Obecné

Odpověď

Milá Pavlíno, na vaše otázky je těžké odpovědět. Ono se říká, komu není rady, tomu není pomoci. Váš přítel je dospělý, o své situaci ví a nesnaží se s tím nic dělat. Zřejmě se nechce připustit, co mu vlastně hrozí, a říká si, že to nějak půjde a že se s tím nebude stresovat, nebo až příští týden.

Nevím, jestli je to tak vážné, jak popisujete, ale život s glykémií okolo 20 mmol/l nedopadne dobře. To už bývá člověk málo výkonný, je unavený a těžko snáší běžné starosti nebo různá náhodná onemocnění. A po určité době se komplikace určitě dostaví, nejdříve nejspíš polyneuropatie, potom oční postižení, někdy onemocnění ledvin, nohou atd.

Mně v prvé řadě není jasné, o jaký typ diabetu jde a jak dlouho to už takto trvá. Kdyby šlo o diabetes 1. typu, byl by průběh bez léčby určitě rychlejší. Předpokládám tedy, že váš přítel má diabetes 2. typu, asi má nadváhu, dost možná velkou. Někdy dříve mu byla zjištěna vyšší glykémie, dostal na to léky a postupně to všechno pustil z hlavy. Za těchto okolností by bylo nejlepší, kdyby navštívil svého diabetologa a ke všemu se přiznal a uvedl, že se rozhodl začít k tomu přistupovat pořádně. Nejdříve bude třeba zjistit, jak závažnou poruchu má a jaké léky budou nyní potřeba. Samozřejmě ale bude na prvním místě životospráva, která začne především omezením kalorického příjmu a tělesným pohybem. Jídelníček může zůstat pro něho atraktivní, ale určitá pravidla dodržovat bude muset. Někdy je člověk překvapen, jak se jeho zdravotní stav náhle zlepší, když začne pravidelně cvičit a jíst zdravě. Hlavně u mladých lidí se stává, že glykémie potom klesnou a ani nejsou potřeba tablety.

Myslím si ale, že po ověření zdravotního stavu by sám měl vyhledat psychologa a případně nutričního terapeuta, kteří by mu vysvětlili, jak jeho duševní blok překonat a přitom si uchovat „radost ze života“. Dnes existují pro léčbu diabetu dostatečné prostředky, které životní radosti nezkazí a přitom vedou k dobrému způsobu léčby, které bezprostředně zlepší kondici, ale zejména dlouhodobě předcházejí vzniku dlouhodobých komplikací. Váš přítel by měl najít odvahu a odhodlání s tím začít. Jinak myslím, že s ním budete mít těžký život. Asi by pomohlo, kdybyste mu k „novému začátku“ pomohla svojí podporou, ale dále už to musí být na něm.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den, v současnosti jsou v ČR senzory pro kontinuální monitoraci ať již se jedná o Freestyle Libre nebo CGM hrazeny pojišťovnou pro diabetiky 1. typu. 

Samozřejmě u všech typů senzorů se vyskytuje jistá poruchovost, ale nedokážu říci, jestli je u Freestyle Libre vyšší než u jiných typu monitorace. Pokud jsou senzory  koupeny přes oficiální firmy je zde možnost reklamace chybného senzoru. Cenově nejdostupnější, pokud by si měl vše hradit pacient sám, by byl asi právě Freestyle Libre. Pokud se však ze začátkem roku něco nezměnilo, není na českém trhu běžně pro diabetiky 2. typu dostupný. 

Obecně využití kontinuální monitorace je výhodné právě pro diabetiky 1. typu, kteří nemají vlastní produkci inzulinu, musí aplikovat kromě bazálního inzulinu krátkodobý inzulin ke všem jídlům a mají vyšší variabilitu (výkyvy) glykémií. Dal by se asi využít u diabetika 2. typu který už je na intenzifikovaném inzulinovém režimu (musí aplikovat inzulin i před jídly) a má špatnou sekreci vlastního inzulinu, tudíž se 1. typu dost podobá nebo diabetika 2. typu na intenzifikovaném režimu s velkými výkyvy glykémií. U diabetika 2. typu pouze na tabletách nemá kontinuální monitorace takový přínos a většinou stačí měření glukometrem.

