Obecné

Odpověď

Milý Davide, já to nemohu na dálku dát návod, jak si udržovat glykémie vyrovnané. V tom ti nejlépe pomůže tvůj dlouhodobý lékař a edukační sestřičky.

Podle toho, co píšeš, to ale není zase tak špatné. Podle mého názoru je hlavní to, že se snažíš a staráš se už o svůj diabetes sám.

Neměl bys ale nic nechávat náhodě. Především bys měl rozumět dietě a vědět už, kolik která potravina obsahuje sacharidů. Předpokládám, že to už zhruba umíš, ale já alespoň u dospělých pacientů s diabetem stále zjišťuji zásadní nedostatky.

Určit vždycky správnou dávku inzulínu je samozřejmě obtížné a hodně záleží na tom, jak moc se pohybuješ a zda máš zrovna hlad a chuť. Velmi se ale vyplatí natrénovat si spolu s edukačními sestrami určité postupy, jak dávku volit a jak volit dávku jídla. Ani potom to nefunguje vždy dobře, protože inzulín se může někdy lépe vstřebávat než jindy, někdy to zkomplikuje menší či větší hypoglykémie, po které se všechno na nějakou dobu rozhasí.

Já bych pro takového chytrého a uvědomělého kluka doporučoval vyzkoušet inzulínovou pumpu a používat ji současně s trvalým senzorem glukózy v podkoží. Ty už to určitě znáš, ale nevím, zda jsi to už měl možnost vyzkoušet. S pumpou jsou většina dospělých i dětí spokojeni. Nejenže je to o něco pohodlnější, ale také nemusíš vést tak pravidelný život a inzulín se při správném používání podkožních kanyl víc pravidelně vstřebává, než při používání injekcí.

Senzor ti umožňuje sledovat, zda ti glykémie stoupá či klesá a může tě i varovat, když to není v pořádku. Ty potom můžeš něco na opravu udělat včas, a hlavně můžeš lépe předcházet hypoglykémiím.

Když ti lékař pomůže pumpu dobře nastavit, můžeš také využívat v pumpě uloženou kalkulačku, která ti radí, kolik si před jakým jídlem máš dát inzulínu a pamatuje si, kolik už inzulínu máš v těle.

Já bych ti kvalitní pumpu se senzorem moc přál. Dnes je to pro všechny děti u nás dostupné a rodiče nebudou muset na to finančně přispívat, nebo jen málo. Hodí se to dobře i do školy i pro sportování a dodává to pocit lepší jistoty.

Možná by ti pumpu se senzorem nasadili v nemocnici, kde bys to asi týden používal a učil se s tím zacházet.

Moc ti držím palce, abys to dobře zvládal a přitom stihl všechny klukovské zábavy stejně jako tvoji kamarádi. Budeš to mít pořád o něco těžší než ostatní, ale možná že zrovna to ti pomůže, abys toho dokázal více a aby sis toho lépe vážil a byl spokojený.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Michaelo, odpověď je jednoduchá. Váš výsledek je normální. Jen se ptám, proč se vůbec test dělal. Pokud přece bylo nějaké podezření, třeba dříve zjištěné vysoké hodnoty, nebo máte větší nadváhu, buďte stejně opatrná a držte dietu.

Jiné hodnocení by bylo, kdybyste byla těhotná, protože tam je hodnocení přísnější. Ale i v tom případě byste mohla být klidná.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, teoreticky do nádoby s kódem 18 01 01 patří (podle metodických pokynů Státního zdravotnického ústavu) ostré předměty

Přesný popis z metodiky: 

Tato kategorie odpadů zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potenciální riziko poranění a/nebo infekce, jehly, kanyly, injekční stříkačky s jehlou, jehly s křidélky, bodce, skleněné střepy, ampule, pipety, čepele skalpelů, lancety, prázdné lékovky, zkumavky apod. „ostré předměty“. 

do nádoby 18 01 03 patří potenciálně infekční materiál

Přesný popis z metodiky: 

Do této skupiny patří biologicky kontaminovaný odpad, např. obvazový materiál, biologicky kontaminované pomůcky, infusní nástroje bez jehly, obaly transfúzní krve, pomůcky pro inkontinentní pacienty, kontaminované materiály z plastů a osobní ochranné pomůcky personálu. Patří sem i další odpady, které jsou kontaminovány lidskou krví, sekrety nebo výkaly.

