Reference pacientů

Autor:
MUDr. Jozefína Štefánková, Ph.D.

Pracoviště: Diabetologická ambulance, K Sokolovně 309, Hradec Králové

Vloženo: 9. 4. 2018


Skupiny dělám velmi ráda. Je to pro mě velké obohacení a ta nejlepší škola. Při běžné ambulanci ani při individuální edukaci se nedozvídám tolik zajímavých věcí ze života s cukrovkou. Obdivuji vás, jak zvládáte různé životní situace. A že život není jednoduchý i bez diabetu, to všichni víme.
Při pozvání do skupiny, většina z vás projevuje obavy: „jak to bude vypadat“, „budu se stydět“, „těžko se mi mluví před ostatními“, „kdo všechno v té skupině bude“, „co, když něco nebudu vědět?“, atp.. Již při prvním setkání příjemná atmosféra, užitečná diskuse a sdílení zkušeností s cukrovkou tyto obavy prolomí. Opakovaně se setkávám s velmi pozitivním hodnocením – posuďte sami.
Zde přináším některé reference pacientů. Abyste nikoho nemohli identifikovat, jména jsou vymyšlená.  

Petr    (DM 2.typu,65 let):

„Moje očekávání byla naplněna. Jsem rád, že jsem se mohl této edukace zúčastnit a že to bylo v úzkém kruhu.  Sešla se zde společnost lidí, kteří byli schopni spolu komunikovat a navzájem se obohatit.  Příští eventuální sezení bych držel v maximálním počtu účastníků (7), tak jak je to tady, protože jinak by to byla přednáška a nebylo by to o vzájemné výměně zkušeností. Nevím, jak jste ty lidi vybírali, ale mám pocit, že jsme všichni nastavení na jednu vlnovou délku, že máme podobné problémy a podobné vnímání těch starostí a potřeb.“

Honza    (DM 2.typu,57let):

„Úžasný, skvělý, budete mi chybět! Už jsem si kupoval i tričko v L, džíny o 2 čísla menší. Bez toho tady bych to nedokázal. Zapisování do kalorických tabulek mě nijak nelimituje, ale díky tomu je mi jasná skladba jídla. Dny, kdy to poruším, tak si starosti nedělám a nezapisuju, ale změřím si glykémii a opět se vrátím k těm novým (nechci tomu říkat ani režim ani dieta) návykům, co jsem si nastavil.“

Ruda    (DM 2.typu, 46 let):

„ Měl jsem skepsi se účastnit takovéto skupiny. Nakonec musím říct, že to bylo pro mě příjemné a přínosné.  Myslím si, že na tu dietu vím jak, ale důležité je to udržet.  Snažím se to řešit stylem, že omezuji ty rizikové situace. Jezdím na chalupu, kde jsem sám a chodím, méně jezdím k  babičce ke kamarádům. Dal jsem se na sportovní střelbu a tam se nepije
a chodí se v přírodě. Bylo mi tady příjemně a děkuji za to.

Luděk    (2 měsíce po zjištění diabetu 2. typu, 37 let):

„Když jsem sem přišel, byl jsem vyděšený. Měl jsem kusé informace posbírané z různých příruček, z internetu. Spousta věcí se mi tady ujasnila. Totálně jsem začal jinak jíst po těchto sezeních… Cítím se daleko víc v pohodě po těchto setkáních, zjistil jsem, že to není taková tragédie... Nakonec jsem pochopil, že celý ten lék je jenom zdravěji žít. Rozhodně děkuji, že jsem se tady mohl toho zúčastnit. Začal jsem si psát kalorické tabulky a tohle je výborná věc.  Není cílem si to celý život otrocky zapisovat, ale dostat to do povědomí, a to se mi už dostalo.  Mám z toho úplně jiný pocit než na začátku. Cítím se hlavně více v pohodě.

Pepa    (DM 2.typu, 52 let):

„Když jsem slyšel, že přijde i psycholožka, tak jsem si říkal, no potěš. Bude to jako setkání alkoholiků. Ale jsem rád, že jsem se zúčastnil. Ujistil jsem se v tom, že s cukrovkou se dá žít.

Zuzana    (DM 1. typu, 22 let - studentka VŠ):

„Jsem moc ráda, že jsem na této edukaci byla. Ukázalo mi to spoustu věcí, přístupů a názorů/nápadů. A překvapilo mě to opravdu mile, měla jsem z toho z počátku strach, ale nakonec jsem byla hrozně ráda. Pak jsme si i doma o tom všem povídali s bráchou, ještě trochu rozebrali, jak to vypadá v jiných rodinách a tak. Jsem za to moc ráda, opravdu mi to pomohlo...promluvit si o tom s někým, kdo je relativně stejného věku a řeší podobné problémy/ zažívá stejné situace :) Určitě se těším na příště :) Děkuji!“

(Máte-li i vy zkušenost se skupinovou edukací. Podělte se, prosím, s námi a napište svůj příběh.)