Obecné

Odpověď

Milý Oto, znám podobné případy pacientů s diabetem, jako jste vy, a musím říct, že s nimi nemám dobré zkušenosti. Diabetes dlouhá léta nebolí, leccos se dá dělat na poslední chvíli a „nejlépe“ se žije s glykémií mezi 10 a 15 mmol/l, kdy nehrozí žádná hypoglykémie a nehoní vás to příliš na WC pro glykémii vysokou. Ale všeho do času, a to je bohužel pravda. U někoho dříve, u jiného později, se objeví problémy s diabetickou polyneuropatií, na očním pozadí se zjistí pokročilá retinopatie nebo pacient dokonce přijde k očnímu lékaři až s nitroočním krvácením, v moči se zjistí bílkovina anebo je hned nutná péče nefrologa. Je to smutné, ale stále se s takovými případy setkáváme. I když je to v dnešní době zbytečné. Mnoha problémům se dá předejít nebo je alespoň co nejvíce oddálit. Pacient s diabetem 1. typu, který o sebe pečuje, může prožít plnohodnotný život a zůstat dlouho aktivní a zdravý.

I omluva za takové zanedbání bývá většinou podobná. Například to „nestíhám“. Nestíhám, protože nemám rodiče, o které bych musel pečovat... Nestíhám, protože ještě nemám děti, které přinášejí hodně starostí… Ale lékařům se omlouvat nemusíte. Omluvte se především sám sobě. Klidně si rovnou odpusťte, ale něco s tím udělejte! Možná se teď konečně ve vás něco hnulo, pokud vás to zase nepustí. Doufejme, že je ještě čas, diabetes máte teprve 10 let.

Pořádnou edukaci určitě potřebujete, možná i při pobytu v nemocnici, aby bylo dost času vám všechno vysvětlit, abyste se setkal s pacienty, kteří už komplikace mají a abyste už konečně správně vykročil.

Nejprve je ale nutné, abyste se řádně evidoval u diabetologa a chodil k němu pravidelně a snažil se poslouchat jeho doporučení. Ten potom rozhodne, jak by měla probíhat vaše edukace, případně vás doporučí na edukační pobyt. Bude už mít ale k dispozici nějaká vaše vyšetření. Nejedná se jen o laboratoř, ale měl byste také ukázat podrobné profily glykémií, které si asi zatím moc neměříte. Měl byste podstoupit kontrolu krevního tlaku, močového nálezu, měl byste absolvovat oční vyšetření. Když váš nový diabetolog uvidí, že jste ochoten spolupracovat, jistě vám pobyt v edukačním kurzu zprostředkuje. A na další kontrolu pak přijďte určitě včas a přesně, vezměte si s sebou výsledky samostatného monitorování glykémií a absolvujte předepsaná vyšetření.

V diabetologii dnes existuje řada možností, jak pacientovi usnadnit a zlepšit život. Léčba je ale drahá a musí být zdůvodněná. Lékaři nemohou předepisovat k hrazení nákladné prostředky, které pacient neumí a nechce využívat, a tudíž mu nepřinášejí žádné zlepšení.

Nemohu vás odkázat přímo na určité lékaře. Není jejich povinností vás přijmout do ambulance. Nicméně vám doporučuji, abyste se podíval na internet a zjistil, kde jsou ve vašem okolí diabetologické ambulance.

