Obecné

Odpověď

Milá Marie, váš dotaz je, abych tak řekl, dost „suchý“ a navíc bez otazníku. Moc z něho není poznat, na co se ptáte.

Tedy se domýšlím, že chcete poučit, zda hodnota glykémie 6 mmol/l je v pořádku.

Měla byste vědět, že normální hodnota na lačno je 5,6 mmol/, za diabetes se považuje stav, kdy opakovaně máte na lačno glykémii nad 7 mmol/l nebo kdykoliv během dne, třeba i po jídle, nad 11 mmol/l.

Je třeba posoudit, zda vaše měření bylo po celonočním lačnění, zda bylo provedeno na přesném přístroji a zda to bylo 1x či opakovaně. Asi by stálo za to měření opakovat po poctivém celonočním půstu ráno a potom to zkusit znovu po snídani za 2 hodiny. Zatím se ale nijak nenervujte, hodnota 6 je velmi lehce zvýšená a bezprostředně vás nijak neohrožuje.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Františku, odpověď je složitá a zdlouhavá, takže nemohu vám individuálně podrobně odpovědět. Proto vám zatím doporučuji náš příspěvek na cukrovka.cz zde:

https://www.cukrovka.cz/pokrok-v-lecbe-diabetu-kmenovymi-bunkami

kde najdete i další odkaz na předchozí článek.

Za 1 či 2 roky výzkum zase postoupil, ale prozatím platí, že způsoby léčby, na které se ptáte, zatím nejsou nikde dostupné. Ani s „chytrými inzulíny“ to není nijak horké, ostatně o ničem opravdu chytrém nevím, spíš by to bylo pro pacienty s jiným typem diabetu, kteří tak „chytrý inzulín“ nepotřebují. Zato ale nastal velký pokrok v oblasti „chytrých“ pacientů kteří používají „chytré“ pumpy. Tím chci říci, že technologie je na velmi dobré úrovni a pokud je pacient dobře vycvičen a motivován („chytrý“), tak s tím lze dosáhnout vynikajících výsledků.

Ale slibuji brzkou aktualizaci odpovědi na vaši otázku, i když uvedený odkaz by mohl prozatím stačit.

Odpověď

Milá Jaroslavo,

pro posouzení vašeho dotazu bych potřeboval znát hodnotu vašeho „dlouhého cukru“, tedy glykovaného hemoglobinu (HbA1c). Normální hodnota je do 40 mmol/mol a hodnota nad 47 mmol/mol již odpovídá cukrovce. Tak si vyžádejte ten výsledek a sama posuďte. I hodnoty nad 44 již ale stojí za nějakou léčbu, tedy především úpravu diety.

Vaše první hodnota glykémie na lačno je v normě a druhá je lehce zvýšená (norma je do 5,6 mmol/l),  hodnoty lze spolu porovnávat, protože glukometry bývají upraveny tak, aby ukazovaly výsledky odpovídající hodnotám z žilní krve.

Normální glykémie při vyšetření můžete mít, když se před odběrem „včas zaleknete“ a začnete minimálně den před tím držet dietu nebo budete jíst velmi málo sacharidů. V takovém případě je ten „dlouhý cukr“ pro vás důležitější, protože ten ukazuje, jak jste na tom byla v posledních týdnech či měsících.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Sylvo, diabetes 1. typu se má léčit od samotného zjištění diagnózy co nejlépe. Jsou k tomu dva důvody:

1. Člověk si hned od začátku zvykne dělat to co nejlépe a bez kompromisů, což je později někdy obtížné, když si hned na začátku zvykne na „lajdání“.
2. Dobré vyrovnání diabetu nejen předchází budoucím komplikacím, ale při zachované sekreci vlastního inzulínu si beta buňky trochu odpočinou a spíš potom déle vydrží, což se hodí.

Jinak je ale poměrně běžné, že po zjištění diagnózy a zahájení léčby si beta buňky opravdu trochu „orazí“ a začnou na nějakou dobu fungovat tak, že vlastně inzulín není potřeba. Říká se tomu někdy remise diabetu, nebo také „líbánky“ či „honey-moon“, i když je to vlastně jen čekání a příprava na to, že se to zase časem zhorší a inzulín bude zase potřeba.

To si myslím, že je případ vaší dcery. Nebo by jí možná stačila jenom ta Tresiba v malé dávce. Důležité ale je pokračovat v důsledném sledování glykémií, dnes nejraději s použitím kontinuálního senzoru hodnot krevního cukru v podkoží. To dovolí sledovat, zda skutečně glykémie zbytečně nestoupá a není potřeba inzulín podávat nebo jeho dávku zase zvýšit. Počítání sacharidů je velmi důležité zvláště do budoucna a vaše dcera by se to měla naučit z nějaké vhodné knihy, aby si to trvale pamatovala o občas si to opakovala.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Lado, vaše paní doktorka test interpretovala správně. Rozhodující je hodnota na lačno, která je v normě. Dále je rozhodující hodnota za 120 min., a ta je také v normě.