Hledat nejlepšího diabetologa  by bylo asi hodně obtížné - každý koho se zeptáte bude mít trochu odlišný názor. Kvalitní lékaře najdete jistě jak v běžných diabetologických ambulancích, tak v diabetologických centrech a klinikách.

Vzhledem k tomu, že neznám přesnou terapii ani výsledky a anamnézu Vašeho otce nejsem schopna říci, zda by šlo u Vašeho otce nějak upravit terapii a tím vylepšit jeho kompenzaci, ale je pravdou, že během posledních 5 let se na český trh dostalo mnoho nových léků, které jsou právě na léčbu DM 2. typu zaměřeny.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Mirko, většina kuřáků ví, že kouření škodí zdraví. Jenom si myslí, že jich se to netýká. A s alkoholem je to podobně. Jenom dopředu vám hned říkám, že alkohol škodí diabetikům i nediabetikům, stejně jako kouření. Rozdíl je v tom, že diabetici už jeden velký problém, který si nevybrali, mají. Tak si k tomu přibírají ještě problém další, nebo hned dva. Pro cukrovku to zrovna neplatí, ale jinak to v životě hodně chodí tak, že jak si kdo ustele, tak si lehne. A to platí trochu i pro vás: všechno bude u vás začouzené, časem váš přítel začne pokašlávat a nakonec ho stihne nějaká kuřácká nemoc. 

Alkohol a diabetes: Trocha alkoholu neškodí, nebo v tom není rozdíl od zdravých osob. Většina diabetiků, když se více napije, nedodržuje další pravidla. Buďto se nají toho, co mu přijde pod ruku bez ohledu na inzulín, nebo třeba nejí vůbec nic. Tak se snadno stává, že glykémie vyletí nahoru, nebo zase hrozí hypoglykémie. Pod vlivem alkoholu je to mnoha lidem jedno.

Alkohol v určité míře brzdí vlastní tvorbu glukózy v organismu. Může tedy vést k tomu, že se snáze vyvine hypoglykémie. To zejména v případě, že člověk k tomu pořádně nejí. U někoho může dokonce vzniknout těžká hypoglykémie.

Hodně alkoholických nápojů ale obsahuje cukr, ať už hroznový, řepný nebo maltózu (jako např. pivo). V půl litru takové plzeňské dvanáctky je asi 24 g sacharidů. Násobte to pěti a vyjde vám asi 120 g. To je zhruba polovina denní potřeby pro diabetika 1. typu, který manuálně pracuje. Když se k tomu pak ještě něco pojídá, vede to u většiny lidí k obezitě. A alkohol sám o sobě je také kalorický. Bohužel, ani nealkoholické pivo není pro diabetiky vhodné. Je sice bez alkoholu, ale cukrů obsahuje ještě více.

Na diabetes malé množství alkoholických nápojů nevadí, i když není žádný důvod je doporučovat. Když už něco alkoholického pít, tak nejlépe snad nesladké víno, ale samozřejmě s mírou.

Jinak ale z dlouhodobého hlediska alkohol rozhodně škodí. Poškozuje játra, poškozuje mozek, poškozuje nervy. I když tolerance alkoholu po určitou dobu roste a nemusí vést k výraznější opilosti, za určitou dobu tolerance začne klesat. To už ovlivňuje lidskou povahu, vede to ke společenským a osobním problémům a nakonec k poruše zdraví.

Zkuste to příteli trochu rozmluvit, ale když se vám to nepodaří, bude lepší, když se obrátí na specialistu. A pak se musíte sama rozhodnout, jestli vám to bude v životě vadit a jestli to snesete.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Zuzano, diabetická autonomní neuropatie je bohužel velmi dobře známou dlouhodobou komplikací diabetu. Je vlastně součástí diabetické polyneuropatie, která může postihovat prakticky všechny nervy v těle. Nervy pak mohou mít porušené vedení, které je pomalejší, některá vlákna mohou dokonce zanikat, jiná dostávají různé regenerační (ale špatně fungující) stimuly, takže vznikají nesprávné pocity, brnění, někdy bolest.

Nervy se nacházejí také v orgánech, jejichž činnost přímo nepociťujeme a nedokážeme vůlí řídit. Jsou to například nervy v cévách, na srdci, na střevech, žaludku, močovém ústrojí a podobně.