Mohl byste také kontaktovat Diabetologické centrum v Karlových varech, kde by vám jistě poradili a doporučili vás dále. Kontakt naleznete na stránkách České diabetologické společnosti na  http://www.diab.cz/diabetologicka-centra

Adresu a další údaje pro Karlovarský kraj jsem uvádím zde:

Diabetologické centrum Karlovarské krajské nemocnice Interní oddělení

Bezručova 19

360 01 Karlovy Vary

telefon : 353 115 483

Fax: 353 115 528

Koordinátor: MUDr. Gita Markofová

Diabetolog: MUDr. Gita Markofová

Edukátor: Gabriela Křížová

Bezručova 19, Karlovy Vary, 360 00

Telefon: 353 115 483

E-mail: markofova@centrum.cz

Odpověď

Milá „AppleCute“! pokusím se vám stručně odpovědět a jen zopakuji, že váš přítel prodělal těžkou ataku akutního zánětu slinivky břišní. To je velmi závažné onemocnění, které často vyžaduje chirurgickou léčbu, léčbu infekce, umělou výživu. Někdy také má za následek vznik tzv. druhotného diabetu, tedy toho typu diabetu, který je vyvolán jiným onemocněním. V tomto případě může dojít k velkému poškození celé slinivky, ve které zanikne ne jen ta část, která tvoří zažívací šťávy, ale také část, kde se tvoří inzulín.

Slinivka břišní je orgán, kde se tvoří trávicí šťávy, které jsou nutné ke zpracování potravy poté, co opustí žaludek. Této šťávy je za den asi 2000 ml a obsahuje aktivní látky, které štěpí bílkoviny, tuky a sacharidy. Tyto látka za normálních okolností odcházejí do dvanáctníku a tenkého střeva, kde kontrolovaně působí. Pokud ale se tyto látky aktivují přímo v tkáni slinivky, mohou slinivku těžce poškodit. To je příčinou toho prudkého zánětu, který prodělal váš přítel.

Tkáň, která tvoří tyto šťávy, představuje převážnou část slinivky. Langerhansovy ostrůvky, kde se tvoří inzulín, představují asi jen 1 – 2 % tkáně pankreatu.

Za určitých okolností se uvnitř poškozené slinivky tvoří dutina, která se postupně ohranišuje. Lékaři tomu říkají pseudocysta, a to je asi to, o čem mluvíte. Pseudocysta se může léčit zavedením drénu, nebo se počká, až se úplně ohraničí a potom se její obsah někam odvádí, kde tělu příliš nevadí. Hojení může být zdlouhavé.

Nyní a v nedaleké budoucnosti bude pro vašeho přítele zcela zásadní, zda se zánět slinivky uklidní, zvládne se infekce a zbytky tkáně pankreatu se ohraničí a pankreatická šťáva nebude odtékat jinam, než má. Trávicí funkce pankreatu se dá celkem dobře uměle nahrazovat tabletami, ve kterých jsou obsaženy nejdůležitější složky trávicích šťáv. Kvůli tomu se proto pankreas netransplantuje. Byl by to příliš složitý a zbytečný způsob léčby.

Transplantace pankreatu se dělá výhradně pro léčbu diabetu. Nejčastější varianta je transplantace spolu s ledvinou u diabetiků 1. typu, kteří mají již mnoho let diabetes, který u nich vedl k poškození ledvin. Transplantace samotného pankreatu se dělá jen opravdu výjimečně u osob, u kterých je léčba inzulínem velmi obtížná a kteří přitom trpí opakovanými těžkými. Hypoglykémiemi (nízkou hladinou krevního cukru způsobené léčebně podávaným inzulínem).

Pro vašeho přítele nic takového vůbec nepřipadá v úvahu. Jeho problém není diabetes ani chybějící slinivka. Jeho problémem jsou následky toho, že se jeho vlastní slinivka uvnitř těla částečně „rozpadla“ a vyvolala v okolí těžký zánět. Tento zánět je nutné zvládnout. Pak teprve se postupně začne jeho stav zlepšovat. Žádná transplantace nepřipadá v úvahu, tu by spolehlivě v tomto stavu nepřežil a ani by mu nijak nepomohla.

Svému příteli můžete pomoci tím, že jej psychicky podpoříte při pokračující léčbě. Až bude moci chodit, budete jej doprovázet, pečovat o to, aby se znovu rozhýbaly jeho končetiny a páteř, budete mu pomáhat připravovat vhodné jídlo.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Eliško, z vašeho „dotazu“ není vůbec jasné, na co se ptáte. Mohu jen uvést, že správná léčba diabetu může přispět k tomu, aby se zlepšil také váš Parkinsonův syndrom.