Co je však jasné je to, že máte nadváhu a jste mladá. Proto s tím něco dělejte. Zejména méně jezte kalorickou stravu a co nejvíce se věnujte pohybu. Hodnota za 60 min. není směrodatná, ale určitý sklon k vyšším hodnotám naznačuje. OGTT je jen laboratorní test a ten vyšel dobře. To neznamená, že při pokračující nadváze časem nebudete mít poruchu glukózové tolerance nebo diabetes. Proto se snažte a uvidíte, že vám bude líp.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Marie, váš dotaz jsem dostal opožděně a tak se omlouvám za pozdní a nedokonalou odpověď.

Endogenní deprese může být podle mého názoru závažnější onemocnění než diabetes mellitus 1. typu, i když na rozdíl od diabetu může probíhat ve vlnách, kdy to snad může být lepší, zatímco diabetes trvá pořád. Proto vaše obtíže plně chápu a vím, že to máte složité. Také věřím, že na diabetologii v Motole o vás dobře pečují a dávají vám dobré rady. Nakonec je to ale na vás, s diabetem si podle instrukcí lékaře musíte dokázat poradit sama.

Já bych v prvé řadě doporučoval oddělit obě poruchy od sebe. Pro depresi potřebujete kvalitní dlouhodobou léčbu. Té bych se rozhodně nevyhýbal, myslím, že vedlejší účinky které mohou působit na glukózový metabolismus, jsou problémem hlavně u diabetu 2. typu, protože často snižují citlivost vůči inzulínu a mohou zvyšovat chuť k jídlu, což určitě není váš případ. Jen bych se bránil přílišnému utlumení – to určitě zhoršuje schopnost dobře se starat o diabetes. Někteří pacienti užívají kombinaci několika léků, a to může určitý útlum či apatii působit. Toto je však opravdu nutné ponechat na psychiatrovi a probrat to s ním.

Zadruhé, doporučuji postavit se vůči diabetu čistě „mechanicky“ a řídit si glykémii podle stanovených pravidel, neprožívat různé souvislosti nebo možné vedlejší účinky životních příhod či léčby deprese. Prostě přistupovat k tomu jako k technickému problému, který je třeba soustavně řešit podle rozumných pravidel. Obecně bych vám silně doporučoval pumpu, protože současné výrobky jsou velmi spolehlivé a problémy většinou nastávají, když nejsou používány správně. Zavedení podkožní kanyly jednou za 2 až 3 dny je určitě méně náročné než podávání inzulínu 4x či vícekrát denně. Kanylu vám navíc může nasadit manžel, většinou to není ani cítit, když se to dělá dobře. Pumpu je také nyní možné propojit s kontinuálním senzorem hladiny krevního cukru v podkoží. Nejenže stále můžete vidět svoje hodnoty, ale senzor vás i varuje, když hrozí pokles glykémie nebo když hodnota (podle vámi nastavených pravidel) příliš stoupá. Nové modely navíc dokáží rychlost infúze inzulínu automaticky zastavit nebo zpomalit, když hrozí hypoglykémie a mohou také částečně přidávat inzulín, když je to třeba. To je velký pokrok, který by vám mohl výrazně pomoci. Podmínkou je ale, že se naučíte pumpu se senzorem správně ovládat, že nebudete mít předem negativní předsudky, budete dostatečně motivovaná, a jak říkám, postavíte se k tomu „mechanicky“ jako k potřebné věci, a nikoliv jako k nepříjemnému problému, proti kterému hledáte argumenty. Napadá mě srovnání, „jako k hromadě špinavého prádla, které je nutné protřídit, vyprat a usušit“, a nikoliv řešit „mám prát, nemám prát, stojí mi to za to?“ a tak podobně. Ale i samotný senzor bez pumpy by vám dozajista pomohl. Lepší je ale takový, který vás aktivně informuje, třeba i během noci.

Podle mého názoru byste se rozhodně neměla vyhýbat cvičení, protože to nejen zlepšuje kondici, ale utužuje „mechanickou“ morálku a zlepšuje náladu. Tou „mechanickou“ morálkou myslím právě včasné řešení problémů bez zbytečného hloubání o světě. Prostě to udělat proto, že se to má udělat. Pokud byste měla senzor, hned byste viděla, když glykémie klesá, a včas byste mohla něco sníst či vypít. Také byste si před cvičením snížila dávku rychle působícího inzulínu. Moc bych vám doporučoval cvičit i 2x denně. I to pomůže překonávat obtíže a bude moci také lépe pomáhat mamince.

