Obecné

Odpověď

Milý Tomáši, velmi záleží na tom, zda o určitém člověku dopředu víme, že se léčí pro diabetes. Pokud je léčen inzulínem, může hypoglykémie reálně nastat a musíme s tím počítat. Jsou také další léky, které mohou u diabetika hypoglykémii vyvolat. Patří mezi ně zejména deriváty sulfonylmočoviny. Řada dalších typů antidiabetik hypoglykémie vyvolávají jen velmi málo kdy. Pacient s diabetem by měl při sobě nosit upozornění na to, že trpí cukrovkou a měl by také mít uvedeno, čím se léčí. Pokud užívá inzulín, mělo by na kartičce být uvedeno, že by mohl mít hypoglykémii a mělo by tam být stručně uvedeno, jak postupovat, pokud bychom jej zastihli v bezvědomí či ve stavu, kdy je zcela zmatený a není schopen si sám pomoci.

Mnohem těžší je rozpoznat hypoglykémii u neznámého člověka. Můžeme u něho najít např. glukometr nebo inzulínová pera, a z toho si domyslíme, že je to diabetik. Jinak mají poruchy vědomí řadu příčin a potřebovali bychom k ověření změřit na místě glykémii glukometrem. Pracovníci rychlé záchranné služby to dělají vždy.

Situace je jiná u osoby, o které víme, že je léčená inzulínem, případně také víme, že mívá neočekávané hypoglykémie a špatně na ně reaguje. Lidé v okolí by měli být o možnosti hypoglykémie být poučeni a měli by člověku včas doporučit si zkontrolovat glykémii a včas požít nějaký cukr. Ten by taková osoba měla nosit vždy při sobě. V situaci, kdy rada již nepomůže, se snažíme dát mu napít sladkého nápoje, např. alespoň 100 ml džusu nebo sladké koly. Můžeme mu do úst vložit rychle rozpustnou tabletu glukózy (alespoň 5 g) a donutit ho ji rozkousat a polknout.

Je-li pacient již v úplném bezvědomí, je situace mnohem naléhavější a těžší. Pokud bychom mu do úst lili sladký nápoj nebo vmáčkli tabletu glukózy, mohl by roztok nebo tabletu vdechnout, a to je nebezpečné. První, co tedy děláme je, že voláme rychlou záchrannou službu.

Pacient může mít při sobě injekční glukagon. Ten se dodává ve speciální krabičce s návodem. Injekce se rychle připraví a píchne do svalu, např. do hýždě či do stehna. Glukagon působí méně a pomaleji než cukr do úst nebo do žíly, ale přece jen zvyšuje glykémii a může jej podat poučený laik nebo osoba, která si napřed přečte přiložený stručný návod.

Nejlépe a nejrychleji funguje při těžké hypoglykémii podání glukózy do žíly. Používá se většinou 40% roztok z ampulí a k probuzení postačuje většinou 5 g glukózy (12 ml roztoku), i když se většinou dává více.

Pokud je možnost hypoglykémie pravděpodobná, většinou se moc nezkazí, když pacientovi cukr ústy (laik) nebo v podobě injekce (zdravotník) dáme. Pokud bychom se mýlili a šlo by o diabetika, který má naopak velmi vysokou glykémii, příliš mu neuškodíme. Vzápětí sami změříme glykémii nebo přivoláme zdravotní pomoc a ta si již s vysokou hodnotou glykémie poradí. Zde zdaleka tolik nehrozí nebezpečí z prodlení.

Názornou odpověď na váš dotaz naleznete na našich stránkách v rubrice AKUTNÍ KOMPLIKACE

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Čeňku, orální glukózový test se kromě výzkumných účelů provádí k tomu, abychom s větší přesností stanovili diagnózu diabetu. Může se stát, že u někoho zachytíme náhodně vyšší glykémii, třeba 6,5 mmol/l, a nevíme, co si o tom máme přesně myslet. Může jít o náhodu, člověk může být zrovna po jídle, dostal nějaké léky či podobně. Pro praxi většinou stačí, že hodnotu pak zkontrolujeme za standardních podmínek, např. ráno po celonočním lačnění, a je-li hodnota normální, usoudíme, že se určitě nejedná o zjevný diabetes a že není důvod zasahovat. Orální glukózový test ale dá odpověď více standardní. Na interpretaci se domluvili lékaři z více zemích. Vycházeli při tom zejména z toho, zda už je potřeba situaci nějak řešit, aby se u pacienta nerozvíjely dlouhodobé komplikace.

