Obecné

Odpověď

Milá Nikolo,

Vy podle všeho máte zcela přiměřenou hmotnost, jste mladá a pravděpodobně nemáte žádné zjevné rizikové faktory pro vznik diabetu 1. ani 2. typu. Jen snad fakt, že máte doma glukometr, může naznačovat, že někdo v rodině diabetes má.

Já bych se nyní naměřenými hodnotami nevzrušoval. Jsou to spíše hraniční hodnoty po blíže nedefinovaném jídle, naměřené osobním glukometrem určeným pro monitorování glykémií pro pacienty s diabetem. Přístroj není určen pro diagnostiku diabetu, kdy se vyžaduje vyšší přesnost.

Jako každé horečnaté onemocnění může i Covid-19 vést u nediabetiků ke snížení citlivosti tkání vůči inzulínu, a to může mít za následek mírné zhoršení glukózové tolerance po přechodnou dobu. Je sice na světě evidováno několik případů, kdy se po prodělaném onemocnění rozvinul diabetes 1. typu, ale není u nich dostatečně doloženo, že samotné onemocnění bylo příčinou. Spíše se má za to, že diabetes se rozvíjel již delší dobu a onemocnění jeho projevy urychlilo.

Já vám tedy pro uklidnění doporučuji následující:

Stravujte se jeden den zcela standardně. Po večeři v 7 hod. již nic nejezte, pít můžete neslazené nápoje. Ráno si změřte glykémii na lačno v 7 hod. Bude-li vyšší než 5,6 mmol/l, domluvte se s vaším praktickým lékařem na případném dalším vyšetření, např. orálním glukózovém tolerančním testu. Bude-li hodnota normální, přestaňte se tolik sledovat a více se radujte z toho, že máte po Covidu. Tedy až na ten čich a chuť. To se to asi špatně vaří.

Bylo by také ale dobré si ověřit správnost měření glukometrem. K tomu si můžete k příslušnému glukometru v lékárně koupit kontrolní roztoky. Budete ale udivena, že např. při hodnotě 12 mmol/l může být výsledek v rozsahu 10 – 14 mmol/l považován za správný. Toto rozmezí pro příslušný glukometr naleznete v příbalové informaci u kontrolních roztoků.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Honzo,

váš dotaz je opravdu vhodný spíše pro psychologa než pro diabetologa. Dobré vyrovnání diabetu považuji za zásadní věc, ale vy žádný konkrétní problém týkající se diabetu neuvádíte. Diabetes 1. typu, to je trvalá starost, které si nedá pokoj skoro nikdy, ale časem si na ni člověk zvykne skoro jako na dýchání nebo udržování rovnováhy. Když by si člověk udělal výčet toho, co všechno musí neustále dělat a na co dávat pozor, a ještě k tomu ani když to všechno dělá a pozor si dává, tak  to stejně často nevyjde, mohl by se nad sebou klidně rozplakat.

Moje zkušenost je ale taková, že lidé s diabetem nejsou o nic méně šťastní než ostatní. Asi také proto, že jsou dlouhodobě zvyklí překonávat překážky a nad svými zdravotními problémy pláčou míň, než ti zdraví. Problémy se totiž vždycky najdou. I když mládí, zdraví a peníze jsou krásné věci, vůbec to neznamená, že by ke spokojenosti a klidu stačily. Člověk je v určité situaci, kterou si nemůže vybrat, a záleží na něm, co s tím dokáže udělat.

Když s dostanete do problémů, ostatní vás mohou pochopit, mohou vám pomáhat, mohou projevit lítost. Ale když s nimi chcete déle být, naříkání, sebelítost a očekávání přehnaných ohledů jim dříve nebo později půjde na nervy a budou se snažit se vám vyhýbat. Snad s výjimkou rodičů, kteří to mají většinou v sobě zakódované, že problémy svých dětí pociťují trochu jako svoji vinu a zodpovědnost. A naopak, když ostatní vidí, jak se se svou nemocí statně perete a myslíte při tom více na druhé než na sebe, tak je to potěší a vzbuzuje to úctu. To určitě platí i pro přítelkyni, protože vztah založený na soucitu nemůže moc fungovat.