Když to převedeme na materiál u diabetiků:

• jehly (kanyly s jehlami, jehly z inzulinových per, lancety z glukometru, zavaděče s jehlami...), skleněné ampule a střepy (skleněné zásobníky…) patří do kontejneru 18 01 01
• buničinové čtverečky od dezinfekce či krve, testovací proužky z glukometru, proužky na testování moči, infuzní sety, spojky bez jehel… by měly jít do nádoby označené 18 01 03

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Marku, na vaši úpornou, ale z mého pohledu nedůležitou otázku, zda máte prediabetes či diabetes a zda si zasloužíte označení „diabetik“, vám odpovím k vašemu potěšení. Podle všeho diabetes zatím nemáte a nejste tedy diabetik. Aby se stanovila diagnóza prediabetu, by bylo asi třeba podrobnější vyšetření. Ale podle vašich údajů nejspíš nejste ani prediabetik, tedy alespoň pokud to posuzujeme podle dohodnuté lékařské klasifikace.

Obezita je ale velkým rizikovým faktorem pro vznik diabetu. Nahromadění velkého množství tuku ale výrazně snižuje citlivost tkání vůči působení inzulínu. Tuk se hromadí nejprve v podkoží, ale potom prakticky všude, např. v játrech, mezi svalovými vlákny, bohužel i ve stěnách krevních cév a také ve tkáni pankreatu. Inzulín se snaží, aby se v krvi cirkulující tukové součásti někam uložily a tam zůstávaly, a to mu dává stále více práce, jak tuku přibývá. Buňky, které vytvářejí inzulín, se snaží, seč mohou. Někdo má od přírody těchto buněk hodně a dobře mu fungují, takže ani velká obezita u nich ke vzniku diabetu nevede. Ale všeho do času. I slinivka břišní je postupně zalita tukem, který poškozuje Langerhansovy ostrůvky, kde se inzulín tvoří. Neustálý boj je vyčerpává a mnohé v boji podlehnou. Obézní pacienti mají zpravidla o hodně vyšší krevní hladiny inzulínu oproti ostatním osobám, dokud na to slinivka stačí. Postupem čas se většinou stane, že se diabetes vyvine, i když existují výjimky. Nechci říct „čestné“, protože v tomto případě na tom příslušná osoba nemá žádnou zásluhu.

Když vás tedy lékaři a sestry vidí, okamžitě je napadne slovo „diabetik“, zvláště když máte polyneuropatii a neuropatické defekty na končetinách. Samozřejmě to od nich není hezké, měli by mít radost, že alespoň toto je v pořádku. Mně, ač mám také určitý stupeň nadváhy, by spíše uráželo označení „tlusťoch“ (možná i nevyslovené), zejména při vědomí, že o tom člověk dobře ví, snaží se s tím něco dělat, a ono je to obtížné a někdy se to zdá skoro nemožné.

Obezita úzce souvisí s velkým příjmem potravy a malou fyzickou aktivitou, ale to zdaleka není všechno! Vědci stále pátrají, proč velká obezita vzniká jenom u někoho a co vede k tomu, že sytý člověk dále jí, i když by mu celé tělo mělo signalizovat, že už má dost. Je to prostě porucha a někdy velmi závažná porucha. Může to souviset s vrozeným nastavením už někde v mozku, v porušeném metabolismu tukové tkáně, která nedostatečně signalizuje, že už jí je dost, dnes se dokonce mluví i o střevních bakteriích, které u někoho mají odlišené složení a také vysílají do těla jiné signály, než u šťastnějších lidí bez obezity. Všichni lidé a zdravotníci zejména by na vás měli hledět s pochopením, i když většinou jejich jedinou možností je stále opakovat: jezte méně, pohybujte se více. Tady prostě známé přísloví platí opačně: Hladový sytému nevěří. A přeneseno do vaší zkušenosti: štíhlá sestřička „tlusťochovi“ nevěří, tedy pokud není dostatečně vzdělaná a empatická.