Laktátová acidóza je jev poměrně vzácný, ale závažný. Může mít více příčin, ale ve vašem případě vás asi zajímá, zda vám laktátová acidóza hrozí při vašem diabetu.

Laktátová acidóza může v určité míře provázet silně nevyrovnaný diabetes, ale to jistě není váš případ. V praxi se nejedná přímo o skutečnou laktátovou acidózu, ale spíše jen o zvýšenou hladinu laktátu, která může provázet dekompenzovaný diabetes. V tomto případě hraje hlavní úlohu správná léčba diabetu, a to především inzulínem.

U diabetiků 2. typu se může vyskytnout laktátová acidóza při léčbě lékem metformin, a to u pacientů, kterým by se z různých důvodů tento lék vůbec neměl dávat. Jsou to nemocní s těžce sníženou funkcí ledvin, pacienti se srdečním selháním či těžkým plicním onemocněním nebo pacienti se závažnou poruchou funkce jater. V tomto případě se většinou jedná a těžce probíhající stav, ve kterém byste nám nebyla schopna posílat dotaz po internetu. Proto se domnívám, že ani o tuto formu laktátové acidózy nejde.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, ze záhlaví vašeho dotazu plyne, že se ptáte na diabetes mellitus 1. typu. V samotném textu pak zmiňujete jen diabetes obecně. Pokusím se vám odpovědět tedy na obě varianty.

Diabetes 1. typu je považován za autoimunitní onemocnění, kdy buňky imunitního systému pacienta reagují agresivně vůči beta buňkám Langerhansových ostrůvků, kde se tvoří inzulín. V současné době je poměrně dobře prozkoumaný způsob, jak ke zničení beta buněk dochází. V některých případech se autoimunitní proces nepodaří doložit laboratorně a pro tento případ se také někdy používá označení 1b, které připouští i jiný mechanismus vzniku.

Diabetes 1. typu vzniká u geneticky predisponovaných osob, které se setkají v životním prostředí s nějakým spouštěcím mechanismem, který ale není zatím znám a nemusí ani být u všech pacientů stejný. Onemocnění většinou vzniká velmi pomalu, takže se nijak klinicky neprojevuje a zatím jej nelze ani diagnostikovat. Později, pokud bychom využili moderní diagnostické metody, bychom mohli již autoimunitní proces s určitou pravděpodobností prokázat. Pak teprve dochází k postupnému zániku beta buněk, což může trvat řadu let, někdy ale také to může jít rychle. Typický je ale průběh pomalý. Teprve když klesne počet beta buněk tak pod 20 - 15 % původního množství, onemocnění se projeví. Stává se to často v souvislosti s nějakým dalším náhodným onemocněním či zdravotním problémem, kdy tělesná potřeba inzulínu náhle vzroste a chybějící rezerva se projeví. Lidé pak často považují za příčinu právě toto náhodné onemocnění, ale není tomu tak. Jenom se dlouho trvající proces náhle projevil. Takže na vaši otázku odpovídám takto: teoreticky lze u predisponovaných osob vyvolat vznik diabetu 1. typu, ale zatím se neví jak a čím a nelze tedy nikoho z toho vinit a určitě by se jednalo o jev zcela ojedinělý. V praktickém životě reálnou možností je, že určitý způsob léčby či náročný lékařský zákrok vedly k rychlejšímu odhalení pomalu vznikajícího diabetu 1. typu. Ten by se ale projevil stejně, možná ale později. Stává se tak někdy po těžším infekčním onemocnění či po úrazu či velkém stresu.