Cukrovka je dnes naštěstí nemoc, se kterou lze celkem dobře žít, a to skoro po všech stránkách. Jenom musíte o sebe dostatečně dbát. Musíte se leccos naučit a správně to používat, využít možností, které dnes medicína nabízí. Potom vám diabetes 1. typu zabere denně tak 30 minut navíc. Je to možná dost, ale den je tak dlouhý, tolik se toho dá stihnout, když člověk chce a když není líný.

Myslím, že ani vy ve skrytu duše nechcete, aby „když bouchnete“, se nad vámi vaši blízcí soucitně sklonili a říkali si: „chudáček, on to má tak těžké, to musíme to jeho hulvátské chování trpělivě tolerovat a ve všem mu vyhovět“. Oni jistě vědí, že život s cukrovkou přináší potíže. Ale proč by měli znát podrobnosti o diabetu. Oni vás chtějí brát jako každého jiného. Jako člověka, který má svoje dobré a špatné vlastnosti, svoji povahu, svoji odvahu, svoji snahu. Jenom tak se jim můžete opravdově líbit. Jako každý jiný a ne jako „ten chudák s cukrovkou“. A vždyť to ani není pravda. Diabetici žádní chudáci nejsou!

To všechno ale neznamená, že na člověka nemohou padnout chmury, že je lítostivý a podrážděný. Ostatně dnešní doba „lock-downu“ tomu silně napomáhá. Myslím, že vyhledat dobrého psychologa by pro vás opravdu bylo vhodné. Mezi tím vám ale doporučuju, abyste si stanovil určitá svoje pravidla a ta se snažil dodržovat. Týká se to především samotného diabetu. Měl byste si pravidelně měřit glykémie nebo používat senzor. Měl byste sám posoudit, zda se dostatečně vyznáte v dietě a zda opravdu pečlivě volíte dávky sacharidů a k nim odpovídající množství inzulínu. A konečně, měl byste dodržovat určitou fyzickou aktivitu, která vás unaví a zbaví vás alespoň části chmurných myšlenek. Mohl byste např. pravidelně chodit běhat za každého počasí, a to alespoň na 30 minut, ale raději déle, byť třeba jen pomalu. Přinejmenším váš pes z toho bude mít radost, ale já jsem si jist, že vy určitě také. Ta pravidelnost, pocit, že překonáváte nějakou obtíž, vám pomůže. A pak se také zamyslete nad tím, zda problémy nemá také někdo kolem vás, komu byste mohl pomoci. Dělejte to, čeho byste se rád dočkal od druhých. Když to budete dělat upřímně, uvidíte, že zas brzy kolem sebe budete mít kamarády i kamarádku.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Bronislave, klasifikace diabetu je na našem webu dosti podrobně vysvětlena a jsou také uvedeny rozdíly mezi diabetem 1. a 2. typu.

Zatímco diabetes 1. typu je poměrně vyhraněné onemocnění, diabetes 2. typu představuje méně sourodou skupinu poruch.

Při diabetu 1. typu zaniká schopnost produkovat inzulín díky tomu, že tělo samo si autoimunitním procesem zničí buňky, kde se inzulín vytvářejí. Tento proces se dá někdy prokázat pomocí imunologických testů, nicméně diagnóza se v praxi opírá o klinický průběh.

Diabetes 2. typu spočívá zejména v nepoměru, jak tělo na inzulín reaguje a jak moc je schopné inzulín vytvářet.

Vzhledem k vašemu věku a tělesným proporcím (více toho o vás nevím), velice pravděpodobně se jedná o diabetes 2. typu. Malá účinnost inzulínu u vás nejprve vedla ke zvýšené produkci inzulínu, která však stále nestačila k tomu, aby byly glykémie v normě. Postupně se ale buňky vytvářející inzulín asi „unavily“ až vyčerpaly, takže už vám produkce inzulínu nestačí. U některých pacientů s diabetem 2. typu může pak produkce inzulínu postupně zanikat podobně, jak je tomu u diabetiků 1. typu, ale mechanismus je zcela jiný. Nejde o autoimunitu. Většinou ale určitá produkce inzulínu zůstává zachována, i když to zdaleka nestačí.