Vy ale mate diabetes "teprve" 22 let a pravděpodobně je celkem dobře vyrovnaný. Určitý stupeň neuropatie, který by se při podrobnějším vyšetření dal zjistit, určitě budete mít, ale já si myslím, že to nebude příliš závažné a když o sebe budete náležitě pečovat, tak se můžete závažnějším formám vyhnout. 

Tím zdaleka nemohu na dálku říci, že netrpíte závažnou formou autonomní neuropatie, ale možností je mnohem více. Kromě toho diabetická neuropatie probíhá často v určitých vlnách, kdy se subjektivně zhoršuje a zase zlepšuje. Hodně záleží na vaší celkové kompozici, psychickém stavu, pohybovém režimu (který pomáhá) a rozkolísání diabetu. Zažívací problémy spojené s neuropatií také zhoršují hypoglykémie a následné hyperglykémie.

Vzhledem k tomu, že na diabetickou neuropatii neexistují žádné pořádné léky, které by postižení nervů vracely zpět (a většinou jen pomáhají lépe snášet příznaky), tak vám stejně nezbývá, než se pokusit to zvládnout vynikajícím vyrovnáním jak diabetu, tak svojí psychiky. K tomu je také dobré dodržovat určitá obecná dietní doporučení, která jsou stejná pro všechny, kteří mají zažívací potíže z různých příčin. To totiž skutečně pomáhá.

Autonomní neuropatie na zažívacím traktu se opravdu potvrzuje obtížně. Potíže totiž mohou mít řadu jiných příčin. Spíše se usuzuje, že když máte výraznější projevy neuropatie v jiné oblasti, budete je mít i zde. Mohlo by se tedy provést:

Neurologické vyšetření doplněné o elektromyografii (měří rychlost vedení v nervech na končetinách)

Vyšetření kardiovaskulárních autonomních reflexů: to se dělá jen na specializovaných pracovištích a zjišťuje se, jak reaguje vaše srdeční frekvence na různé podněty, jako jsou třeba hluboké dýchání, mačkání gumového kroužku, hluboký výdech proti odporu apod. Opět, pokud se zjistí výraznější patologický nález, nepřímo se usuzuje, že něco podobného můžete mít i s inervací žaludku a střev.

Ve vaší situaci doporučuji především vyloučit, zda neděláte nějakou dietní chybu, případně zda se u vás neprojevuje nesnášenlivost nějaké složky potravy, kterou jste dříve mohla běžně jíst. Uvádíte, že o céliakii nejde. Může jít např. o nesnášenlivost mléka či mléčných výrobků, ale možností je mnohem více. Dále byste měla jíst pravidelně a spíše menší množství, neměla byste si dávat těžká jídla. Bylo by také dobré vyloučit nějaké infekční onemocnění. Mohl by se např. zkusit na několik dní lék Endiform, který má protibakteriální účinky. Mohla byste se také pokusit pro vás najít vhodné tzv. probiotikum, které obsahuje živé bakterie vhodné pro zažívací trakt, případně složky potravy, které růst těchto vhodných bakterií podporují.

Jinak na podobné obtíže, jako uvádíte, existují také léky, které na někoho dobře působí. Uvolňují svaly ve dvanáctníku a potrava pak lépe prochází žaludkem. Je to např. lék metoclopramid, ale existuje jich více a lépe by vám poradil gastroenterolog.

Já jsem ale spíš optimista a myslím, že vás obtíže časem přejdou. Když mám někdo přiřkne diagnosu gastroparézy, stejně vám to moc nepomůže. Jenom těžké formy, většinou u špatně léčených pacientů s diabetem, představují opravdový klinický problém. Existují ještě další možnosti léčby, ty jsou ale vhodné jen pro opravdu těžké formy.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Novějším lékem podobným metoclopramidu je itoprid (Kinito, Itoprid PMCS, Itoprid Xantis, Asketon). Jeho indikacemi jsou funkční dyspepsie a diabetická gastroparéza. Jeho preskripci by možná stálo za úvahu probrat s diabetologem či gastroenterologem (lék může předepisovat i praktický lékař).

Odpověď

Milý Miroslave, pokud je cukrovka dobře léčená, nepůsobí omdlévání. Cukrovka působí řadu bezprostředních problémů, ale pouze za situace, že buď o ní nevíte a neléčíte ji, nebo ji léčíte špatně, případně uděláte nějakou chybu.