Podle České diabetologické společnosti, která se ale v tomto shoduje např. s americkou diabetologickou společností, se výsledky OGTT hodnotí následovně: za rozhodující se považuje hodnota glykémie v žilní krvi za 120 minut.
Ostatní hodnoty nejsou diagnostické.

< 7,8 mmol/l: nejde o diabetes

7,8 – 11,1 mmol/l: jedná se o porušenou glukózovou toleranci

>11,1 mmol/l: jedná se o diabetes mellitus

Vás ale zajímá podrobnější vyšetření. To se zpravidla nedělá a to proto, že by z toho mohly plynout zavádějící informace. Nejsou pro to stanoveny normy. Jediná další standardní hodnota je glykémie na lačno, to znamená minimálně po 8 hodinách lačnění, ráno.

Mohlo by vás zajímat, na čem závisí hodnoty glykémie po vypití 300 ml čaje se 75 g glukózy. Nejsou to jenom faktory spjaté s funkcí beta buněk pankreatu. Jsou to:

Rychlost vstřebávání glukózy ze zažívacího ústrojí: Je třeba známo, že osoby po operaci žaludku vstřebávají glukózu rychleji, protože se čaj dostane rychleji do střeva a tam se dřív glukóza vstřebává. Mají často vyšší hodnoty glykémie brzy po vypití čaje. Vysoká hodnota glykémie více stimuluje sekreci inzulínu a to může nakonec mít za následek, že z toho až dostanou hypoglykémii, protože beta buňky reagují přehnaně. Osoby, které mají pomalou pohyblivost žaludku, mohou naopak mít zpočátku hodnoty spíše nižší a glukóza se pak déle vstřebává. Pohyblivost žaludku a rychlejší vstřebávání glukózy bývá také někdy u pacientů se zvýšenou funkcí štítné žlázy.

Schopnost beta-buněk reagovat na zvýšenou hodnotu glykémie: tato schopnost zcela chybí u diabetu 1. typu. Dělat u nich OGTT vůbec nemá smysl. Funkce beta buněk je snížená u diabetu 2. typu a u různých poruch, které k tomuto typu diabetu inklinují.

Schopnost tkání (zejména tukové tkáně, svalů a jater) reagovat na působení inzulínu a zabudovávat glukózu do zásobních molekul: jedná se zejména o tuk v tukové tkáni a o glykogen v játrech ve svalech. Tato schopnost je snížená při diabetu 2. typu.

Orální glukózový toleranční test není jediný používaný test glukózové tolerance. Glukózu je možné podat také nitrožilně. Tím se obejde zažívací ústrojí, a tudíž výsledek nebude závislý na rychlosti vstřebávání. Glukózová tolerance se dá také dobře sledovat pomocí kontinuálního senzoru hladiny glukózy v podkoží. Zde je vidět kolísání během dne, velmi pěkně po jídle. Je také možné stanovit glykovaný hemoglobin.