Ještě také připomínám, že pro oba typy diabetu jsou důležité určité vrozené vlohy. Rozdíl je v tom, že vlohy pro diabetes 2. typu se snadno uplatní, jestliže člověk má špatnou životosprávu, hodně jí a málo se pohybuje. Rozvoji diabetu 1. typu u pacientů s určitými genetickými vlohami zatím předcházet neumíme. Samotné vlohy ale k rozvoji onemocnění nepostačují. Uplatňují se ještě jiné faktory, které ale zatím neznáme.

Důležité je, že pro léčbu vašeho diabetu přesné určení typu není rozhodující. Měl byste snížit hmotnost, snížit množství sacharidů v dietě a co nejvíce se pohybovat. Pokud k dosažení dobrého vyrovnání diabetu u vás nebude postačovat léčba pomocí léků vhodných pro diabetiky 2. typu, bude nutné přikročit k léčbě inzulínem.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Petře,

na tento dotaz jsme již odpovídali, tak si Vám dovoluji poslat odkaz na naše odpovědi:

https://www.cukrovka.cz/poradna?search=vlasy

S přátelským pozdravem

PharmDr. Rostislav Šimek

redakce cukrovka.cz

Odpověď

Milý Miroslave,

před každou operací, včetně takové, jako je operace šedého zákalu, se provádí tzv. předoperační vyšetření. Jeho součástí je nejen zhodnocení vašeho kardiovaskulárního ústrojí a dýchací soustavy, ale u diabetiků také posouzení stavu jejich vyrovnání. Předpokládám, že jste takové vyšetření podstoupil a že nic závažného, co by bránilo operaci, nejspíše jen v místním znecitlivění (ale někdy také v celkovém znecitlivění), Vám nehrozí.

Glykémie 11,5 mmol/l před operací není závažný nález a z tohoto pohledu operaci absolvovat můžete. Kromě toho se před operací v celkovém znecitlivění zpravidla vysazuje lék metformin na několik dní. To v podstatě jen pro jistotu, kdyby se při operaci něco přihodilo a vedlo to ke zhoršení funkce ledvin.

Nicméně z hlediska dlouhodobého by bylo vhodné, kdybyste vyrovnání svého diabetu zlepšil, ať již pohybem, dietou, přinejmenším zvýšením dávky metforminu, či přidáním ještě dalšího léku na diabetes. Na to bude ale čas po operaci, ale neměl byste to nechat jen tak být.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Martino,

podle všeho máte diabetes 2. typu, který se projevil v době těhotenství. Je zřejmě provázen vysokým stupněm inzulínové rezistence, čili malé účinnosti tkání vůči působení inzulínu. Porucha vyústila v to, že vaše tělo není schopné produkovat dostatek inzulínu, takže si jej musíte podávat injekčně. Možná, že dokonce máte vlastní sekreci již velmi malou, takže z tohoto pohledu se to částečně podobá diabetu 1. typu u osoby s inzulínovou rezistencí.

Většinou každé závažnější onemocnění, zejména pak horečnaté, snižuje účinek inzulínu. To se u osob s diabetem projevuje zvýšenou potřebou inzulínu. Tento stav se pak většinou upraví, když onemocnění odezní.

Vy jste ale ještě mladá, máte špatně vyrovnaný diabetes a k tomu značnou nadváhu. To, co vám doporučím, není rozhodně jednoduché, ale je to téměř jediná cesta, jak si diabetes dlouhodobě zlepšit a snížit riziko, že se u vás v budoucnu rozvinou různé komplikace diabetu.

Na prvním místě byste se měla poradit s nutričním terapeutem nebo kvalifikovanou dietní sestrou, kteří by vám znovu srozumitelně a podrobně vysvětlili principy správné diety a doporučili pro vás vhodný dietní režim, který by měl vést k pozvolnému hubnutí. Mohla byste to případně dokázat sama, kdybyste si prostudovala nějakou rozumnou dietní příručku pro pacienty s diabetem. Žádnou divokou či jednostrannou. Měla byste se také naučit rychle určovat kalorické hodnoty potravin a odhadovat v nich množství zejména sacharidů a tuků. Určitě byste se měla vybavit přesnou váhou pro potraviny s přesností na gramy. V tuto dobu bych vám doporučil např. dietu s obsahem (maximálně) 150 g sacharidů, příklad byste našla i na našich stránkách, ale důležité je tomu rozumět a neflákat to. Pomoci vám mohou také kalorické tabulky, které můžete spolu s dalšími pomocnými funkcemi stáhnout pro chytrý telefon a mít je stále po ruce. 150 g sacharidů se vším všudy, tedy i s ovocem, zeleninou, zavářkou, zahušťovadly, atd. 