Pokud někomu tiše a postupně stoupá hladina krevního cukru, aniž o tom ví, tak je postupně čím dál více unavený, většinou hodně močí, má v těle nedostatek tekutin a pokud se včas nedostaví k lékaři, tak skutečně může až omdlít. Může nastat stav zvaný hyperglykémie.

Když si pacient s diabetem nebere svoje pravidelné léky, nebo si jich naopak vezme příliš, případně pokud si podá inzulín a zapomene se najíst, nebo máte přílišnou fyzickou aktivitu, tak také může mít problémy a můžete také dokonce omdlévat. Může nastat stav zvaný hypoglykémie.

Jinak ale je třeba hledat problém i jinde. Může jít o řadu různých onemocnění, či nesprávně užívaných léků.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Gabrielo, ať je to způsobeno čímkoliv, vaše hodnoty odpovídají porušené glukózové toleranci. Kortizol skutečně může přispívat k tomuto stavu. Jeho hladinu je nutné posuzovat velmi opatrně. Odběr musí být ráno na lačno, a to ještě dříve, než se vydáte na někdy náročnou cestu k lékaři, tedy optimálně po probuzení v nemocnici, v  horším případě za podmínek alespoň krátkého odpočinku. Pokud byl tedy kortizol měřen za těchto podmínek, je hladina mírně zvýšená a stálo by za to provést podrobnější testy. Kortizol lze také měřit v celodenním vzorku moči, případně se provádí tzv. dexametasonový test.

I kdyby se ale jednalo o účinek kortizolu, opatření by z toho vyplývala stejná, jako v jiných případech: Dodržovat dietu s menším obsahem jak kalorií, tak sacharidů, více se pohybovat.

Samozřejmě, je potřeba objasnit příčinu zvýšené hladiny kortizolu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Poznámka redakce:

Hodnoty glykémií jsou uvedeny v rubrice DIAGNOSTIKA.

Odpověď

Milá Marto, to, co popisujete, jsou běžné problémy, které provázejí nově zjištěný diabetes mellitus. Chvíli trvá, než se vaše dcera s novou celoživotní nemocí smíří, chvíli trvá, než se vše potřebné naučí. Je dobře, že má ve vás oporu, ale bude to muset zvládnout sama, a to co nejdříve.

Základní postup u nás i ve Skotsku spočívá v tom, že se musí dobře naučit složení potravin a vědět, kolik sacharidů je v každém jídle. Dále si musí pravidelně měřit glykémie. Doposud se používaly osobní glukometry. Ideální by bylo měřit se alespoň 7x denně, je možné naučit se odebírat kapku krve i z jiných míst, než z prstu. Na předloktí to skoro není cítit a jde to, jen se to musíte naučit.

Dnes jsou ale k dispozici kontinuální senzory hladiny glukózy v podkoží. Ze zkušeností vím, že tomu tak vždycky není, ale očekával bych, že ve Velké Británii, jedné z nejbohatších zemí na světě, by používání senzoru u mladé diabetičky neměl být žádný problém. Kontinuální senzor má mnoho výhod a pacienti s diabetem 1. typu by ho měli mít všichni. V dnešní době, kdy každý automobil v sobě na 30 senzorů a každý to považuje za normální. Je to pokrok, a ten se má využít.

No a třetí součástí léčby je podávání inzulínu ve 4 denních dávkách nebo inzulínovou pumpou. Na základě podrobného a postupného zacvičení se musí pacient naučit dávkovat inzulín podle aktuální potřeby. U nás k tomu organizujeme kurzy pro pacienty, ve Skotsku to jistě bude podobně.

V době, kdy se diabetes prvně projeví, to ale bývá obtížné. Zbytková sekrece inzulínu je někdy větší, jindy menší, a přesná dávka se nemusí trefit. Hodně také záleží na fyzické aktivitě.

Hypoglykémie zpravidla není příliš závažná, protože tělo opravdu je schopné v reakci na hypoglykémii si samo uvolňovat glukózu z glykogenu v játrech, ale za určitých okolností to závažné může být. Navíc po pořádné hypoglykémii hladina krevního cukru naopak stoupá příliš, vy přidáte inzulín a vše se může znovu opakovat. Proto je dobré snažit se větší hypoglykémii zabránit, a to můžete nyní jen častějším měřením.

