liečba polyneuropatie molekulárnym vodíkom

Milá Evo, kdybychom hráli na fanty, tak bych musel něco odevzdat, nebo se hned svléknout do naha! O molekulárním vodíku v léčbě diabetické polyneuropatie jsem dosud neslyšel, jen si pamatuju, že když je koncentrace vodíku vyšší než 4%, tak vybuchuje.

Nicméně váš dotaz mě donutil vyhledat si informace, pokud možno odborné. Existuje totiž velmi mnoho informací neodborných a ty vesměs účinky molekulárního vodíku vychvalují a udávají, že se hodí skoro na všechno. A já jsem člověk velmi kritický a k podobným informacím podezřívavý.

Je pravda, že vodík je tzv. redukční činidlo a skutečně může reagovat s různými tzv. kyslíkovými radikály. To jsou velmi reaktivní skupiny, které vznikají při intermediárním metabolismu a přičítá se jim řada nejen pozitivních, ale také negativních účinků. Jejich působení se řadí také mezi hlavní příčiny, proč se vyvíjejí některé orgánové komplikace diabetu včetně neuropatie.

V těle ovšem existuje důmyslný přirozený antioxidační systém a existují také různé součásti výživy či léky, které antioxidační systém posilují (např. tzv. omega 3 nenasycené kyseliny a vitamín E). O tom, zda skutečně pomáhají v léčbě některých stavů či nikoliv se ovšem vede dlouhodobý spor.

Jak už to u pomocné léčby a doplňků stravy, které nemusí předepisovat lékař a jsou volně prodejné, bývá, jejich sláva je založena na nějakých skutečných vědeckých poznatcích. O působení molekul vodíku (až do koncentrace 3%) existují vědecké doklady. Skutečně reagují s oněmi kyslíkovými radikály, jejichž tvorba byla v pokusech nějak podnícena a potom tlumena vodíkem. Jednalo se ale zejména o izolované buňky nebo tkáně a pozitivní účinek byl prokazován na lepším přežívání buněk mimo tělo. U člověka zatím některé studie prokázaly, že vodík podávaný v malých dávkách (např. rozpuštěný v roztocích přímo do žíly či tepny) nemá závažné nežádoucí účinky. Ale v podstatě nic více. Podávání vodíku se zkoušelo zejména u uměle vyvolaných stavů, kdy se volné radikály zvýšeně tvoří (např. po přerušení krevního oběhu a potom jeho obnovení), nebo také velmi omezeně u pacientů po mozkové mrtvici.

Dílčích poznatků se pak ujala řada výrobců, a ti nabízejí všelijaké formy pro podávání vodíku, který se uvolňuje v zažívacím ústrojí z tablet, nebo se podává místně. Podle mého názoru to nemůže mít žádný reálný efekt, ale také to neuškodí.

Pokud jde o diabetickou polyneuropatie, tak ta se u člověka vyvíjí řadu let a základem jejího vzniku je zvýšená glykémie. Dochází k poškození obalů nervových vláken a zhoršené nervové funkci. Nervová vlákna potom u pokročilých forem zanikají. Vlákna po určitou dobu mohou částečně regenerovat, ale samotné nervové buňky, pokud zaniknou, se již obnovují jen minimálně. Zatím není známá žádná léčba, která by růst nervových vláken či regeneraci nervových buněk stimulovala. Pokud vlákna regenerují, často jsou naopak zdrojem potíží, nejsou správně funkční a vyvolávají různé nepříjemné pocity či bolest.

Léčba diabetické polyneuropatie v současné době spočívá zejména ve snaze tlumit nepříjemné pocity a bolest v oblasti postižených či nedokonale se regenerujících nervů. Prokázaná léčba rozvinuté polyneuropatie zatím neexistuje. Důležité ovšem je snažit se zabránit dalšímu zhoršování. Proto je důležitá zejména správná léčba diabetu. Doporučují se sice také různé vitamíny či antioxidační činidla, ale ta nemají prokázaný efekt. Důležitá je rehabilitace, která vede k uchování funkce stávajících nervových vláken. A jak už to bývá zejména u potíží, na které nejsou známé žádné dobře fungující léky, nabízí se pro jejich tlumení různé metody alternativní medicíny, jejichž efekt není nijak prokázaný. V případě molekulárního vodíku je alespoň v pozadí nějaký skutečný efekt, i když zatím jen z oblasti biochemie a nikoliv medicíny. Jenomže přání se často stává otcem myšlenky. Nápadů mají lidé spoustu. Prokázat ale, že fungují, se podaří jen u mála z nich.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)