Jako žena pečující o děti jistě máte, alespoň podle vašeho pocitu, dostatek pohybu. Já bych vám přesto doporučil pohybovou aktivitu ještě zvýšit a zařadit  nějaké pravidelné cvičení či sport, které by trvalo alespoň 30 minut denně, ale se skutečným zadýcháním.

Glykémie si pravděpodobně pravidelně měříte. Doporučuji vám ale, byste si v tom udělala systém, měřit byste se měla aspoň 4x denně a měla byste reagovat na změny glykémií. Pokud nemáte inzulínovou pumpu, která se dá přímo propojit se senzorem glykémií, byl by pro vás vhodný kontinuální senzor Freestyle Libra, který vám ukáže hodnotu glukózy v podkoží kdykoliv během dne či noci. Asi jste jej již viděla. Používání je velmi jednoduché, těžší je již se jeho daty správně řídit. Vy byste si ale v této fázi nasadila inzulínové režim (po zavedení diety s nižším obsahem sacharidů možná s menší dávkou inzulínu), a potom prostě nejedla, pokud by vám glykémie neklesly na požadované diety, a jedla tak málo, aby glykémie nad tyto hodnoty po jídle a inzulínu nestoupala. To prostě funguje, jen si člověk nesmí nic nalhávat a musí také mít dostatečnou vůli, aby opravdu nejedl zejména sacharidy, když má glykémii zvýšenou. Tyto sacharidy se prostě nevyužijí a slouží zejména jen k tomu, aby ve vašem těle dělaly neplechu.

Zavedení takového systému vyžaduje zpravidla podporu pečlivého diabetologa, ale motivovaný pacient si může poradit i sám. Efekt se nedostaví hned, ale slibuji vám, že brzy, pokud budete vytrvalá. A navíc se budete cítit lépe, budete víc výkonná a i když vám to zabere čas, stihnete toho více. Možná vám podle okolností váš dialektolog doporučí ještě nějaké další léky kromě inzulínu, např. metformin nebo analog GLP-1, které u diabetu 2. typu zlepšují účinnost inzulínu.

Tak vám držím palce, ať se od začátku roku pustíte do ofenzívy a svoje zdraví si pevně řídíte a ať vám to jde.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Lenko, usuzovat mohu jen z fotografie, žádná další data neznám. Nález opravdu odpovídá počínající gangréně palce a ohrožení dalších prstů se snadným šířením na nárt. Podle mého názoru tedy reálně hrozí nutnost amputace končetiny v bérci.

V tuto chvíli je namístě komplexní léčba, která ovšem nebude jednoduchá a nemusí té amputaci tak vysoko zabránit.

Na prvním místě je nutné ověřit, jaké je cévní zásobení celé končetiny. K tomu je nutné provést angiografii, tedy vyšetření cév končetiny po vpichu do tříselné tepny a podání kontrastní látky pro rentgenové vyšetření. Toto vyšetření by se současně mohlo kombinovat s pokusem o zprůchodnění některých cév, pokud budou velmi zúžené a bude k tomu situace příznivá. Tomu se říká PTA, neboli perkutánní transluminální agioplastika.

Kromě toho je nutná intenzivní antibiotická léčba, pravděpodobně ve vyšší dávce, která je možná jen v nemocnici a dává se do žíly.

Končetina dále potřebuje klid. Případné rány je třeba ošetřit a po provedení angiografie bude na místě asi určitá antikoagulační (protisrážlivá) léčba.

Váš otec by tedy měl být neprodleně vyšetřen a hospitalizován, nejspíše na spádovém chirurgickém oddělení.

