy nutné určit, jak závažná je porucha metabolismu a jak dlouho před tím pravděpodobně probíhala. Je nutné znát hladinu glykovaného hemoglobinu a profil glykémií. Vhodné je také screeningově zjistit, zda jsou přítomny nějaké orgánové komplikace diabetu. To předpokládá kontrolu krevního tlaku, funkce ledvin a močového nálezu, orientační kardiologické vyšetření, vyšetření očního pozadí a orientační neurologické vyšetření. Pokud není dosaženo dobrého vyrovnání diabetu, je nutné přistoupit ke zlepšení – zintenzivnění léčby, a to především režimově. Je také nutno vyloučit, že se nejedná o jinou formu diabetu, např. pomalu probíhající diabetes 1. typu či diabetes provázející nějaké onemocnění pankreatu.

Lék metformin (Stadamet) je vhodný u většiny případů diabetu 2. typu. K němu se podle potřeby může přidat řada dalších léků.

Metformin může u některých osob vyvolávat určité subjektivní potíže, jako jsou tlak v žaludku, snížení chuti k jídlu, někdy průjmy. Postupně ale dochází většinou k adaptaci a snížení chuti k jídlu je v mnoha případech žádoucí. Mezi častější nežádoucí účinky metforminu rozhodně nepatří únava, deprese či změna nálady či nezájem o sex. Mnohem pravděpodobnější je, že diabetes není léčen dostatečně, metformin je naopak potřebný, ale k němu ještě další opatření.

Rozhodně se vyplatí podrobnější interní vyšetření. Je také dobré o uvedených problémech otevřeně mluvit. Řada věcí se dá poměrně snadno řešit, včetně sexuálních problémů u celkem mladého člověka.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Marku, pokud naleznete trochu trpělivosti a času, podívejte se na naše příspěvky na webu věnované diabetu 2. typu. Dojde Vám, že to není nic podobného jako chřipka nebo naražená žebra. Je to určitý stav organismu, ke kterému jste se postupně během měsíců až let dopracoval a tělo už nezvládá pořádně zpracovat Váš příjem potravy. Jde to lépe, když jíte jen málo, protože na to ještě Vaše tělo stačí, ale jakmile se vrátíte k obvyklým porcím, situace bude zase stejná. Pomůže Vám také, když ty kalorie spálíte nějakým jiným způsobem, než že si je jen uložíte “na horší časy” kolem pasu, třeba jízdou na kole nebo plaváním, když Vás tedy teď bolí koleno. Ale to je také jen na chvíli. Zlepšit se to může, když promyšleně zlepšíte svůj životní styl. Budete opravdu jíst delší dobu méně kalorickou stravu, zhubnete alespoň na 90 kg, zcela vynecháte sladké pití, přestanete kouřit a pít alkoholické nápoje ve větší míře než čistě společenské. Chce to se k takové změně postupně rozhodnout, získat více informací a hlavně, vydržet to. Myslím ale, že Vás to posílí a pomůže Vám to řešit i Vaše ostatní problémy. A i to Vaše koleno mě pochválí, protože se mu uleví.

Bylo by také dobré si ověřit, zda při léčbě Vašeho kolene jste nedostával injekce do kolene, které obsahují kortikosteroidy, tedy léky, které kromě toho že uleví v koleně velmi často zvyšují glykémii.

Doporučuji Vám také pořídit si osobní glukometr a kontrolovat si občas glykémie na lačno a po jídle. Poznáte podle toho, zda se stav spíše zlepšuje nebo zhoršuje a podpoří Vás to v držení diety. Mohl byste také dostat nějaký lék na zlepšení, nejspíše metformin v dávce alespoň 2x 500 mg.

Nechci tím vším říci, že zvýšená glykémie je Vaše vina. Řada lidí k tomu má určité vlohy. Ale tím spíš se musí proti tomu bojovat. V opačném případě by se glykémie postupně zhoršovaly. Určitě by stálo také pořádně si kontrolovat krevní tlak a dát si vyšetřit hladinu krevních lipidů. Zvýšená hladina lipidů a hypertenze se s diabetem často pojí.

Snažte se nahradit kalorická jídla saláty a málo sladkým ovocem a podle možnosti se dostatečně pohybujte. Pokud se k problémům postavíte čelem, určitě se Vám podaří lépe řešit i ostatní problémy, jako jsou ty dluhy.