S novou nemocí se pacienti většinou vyrovnají za 2 měsíce. Ale naučit se diabetes samostatně dobře řídit trvá déle. Myslím, že nyní bude vaše dcera potřebovat několik sezení s edukační sestrou, aby se vše naučila. A pro jistotu s sebou musí stále, opakuji stále a všude, nosit trochu cukru pro případ hypoglykémie. Také vám radím, abyste se o senzorech co nejdříve informovala a vyžadovala je. Představují velký pokrok a prostě jsou, tak se mají používat.

Good luck! Za měsíc bude líp.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Petro, je mnoho důvodů, proč mohou malé děti zvracet. Jeden z nich je také nově zjištěná cukrovka. To by ale hodnota glykémie byla určitě nápadně vysoká. 8,5 mmol/l  je hodnota jen blízko nad normou, jistě tedy neodpovídá rozvinutému diabetu, který by působil zvracení. Při jakémkoliv větším zatížení, jako je třeba horečnaté onemocnění, může mít dítě mírně zvýšenou glykémii a nic to neznamená. Osobní glukometr sice není přesné zařízení určené k potvrzení či vyloučení diabetu (pokud nejde o vysloveně vysokou hodnotu), ale hodnota 3,9 mmol/l to prakticky vylučuje.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den. Vašemu příteli je tedy snad konečně lépe, a tak už mohu snad odpovědět s trochou nadsázky a humorem.

Zaprvé, vaše hlednání na internetu asi nebylo moc pečlivé. Nalezl jsem hned několik knih o dietě při onemocněních slinivky břišní, které jsou určené pro pacienty. Určitě si mezi nimi vyberete.

Zde jsou:

Dieta při vleklém onemocnění slinivky břišní (autorky: Marečková, Patlejchová, Hovorková)

Onemocnění slinivky břišní, dieta pankreatická (autor: Pavel Kohout)

Kuchařka při onemocnění slinivky (autorka: Růžena Milatová, Petr Wohl)

I když blíže znám jen poslední 2, jsem si jistý, že o alkoholických nápojích se tam nic hezkého psát nebude. Alkohol je u nás nejčastější příčinou akutního zánětu slinivky břišní a stejně tak tomu je se záněty dlouhodobými. Někdo je vůči alkoholu více citlivý a stačí mu k vyvolání problémů jen minimum, u některých to důsledek dlouhodobého nadměrného pití alkoholu, ať už v jakékoliv formě. Pro pacienty, kteří prodělaly závažný zánět, platí určitě úplný zákaz. Ostatně, myslím, že jim stačí jen si pomyslet na to, čím si prošli, aby je přešla chuť. Tedy pokud nejsou na alkoholu závislí. Až bude všechno úplně v pořádku, tak třeba opravdu malé dávky nemusejí škodit, ale jako lékař to nedoporučuji. Pevně věřím, že váš přítel v životě najde jiné a lepší radosti.

Abych celý ten dramatický zážitek pro vašeho přítele i pro vás trochu odlehčil a navázal na váš poslední dotaz, dovolte mi dávnou vzpomínku na dobu, když mému nejstaršímu synovi bylo asi 12 let. Příhodu vyprávěl svojí mamince, obvodní lékařce, aby se ujistil, že nic nepokazil.