Nejsem psycholog ani psychiatr a píšu jenom svoje názory. Věřím ale tomu, že při dobré vůli se přinejmenším vaše problémy s cukrovkou mohou výrazně zlepšit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Jiřino,

hodně lidí udává, že jim rozrušení a tres zvyšuje hladinu krevního cukru. Z lékařského hlediska si to umím vysvětlit, protože při stresu se uvolňuje hlavní stresový hormon, kterým je adrenalin. Adrenalin nejen že zvyšuje krevní tlak, ale také aktivuje v těle živiny potřebné k nějaké rychlé akci (boj nebo útěk) a zvyšuje také hladinu krevního cukru.

Na druhé straně, v určité míře stresu žijeme všichni (jinak by byl život nuda). Já si především myslím, že svalování vyšších hodnot glykémie na stres je především výmluva. A ať je to tak nebo tak, prostě glykémii máte vyšší a mělo by se s tím něco dělat. Na prvním místě mně vždy napadá dodržování diety s menším obsahem kalorií a zejména sacharidů.

Vy máte docela velkou nadváhu a ta určitě přispívá k diabetu a vysokým hodnotám glykémie. Podle mého názoru mnohem více než stres. Proto vám doporučuju, abyste se podívala na vzorové ukázky diety na našich stránkách a snažila se nějakou dobu jíst jen 150 g sacharidů denně. Metformin je dobrý pomocný lék a pomůže glykémii rovněž snižovat, pokud se bere v dostatečné dávce, tedy minimálně 1000 mg denně.

Za stejně důležité považuji udržovat krevní tlak v dobrém rozmezí, nejlépe kolem 120/80 a rozhodně ne přes 140/90. Ke kontrole krevního tlaku existuje řada dobrých léků. I když máte doma krevní tlak celkem v normě, nebýváte stále jen doma. Proto si myslím, že byste i na krevní tlak měla užívat nějaké pro vás vhodné léky, které by vám měl předepsat váš lékař.

Určitě je také dobré se nějak vypořádat se stresem, jakkoliv to je těžké. Myslím ale, že naopak dobré glykémie a dobrý krevní tlak vás posílí v tom, abyste lépe odolávala rozčilení a různým dramatům.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milý Ladislave,

Furorese je tzv. diuretikum, tedy lék, který podporuje vylučování vody soli (sodíku) močí. Účinná látka se jmenuje furosemid a přípravek Furorese obsahuje furosemid v množství buď 40 mg, 125 mg, 250 mg nebo i 500 mg. Používá se zejména při léčbě závažných otoků jakéhokoliv původu, tedy např. při selhávání srdce, při pokročilém onemocnění ledvin, při jaterním onemocnění, pokud se v jeho důsledku hromadí tekutina v dutině břišní. Verospiron je také diuretikum, ale má jiný mechanismus účinku a působí méně intensivně. Na rozdíl od furosemidu tento lék spíše zabraňuje ztrátám draslíku do moči a proto se dobře s furosemidem kombinuje.

Diuretika se zpravidla dávkují tak, aby byla použita co nejnižší dávka, která vede k odstranění otoků a nezpůsobuje jejich nový vznik. Většinou je nutné současně snížit příjem kuchyňské soli v potravě, protože jinak sůl, která se vlivem léku vyloučí do moči, se zase ústy dostane znovu do těla.

Pokud tedy tvorba otoků ustoupila, bude asi možné dávky Furonu snížit. Jen jsem si jist, že tento lék neberete jen tak pro nic za nic a že by tedy jeho dávkování měl řídit lékař, který vás dobře zná a zná také vaše laboratorní výsledky.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Aničko, říká se, že jedna vlaštovka jaro nedělá a dá se také říci, že z jediné glykémie diabetes definitivně nepoznáme. Nicméně hodnota 16 mmol/l je dost vysoká, i když nevím, zda to bylo na lačno či po jídle. Pokud by takováto hodnota byla zachycena opakovaně, mohl bych s jistotou říci, že máte diabetes.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)

Odpověď

Milá Šárko, s diabetem 1. typu, pokud se člověk snaží, se dá dobře žít a pracovat. Dá se vykonávat většina povolání, jenom některá jsou méně vhodná a jen málo jich je vysloveně nevhodných. Diagnóza diabetu 1. typu tedy není v žádném případě sama o sobě důvodem k invalidnímu důchodu. K invaliditě přispívají závažné komplikace diabetu, které se nelepší. Může jít třeba o syndrom diabetické nohy s následnou amputací, vážnější postižení srdce nebo ledvin a podobně. Nic z toho vám nepřeju a vy byste měla udělat vše, co je ve vašich silách, abyste se tomu vyhnula.

Některé osoby léčbu svého diabetu nezvládají nebo nechtějí zvládat. I to nakonec může být důvodem k invaliditě, ale rovněž vám to upřímně nepřeji. Raději o sebe pečujte a choďte do zaměstnání. Invalidita péči o diabetes také příliš neprospívá.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM Praha)