Postprandiální glykémie pomáhá ve výběru vhodné terapie diabetu.

Jsem však přesvědčen, že fenomén PPG je mnohem důležitější pro kliniku, než se obvykle přijímá. Jsem dokonce přesvědčen, že je celkem jedno, zda se podaří nebo nepodaří prokázat, že intervence PPG snižuje riziko kardiovaskulární. PPG se totiž jistě podílí na celkové výši glykovaného hemoglobinu, takže intervenována být musí. Dále, rozdíl mezi glykémií nalačno a PPG předurčuje vhodnou taktiku terapie (výběr farmakologické intervence). Konečně, glykémie nalačno a PPG ve vztahu k aktuální hodnotě glykovaného hemoglobinu také určuje, co má býti intervenováno přednostně – glykémie nalačno, nebo glykémie postprandiální. Toto vše platí pro diabetes 2. typu.  Diskutovat o významu PPG u pacientů s diabetem 1. typu není smysluplné. V současnosti je všeobecně přijatý princip terapie - systém bolusových dávek k jídlu a bazální dávky inzulinu se selfmonitoringem u edukovaného pacienta V praxi to kromě jiného znamená, že pacient s diabetem 1. typu hodnotou PPG kontroluje správnost svého vlastního rozhodnutí, jaký bolus inzulinu aplikovat před jídlem případně jak správně vyhodnotil množství sacharidů,které pojedl. Takže opět, bez ohledu na jiné konsekvence, primární je klinický význam PPG…

            Vrátím se však k významu PPG pro terapii diabetu 2. typu. Podle prof. Moniéra je zřejmé, že u osob s vyššími hodnotami glykovaného hemoglobinu je jeho vlastní hodnota převážně podmíněna vysokou hodnotou glykémie nalačno (obr. 1). Proto je racionální začít u špatně kompenzovaných pacientů terapii ovlivňující glykémii nalačno (obr. 2 a 3). Po zlepšení kompenzace se změní význam PPG ve vztahu k výšce glykovaného hemoglobinu. Protože u většiny pacientů je nutné užít kombinaci farmak k dosažení cílových hodnot, je v další fázi, po zlepšení glykovaného hemoglobinu, nutná cílená intervence PPG (obr. 4 a 5). K tomuto účelu slouží zejména sekretagoga (sulfonylurea, glinidy), inhibitory DPP 4, bolusy prandiálního inzulinu, akarbóza, agonisté receptoru pro GLP-1 (je třeba zdůraznit, že většina těchto farmak snižuje také glykémii nalačno, takže nejen sníží exkurze glykémie, ale posune celý glykemický profil níže – viz obr. 6 a 7). Popsán je princip, u jednotlivých pacientů je třeba vždy postupovat individuálně. Kromě toho, vlastní poměr mezi glykémií nalačno a PPG určuje, co je u daného pacienta větší problém – zda inzulinová rezistence (má především glykémii vysokou nalačno), anebo hlavně porucha sekrece inzulinu (má vysokou zejména glykémii postprandiálně). Mimo zájem lékaře nesmí stát ani podíl pacienta na výšce PPG – vliv příjmu sacharidů na tento parametr je celkem zřejmý.

            Vlastní význam PPG tedy vidím ne v její absolutní naměřené výšce, ale v informaci, již přináší ve vztahu ke glykémii nalačno a k hodnotě glykovaného hemoglobinu. Její měření patří do základní škály informací, které je třeba znát pro správný návrh terapie, její vedení a kontrolu. Bez znalosti PPG nelze vést terapii individuálně, a tedy ji nelze vést dobře.