Onemocnění, které se ve svém důsledku diabetu 1. typu podobá, lze v experimentu vyvolat podáním některých toxických látek. Ty se v experimentu používají k vyvolání diabetu a k testování nových způsobů léčby. Podání takovýchto látek ale u člověka nepřipadá v úvahu.

Diabetes ale může vznikat také jiným způsobem. Nejčastější formou diabetu je typ 2, který vzniká postupně snižující se citlivostí tkání vůči působení inzulínu. Opět u predisponovaných osob se beta buňky snaží tyto zvýšené nároky vyrovnat, ale později na to nestačí, a tak se projeví diabetes. Je to častější při obezitě a také ve vyšším věku, ale je to možné i u mladistvých a dokonce i u dětí. Ke vzniku tzv. druhotného diabetu (který je vyvolán přítomností jiného onemocnění nebo některými léky) může také docházet i u dětí, i když je to méně časté. Např. u dětí léčených transplantací se používají imunosupresivní léky, které snižují citlivost vůči inzulínu a mohou také působit negativně na beta buňky. Za těchto okolností je samozřejmě velmi důležité posoudit, do jaké míry je tento způsob léčby zdůvodněný. Ale třeba při transplantaci ledviny, jater či srdce není o čem pochybovat. Léky jsou pro pacienta nezbytné a je nutné podstoupit riziko vzniku diabetu. Jsou však dnes k dispozici postupy, které toto nebezpečí zmenšují. Polékový diabetes může vznikat také při léčbě některých autoimunitních onemocnění, zejména když se podávají vysoké dávky kortikoidů. Ty jsou ale často nezbytné. Po vysazení těchto léků se stav často upraví, ale může také přetrvávat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Davide, já to nemohu na dálku dát návod, jak si udržovat glykémie vyrovnané. V tom ti nejlépe pomůže tvůj dlouhodobý lékař a edukační sestřičky.

Podle toho, co píšeš, to ale není zase tak špatné. Podle mého názoru je hlavní to, že se snažíš a staráš se už o svůj diabetes sám.

Neměl bys ale nic nechávat náhodě. Především bys měl rozumět dietě a vědět už, kolik která potravina obsahuje sacharidů. Předpokládám, že to už zhruba umíš, ale já alespoň u dospělých pacientů s diabetem stále zjišťuji zásadní nedostatky.

Určit vždycky správnou dávku inzulínu je samozřejmě obtížné a hodně záleží na tom, jak moc se pohybuješ a zda máš zrovna hlad a chuť. Velmi se ale vyplatí natrénovat si spolu s edukačními sestrami určité postupy, jak dávku volit a jak volit dávku jídla. Ani potom to nefunguje vždy dobře, protože inzulín se může někdy lépe vstřebávat než jindy, někdy to zkomplikuje menší či větší hypoglykémie, po které se všechno na nějakou dobu rozhasí.

Já bych pro takového chytrého a uvědomělého kluka doporučoval vyzkoušet inzulínovou pumpu a používat ji současně s trvalým senzorem glukózy v podkoží. Ty už to určitě znáš, ale nevím, zda jsi to už měl možnost vyzkoušet. S pumpou jsou většina dospělých i dětí spokojeni. Nejenže je to o něco pohodlnější, ale také nemusíš vést tak pravidelný život a inzulín se při správném používání podkožních kanyl víc pravidelně vstřebává, než při používání injekcí.

Senzor ti umožňuje sledovat, zda ti glykémie stoupá či klesá a může tě i varovat, když to není v pořádku. Ty potom můžeš něco na opravu udělat včas, a hlavně můžeš lépe předcházet hypoglykémiím.

Když ti lékař pomůže pumpu dobře nastavit, můžeš také využívat v pumpě uloženou kalkulačku, která ti radí, kolik si před jakým jídlem máš dát inzulínu a pamatuje si, kolik už inzulínu máš v těle.