Během testu je také možné stanovovat hladinu inzulínu. Ta zpravidla po požití glukózy u zdravých osob velmi rychle stoupá, a to do několika minut. Tomu se říká první fáze inzulínové sekrece. Potom jeho hladina klesne a v průběhu vstřebávání glukózy pak znovu (ne již tolik) stoupá. Nakonec zase klesne. Tomu se říká druhá fáze inzulínové sekrece. Pro časnější fázi diabetu je typické, že právě ta první fáze chybí. To proto, že i na lačno se inzulín uvolňuje a snaží se vyrovnat glykémii na lačno, takže po stimulaci už nedokáže rychle prudce stoupnout.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Katko, diabetes mellitus 2. typu je pomalu se rozvíjející onemocnění. Základním znakem je zvýšená hodnota glykémie, ale jedná se o komplexní metabolické onemocnění, které je vyvoláno sníženou citlivostí tkání na inzulín, který tělo nestačí produkovat v dostatečné míře, aby vzestupu hladiny glukózy zabránilo. Dlouhodobě trvající diabetes může být provázen vznikem řady komplikací. U tohoto typu se jedná zejména o větší sklon k onemocnění cév. Včastná a řádná léčba je proto důležitá, může prodloužit život a ochránit pacienta před vznikem třeba infarktu, mozkové mrtvice, postižení nervů, ale také očí a ledvin. Je prokázáno, že i jen mírně zvýšená glykémie je z dlouhodobého hlediska rizikem pro rozvoj těchto problémů. Udržení správných hodnot glykémie má proto význam. U lehčích forem stačí někdy jen varování pacienta, aby méně jedl a více se pohyboval, jindy je ale nutné zahájit léčbu. Diabetes většinou nemá sklon sám od sebe se zlepšovat a spíše se postupem času zhoršuje, takže léčebná snaha musí být větší.

Hodnota glykémie na lačno 6,8 je již zvýšená a vyžaduje další upřesnění. Hodnota 7,1 mmol/l na lačno po alespoň 8hodinovém půstu je již diagnostická pro diabetes. Pro pevné stanovení diagnózy nestačí většinou jedno měření, je lepší je opakovat. Glykemická křivka po podání 75 g glukózy, na kterou byla vaše maminka pozvána, dokáže diagnózu stanovit s větší přesností. Pokud ale již byla zjištěna hodnota 7,1 , vyšetření není nutné. Po podání glukózy by glykémie zbytečně stoupla a vaší mamince by nemuselo být chvíli dobře. Nicméně pro ujištění a také pacientovi pro výstrahu provedena být mohla.

Z mého pohledu by se však na situaci nic nezměnilo. Již nyní víme, že vaše maminka má nepříliš těžkou poruchu, kterou již můžeme označit jako diabetes. Je to ale jenom slovo. Kdyby se den před tím možná více navečeřela, mohla mít ráno 7,5. Kdyby naopak do ordinace přišla pěšky 3 km přes pole, mohla jí glykémie klesnout na 6,5 a my bychom řekli, že asi ještě nemá diabetes ale jen porušenou glukózovou toleranci. Ale bylo by to v podstatě stejné.

Při prvním záchytu mírně zvýšené glykémie se ještě nemusí nasazovat léčba tabletami. Můžeme pacientovi vysvětlit, že má držet přiměřenou dietu, kterou mu vysvětlíme. Také mu doporučíme, aby se v rámci svých možností více a pravidelně pohyboval. Pokud by nás poslechl, ověřili bychom glykémii třeba za měsíc. Pokud by byla nižší, pochválili bychom jej a doporučili mu, aby ve své snaze pokračoval. Moc by pomohlo samostatné měření glukometrem, aby si člověk sám ověřil, jak mu glykémie kolísá a zda nešplhá k vyšším hodnotám.

Špatný postup ale také není, když lékař doporučí režimová opatení a hned určitý základní lék v nižší dávce předepíše. Kdyby se hodnoty zcela znormalizovaly, mohl by se pak lék vysadit. 

Závěrem tedy opakuji: glykemická křivka nebyla v tomto případě nutná. Já bych ji udělal jen u pacienta, který by mi nevěřil, že se skutečně jedná už o poruchu a chtěl by to mít černé na bílém, aby pak skutečně dodržoval léčebná opatření.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Bylo by také možné nechat si zjistit hodnotu Glykovaného hemoglobinu HbA1c.
Pro diagnózu diabetu jsou rozhodující meze hodnot uvedené v rubrice Diagnostika.