Odpověď

Dobrý den, pokud jste nový diabetik na terapii pouze dietou a Váš lékař Vám doporučil měření 2x týdně, většinou je tím myšlena 2x týdně glykémie ráno nalačno.

Není asi ani na škodu 1 den před kontrolou u Vašeho diabetologa či praktika naměřit tak zvaný velký glykemický  profil (kontrola před snídaní, obědem, večeří, 2 hodiny po těchto hlavních jídlech a ve 22h), ale záleží na dohodě s Vaším lékařem. 

Bohužel pojišťovna nehradí diabetikům na dietě proužky na měření glykémie, a tak si je musí v případě potřeby sami kupovat.

Jednoduchý návod na to, jak měřit glykémii můžete najít zde.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Martino, ať již máte diabetes 2. typu (což je pravděpodobnější, když užíváte inzulín) nebo typ 1, používáte inzulínovou pumpu a tak to bude potřeba zvládnout s její pomocí.

Souhlasím s vámi, že potřeba inzulínu se v horkém počasí může měnit, ať již to má jakoukoliv příčinu. Napadají mě tyto možnosti, počínaje těmi nejběžnějšími:

1. Inzulín se v zásobníku a kanyle příliš zahřívá, může klesat jeho aktivita. Doporučuji plnit zásobník jen na tolik, kolik vám vystačí na 2 dny. Potom změňte kanylu i zásobník. Chraňte hadičku před přímým sluncem.

2. V teplém počasí se více potíte, může to mít vliv na zánětlivou reakci v místě zavedení kanyly. Měňte kanylu důsledně každé 2 dny.

3. V teplém počasí se méně pohybujete. Je také možné, že více jíte. Promyslete to a uberte množství jídla, zvláště sacharidového. Za horkých dnů vám určitě stačí méně. Zato více pijte nesladké nápoje.

Tato opatření by měla stačit ke zlepšení. Pokud ale budou glykémie stále vysoké, zvyšte si dávky inzulínu, např. o 20%. Rozhodně pokud glykémie neklesne k normálním hodnotám, tak nejezte žádné sacharidové jídlo a potom neopomeňtě si dát bolus.

Odpověď

Milá Irino,

Vaše dcera je mladá, diabetes u ní trvá 14 let a je velmi dobře vyrovnaný. Proto se nedomnívám, že skutečně má závažnější formu diabetického postižení nervů (neuropatie).

Diabetická polyneuropatie má řadu forem. Nejběžnější je tzv. symetrická distální somatická neuropatie. Přeloženo do češtiny: postižení zejména dlouhých nervových vláken na končetinách, které zprostředkovávají jednak cítění (dotyk, tlak, vibrace, teplo apod.), jednak zajišťují hybnost a koordinaci svalstva. Tato forma se poměrně dobře diagnostikuje jednak podle obtíží pacienta, jednak podle vyšetření, která zjišťují citlivost končetin, nebo také složitějším způsobem se dá měřit rychlost vedení v nervech pomocí elektromyografie.

Nervová tkáň je vůči působení dlouhodobě zvýšené hladiny krevního cukru nejcitlivější. Proto se určité poruchy objevují velmi často. Současně však nebývají příliš závažné. Teprve při velmi špatném vyrovnání diabetu a po více letech vznikají těžší formy, které jsou provázeny bolestmi, brněním a také poruchou citlivosti, což má význam zvláště na dolních končetinách, kde díky tomu mohou vznikat otlaky až vředy.

Druhá celkem běžná forma neuropatie se označuje jako tzv. autonomní neuropatie. Ta postihuje tkáně a orgány, které přímo neovládáme vůlí, např. krevní cévy, srdeční sval, močový měchýř, žaludek či střevo.

Autonomní neuropatie se velmi obtížně diagnostikuje a běžně se provádí jen vyšetření kardiovaskulárních reflexů. Při tom se sleduje elektrokardiografie (pravidelnost srdečních stahů) např. při nafukování balonku, při zmáčknutí rukou gumového kroužku, pří náhlém postavení. Typická u zdravých lidí je určitá nepravidelnost v souvislosti s dýcháním. Při autonomní neuropatii tato nepravidelnost často mizí.