Teď pár slov k vaší polyneuropatii. Zdaleka nejčastější forma polyneuropatie je diabetická. Její vznik je podmíněn zejména vysokými hodnotami glykémie, ale je to mnohem složitější. U obézních osob, velice často s diabetem a vysokými hladinami inzulínu, vzniká v nahromaděné tukové tkáni určitá, zdánlivě velmi lehká, forma zánětu. Zánětlivé buňky ale opět vysílají do těla různé signály a molekuly, a ty poškozují nervové buňky. Polyneuropatie proto může vznikat i u obézních osob, které přímo diabetes nemají, ale mají už výrazně sníženou citlivost vůči inzulínu. A to bude nejspíš váš případ, když vyloučím možnost poškození alkoholem, nějakými toxickými látkami, autoimunitou či nějakou formou vrozené neurologické poruchy. A co s tím? Však víte.

A nyní ještě rada na konec: Vy uvádíte, že jste již „dostatečně“ starý. Z mého pohledu jste ale spíše ještě „dostatečně“ mladý. Mladý na to, aby stálo za to s vaší těžkou obezitou něco zásadního udělat. Zlepšit a prodloužit vám život. Kdybyste pořádně zhubnul, netvořil by se vám defekt na noze, zlepšila by se neuropatie, snížilo by si riziko vzniku diabetu, ulevilo by se vašim kloubům, srdci a možná i duši. Měl byste navštívit specializované centrum, kde se obezitou zabývají a provádějí tzv. bariatrickou léčbu. Ta spočívá v chirurgickém zákroku na vašem zažívacím ústrojí, který vám pomůže zásadním způsobem zhubnout, např. o 30 kg za rok. Jste na to ještě dostatečně mladý a doufejme i dostatečně silný, silný svým odhodláním.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Evo, vzhledem k tomu, že moji odpověď dáte přečíst svému příteli, musím si trochu dát pozor na ústa, abych na ně nedostal.

Jinak bych vám asi radil, abyste si dala trochu pozor a nezadělala si na další budoucí problémy. Váš přítel je asi docela slušný konzument alkoholu, a to nemusí být zrovna dobrý předpoklad pro budoucí otcovství. Kromě toho zřejmě vůbec nedbá na svůj zdravotní stav, má nadváhu a svůj diabetes asi úplně pustil z hlavy. Pokud s tím něco neudělá, může se jeho stav postupně zhoršovat, a to nemusí být dobré pro něho ani pro vás. Vyřiďte mu to, prosím, vlídně, nicméně pokud vás má rád, musí se začít o sebe pořádně starat.

Co se přesně přihodilo po té nedávné oslavě, to vám vysvětlit nemohu, možností je více. Nejvíc se ale nabízí normální efekt alkoholu. Reakce nemusí být pokaždé stejná. Mohl ale také sníst něco nezdravého, vzít nějaký lék apod. Dále se nabízí mnoho různých zdravotních obtíží, např. vysoký krevní tlak. Mohlo by se také jednat o projev neléčeného diabetu, ale to by se asi vědělo.

Jeho případ s diabetem je vůbec značně neobvyklý. Pokud se diabetes zjistí v takto mladém věku a je potřebný inzulín, tak se ve většině případů jedná o diabetes 1. typu, u něhož je pak celoživotně nutná léčba inzulínem. Pouze brzy po zjištění se někdy stane, že se inzulín produkující buňky zotaví a je pak možné přechodně inzulín vysadit (řádově na měsíce). Existují vzácnější geneticky podmíněné případy, ale rovněž spontánní ústup je nepravděpodobný.

Dnes se zhoršujícím se životním stylem a nárůstem obezity občas vyskytne diabetes 2. osob u velmi mladé osoby. V tomto případě může skutečně diabetes po zhubnutí, nasazení diety a zařazení větší fyzické aktivity ustoupit. Stále pak ale hrozí, že při novém ztloustnutí či přirozeným způsobem se diabetes vrátí. Může pak probíhat také nerozpoznaný, když pacient přestane chodit k lékaři. To skutečně může být případ vašeho přítele. Když pak takto neléčený diabetes trvá déle, může to mít závažné zdravotní důsledky.