Bude také záležet případně na dalších nemocech, aby váš otec tuto komplexní léčbu toleroval. Mohlo by se podařit nekrózu a zánět na noze ohraničit a případně amputovat později jen palec, který se zdá již značně postižený. Léčba nesnese v podstatě žádný odklad. Doma by pacient mohl být, pokud již angiografie a případný pokus o zprůchodnění cév byly provedeny. Jinak ale je důvod k okamžité hospitalizaci, Covid necovid.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá tazatelko, asi jste v tento vánoční čas využila naši poradnu, abyste s námi sdílela, skutečnost, že máte cukrovku. Dědu Mráze to asi nezajímá. Sám je tlustý a ještě všude ujídá cukroví, které má rozvážet, a moc toho nenachodí, jen se vozí v sobím spřežení podobně jako Santa Klaus. Ten ale přece jenom musí držet míru, protože tahá dárky pod stromeček komínem a od určitého stádia si už musí dávat pozor, aby neuvíznul za břicho v průduchu a nemuseli kvůli němu vyjíždět hasiči, kdyby se to přece jenom stalo.

Bohužel správně konstatujete, že glykémie 10,6 mmol/l znamená cukrovku, ať už je to zachycené na lačno nebo po jídle. Pro správnou interpretaci se to ovšem musí ještě alespoň jednou zopakovat, kdyby to přece jenom byla chyba, nebo kdyby se vám to podařilo až po spořádání všeho cukroví, co jste napekla.

Naštěstí se ale už blíží Nový rok a s ním ten správný čas, kdy si lidé dávají různá předsevzetí, která pak určitě dodržují. Pro vás by takovým správným předsevzetím mohlo být, že do léta zhubnete na 70 kg a do té doby budete každý den trochu cvičit nebo rychle chodit, a to alespoň půl hodiny.

To jsou takové milé rady, o které jste ani nežádala. Já vám přeju hodně zdraví a úspěchů, a kdybyste přece jen měla nějaký dotaz zakončený pravým otazníkem, tak se rád pokusím vám odpovědět, kromě toho, že se budu snažit dodržovat podobné předsevzetí, jako jsem vám doporučil.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Dobrý den,

bohužel hodnota H1 nebo spíše HI na většině glukometrů znamená hodnotu glykémie nad měřitelné schopnosti glukometru. Tato hodnota je u každého glukometru jiná, u mnoha typů je tato hodnota kolem 33,3 mmol/l. Pokud se opravdu nachází Vaše glykémie takto vysoko a nejedná se o chybu měření, pak je vhodné vyhledat, co nejdříve lékaře a řešit tento stav.

(odpovídá MUDr. Pavlína Krollová z diabetologické stanice a ambulance Interní kliniky Fakultní nemocnice v Motole)

Odpověď

Milá Iveto, vy máte opravdu výraznou nadváhu. Určitě je nezbytné držet pořádnou dietu a dostatečně se během dne pohybovat. Abych vám mohl poradit, potřeboval bych znát podrobně vaše glykemický profily a ujistit se, že opravdu míváte hypoglykémie.

Lidé, kteří nejsou léčeni inzulínem nebo jiným přípravkem, který výrazně stimuluje sekreci inzulínu (nejčastěji jsou to deriváty sulfonylmočoviny) totiž o hypoglykémiích často mluví, ale prokázat se je nepodaří. Mnozí pak často uvádějí, že cítí hypoglykémii, i když mají glykémii ještě normální a nebo dokonce i lehko zvýšenou. Slabo jim může totiž být i z jiného důvodu a někdy to může být i podvědomě velmi důmyslně zakuklená „chuť k jídlu“.

Skutečné hypoglykémie je nutné prokázat a potom zjišťovat, proč k nim dochází. Někdy je to u lidí po operacích žaludku, někdy u lidí velmi štíhlých, kteří mají velkou reaktivitu sekrece inzulínu, někdy je to po sladkém jídle, kdy se inzulínová sekrece přežene. Existují také závažnější příčiny, kdy se v těle tvoří nadbytečný inzulín např. v některých novotvarech. K průkazu bývají pacienti třeba i 3 dny hospitalizováni, nedostávají žádné jídlo a sledují se glykémie. Pokud glykémie skutečně výrazně klesne, změří se v krvi hladina inzulínu. Je-li zvýšená, může se skutečně jednat o patologickou nadprodukci inzulínu.

Já vám tedy radím: držte pořádnou redukční dietu, jezte málo sacharidů a měřte si poctivě glykémie. Budete-li mít skutečně hypoglykémie (minimálně pod 3,8 mmol/l), ukažte to svému lékaři, a ten rozhodne o dalším postupu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)