Určitý pozitivní nález je u pacientů s dlouho trvajícím diabetem celkem běžný a nemusí to mít ještě velký význam. Nevím přesně, co znamená zkratka KAN, ale asi je to kardiální autonomní neuropatie, tedy postižení autonomních nervů na srdci.

Po rychlém postavení se zdravému člověku normálně zrychlí pulz a zvedne krevní tlak. To proto, že na základě čistě fyzikálních principů se trochu odkrví mozek. Aby mozek neměl ani na krátko nedostatek krevního zásobení, autonomní nervy zprostředkují zvýšení krevního tlaku a zrychlení pulzu. Při kardiální autonomní neuropatii bych tedy zejména očekával, že se tlak nezvýší dostatečně a pulz nezrychlí. To může mít za následek až krátkodobou poruchu vědomí a někdy kolaps, někdy přechodnou nevolnost. Tento jev se ale vyskytuje poměrně často u osob, které užívají některé léky proti zvýšenému krevnímu tlaku, při nedostatečném příjmu tekutin, při chudokrevnosti a také jako určitá celkem normální varianta častější u mladých velmi štíhlých žen jako funkční porucha, která nemá velký význam. Většinou pomůže, že se lidé zvedají opatrně, dost pijí a případně si dají kafe.

Při náhlém zrychlení pulzu po postavení je důležité především vědět, z jaké hodnoty a na kolik a na jak dlouho se pulz zvýší. Pokud by se jednalo opravdu o výraznější odchylku, doporučoval bych především kardiologické vyšetření. Časté jsou různé vrozené poruchy vedení vzruchů, které se dají zjistit a většinou i léčit. To považuji za důležité. Na autonomní diabetickou neuropatii bych v tomto případě příliš nemyslel.

Můj závěr tedy je: pokud uvedený stav dělá vaší dceři obtíže, měla by požádat především o podrobnější kardiologické vyšetření (kvalitní EKG, echokardiografie aj.). Pokud bude nález negativní, domníval bych se, že nejspíše půjde o variantu, která se občas vyskytuje. Dá se zlepšit tréninkem a lepším sledování příjmu tekutin. Je také třeba vyloučit koincidenci s případnou nízkou hodnotou glykémie.

Po určité době trvání diabetu lze pečlivými testy prokázat určitý stupeň diabetické polyneuropatie. Zpravidla to ale u mladých a dobře léčených pacientů nemá žádný hlubší význam, než upozornění na pečlivou léčbu diabetu a prevenci otlaků na dolních končetinách a nošení kvalitní obuvi.  

Kardiální autonomní neuropatie může být příčinou vzniku náhlé srdeční arytmie, ale to jen u osob s pokročilou formou a zpravidla v souvislosti s jiným srdečním onemocněním nebo při těžší hypoglykémii. Nepředpokládám, že toto riziko se týká vaší dcery.

Odpověď

Milá Anno, pro léčbu diabetu 2. typu byla vytvořena doporučení, která se opírají o výsledky dlouhodobých studií a současné možnosti v praxi. Byla vytvořena tak, aby dávala předpoklad, že se pacientovi povede bezprostředně dobře a současně nebude mít vysoké riziko vzniku dlouhodobých komplikací diabetu. Přitom by se současně neměly výrazně projevovat nežádoucí účinky samotné léčby.

Základní doporučení jsou velmi přísná a je těžké dosahovat takových cílových hodnot. Pacienti by měli mít téměř normální hodnoty glykémií a glykovaný hemoglobin blízko normě.

Je ale vzít třeba v úvahu následující faktory:

Věk pacienta: pro starší osoby, např. nad 70 let nemusejí být nároky již tak vysoké. Pokud se dosud chronické komplikace diabetu neprojevovaly, je méně pravděpodobné, že nyní budou rychle postupovat.

Schopnosti a motivaci pacienta: K dosažení dobrých výsledků je nutné důsledně držet dietu, znát složení jídla, mít disciplínu a pravidelně si měřit glykémie. Toho řada lidí není schopna a/nebo není ochotna se své poruše takto intenzivně věnovat. Lékař potom volí méně náročné cíle.

