Inzulinová rezistence a její vývoj

Odpověď

Milá Jano, jistě pochopíte, že vám nemohu nijak přesněji odpovědět, když uvádíte jen minimum informací a ještě ani pořádně nekladete žádnou otázku. Mohu tedy jen zrekapitulovat, co uvádíte, a vysvětlit některé možnosti.

Je vám 42 let a jste štíhlá. Trpíte opakovanými gynekologickými záněty a v poslední době míváte hraniční glykémie, jež mohou přímo již znamenat diabetes, pokud byly měřeny na lačno. Dokonce máte i pozitivní cukr v moči. A k tomu máte v rodině diabetes u otce, asi se jedná o typ 1, ale jasné to není.

Že vám byla doporučena návštěva u diabetologa, to považuji za správné. Ten buď na místě potvrdí diabetes, pokud bude glykémie zvýšená, nebo provede glukózový toleranční test. Také s vám probere rodinnou anamnézu a ujistí se, zda se diabetes nevyskytuje také u jiných členů rodiny, a případně ověří, jakým způsobem se u nich diabetes projevil. V úvahu totiž může připadat také některý typ diabetu vyznačující se silnou genetickou vazbou, který se může manifestovat pomalu a teprve v dospělosti. Dříve se tyto typy poznačovaly jako tzv. MODY.

Pokud bude u vás zjištěn diabetes, spíše bych se přikláněl k léčbě inzulínem. Jste štíhlá a omezování diety asi není ne místě, pouze určitá úprava jídelníčku. Je také možné, že porušená glukózová tolerance či případně nerozpoznaný diabetes může přispívat k opakovaným gynekologickým zánětům. Metabolická úprava může přispět ke zlepšení. Samozřejmě ale je potřebná také příslušná gynekologická léčba a prevence.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jaroslavo,

kritéria pro stanovení diagnózy diabetu či porušené glukózové tolerance na základě hodnot naměřených glykémií naleznete na našem webu na

https://www.cukrovka.cz/diagnostika

Pokud hodnoty nepřesahují uvedené meze, tak nediagnostikujeme žádnou z uvedených poruch. To vše platí pro muže i pro negravidní ženy, tlusté, štíhlé, staré i mladé.

Samozřejmě se na výsledky díváme i s ohledem na věk, přidružená onemocnění a další léčbu. Nicméně o tom, zda se jedná o poruchu metabolismu glukózy, rozhodujeme podle uvedených kritérií.

Hodnota glykémie na lačno nemá být vyšší než 5,6 mmol/l a po jídle 7,8 mmol/l. Pokud ale člověk lpí na jasném posouzení, glykémie by měla být stanovena v řádné biochemické laboratoři a nikoliv pouze osobním glukometrem. Jsou-li hodnoty hraniční, je nutné vyšetření opakovat, tedy je-li člověk opravdu zvědavý.

Já bych to ve vašem případě tak moc nestudoval, pokud nemáte hodnoty opravdu jednoznačně zvýšené. Máte výraznou nadváhu, a s tím byste měla něco dělat. Do budoucna si jinak zbytečně zvyšujete riziko řady onemocnění, nejen diabetu. O tom, zda máte přikročit k dietě, nebude rozhodovat rozdíl mezi glykémiemi 5,5 nebo 6 mmol/l, ale to, že máte nadváhu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Martino, jak vám mám poradit, když nevím, jaké příznaky máte. Při glykémii 4,4 nemůžete mít typické příznaky cukrovky, jako jsou žízeň, hubnutí, časté močení apod. Pokud tedy máte nějaké vážnější obtíže, tak budou mít asi jinou příčinu. Možná také tu nadváhu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Radovane,

posuzování způsobilosti pro držení zbrojního průkazu je z pochopitelných důvodů citlivou záležitostí. Neumím si představit situaci, kdy by lékař způsobilost odmítl přiznat, aniž by se při tom zájemce o průkaz cítil poškozený a sám s tím souhlasil. Posuzování ale musí být z hlediska lékaře objektivní, aby nevystavoval samotného žadatele a pochopitelně i další osoby riziku.

Rozhodující slovo má v tomto ohledu praktický lékař, který žádajícího nejlépe zná a případně se opírá o další zdravotní posudky. Nejčastěji se jedná o vyjádření psychologa, ale u pacientů s diabetem také diabetologa.