Odpověď

Milý Jozefe, inzulín se v léčbě diabetu nasazuje v podstatě ve dvou situacích:

1. U pacienta s diabetem jednoznačně vidíme, že jeho vlastní sekrece inzulínu je nedostatečná. To je prakticky ve všech případech diabetu 1. typu, ve většině případů tzv. diabetu typu LADA (což je vlastně forma diabetu 1. typu, viz naše stránky zde. Inzulín může také zjevně chybět u některých forem diabetu 2. typu, kdy postupně klesá schopnost beta buněk inzulín tvořit, až nakonec je podávání inzulínu zcela nezbytné.
2. Inzulín také často nasazujeme u pacientů s diabetem 2. typu, kteří mají vlastní sekreci inzulínu zachovanou, možná dokonce i zvýšenou, ale tato sekrece nestačí pokrýt vysokou potřebu při tzv. inzulínové rezistenci, tedy nízké citlivosti tkání vůči inzulínu. V léčbě tohoto typu diabetu se uplatňuje řada dalších postupů. Na prvním místě je to dieta s výrazným snížením kalorického příjmu. Na druhém místě je k dispozici nyní řada léků, které buďto zlepšují citlivost vůči inzulínu, nebo také stimulují vlastní sekreci inzulínu. Pokud ale ani kombinace diety a několika těchto léků zároveň nepostačují, je na místě zahájit podávání inzulínu.

Diabetes je spojen s nesprávně probíhajícím metabolismem v organismu. To mimo jiné vede k neúspornému hospodaření s energií. Cukr se může vylučovat močí a metabolismus není správně „seřízen“, takže energie není správně využita. Když se s pomocí inzulínu vyrovnání diabetu upraví, zlepší se energetický metabolismus, může se zlepšit chuť k jídlu a nadbytečná energie z potravy se ukládá více ve formě tuku. To je bohužel určitý vedlejší efekt inzulínové léčby.

Proč k tomu ale v tomto dochází? Jednoznačně proto, že pacient přijímá nadbytečné množství kalorií. Aby se to neprojevovalo zvýšenou glykémií a sníženým účinkem inzulínu, je nutné dodržovat dietní a pohybová opatření! Pokud pacient opravdu nasadí nízkokalorickou dietu, může se stát, že inzulín zase nebude potřebovat, nebo mu bude stačit jen taková dávka, která nepovede k nabírání hmotnosti. Inzulín v tomto případě nemá sloužit jen jako jakási záplata na pacientovu s prominutím „žravost“. Má upravit glykémie na dlouhodobě bezpečné hodnoty, aniž by byl zbytečně předávkován. Když ale pacient dietu nedodržuje, lékař mu alespoň radí, aby zvýšil dávky inzulínu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, v dnešní době jsou na trhu dva typy monitorace využívajícího senzory.

1. CGM (kontinuální monitorace koncentrace glukózy = continuous glucose monitoring)
2. FGM (Freestyle Libre)

CGM

se skládá ze tří částí - senzoru, vysílače a přijímače. Senzor pomocí malé elektrody zavedené do podkoží měří koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině (NE v krvi). Výsledek je pomocí vysílače odesílán na přijímací zařízení. Na přijímači pak je možné po celý den sledovat výsledky glykémie. Přijímačem může být speciální zařízení, glukometr nebo například mobilní telefon - záleží na tom jaký senzor a systém má pacient předepsán.

FGM

je tvořen dvěma částmi, senzorem a čtečkou. Senzor opět pomocí elektrody zavedené v podkoží snímá koncentraci glukózy v mezibuněčné tekutině. K zobrazení výsledků je nutno přiložení čtečky k senzoru. Teprve poté je možné naměřené hodnoty sledovat. Výsledky nejsou zasílány na přijímač. Načtení dat je možné ze senzoru i přes tenkou vrstvu oblečení. Senzor uchovává naměřené hodnoty až  8 hodin (ukládány jsou v 15 minutových intervalech), pokud nejsou do té doby načteny začnou se vymazávat.

Informace o přesném složení elektrod zavedených do podkoží není běžně dostupná, ale podle známých informací by neměla u alergie na běžné kovy vzniknout reakce.

Bohužel oba systémy jsou indikovány pouze u pacientů s diabetes mellitus 1. typu na intenzifikovaném inzulinovém režimu. Pokud tito pacienti splňují i další indikační kritéria  - může teprve diabetolog předepsat CGM nebo FGM. Pojišťovna poté hradí část nákladů, dle věku pacienta a indikace. FGM není pro pacienty s DM 2. typu t.č. dostupný vůbec. CGM by asi šlo u DM 2. typu předepsat, ale pacient by si tento systém musel plně hradit.

