Aktivizační metoda – strukturovaná inscenace

Autor:
MUDr. Alena Adamíková, Ph.D.

Pracoviště: Krajské nemocnice T. Bati, Zlín

Vloženo: 25. 6. 2018


Hra je jeden z nejefektivnějších způsobů, jak zjednodušit život. Přesně to jsme dělali jako děti, ale v dospělosti jsme si hrát zapomněli.“ (Albert Einstein)

Terapie hrou je považována za podpůrný terapeutický nástroj, který umožňuje rozšíření komunikačních možností a posílení účinnosti dalších specifických terapeutických postupů. Hra má přirozenou setrvačnost, člověk vnímá důsledky hry i po tom, co hru ukončil. Je to činnost, která pomáhá poznávat druhé a také sebe samé. Vyplňuje čas, umožňuje humorný odstup, odzkoušení si svých rezerv a hranic. V imaginaci není člověk omezen, je svobodný. Strukturovaná edukační inscenace může mít podobu například čtené zkoušky v divadle.

Zvolené téma a prostředí hry vychází z edukačních témat:
dieta, fyzická zátěž, hypoglykemie, cestování, jídlo v restauraci, diabetická noha nebo i další pozdní komplikace.

Ke hře se vypracuje scénář, kde je určena scéna, osoby a obsazení, eventuálně i drobné rekvizity. Pak vybraní účastníci skupinové edukace dostanou scénáře se svými texty, jako při čtené zkoušce v divadle. Vymezí se scéna oproti okolnímu sezení. Hru je možné odehrát v kuse, nebo je možné hru během čtení zastavovat a vstupovat do ní dotazy k edukačním problémům, na které odpovídají nejen herci, ale i ostatní.

Na závěr vedoucí skupinové akce (tj. zároveň režisér) shrne poznatky, které se ze hry získaly. Osvědčuje se, dát scénáře hercům až při vlastní realizaci hry, ne dopředu, moment překvapení je spíše k prospěchu realizace. Jistě to však záleží na složení edukační skupiny. Spíše při předchozím skupinovém sezení je vhodné zadat téma strukturované edukační hry k prostudování. Hra se do skupinových sezení zařazuje, až se účastníci navzájem seznámí a již dobře spolupracují. Hra mívá často velmi emotivní prožitek, který dlouho přetrvává a přispívá k zapamatování edukačního obsahu.

Příklad části scénáře:

Název hry:  Zážitek z městské hromadné dopravy.

Scéna: autobus MHD

Osoby a obsazení: nekompromisní řidič autobusu Milan, starší pán Karel, diabetik na inzulinu, žákyně základní školy Evička, mladší pán Standa s mobilem cca 30 let účastník MHD, jeho manželka Janka s malým dítětem Violkou

Řidič:Tak rychle, rychle nastupujte, není čas, všude jsou zácpy, pak nestíhám jízdní řád!“

Pan Karel, obtížně nastupuje do autobusu a vrávorá v autobusu…

Evička:Pane řidiči, tady pán se nemůže udržet, asi je mu špatně.“

Řidič autobusu:Tak už si konečně sedněte, ať můžeme vyjet!“

Pan Karel se sesune na sedadlo a něco hledá po kapsách, potí se, není mu zjevně dobře..

Autobus vyjíždí…

Paní Janka s dítětem k panovi Karlovi: „ Potřebujete něco vytáhnout? Mám vám pomoci?“

Standa (zvedne oči od mobilu k manželce): „ Ach jo, do čeho se zase pleteš ty samaritánko? Radši si podívej, Violce teče z nosu.“

Příklad edukačních otázek:
  • Je správné nevšímat si zjevných zdravotních potíží spolucestujícího?
  • Co asi bylo Karlovi?
  • Jak bychom mu mohli pomoct?….