Survodutid u obezity a diabetu 2. typu: výsledky studie SYNCHRONIZE-2.

Duální agonista receptoru pro glukagon a GLP-1 survodutid vedl ve fázi III studie SYNCHRONIZE-2 u pacientů s diabetem 2. typu a nadváhou či obezitou k významnému snížení tělesné hmotnosti a současně ke zlepšení glykemické kompenzace. Výsledky byly 1. října 2026 publikovány v časopise New England Journal of Medicine.

Survodutid (BI 456906) je experimentální peptidový agonista, který současně aktivuje receptor pro glukagon (GCGR) a receptor pro GLP-1 (GLP-1R). Podává se podkožně jednou týdně a v současnosti není schválen pro rutinní klinické použití.

Proč kombinovat účinek GLP-1 a glukagonu?

Aktivace receptoru GLP-1 snižuje příjem potravy, zvyšuje pocit sytosti, zpomaluje vyprazdňování žaludku a glukózově dependentním mechanismem podporuje sekreci inzulinu.

Aktivace glukagonového receptoru přidává odlišný metabolický mechanismus. Může zvyšovat energetický výdej, podporovat lipolýzu a ovlivňovat jaterní metabolismus lipidů a aminokyselin. Současně však může stimulovat jaterní produkci glukózy, takže výsledný metabolický účinek závisí na vyvážení obou složek molekuly.

Survodutid se tak od čistých agonistů GLP-1 liší tím, že kombinuje omezení energetického příjmu s potenciálním zvýšením energetického výdeje a ovlivněním jaterního metabolismu.

Studie SYNCHRONIZE-2

SYNCHRONIZE-2 byla mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie fáze III.

Zařazeno bylo 752 léčených pacientů s diabetem 2. typu a BMI ≥ 27 kg/m². Průměrný věk činil 55,7 roku, průměrné BMI 36,5 kg/m² a výchozí hodnota HbA1c 7,4 %. Ženy tvořily 50,7 % souboru.

Pacienti byli randomizováni v poměru 1 : 1 : 1 k léčbě:

• survodutidem 3,6 mg 1× týdně,
• survodutidem 6,0 mg 1× týdně,
• placebem.

Léčba trvala 76 týdnů. Primárními cílovými ukazateli byly procentuální změna tělesné hmotnosti a podíl pacientů, kteří dosáhli alespoň 5% redukce hmotnosti.

Redukce tělesné hmotnosti

V analýze založené na tzv. treatment-regimen estimandu, která zahrnuje výsledky bez ohledu na případné přerušení studijní léčby či použití další léčby obezity, činila průměrná změna tělesné hmotnosti po 76 týdnech:

• −8,2 % při dávce survodutidu 3,6 mg,
• −9,8 % při dávce 6,0 mg,
• −3,9 % při placebu.

Redukce tělesné hmotnosti alespoň o 5 % dosáhlo:

• 57,6 % pacientů při dávce 3,6 mg,
• 64,5 % pacientů při dávce 6,0 mg,
• 35,1 % pacientů při placebu.

Rozdíly mezi oběma dávkami survodutidu a placebem byly statisticky významné.

Výsledky při setrvání na léčbě byly výraznější

Při použití tzv. efficacy estimandu, který lépe odráží účinek při pokračování v přidělené terapii, dosahovala průměrná redukce tělesné hmotnosti u vyšší dávky survodutidu až přibližně 13,1 % oproti 3,1 % při placebu.

Až 79,3 % léčených pacientů dosáhlo nejméně 5% poklesu tělesné hmotnosti.

Rozdíl mezi oběma typy analýzy je klinicky důležitý: ukazuje nejen potenciál samotné molekuly, ale také význam tolerance léčby a schopnosti pacientů na léčbě dlouhodobě setrvat.

Vliv na HbA1c

Při výchozí průměrné hodnotě HbA1c 7,4 % došlo podle treatment-regimen analýzy k poklesu:

• o 0,9 procentního bodu při survodutidu 3,6 mg,
• o 0,8 procentního bodu při dávce 6,0 mg,
• o 0,2 procentního bodu při placebu.

Zajímavé je, že vyšší dávka přinesla výraznější redukci hmotnosti, ale nikoli další zřetelné snížení HbA1c. To naznačuje, že vztah mezi dávkou, úbytkem hmotnosti a glykemickým efektem není lineární.

Gastrointestinální nežádoucí účinky zůstávají hlavním limitem

Nejčastějšími nežádoucími účinky byly gastrointestinální obtíže, většinou mírné až středně závažné a přechodné.

Gastrointestinální nežádoucí příhody byly zaznamenány u:

• 72,8 % pacientů při survodutidu 3,6 mg,
• 77,7 % při dávce 6,0 mg,
• 38,6 % při placebu.

Podobně jako u dalších inkretinově založených terapií proto zůstává důležitá postupná titrace dávky a dlouhodobá tolerance léčby.

Jak survodutid zapadá mezi současné inkretinové léky?

Survodutid představuje další vývojovou větev metabolické farmakoterapie.

Semaglutid je selektivní agonista receptoru GLP-1, zatímco tirzepatid kombinuje agonismus receptorů GIP a GLP-1. Survodutid oproti tomu spojuje aktivaci glukagonového a GLP-1 receptoru.

Tato farmakologická odlišnost je zajímavá zejména z hlediska energetického výdeje, jaterního metabolismu a možné léčby metabolického jaterního onemocnění.

Přímé porovnání účinnosti survodutidu se semaglutidem nebo tirzepatidem však z výsledků SYNCHRONIZE-2 nelze provést. Studie nebyla navržena jako head-to-head srovnání a rozdíly mezi klinickými studiemi znemožňují spolehlivé nepřímé hodnocení účinnosti.

Význam výsledků

Výsledky SYNCHRONIZE-2 potvrzují, že kombinovaný agonismus GCGR/GLP-1R může přinést klinicky významnou redukci tělesné hmotnosti také u pacientů s diabetem 2. typu, u kterých bývá dosažení výraznějšího poklesu hmotnosti obtížnější než u osob bez diabetu.

Současně však zůstávají otevřené otázky týkající se dlouhodobé bezpečnosti, kardiovaskulárních výsledků, persistence léčby, účinku po jejím ukončení a přímého srovnání s dalšími moderními přípravky.

Survodutid je nadále experimentálním léčivem a není v současnosti schválen pro běžnou léčbu diabetu ani obezity.

Chci vědět víc

→ Analoga GLP-1
Mechanismus účinku, indikace a současné využití agonistů receptoru GLP-1.

→ Diabetes 2. typu
Patofyziologie a základní principy léčby nejčastějšího typu diabetu.

Zdroje

Wharton S, le Roux CW, Startseva E, et al. Survodutide Once Weekly in Adults with Obesity and Type 2 Diabetes. N Engl J Med. Publikováno online 1. 10. 2026. doi: 10.1056/NEJMoa2607219.

le Roux CW, Steen O, Lucas KJ, et al. Glucagon and GLP-1 receptor dual agonist survodutide for obesity: a randomised, double-blind, placebo-controlled, dose-finding phase 2 trial. Lancet Diabetes Endocrinol. 2024;12:162–173. doi: 10.1016/S2213-8587(23)00356-X.