Vašemu příteli tedy rozhodně doporučuji, aby se objednal k obvodnímu lékaři ke komplexní prohlídce. Měla by být vyšetřena glykémie, případně proveden orální glukózový toleranční test, zkontrolovány hladiny krevních tuků, zkontrolována funkce ledvin, změřen krevní tlak. Také by byl vhodný pohovor o životním stylu. Zapírat pití alkoholu samozřejmě nemá cenu, tím by jen škodil sám sobě. Lékař se bude snažit dobře poradit a nebude jeho cílem se vašeho přítele dotknout nebo mu ukládat nesplnitelné cíle.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Veroniko, vaše glykémie jsou zcela v normě a není důvod se proto kvůli tomu stresovat. Pouze pro těhotné diabetičky by tato hodnota byla mírně varovná a byl by pak vhodný glukózový toleranční test. To proto, že těhotenství je velkou zátěží pro osoby s hraniční glukózovou tolerancí a také proto, že normální glykémie matky je pro plod velmi důležitá. 

Horní hranice glykémie po celonočním lačnění je 5,6 mmol/l. U pokud by hodnota byla v ojedinělém případě vyšší, ještě by to nic neznamenalo. 5,2 je v normě. Tak buďte v klidu a pečujte o svoji štíhlou linii a dobrou fyzickou normu.

Odpověď

Milá Apple, akutní zánět slinivky břišní je velmi závažné onemocnění. Mezi nejčastější příčiny patří žlučové kameny a alkoholismus, ale může jít také o vrozenou vlohu, poruchu vývoje pankreatu, důsledek poranění nebo o některá vzácnější onemocnění, jako třeba vrozeně vysoké hladiny krevních tuků nebo poruchy metabolismu vápníku. V této chvíli ale na příčině tolik nezáleží, důležité je, aby váš přítel akutní onemocnění překonal, a teprve pak bude možné řešit další.

Mezi nejčastější komplikace akutního zánětu slinivky patří infekce. Ta může být závažná a může vyžadovat chirurgické ošetření. Celkově těžký stav může být provázen šokem a selháním ledvin. Pacienti proto zpravidla leží na jednotce intenzivní péče chirurgického oddělení, bojuje se s infekcí, řeší se šokový stav a případné selhání ledvin. Pokud se zvládne šok, postupně se upravuje také funkce dalších orgánů a stav se zlepšuje. Slinivka ale může být poškozena natolik, že je nutné později podávat trávicí enzymy, které se ve slinivce tvoří, a někdy vznikne diabetes, který vyžaduje inzulínovou léčbu. Pokud je slinivka během operace odstraněna, tak diabetes vzniká vždycky.

Za současného akutního stavu je tedy ze všeho nejdůležitější předejít infekci nebo ji zvládnout, což může trvat i dlouho (poškozená tkáň slinivky se velmi snadno infikuje vlastními bakteriemi). Pokud se tkáň slinivky velmi závažně poškodí, je nutné odstranit chirurgicky odumřelou tkáň a tato operace nebývá snadná. Pacient potřebuje kvalitní výživu, a tu je většinou nutné podávat cestou infúze. Je nutné pečlivě udržovat krevní tlak, aby ledviny měly naději obnovit funkci. Pokud dojde k jejich selhání, existuje velmi dobrá naděje, že se jejich funkce v průběhu 1 - 3 týdnů obnoví. Někdy je dokonce nutná přechodná léčba umělou ledvinou.

Po odeznění akutního stavu začíná pacient normálně jíst. Pokud je ale slinivka těžce poškozena, je nutné užívat trávicí enzymy (což není velký problém), ale je také nutné začít s kvalitní inzulínovou léčbou. Pacient se musí naučit sám zvládat diabetes, měřit si glykémie, dodržovat dietu, správně aplikovat inzulín a podobně. Pak je také nutné pátrat po tom, co bylo vyvolávající příčinou, aby se předešlo další atace onemocnění.