Já bych ti kvalitní pumpu se senzorem moc přál. Dnes je to pro všechny děti u nás dostupné a rodiče nebudou muset na to finančně přispívat, nebo jen málo. Hodí se to dobře i do školy i pro sportování a dodává to pocit lepší jistoty.

Možná by ti pumpu se senzorem nasadili v nemocnici, kde bys to asi týden používal a učil se s tím zacházet.

Moc ti držím palce, abys to dobře zvládal a přitom stihl všechny klukovské zábavy stejně jako tvoji kamarádi. Budeš to mít pořád o něco těžší než ostatní, ale možná že zrovna to ti pomůže, abys toho dokázal více a aby sis toho lépe vážil a byl spokojený.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Michaelo, odpověď je jednoduchá. Váš výsledek je normální. Jen se ptám, proč se vůbec test dělal. Pokud přece bylo nějaké podezření, třeba dříve zjištěné vysoké hodnoty, nebo máte větší nadváhu, buďte stejně opatrná a držte dietu.

Jiné hodnocení by bylo, kdybyste byla těhotná, protože tam je hodnocení přísnější. Ale i v tom případě byste mohla být klidná.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, teoreticky do nádoby s kódem 18 01 01 patří (podle metodických pokynů Státního zdravotnického ústavu) ostré předměty

Přesný popis z metodiky: 

Tato kategorie odpadů zahrnuje všechny ostré předměty, které mohou poškodit pokožku, všechny věci a materiály, které jsou v úzkém vztahu k činnostem zdravotní péče a s nimiž je spojeno potenciální riziko poranění a/nebo infekce, jehly, kanyly, injekční stříkačky s jehlou, jehly s křidélky, bodce, skleněné střepy, ampule, pipety, čepele skalpelů, lancety, prázdné lékovky, zkumavky apod. „ostré předměty“. 

do nádoby 18 01 03 patří potenciálně infekční materiál

Přesný popis z metodiky: 

Do této skupiny patří biologicky kontaminovaný odpad, např. obvazový materiál, biologicky kontaminované pomůcky, infusní nástroje bez jehly, obaly transfúzní krve, pomůcky pro inkontinentní pacienty, kontaminované materiály z plastů a osobní ochranné pomůcky personálu. Patří sem i další odpady, které jsou kontaminovány lidskou krví, sekrety nebo výkaly.

Když to převedeme na materiál u diabetiků:

• jehly (kanyly s jehlami, jehly z inzulinových per, lancety z glukometru, zavaděče s jehlami...), skleněné ampule a střepy (skleněné zásobníky…) patří do kontejneru 18 01 01
• buničinové čtverečky od dezinfekce či krve, testovací proužky z glukometru, proužky na testování moči, infuzní sety, spojky bez jehel… by měly jít do nádoby označené 18 01 03

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milý Marku, na vaši úpornou, ale z mého pohledu nedůležitou otázku, zda máte prediabetes či diabetes a zda si zasloužíte označení „diabetik“, vám odpovím k vašemu potěšení. Podle všeho diabetes zatím nemáte a nejste tedy diabetik. Aby se stanovila diagnóza prediabetu, by bylo asi třeba podrobnější vyšetření. Ale podle vašich údajů nejspíš nejste ani prediabetik, tedy alespoň pokud to posuzujeme podle dohodnuté lékařské klasifikace.

Obezita je ale velkým rizikovým faktorem pro vznik diabetu. Nahromadění velkého množství tuku ale výrazně snižuje citlivost tkání vůči působení inzulínu. Tuk se hromadí nejprve v podkoží, ale potom prakticky všude, např. v játrech, mezi svalovými vlákny, bohužel i ve stěnách krevních cév a také ve tkáni pankreatu. Inzulín se snaží, aby se v krvi cirkulující tukové součásti někam uložily a tam zůstávaly, a to mu dává stále více práce, jak tuku přibývá. Buňky, které vytvářejí inzulín, se snaží, seč mohou. Někdo má od přírody těchto buněk hodně a dobře mu fungují, takže ani velká obezita u nich ke vzniku diabetu nevede. Ale všeho do času. I slinivka břišní je postupně zalita tukem, který poškozuje Langerhansovy ostrůvky, kde se inzulín tvoří. Neustálý boj je vyčerpává a mnohé v boji podlehnou. Obézní pacienti mají zpravidla o hodně vyšší krevní hladiny inzulínu oproti ostatním osobám, dokud na to slinivka stačí. Postupem čas se většinou stane, že se diabetes vyvine, i když existují výjimky. Nechci říct „čestné“, protože v tomto případě na tom příslušná osoba nemá žádnou zásluhu.