Když byl jednou sám doma, zvedl neodbytný telefon. Nějaký pacient z ambulance jeho mámy potřeboval nutně poradit. Syn jej upozornil, že maminka není doma, on že je doma sám a je mu 12 let a asi mu moc neporadí. Pán ale trval na tom, že radu nutně potřebuje a že ho moc o ni prosí. Měl strašlivý průjem a nebylo mu dobře. Cokoliv snědl, za chvilku vyšlo druhým koncem ven. Syn toho od své matky hodně zaslechl a nějaké ty průjmy také sám prožil. Ještě jednou upozornil, že je teprve dítě a žádný lékař a vysvětlil: „To nesmíte vůbec, ale vůbec nic jíst. Zato ale musíte hodně pít, abyste se nevysušil. Máma nám vždycky dává hořký čaj, tak ten hodně pijte.“ Pán moc poděkoval, řekl, že to zkusí a zavěsil. Jenomže za chvilku zavolal znova: „A prosím vás, můžu aspoň slané buráky, já mám na ně strašnou chuť“.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Oto, znám podobné případy pacientů s diabetem, jako jste vy, a musím říct, že s nimi nemám dobré zkušenosti. Diabetes dlouhá léta nebolí, leccos se dá dělat na poslední chvíli a „nejlépe“ se žije s glykémií mezi 10 a 15 mmol/l, kdy nehrozí žádná hypoglykémie a nehoní vás to příliš na WC pro glykémii vysokou. Ale všeho do času, a to je bohužel pravda. U někoho dříve, u jiného později, se objeví problémy s diabetickou polyneuropatií, na očním pozadí se zjistí pokročilá retinopatie nebo pacient dokonce přijde k očnímu lékaři až s nitroočním krvácením, v moči se zjistí bílkovina anebo je hned nutná péče nefrologa. Je to smutné, ale stále se s takovými případy setkáváme. I když je to v dnešní době zbytečné. Mnoha problémům se dá předejít nebo je alespoň co nejvíce oddálit. Pacient s diabetem 1. typu, který o sebe pečuje, může prožít plnohodnotný život a zůstat dlouho aktivní a zdravý.

I omluva za takové zanedbání bývá většinou podobná. Například to „nestíhám“. Nestíhám, protože nemám rodiče, o které bych musel pečovat... Nestíhám, protože ještě nemám děti, které přinášejí hodně starostí… Ale lékařům se omlouvat nemusíte. Omluvte se především sám sobě. Klidně si rovnou odpusťte, ale něco s tím udělejte! Možná se teď konečně ve vás něco hnulo, pokud vás to zase nepustí. Doufejme, že je ještě čas, diabetes máte teprve 10 let.

Pořádnou edukaci určitě potřebujete, možná i při pobytu v nemocnici, aby bylo dost času vám všechno vysvětlit, abyste se setkal s pacienty, kteří už komplikace mají a abyste už konečně správně vykročil.

Nejprve je ale nutné, abyste se řádně evidoval u diabetologa a chodil k němu pravidelně a snažil se poslouchat jeho doporučení. Ten potom rozhodne, jak by měla probíhat vaše edukace, případně vás doporučí na edukační pobyt. Bude už mít ale k dispozici nějaká vaše vyšetření. Nejedná se jen o laboratoř, ale měl byste také ukázat podrobné profily glykémií, které si asi zatím moc neměříte. Měl byste podstoupit kontrolu krevního tlaku, močového nálezu, měl byste absolvovat oční vyšetření. Když váš nový diabetolog uvidí, že jste ochoten spolupracovat, jistě vám pobyt v edukačním kurzu zprostředkuje. A na další kontrolu pak přijďte určitě včas a přesně, vezměte si s sebou výsledky samostatného monitorování glykémií a absolvujte předepsaná vyšetření.

V diabetologii dnes existuje řada možností, jak pacientovi usnadnit a zlepšit život. Léčba je ale drahá a musí být zdůvodněná. Lékaři nemohou předepisovat k hrazení nákladné prostředky, které pacient neumí a nechce využívat, a tudíž mu nepřinášejí žádné zlepšení.

Nemohu vás odkázat přímo na určité lékaře. Není jejich povinností vás přijmout do ambulance. Nicméně vám doporučuji, abyste se podíval na internet a zjistil, kde jsou ve vašem okolí diabetologické ambulance.

Mohl byste také kontaktovat Diabetologické centrum v Karlových varech, kde by vám jistě poradili a doporučili vás dále. Kontakt naleznete na stránkách České diabetologické společnosti na  http://www.diab.cz/diabetologicka-centra

Adresu a další údaje pro Karlovarský kraj jsem uvádím zde:

Diabetologické centrum Karlovarské krajské nemocnice Interní oddělení

Bezručova 19

360 01 Karlovy Vary

telefon : 353 115 483

Fax: 353 115 528

Koordinátor: MUDr. Gita Markofová

Diabetolog: MUDr. Gita Markofová

Edukátor: Gabriela Křížová

Bezručova 19, Karlovy Vary, 360 00

Telefon: 353 115 483

E-mail: markofova@centrum.cz