Co bude váš přítel nejvíce potřebovat, aby onemocnění dobře zvládl? V této chvíli je to kvalitní péče lékařů na jednotce intenzivní péče s ohledem na všechny problémy, které mohou nastat. Dále bude možná potřebovat kvalitní chirurgické ošetření. Z vaší strany bude potřebovat vědomí, že vám na něm záleží a že se těšíte, až se uzdraví. Jinak mu nyní asi pomoci nemůžete, jen snad si můžete nechat vše pečlivě od lékařů vysvětlit a ujistit se, že nic není ponecháno náhodě.

Na mne se asi obracíte proto, že si myslíte, že by situaci vyřešila transplantace slinivky břišní. Vězte tedy, že tento zákrok se dělá výhradně jako prostředek pro léčbu diabetu. Je to ale metoda náročná a používá se jen u pacientů, u kterých prokazatelně kvalifikovaná léčba inzulínem spolu s maximální snahou pacienta selhává. Takových případů je ale velmi málo a vždy se napřed vyzkoušejí jiné běžnější a bezpečnější metody.

My dále provádíme kombinované transplantace ledviny a pankreatu u pacientů s dlouho trvajícím diabetem 1. typu, u kterých dojde k selhání ledvin na základě poškození diabetem. 

Já pevně věřím, že stav vašeho přítele se zlepší a ledviny mu začnou zase fungovat. Možná nebude ani mít diabetes, nebo jen lehkou formu. Nemá smysl uvažovat dále do budoucnosti. Jen vám mohu říci, že v našem souboru máme také pacienty, u kterých vznikl diabetes na základě odstranění pankreatu pro těžkou formu zánětu slinivky. V průběhu let u nich vzniklo poškození ledviny a oni potom byli skutečně léčeni kombinovanou transplantací ledviny a pankreatu. Jde ale o případy výjimečné.

U pacientů, kteří mají selhání ledvin a jsou léčeni umělou ledvinou, připadá v úvahu léčba transplantací ledviny, která může pocházet od žijícího dárce. Tato transplantace se ale provádí ve zcela stabilizovaném stavu a nikoliv v souvislosti s právě proběhlým těžkým onemocněním. Transplantace pankreatu (pro léčbu diabetu) od žijícího dárce se v Evropě neprovádí.

Přeji vám hodně osobního štěstí, které nyní velmi potřebujete a moc vám oběma držím palce, více nemohu. Váš přítel to štěstí má, že má tak odhodlanou přítelkyni.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Jiří,

od nového roku se řada pravidel pro hrazení pomůcek pro léčbu diabetu bude měnit a my o těchto změnách budeme na našich stránkách informovat.

Od nového roku bude možné hradit pacientům s diabetem, kteří jsou léčeni 1 nebo 2 injekcemi inzulínu, 400 proužků pro měření glykémií pomocí osobního glukometru.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

poznámka redakce:

Stávající informace na toto téma jsou zde.

Odpověď

Milý Ladislave, ještě by se hodil údaj o vaší tělesné hmotnosti. Tipnul bych si, že máte nadváhu. V takovém případě bych považoval za nejdůležitější něco s tím udělat a jíst méně sacharidů.

Diagnóza diabetu není dnes tak jednoduchá, aby ji stačilo rozdělit na typ 1 nebo 2. Ve vašem případě odhaduji, že za normálních okolností, při pohybu a při dodržování předepsané diety vám vaše inzulínová sekrece postačuje, ale jakmile se vyskytne větší zatížení, zejména jídlem, ale třeba také nemocí či stresem, je již hodnota glykémie vyšší. Máte malou rezervu navýšit sekreci inzulínu při zátěži. Pravděpodobně máte také sníženou citlivost vůči působení inzulínu.

Při takto dobrých hodnotách bych nic mimořádného v léčbě nepodnikal, jen byste měl zůstat při té dietě a denně se fyzicky namáhal, ať už rychlou chůzí, jízdou na kole, plaváním či nějakým cvičením, ale alespoň 45 minut denně.

Jednorázové či krátkodobé podávání glukózy do žíly vám příliš neuškodí, ale asi vám při tom stoupne glykémie. Je-li tedy nutné glukózu v infúzi podávat, je lepší do infúze přidat také malou dávku inzulínu. Ten inzulín vám určitě neuškodí, jen se slinivka nebude muset tolik namáhat a glykémie budou bližší normě. Proto bych se toho vůbec nebál, jen je vhodné při delší vícehodinové infúzi kontrolovat glykémii, zda toho inzulínu je pro vás dost, nebo naopak příliš.