Když vás tedy lékaři a sestry vidí, okamžitě je napadne slovo „diabetik“, zvláště když máte polyneuropatii a neuropatické defekty na končetinách. Samozřejmě to od nich není hezké, měli by mít radost, že alespoň toto je v pořádku. Mně, ač mám také určitý stupeň nadváhy, by spíše uráželo označení „tlusťoch“ (možná i nevyslovené), zejména při vědomí, že o tom člověk dobře ví, snaží se s tím něco dělat, a ono je to obtížné a někdy se to zdá skoro nemožné.

Obezita úzce souvisí s velkým příjmem potravy a malou fyzickou aktivitou, ale to zdaleka není všechno! Vědci stále pátrají, proč velká obezita vzniká jenom u někoho a co vede k tomu, že sytý člověk dále jí, i když by mu celé tělo mělo signalizovat, že už má dost. Je to prostě porucha a někdy velmi závažná porucha. Může to souviset s vrozeným nastavením už někde v mozku, v porušeném metabolismu tukové tkáně, která nedostatečně signalizuje, že už jí je dost, dnes se dokonce mluví i o střevních bakteriích, které u někoho mají odlišené složení a také vysílají do těla jiné signály, než u šťastnějších lidí bez obezity. Všichni lidé a zdravotníci zejména by na vás měli hledět s pochopením, i když většinou jejich jedinou možností je stále opakovat: jezte méně, pohybujte se více. Tady prostě známé přísloví platí opačně: Hladový sytému nevěří. A přeneseno do vaší zkušenosti: štíhlá sestřička „tlusťochovi“ nevěří, tedy pokud není dostatečně vzdělaná a empatická.

Teď pár slov k vaší polyneuropatii. Zdaleka nejčastější forma polyneuropatie je diabetická. Její vznik je podmíněn zejména vysokými hodnotami glykémie, ale je to mnohem složitější. U obézních osob, velice často s diabetem a vysokými hladinami inzulínu, vzniká v nahromaděné tukové tkáni určitá, zdánlivě velmi lehká, forma zánětu. Zánětlivé buňky ale opět vysílají do těla různé signály a molekuly, a ty poškozují nervové buňky. Polyneuropatie proto může vznikat i u obézních osob, které přímo diabetes nemají, ale mají už výrazně sníženou citlivost vůči inzulínu. A to bude nejspíš váš případ, když vyloučím možnost poškození alkoholem, nějakými toxickými látkami, autoimunitou či nějakou formou vrozené neurologické poruchy. A co s tím? Však víte.

A nyní ještě rada na konec: Vy uvádíte, že jste již „dostatečně“ starý. Z mého pohledu jste ale spíše ještě „dostatečně“ mladý. Mladý na to, aby stálo za to s vaší těžkou obezitou něco zásadního udělat. Zlepšit a prodloužit vám život. Kdybyste pořádně zhubnul, netvořil by se vám defekt na noze, zlepšila by se neuropatie, snížilo by si riziko vzniku diabetu, ulevilo by se vašim kloubům, srdci a možná i duši. Měl byste navštívit specializované centrum, kde se obezitou zabývají a provádějí tzv. bariatrickou léčbu. Ta spočívá v chirurgickém zákroku na vašem zažívacím ústrojí, který vám pomůže zásadním způsobem zhubnout, např. o 30 kg za rok. Jste na to ještě dostatečně mladý a doufejme i dostatečně silný, silný svým odhodláním.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Evo, vzhledem k tomu, že moji odpověď dáte přečíst svému příteli, musím si trochu dát pozor na ústa, abych na ně nedostal.