Přidružená onemocnění: Pacienti, kteří si udržují glykémie blízko normálních hodnot, mohou mít při intenzivní léčbě větší riziko vzniku občasných hypoglykémií. Ty mohou být pro starší pacienty nebezpečné, případně mohou zhoršovat průběh např. srdečních onemocnění a za určitých okolností vyvolávat srdeční arytmie. Proto i u takovýchto osob volíme raději méně přísné nároky na úroveň léčby diabetu. Navíc se také ukazuje, že pro dobré „přežití“ bývá u starších lidí s dalšími zdravotními problémy, jako je např. stav po infarktu myokardu, důležitější, zda mají správně léčen krevní tlak, mají dostatek pohybu, nemají vysoké hladiny krevních lipidů a nejsou obézní.

Obecně tedy bych řekl, že glykémie po jídle do 10 mmo/l po jídle je přijatelná. Důležité je, zda potom postupně klesne, nebo zda zůstává dlouhodobě celý den takto zvýšená. Záleží také na tom, jakou léčbu váš otec má. Pokud by např. byl léčen pouze dietou, nehrozilo by žádné nebezpeční vedlejších účinků léčby, pokud by dietu zpřísnil a dále omezil kalorie a sacharidy. Pokud by ale byl na 4 dávkách inzulínu, považoval bych výsledky za dobré, inzulín bych asi nedopočučoval zvyšovat a jen bych případně doladil množství sacharidů v dietě k jednotlivým dávkám inzulínu.

Odpověď

Vážená paní Věro, tzv. sekundární diabetes (druhotný v průběhu jiného onemocnění, ve vašem případě po pankreatitidě) může mít velmi obtížný průběh. Kromě inzulínu vám totiž chybí také hormon glukagon, který se rovněž tvoří v pankreatu. Kromě toho máte postiženou také trávicí část slinivky, takže obtížně a nepravidelně trávíte základní potraviny a je obtížné předvídat, jak rychle se bude např. zvedat glykémie po požití chleba, brambor, rýže apod. Další obtíž je v bezlepkové dietě, která často obsahuje více volného cukru a sacharidů obecně.

Kromě toho záleží také na příčině, proč jste dostala pankreatitidu. Bývá to v důsledku onemocnění žlučových cest, bohužel dost často po alkoholu, a také u některých dědičných chorob. Varianta po alkoholu bývá obtížná, protože s pacienty se často obtížně spolupracuje. To asi není váš případ.

V principu máte základní léčebný režim navržený dobře a mohl by fungovat. Jen je velmi dobré jej vyladit, znát složení potravy, kterou přijímáte, abyste věděla zejména, kolik obsahují jednotlivá jídla sacharidů, a konečně si musíte velmi pečlivě měřit glykémie, pravděpodobně 5x i vícekrát denně.

Já bych vám ze všeho nejvíc doporučoval používat kontinuální senzor hladiny krevního cukru v podkoží. Je jich dnes několik typů a často se spojují s inzulínovou pumpou, která by pro vás rovněž byla vhodná. Pokud byste byla dobře zacvičena, podávání inzulínu by se mohlo při správném nastavení samo zastavit v případě, kdy by vám glykémie nebezpečně klesala. Dostávala byste také výstrahy v případě, že by naopak byla glykémie vysoká.

Určitě by vám ale také pomohl jednodušší senzor, který není spojen s pumpou a glykémii vám ukáže jen v případě, že jej o to aktivně „požádáte“. To můžete dělat třeba 20x nebo až 50x denně, takže jasně vidíte, jak se u vás glykémie pohybují a kam směřují. Nevýhodou tohoto typu je, že přímo nespolupracuje s pumpou, takže např. nedostáváte výstrahy, pokud se sama senzoru „nezeptáte“, ale musíte se ně něj sama aktivně dívat. Moc bych vám to doporučoval. Je to nyní dostupné, pacienti při správné indikaci hradí 25% nákladů. U tohoto senzoru činí měsíční doplatek asi 800 Kč. To určitě stojí zato.

Nevím, zda nyní potřebujete přípravek Metformin. Asi vám neškodí, ale u pacientů se sekundárním diabetem po pankreatitidě nemůže příliš pomoci. Určitě byste měla užívat náhradu pankreatických enzymů v podobě tablet, např. Pancreolan, Panzynorm či podobně. Tyto léky vám pomohou s trávením a glykémie bude snazší po jídle předvídat.

