Syndrom karpálního tunelu

Syndrom karpálního tunelu (kanálu) je postižení středového nervu (n.medianus) procházejícího předloktím horní končetiny, který je utlačován příčným vazem ve výši zápěstí. Stav vzniká nejčastěji při přetažení ruky těžkou nebo stereotypní prací. Velký vliv má i řada chorob s poruchou žláz s vnitřní sekrecí, jako je diabetes a poruchy štítné žlázy. Ženy jsou postiženy asi v 80% případů. Onemocnění začíná nejčastěji brněním a mravenčením prstů, nočními bolestmi a křeči, často se šířícími do lokte a do ramene. Typická je ranní nešikovnost ruky a neschopnost jemného úchopu, někdy i pocit oteklých prstů. Stav zhoršuje námaha a chlad. Diagnózu stanovuje většinou již obvodní lékař na základě stesků nemocného. Podobné potíže však mohou způsobit některá onemocnění páteře. Proto se provádí odborné neurologické vyšetření včetně EMG, jehož výsledek pomůže určit stupeň postižení nervových vláken. V počátku onemocnění, lze zkusit konzervativní (neoperační) léčbu. Je potřeba omezit zátěž postižené končetiny, podávají se vitaminy skupiny B, látky zlepšující prokrvení nervu případně obstřik nervu. Obvykle je však časem potřebné operační řešení, které by se nemělo příliš odkládat, protože změny na nervových vláknech mohou být už nezvratné a operační výkon nebude žádoucí efekt. Operace syndromu karpálního tunelu je zvláště u dobře kompenzovaného diabetika poměrně nenáročný výkon, většinou s velmi dobrým efektem.