Jinak bych vám asi radil, abyste si dala trochu pozor a nezadělala si na další budoucí problémy. Váš přítel je asi docela slušný konzument alkoholu, a to nemusí být zrovna dobrý předpoklad pro budoucí otcovství. Kromě toho zřejmě vůbec nedbá na svůj zdravotní stav, má nadváhu a svůj diabetes asi úplně pustil z hlavy. Pokud s tím něco neudělá, může se jeho stav postupně zhoršovat, a to nemusí být dobré pro něho ani pro vás. Vyřiďte mu to, prosím, vlídně, nicméně pokud vás má rád, musí se začít o sebe pořádně starat.

Co se přesně přihodilo po té nedávné oslavě, to vám vysvětlit nemohu, možností je více. Nejvíc se ale nabízí normální efekt alkoholu. Reakce nemusí být pokaždé stejná. Mohl ale také sníst něco nezdravého, vzít nějaký lék apod. Dále se nabízí mnoho různých zdravotních obtíží, např. vysoký krevní tlak. Mohlo by se také jednat o projev neléčeného diabetu, ale to by se asi vědělo.

Jeho případ s diabetem je vůbec značně neobvyklý. Pokud se diabetes zjistí v takto mladém věku a je potřebný inzulín, tak se ve většině případů jedná o diabetes 1. typu, u něhož je pak celoživotně nutná léčba inzulínem. Pouze brzy po zjištění se někdy stane, že se inzulín produkující buňky zotaví a je pak možné přechodně inzulín vysadit (řádově na měsíce). Existují vzácnější geneticky podmíněné případy, ale rovněž spontánní ústup je nepravděpodobný.

Dnes se zhoršujícím se životním stylem a nárůstem obezity občas vyskytne diabetes 2. osob u velmi mladé osoby. V tomto případě může skutečně diabetes po zhubnutí, nasazení diety a zařazení větší fyzické aktivity ustoupit. Stále pak ale hrozí, že při novém ztloustnutí či přirozeným způsobem se diabetes vrátí. Může pak probíhat také nerozpoznaný, když pacient přestane chodit k lékaři. To skutečně může být případ vašeho přítele. Když pak takto neléčený diabetes trvá déle, může to mít závažné zdravotní důsledky.

Vašemu příteli tedy rozhodně doporučuji, aby se objednal k obvodnímu lékaři ke komplexní prohlídce. Měla by být vyšetřena glykémie, případně proveden orální glukózový toleranční test, zkontrolovány hladiny krevních tuků, zkontrolována funkce ledvin, změřen krevní tlak. Také by byl vhodný pohovor o životním stylu. Zapírat pití alkoholu samozřejmě nemá cenu, tím by jen škodil sám sobě. Lékař se bude snažit dobře poradit a nebude jeho cílem se vašeho přítele dotknout nebo mu ukládat nesplnitelné cíle.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Veroniko, vaše glykémie jsou zcela v normě a není důvod se proto kvůli tomu stresovat. Pouze pro těhotné diabetičky by tato hodnota byla mírně varovná a byl by pak vhodný glukózový toleranční test. To proto, že těhotenství je velkou zátěží pro osoby s hraniční glukózovou tolerancí a také proto, že normální glykémie matky je pro plod velmi důležitá. 

Horní hranice glykémie po celonočním lačnění je 5,6 mmol/l. U pokud by hodnota byla v ojedinělém případě vyšší, ještě by to nic neznamenalo. 5,2 je v normě. Tak buďte v klidu a pečujte o svoji štíhlou linii a dobrou fyzickou normu.