Samotný diabetes, je-li dobře léčený, není provázen těžšími hypoglykemickými stavy, zejména takovými, které by pacient včas nerozpoznal, není důvodem k zamítnutí zbrojního průkazu. Proto vám doporučuji, abyste problém se svým lékařem otevřeně projednal a případně byl připraven akceptovat jeho argumenty, pokud budou pravdivé. Nejčastěji se jedná o problémy spíše psychologické, které si však lidé často odmítají připustit. Jinak můžete např. podle svých záznamů, záznamů z glukometru a případně vyloučením, že jste v posledním roce potřeboval zásah lékařů kvůli hypoglykémii, svého lékaře přesvědčit, že svůj diabetes dobře zvládáte a tudíž že nepředstavuje z hlediska nošení střelné zbraně riziko.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Danuše,

o vašem zdravotním stavu vím příliš málo, než abych vám mohl přesněji odpovědět. Spíše vám tedy mohu poslat informace, které se vztahují k přibírání na váze při inzulínové léčbě, a to jen obecně.

Inzulín je tzv. anabolický hormon, který pomáhá správně metabolizovat různé živiny. Ty se pak mohou stát základem stavebních součástí lidského těla, mohou se přeměnit na energii, kterou tělo potřebuje, ale zejména se ukládají v podobě zásobních látek pro pozdější využití. Zdravé tělo si ovšem tvoří inzulínu tak akorát a pouze když lidé příliš jedí a málo se pohybují, tak se jeho sekrece zvyšuje a složky potravy se v těle ukládají v podobě zásobního tuku a částečně také sacharidů. Když u pacientů dostatečná sekrece inzulínu chybí a je nutné inzulín dodávat injekčně, tak záleží na pacientovi, zda si podává inzulínu správné množství ve správný čas, aby mu nestoupala ani příliš neklesala glykémie a aby jeho tělesná hmotnost byla stabilní. Když si podává inzulínu zbytečně mnoho, tak to vyvolává pocit hladu a aby se zabránilo hypoglykémii, musí člověk dostatečně jíst. Nebo, když jí příliš a vidí, že glykémie stoupají, tak si zvyšuje dávky inzulínu, a tím si nejen koriguje glykémii, ale také přispívá ke zvýšenému ukládání zásobních látek. Obojí je tedy špatně. Dávku inzulínu je nutné volit tak akorát, aby byly glykémie vyrovnané a váha byla stabilní.

Po inzulínu lidé přibývají na váze, když si podávají zbytečně velké dávky. Nebo když se jedná o člověka s mizerně vyrovnaným diabetem, který díky tomu hubne a chátrá, tak se po nasazení inzulínu stav postupně upravuje a hmotnost se po určitou dobu zvyšuje. To je ale v tomto případě žádoucí a správné.

Nevím, co vedlo ve vašem případě lékaře k přechodu od Levemiru k Tresibě. Možná to ale bylo špatné vyrovnání diabetu a Tresiba u vás nyní funguje lépe a živiny jsou lépe využity. To může vést k určitému „tloustnutí“. Pokud by tomu bylo tak, je vhodné dávku inzulínu snížit a snížit také příjem potravy. Bez nadměrného jídla rozhodně neztloustnete. Samotný inzulínu tloustnutí vyvolat nemůže.

Doporučuji tedy podrobně se zamyslet nad tím, kolik toho jíte a kolik je to energie a také sacharidů. Svůj kalorický příjem byste měla výrazně snížit a tomu také přizpůsobit dávkování inzulínu, abyste měla dobře vyrovnané glykémie.

Zamyslete se také nad tím, zda váš vzestup váhy nemůže být způsoben zadržováním vody v těle, tedy zejména otoky. V tom případě byste měla také omezit příjem kuchyňské soli, která je v mnoha připravených potravinách „ukryta“, takže o ní nemusíte ani vědět. Pokud ale budete méně jíst, tak díky tomu budete nejspíše přijímat i méně soli, což je žádoucí.

V medicíně je málo věcí, které jsou zcela vyloučené. Může tedy dojít k zadržování tekutin v těle i vlivem inzulínu. Je to ale krajně nepravděpodobné a pravděpodobně by nebyl v tomto ohledu rozdíl mezi Tresibou a Levemirem. Proto bych o této možnosti neuvažoval. Zaměřte se tedy zejména na to, proč jíte víc, než je potřeba a proč kvůli tomu používáte zbytečně velkou dávku inzulínu. Tresiba vzestup hmotnosti nepůsobí, je-li používána správně.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)