Jak vnímá partner Vaši nemoc?

Autor:
autor uveden v článku

Pracoviště:

Vloženo: 25. 6. 2018


Vím, že se diabetes nazývá nemocí, ale pro mě nemocný člověk je ten, který leží v nemocnici na lůžku. Proto to nevnímám jako nemoc, ale spíše jako takovou jinou formu životního stylu, kdy člověk věnuje větší pozornost tomu, co konzumuje, z čeho se to skládá, jaké má kalorické hodnoty, dbá na správné množství jídla a naslouchá tělu, když pocítí jakoukoliv změnu. Tím ovšem nechci říct, že diabetes beru na lehkou váhu, ba naopak.

Než jsme se s Luckou stali partnery, znali jsme se asi 5měsíců, nastoupila k nám do firmy. Ze začátku jsem netušil, že ho má. Jak mi potom říkala, že jsou věci, s kterými se člověk nechlubí a diabetes je jeden z nich. Bral jsem to. Nijak jsem nevyzvídal. Viděl jsem, že je to citlivé téma. Postupem času poznala, že se na ní dívám jako na normálně zdravého člověk a beru jí takovou jaká je. Trvalo ještě nějakou dobu, než o diabetu začala mluvit sama, jak na něj přišli, jak jí odváželi sanitkou, jak ležela v nemocnici. Jak jsme si víc a víc povídali a poznávali se, začal jsem se zajímat co je co. Co je to za krabičku, do které zasouvá proužky. Co jí to vibruje kolem pasu. Bylo vidět, že je ráda, že se někdo o to zajímá. Až po nějaké době se mi svěřila, jaké to bylo pro ni těžké, když jí diagnostikovali diabetes. Jak negativně reagovalo její okolí a co pro ni bylo nejhorší i její blízcí, jako prarodiče z tatínkovy strany.  Do toho dále pokračovala ve studiu, jak lítaly glykémie, když se blížilo zkouškové období a jak to pro ni bylo těžké, hlavně po psychické stránce. Dostávala se do takových stavů, až se rozhodla skončit se studiem, což bylo těžko přijatelné pro její maminku. Došlo mi, jak těžké to pro ni bylo a vlastně stále je, se s tím vyrovnat a přijmout fakt, že má diabetes a bude mít do konce života.

Když jsme se stali partnery, ještě víc jsem se chtěl dozvědět něco diabetu. Naučil jsem se zacházet s glukometrem, jak přepíchávat kanylu, jak vyměňovat zásobník inzulínu v pumpě, kolik gramů odvažovat na přílohy a spoustu dalších důležitých věcí, jako co je glykemický index potravin. Díky tomu jsem ochutnal spoustu zajímavých a dobrých, pro mě do té doby nepoznaných příloh např. pohanku, bezpluhý oves a nových jídel, které jsem neznal. Začal jsem jíst více zeleniny a začal přehodnocovat svůj dosavadní jídelníček. Musím přiznat, že se díky tomu cítím lépe. Zatím jsem jí to neřekl, ale jsem ji za to moc vděčný, že mi ukázala a rozšířila obzory, co se týká stravování a vlastně nejen stravování a naučila mě být lepším člověkem. I díky edukačnímu pobytu v Luhačovicích, kde jsem se dozvěděl spoustu dalších pro mě důležitých informací, jsem jí teď schopen více pomoci, porozumět ji při různých situacích, které díky diabetu zažívá a prožívá a být jí oporou za každé situace.

David