U pacienta na perorálním antidiabeticích by mohlo mít význam jednorázové využití senzoru  (vydrží na 6-7dní), pokud bychom měli podezření na nerozpoznané hypoglykémie. Dlouhodobá monitorace pomocí CGM nebo FGM, ale u těchto pacientů nepřináší velké výhody, kterými je u inzulinoterapie hlavně možnost úpravy dávkování inzulinu, případně okamžitá reakce na hypoglykémie.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Michaelo, na celkovém stavu se lehce zvýšená glykémie zpravidla neprojeví. Mnoho lidí může chodit s nerozpoznanou nebe zanedbanou lehkou formou diabetu řadu let, aniž by se cítili nemocní.

Na druhé straně, někdy je mírně zvýšená glykémie ukazatelem nějakého jiného onemocnění nebo současně podávané léčby a únava může pak souviset spíše s tímto jiným onemocněním.

To ovšem neznamená, že jen mírně zvýšená glykémie si nezaslouží pozornost. Z dlouhodobého hlediska porucha zvyšuje riziko zejména aterosklerózy a někdy i vzniku pozdních komplikací diabetu. To vše se však vyvíjí až po řadě let.

Mírně zvýšenou glykémií a únavou se může projevovat jen časné stádium diabetu 1. typu, kdy už člověku začíná chybět inzulín a spíše než vyšší glykémie se projevuje již nedobře fungující metabolismus. O to se ale zřejmě nejedná. Jedním z prvních projevů by také bylo hubnutí.

Hledejte tedy spíše jinou příčinu únavy.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Mirku, není zcela běžné, aby si mladí a zdraví studenti monitorovali doma glykémie. Napadá mě tedy, že možná má někdo v rodině diabetes a vy se pro jistotu občas měříte, abyste se uklidnil. Nebo jste už někdy snad měl nějakou poruchu glukózové tolerance, uvažuji.

V prvé řadě musím upozornit, že osobní glukometry jsou určené pro monitorování glykémií pacientů s diabetem. Oni již vědí, že mají diabetes, a pomocí měření si kontrolují léčbu. Diabetici léčení pouze dietou méně často, pacienti s diabetem 2. typu pokud možno co nejčastěji, 4x i vícekrát denně. Upravují si podle toho množství sacharidů ve stravě a také dávky inzulínu.

Osobní glukometr není speciálně určen pro zdravé osoby. Přípustná odchylka měření se pohybuje v oblasti normálních hodnot plus minus asi 1,2 mmol/l. Je-li tedy ještě normální hodnota na lačno 5,6 mmol/l, neznamená zjištění hodnoty 6,8 mmol/l, že se jedná o diabetes. Pokud by taková hodnota byla zjištěna opakovaně, měl by se člověk dostavit k lékaři a dát se přeměřit za standardních podmínek na profesionálním přístroji. Hodnota 6,0 mmol/na lačno by již svědčila pro poruchu glukózové tolerance.

Pokud by člověk chtěl mít klid, objednal by se na glukózový toleranční test po požití 75 g glukózy v čaji. Rozhodující by byla hodnota za 120 minut po vypití toho čaje. Normální i patologické hodnoty glykémie najdete na našem webu v rubrice PREVENCE/DIAGNOSTIKA/LÉČBA.

Nijak vám vaše excesy s alkoholem nedoporučuji. Nicméně z hlediska vysoké glykémie by asi víc vadilo, kdybyste víkend propil se sladkou kolou nebo Becherovkou.

Podle vašeho líčení zatím pro diabetes nic nesvědčí. Určitě ale máte nadváhu a jste velmi mladý. Neměl byste dále nabírat na váze, a když už někdy jdete na flám, tak byste pak neměl pokračovat, ale spíš si jít zasportovat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den,

diskuze, zda měřit glykémii po jídle 1 nebo 2 hodiny, je mezi jednotlivými diabetology a diabetiky letitá. Závislost je v tomto případě i na typu užívaného inzulinu.

Glykémie 1 hodinu po jídle bývá samozřejmě o něco vyšší než po 2 hodinách, ale pro základní orientaci se ve většině doporučení používá pouze jedna hodnota (pokud nejde o gestační diabetes, viz níže).