Léčba tzv. kmenovými buňkami v současné době není nikde na světě k dispozici. Jen se o tom občas hodně mluví, protože v budoucnu, jak věřím, přinese pokrok v léčbě diabetu. Pro vás by teoreticky připadala v úvahu léčba transplantací Langerhansových ostrůvků. Ta je ovšem vyhrazena pro pacienty, kteří trpí velmi vážnými problémy s vyrovnáním diabetu, zejména těžkými hypoglykémiemi, a to navzdory správné edukaci a použití dostupných technických prostředků. U tohoto způsobu léčbu je nutné trvale užívat imunosupresivní léčbu a je nutné posoudit, zda přínos léčby převáží nad možnými vedlejšími účinky. Pro většinu pacientů s diabetem 1. typu, i když mají velmi nestabilní vyrovnání, určena není.

Odpověď

Milá Jano, lék Amaryl působí tak, že se naváže na buňky v pankreatu, které tvoří inzulín, a stimuluje sekreci inzulínu. Stimulace bývá silnější, když současně s tím dochází ke zvýšení hladiny glykémie. Normálně by zvýšená glykémie měla stačit k tomu, aby se inzulín začal uvolňovat do krve. U pacientů s diabetem 2. typu je sekrece inzulínu porušena, takže po snězení sacharidového pokrmu se inzulín uvolňuje nedostatečně. Amaryl proti tomu má pomáhat.

Lék sám o sobě působí poměrně rychle, ale dlouhodobě. Naváže se na beta buňku pankreatu a stimuluje ji dlouhodobě (půl dne i déle). Z toho plynou 2 věci:

1. Pokud beta buňky chybějí nebo je jejich funkce výrazně porušena, nemůže Amaryl fungovat dostatečně nebo nefunguje vůbec
2. Amaryl působí dlouho, tedy i v době, kdy už je dávno po jídle. Přispívá ke zvýšeným hladinám inzulínu u diabetiků 2. typu i v době, kdy už to není třeba.

Vy používáte poměrně malé dávky Amarylu, takže by bylo možné ještě přidat. Jak už jsem ale řekl, působení je dlouhodobé, takže podání další dávky před dalším jídlem by nemělo moc smysl. K tomu jsou dnes k dispozici látky účinkující podobným mechanismem, které působí rychleji a méně dlouho, u nás přípravky Repaglinide, Enyglyd či Novonorm (všechny obsahují repaglinid). Osobně je považuji za výhodnější. Používají se před hlavními jídly v malé dávce a výhodou je, že jejich působení rychleji odezní. Beta buňky tak nejsou stimulovány trvale, mohou si „odpočinout“ a zachovávat si lepší reaktivitu.

Diabetes 2. typu nespočívá ale jen v porušené sekreci inzulínu. Ještě větší význam má snížená účinnost inzulínu. Proto se používají léky, které citlivost k inzulínu zlepšují. Takovým základním lékem v této oblasti je metformin a většina diabetiků 2. typu, kterým nepostačuje dieta, jej užívají. K tomuto léku se pak podle potřeby používají léky další, např. i ten Amaryl.

Neznám podrobnosti o vašem zdravotním stavu. Přesto bych vám jako základ léčby doporučoval dietu se sníženým obsahem kalorií. K tomu bych doplnil metformin, a to postupně až do dávky asi 2000 mg denně.  Pokud by toto nestačilo, přidal bych buď ten Amaryl (já spíše v nižší dávce, např. 2 mg 1x denně; beta buňky už takto dělají, co mohou, a tak bych je více nenamáhal), nebo některý s dalších dnes dostupných léků v závislosti např. na tom, zda máte nadváhu apod.

Máte-li glykémii vysokou zejména po jídle a nikoliv na lačno, znamená to, že buď stále jíte příliš mnoho, nebo že vaše beta buňky na to prostě nestačí. Za takových okolností bych se nebránil malým dávkám inzulínu, protože to je nejvíce přirozený postup, zejména pokud netrpíte obezitou. Metformin bych ponechal nadále, případně i další lék z dnes širokých možností. Spíš než sekreci inzulínu bych však stimuloval jeho účinnost, aby vám vaše beta buňky co nejlépe a nejdéle vydržely a nebyly příliš zatěžované.