Infúze glukózy se při operacích zpravidla podává proto, aby pacient měl zajištěnou základní výživu. Při kratších výkonech či za předpokladu, že po operaci budete moci zase velmi brzy jíst, není glukóza ani nutná. Důležitější jsou tekutiny a v ní obsažené ionty. Situace je ale jiná u pacientů s diabetem, kteří užívají inzulín. Během operace nebudou nic jíst a nemohou tedy dostávat svoji obvyklou dávku inzulínu. Ten jim pak může chybět, a proto jej dostávají v infúzi. No, a aby neměli hypoglykémii, tak současně dostávají tu glukózu.

Situace je samozřejmě jiná u náročnějších operací, například na zahřívacím traktu, kdy očekáváme, že pacient nebude minimálně 2 dny nic jíst, možná i déle. Pak je náhradní výživa do žíly nutná. Pokud se používá glukóza, je vhodné i u zdravých osob přidávat malé dávky inzulínu a u diabetiků zpravidla větší. Inzulín sám o sobě určitě nemá žádné jiné nežádoucí účinky, tedy kromě případné hypoglykémie, pokud by se ho podávalo příliš. Spíše je nutné počítat s tím, že každá operace představuje pro organismus výrazné zatížení, při kterém zpravidla klesá, někdy i výrazně, účinnost inzulínu. Proto často mírně či více stoupají glykémie a pacienti to mohou interpretovat jako důsledek podávání inzulínu, což ale není pravda.

Moje poučení pro vás tedy je: pokud jdete na kratší chirurgický zákrok a nebudete pravděpodobně trávit v nemocnici delší čas, nechte léčbu klidně na lékaři. Dost pravděpodobně podávání glukózy ani inzulínu nebude nutné, bude stačit tzv. fyziologický roztok nebo něco podobného bez cukru.

Pokud je plánován náročnější výkon, poraďte se se svým diabetologem a požádejte o doporučení jak postupovat ohledně glykémií a případného podávání inzulínu. To vám pomůže lépe překlenout období okolo operace. Samotné přechodné léčby inzulínem se ale nebojte, nijak neuškodí, pokud bude prováděna správně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Kristýno, budu předpokládat, že vaše glykémie byly měřeny ve standardní laboratoři a po celonočním lačnění. Večer před vyšetřením jste nejedla nic mimořádného, nezavařovala ani nepekla cukroví za stálého ochutnávání.

Hodnoty 6,8 a později 7,2 na lačno jsou mírně zvýšené, dalo by se říci, že se jedná o poruchu glukózové tolerance až počínající diabetes. Bezprostředně se však neděje nic závažného. Jediné doporučení zní: udržujte si štíhlou linii a pravidelně se pohybujte. Občas si sama měřte glykémii na lačno či po jídle, pořiďte si osobní glukometr. To proto, aby vám vydržela motivace a abyste si byla jista, že se stav nezhoršuje. Na dálku nemohu ani vyloučit, že se jedná o pomalu se rozvíjející diabetes mellitus 1. typu nebo nějaký vzácnější typ diabetu.

Pokud nebudete mít glykémie na lačno opakovaně nad 5,6 mmol/l nebo po jídle nad 7,8 mmol/l, tak buďte úplně v klidu.

OGTT prakticky vylučuje, že byste měla jednoznačně diabetes. Možná také jste před vyšetřením řádně lačněla, jak to správně má být. To je další důvod být v klidu.

Jinak se ale glykémie mohou při hodnotách blízkých normě u někoho chovat kolísavě v závislosti na tom, jak mnoho jí a zda se dostatečně pohybuje. Běžné osobní glukometry také nejsou dostatečně přesné k tomu, by se podle nich dala stanovovat diagnóza diabetu. Znovu tedy opakuji: Nyní se nic závažného neděje. Pokračujte dále v dietě, hmotnost již asi máte dobrou. Jednou týdně si změřte glykémii na lačno a 1 hod. po snídani, abyste měla klid. Hezké vánoce, určitě bez cukroví.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)