Diabetologická společnost uvádí:

pro děti cílovou glykémii                      - za 2 hod po jídle         4-10 mmol/

pro dospělé s diabetem 1. typu            - za 2 hod po jídle         5-7,5 mmol/l,

je nutné si ale uvědomit, že neexistuje jedna cílová hodnota. U každého diabetika je nutno stanovit individuální cílové glykémie.

Současně je glykémie po jídle závislá na glykémii před jídlem.

Glykémie po jídle by neměla (při správně podané dávce inzulinu na přijaté množství sacharidů) narůst o více než 1,5 mmol/l (max. 2 mmol/l). Před dalším hlavním jídlem by se měla glykémie dostat na přibližně původní hodnoty.

Příklad Před obědem je glykémie 6,3 mmol/l, za 2 hodiny po jídle 7,1, před večeří 5,8 mmol/l

= Dobře pokryté množství sacharidů v jídle (nutno brát v potaz určitou chybu glukometru):

• Pokud je nárůst po jídle výraznější než 2 mmol/l a hyperglykémie přetrvává i před večeří, podané množství inzulinu bylo pravděpodobně  na snědené množství sacharidů nedostatečné. Je potřeba příště na stejnou stravu (množství sacharidů) podat více inzulinu.

• Pokud je nárůst po jídle výraznější než 2mmol/l, ale před večeří se dostává glykémie na původní hodnoty nebo dokonce klesá, je nutné se zamyslet zda je inzulin podáván včas, případně se pokusit zvolit potraviny s nižším glykemickým indexem.
• Pokud po jídle glykémie klesá, případně neroste ale před následujícím jídlem je již jasný pokles, je vhodné napříště dávku prandiálního inzulinu snížit. Na požité množství sacharidů bylo pravděpodobně podaného inzulinu příliš. (Současně je nutno vyloučit vliv například aktivity, která následovala hned po jídle, nebo vliv bazálního inzulinu..., ale to bychom už zabíhali úplně jinam)

Pokud je před jídlem hyperglykémie, může být cílem kromě pokrytí sacharidů současně i snížení glykémie. Následkem započítání korekce k podanému prandiálnímu inzulinu může glykémie po jídle stagnovat případně klesat.

Příklad Před snídaní je glykémie 13mmol/l -  bylo aplikováno 8j inzulinu (6j na pokrytí plánovaného příjmu sacharidů + 2j jako korekce hyperglykémie). Za 2h po jídle byla glykémie 12,1mmol/l, před obědem už 9,2mmol/l.

• Ideálně by chtěl mít tento diabetik před jídlem např. pod 7mmol/l, proto v této situaci napříště korekci může zvýšit.

U většiny typů diabetu jsou cílové hodnoty glykémie individuální dle jednotlivých pacientů. Zde se liší gestační diabetes, kde jsou cílové hodnoty pevně dané:

• 1h po jídle do 7,8 mmol/l  - 1h po konci jídla
• 2h po jídle do 6,7 mmol/l

Jak vidíte. Na zdánlivě jednoduchou otázku neexistuje jednoduchá odpověď a proto doufám, že jsem Vám alespoň trochu pomohla.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Valentýno, doufám, že odpovídáme dost rychle, přece jen také máme určitý denní program a už nejsme tak zběhlí v násobilce.

Představte si větší tabletu glukózy, která váží 5 g asi jedna velká kostka cukru. Asi si to umíte představit. Kdybyste ji naráz snědla, asi byste měla přeslazenou pusu, ale zvládla byste to.

Ta glukóza v tabletě se pochopitelně skládá z jednotlivých molekul glukózy. Ty jsou naprosto nepatrné a ani v žádném mikroskopu je není možno vidět. Je jich strašně moc. Je mnohem snazší si představit těch 5 gramů, všichni pak víme, o čem mluvíme.

Pro chemické reakce je ale důležité, jaký je to celkový počet molekul, protože každá molekula chemicky reaguje nebo se štěpí nebo proniká ze zažívacího ústrojí jednotlivě a není tak důležité, kolik to váží, ale kolik je to jednotlivých částic.

