Agonisté receptoru GLP-1
Agonisté receptoru GLP-1 jsou moderní léčiva, která napodobují účinky přirozeného střevního hormonu GLP-1 (glukagon-like peptidu 1). Používají se především k léčbě diabetu 2. typu a některé také k léčbě obezity. Pomáhají snižovat glykemii, omezují pocit hladu, zvyšují pocit sytosti a podporují pokles tělesné hmotnosti.
Označují se také jako agonisté GLP-1 receptoru (GLP-1 RA), analoga GLP-1 nebo inkretinová mimetika. Na rozdíl od přirozeného hormonu GLP-1, který se v organismu velmi rychle odbourává, mají tyto léčivé látky podstatně delší účinek.
Jak agonisté receptoru GLP-1 působí?
Po navázání na receptor GLP-1 vyvolávají několik vzájemně se doplňujících účinků:
Slinivka břišní: Podporují uvolňování inzulinu z beta buněk při zvýšené glykemii a tlumí nepřiměřené uvolňování glukagonu. Jejich účinek na sekreci inzulinu závisí na aktuální koncentraci glukózy v krvi.
Žaludek: Zpomalují vyprazdňování žaludku, zejména na začátku léčby a u některých krátkodobě působících přípravků. Tím mohou omezit rychlý vzestup glykemie po jídle.
Mozek: Působí na centra regulující chuť k jídlu a pocit sytosti. Pacient obvykle pociťuje menší hlad a snáze omezí množství přijímané potravy.
Výsledkem je snížení glykemie nalačno i po jídle, zlepšení hodnot glykovaného hemoglobinu (HbA1c) a často také pokles tělesné hmotnosti.
Která léčiva do této skupiny patří?
Mezi známé agonisty receptoru GLP-1 patří:
Semaglutid – například Ozempic, Rybelsus a Wegovy.
Liraglutid – například Victoza a Saxenda.
Dulaglutid – například Trulicity.
Exenatid a lixisenatid – další zástupci této lékové skupiny.
Jednotlivé přípravky se liší délkou účinku, způsobem podávání a schváleným léčebným použitím. Většina se podává podkožní injekcí jednou denně nebo jednou týdně. Semaglutid existuje také v tabletové formě.
Ne všechny uvedené přípravky jsou určeny ke stejnému účelu. Některé jsou schváleny k léčbě diabetu 2. typu, jiné k léčbě obezity. Liší se také dávkováním a podmínkami úhrady zdravotní pojišťovnou.
Duální a vícenásobní agonisté
Novější skupinu představují léčiva, která nepůsobí pouze na receptor GLP-1, ale současně aktivují i další hormonální receptory.
Příkladem je tirzepatid (Mounjaro), který aktivuje receptory dvou střevních hormonů – GLP-1 a GIP (glukózo-dependentního inzulinotropního polypeptidu). Označuje se proto jako duální agonista receptorů GIP/GLP-1.
Tirzepatid patří mezi inkretinová léčiva, ale není čistým agonistou receptoru GLP-1. V klinických studiích prokázal výrazný účinek na snížení glykemie i tělesné hmotnosti.
Ve vývoji jsou také další léčiva kombinující účinky na receptory GLP-1, GIP a glukagonu.
Agonisté receptoru GLP-1 a diabetes
U diabetu 2. typu představují agonisté receptoru GLP-1 významnou možnost léčby. Jejich přínos nespočívá pouze ve snížení glykemie.
Některá léčiva této skupiny prokazatelně snižují také riziko závažných kardiovaskulárních příhod a zpomalují zhoršování funkce ledvin. Výběr konkrétního přípravku proto závisí také na přítomnosti obezity, onemocnění srdce a cév nebo chronického onemocnění ledvin.
Protože podporují uvolňování inzulinu především při zvýšené glykemii, je při jejich samostatném užívání riziko hypoglykemie nízké. Zvyšuje se však při kombinaci s inzulinem nebo některými dalšími antidiabetiky, zejména deriváty sulfonylurey.
Agonisté receptoru GLP-1 nenahrazují inzulin při diabetu 1. typu a nejsou standardní léčbou tohoto onemocnění.
Nežádoucí účinky a bezpečnost
Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou nevolnost, pocit plnosti, zvracení, průjem nebo zácpa. Objevují se zejména na začátku léčby a při zvyšování dávky. Proto se dávka většinou zvyšuje postupně.
Vzácně může dojít k závažnějším komplikacím, například akutní pankreatitidě (zánětu slinivky břišní). Při silné a přetrvávající bolesti břicha, zejména pokud vystřeluje do zad nebo je provázena zvracením, je nutné neodkladné lékařské vyšetření.
Při výrazném zvracení nebo průjmu hrozí dehydratace, která může nepříznivě ovlivnit funkci ledvin. Opatrnost je nutná také u pacientů s některými závažnými poruchami vyprazdňování žaludku.
Před plánovanou operací nebo vyšetřením v celkové anestezii či hluboké sedaci je důležité informovat zdravotníky o užívání těchto léků, protože mohou zpomalovat vyprazdňování žaludku.
Léčba patří do rukou lékaře. Konkrétní přípravek se volí podle zdravotního stavu, léčebného cíle, schválených indikací a možných rizik.
Věděli jste?
Přirozený hormon GLP-1 má v krevním oběhu biologický poločas přibližně 1–2 minuty. Naproti tomu některé jeho léčivé napodobeniny působí tak dlouho, že je stačí podávat jednou týdně.