Albuminurie znamená zvýšenné vylučování albuminu močí. Albumin je bílkovina, která za normálních okolností zůstává převážně v krvi. Jeho zvýšené množství v moči může být časným příznakem poškození ledvin, a to ještě před výraznějším poklesem jejich filtrační funkce. U lidí s diabetem albuminurie současně upozorňuje na zvýšené riziko onemocnění srdce a cév.

Nejvhodnějším vyšetřením je poměr albuminu a kreatininu v jednorázovém vzorku moči, označovaný jako ACR nebo UACR. Přednostně se používá první ranní moč. Sběr moči za 24 hodin není pro běžné sledování většinou nutný. Běžné testovací proužky mohou výraznější přítomnost bílkoviny pouze orientačně zachytit, ale méně zvýšenou albuminurii nemusí odhalit.

Podle hodnoty UACR se albuminurie rozděluje do tří kategorií:

• A1 – normální až mírně zvýšená: méně než 3 mg/mmol kreatininu,
• A2 – středně zvýšená: 3–30 mg/mmol; dříve označovaná jako mikroalbuminurie,
• A3 – výrazně zvýšená: více než 30 mg/mmol; dříve označovaná jako makroalbuminurie.

Dříve používaný pojem mikroalbuminurie neznamenal přítomnost menších molekul albuminu, ale pouze jeho menší množství v moči. V současnosti se proto upřednostňuje označení středně zvýšená albuminurie.

Jeden zvýšený výsledek ještě nemusí znamenat trvalé poškození ledvin. Albuminurii mohou přechodně zvýšit například horečka, infekce močových cest, výrazná hyperglykémie, vysoký krevní tlak, srdeční selhání, intenzivní fyzická námaha nebo menstruace. Nález se proto obvykle potvrzuje opakováním vyšetření; za trvalou albuminurii se zpravidla považují alespoň dva pozitivní výsledky ze tří odběrů během 3–6 měsíců.

U diabetu 2. typu se doporučuje vyšetřovat UACR společně s odhadem glomerulární filtrace (eGFR) alespoň jednou ročně již od stanovení diagnózy. U diabetu 1. typu se pravidelné vyšetřování obvykle zahajuje po pěti letech trvání diabetu. Při zjištěném chronickém onemocnění ledvin se kontroly provádějí častěji podle závažnosti nálezu.