Koncentrace glukózy v krvi se dříve u nás udávala v jednotkách mg/100 ml. Normální hodnota byla asi 100 mg/100 ml, což jinými slovy znamená, že ve 100 ml krve je obsaženo 100 mg glukózy.

Dnes se používají jednotky mmol/l (milimoly glukózy v 1 l) a vyjadřuje to počet jednotlivých molekul v 1 litru krve. Jeden milimol je tisícina molu a je to obrovské číslo. 1 milimol odpovídá 602 214 200 000 000 000 000 jednotlivých molekul.

Protože i jednotlivé molekuly mají svoji hmotnost (i když zcela nepatrnou), dá se množství milimolů přepočítat na gramy.

Platí, že koncentrace glukózy v mmol/l se dá přepočítat na mg/100 ml a to podle následující (zaokrouhlené) rovnice:

Koncentrace glukózy v mg/100 ml = koncentrace glukózy v mmol/l x 18

a obráceně

Koncentrace glukózy v mmol/l = koncentrace glukózy v mg/100 ml : 18

Hodnotě 5,5 mmol/l tedy odpovídá 5,5 x 18 mg/100 ml, což je zaokrouhleně 100 mg/100 ml. Ve 100 ml krve tedy bude 100 mg glukózy. V 1 litru bude 10x více, což je 1 gram. V 5 litrech krve tedy bude 5 gramů glukózy. A to je to, na co jste se ptala.

Asi se vám to zdá málo. Glukóza v krvi se ale rychle pohybuje, metabolizuje se a odchází do tkání a současně se tvoří nová a další se vstřebává ze zažívacího ústrojí.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, není lehké odpovědět na vaši otázku, protože nevím, jaký druh operace máte na mysli. Obecně se diabetes 2. typu neléčí chirurgicky. Základem léčby vhodná dieta spolu s dostatečným pohybovým režimem. K dispozici je také celá řada léků, takže v každého pacienta je zpravidla možné nalézt ten nejvhodnější nebo kombinaci léků.

Pokud je diabetes provázen těžkou obezitou a pokusy o zhubnutí selhávají, je možné uvažovat o tzv. bariatrické léčbě. Jejím principem je zmenšení velikosti žaludku či vytvoření zkratu v zažívacím ústrojí. Potrava pak míjí některé úseky a to vede ke zhubnutím. Společně s tím se často zlepší take diabetes. Existuje řada možných chirurgických postupů a pro pacienta se volí ten, který mu může přinést nejlepší výsledky. To záleží na stupni obezity, zdravotním stavu a také na očekávané schopnosti pacienta spolupracovat s lékaři po operaci.

Nedávno se rozšířily zprávy o méně invazivních postupech, které se provádějí pouze endoskopicky. Jsou méně invazivní a mají menší rizika. Jejich přínos pro pacienty však nebyl zatím ověřen, a tak není možné je obecně doporučovat. Provádějí se zatím jen v rámci studií.

Bariatrická chirurgie se v Praze provádí například zde:

OB klinika a.s., Pod Krejcárkem 975 130 00 Praha 3 – Žižkov-Praha 3, 255 725 110. Určitě by vám tam poradili.

Dear David, it is not easy to answer your question as I don't know what kind of surgery you have in mind. Typically, type 2 diabetes is not treated by surgery. The cornerstone of therapy is diet together with the right exercise regimen. There is also a wide variety of drugs so that it is now possible to choose the right combination for almost every patient.

If type 2 diabetes is accompanied by significant obesity and diet treatment fails, so called bariatric surgery may be considered. The principle is reduction of the size of the stomach or a by-pass of some parts of the digestive tract. This usually leads to a weight loss and improvement of diabetes. There are several possible kinds of surgical approaches and the most suitable one should be chosen according to the severity of obesity and according to expected cooperation with the patient.

Currently, several new less invasive approaches are being tested in clinical studies. They usually include an easier endoscopic intervention only. However, their benefit for the patients has not been confirmed yet.

Bariatric surgery in Prague may be considered eg. at:

OB klinika a.s., Pod Krejcárkem 975 130 00 Praha 3 – Žižkov-Praha 3, 255 725 110. I am sure they would gladly answer your questions.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)