funkčnost slinivky a hodnota C-peptidu

Milá Lucie, diabetes 1. typu se klinicky projeví teprve tehdy, když významně klesne schopnost beta buněk pankreatu tvořit inzulín. Zdravé beta buňky mají poměrně velkou rezervu a tak se jejich postupný zánik projeví, když schopnost tvořit inzulín klesne asi po 20% původního množství. Někdy se „doutnající“ diabetes projeví při nějaké zátěži, třeba při horečnatém onemocnění, protože přechodně stoupne potřeba inzulínu. Ke ztrátě beta buněk pankreatu dochází různě rychle a u některých dětí i dospělých může určitá zbytková sekrece dlouho přetrvávat.

Každá trocha vlastní sekrece inzulínu je dobrá, protože usnadňuje vyrovnání diabetu. Laboratorně je možné se o tom přesvědčit měřením hladiny C-peptidu, který vzniká z původní molekuly proinzulínu. Při uvolňování inzulínu z beta buněk se původní proinzulín rozštěpí na molekulu inzulínu a molekulu C-peptidu. Protože C-peptid není součástí inzulínových přípravků, znamená jeho detekce v krvi, že pacient si dosud tvoří vlastní inzulín.

Normální hladiny C-peptidu jsou velmi variabilní nejen během dne, ale také mezi různými osobami. Hodnota 420 nmol/l by mohla pro některé osoby znamenat na lačno normální nález, je to poblíž dolní hranice. Po jídle hladina C-peptidu ale prudce stoupá a já předpokládám, že u vaší dcery by moc nestoupla. Zbývající beta buňky totiž pracují téměř na maximum a moc se už stimulovat nedají. Nicméně tato „pěkná“ hodnota C-peptidu je určitě výhodná a bylo by fajn, kdyby vydržela co nejdéle. Pomoci by tomu mohlo co nejlepší vyrovnání diabetu, aby se beta buňky nemusely příliš namáhat.

Je také běžné, že po zjištění diabetu a zahájení správné léčby si zbývající beta buňky odpočinou a trochu se zotaví. To vede často k poklesu potřeby injekčního inzulínu a někdy dokonce k možnosti úplně inzulín vysadit. Tomu se říká remise. Ta je ale jen přechodná. Zánik beta buněk bohužel různým tempem pokračuje a potřeba inzulínu se zas vrátí. Je to ale dobrá příležitost vyrovnat se s diabetem a naučit se o něj pečovat. A to hned od začátku co nejlépe.

Je pravda, že zbytková funkce beta buněk může být zpočátku variabilní, takže dávky inzulínu se mohou den ode dne dost měnit. Je důležité dostatečně často měřit glykémii a já bych silně doporučoval použití kontinuálního senzoru glykémií, který nejen že ukazuje trvale hodnoty a trendy, ale může také např. akusticky upozorňovat na hrozící hypoglykémii. Je dokonce možné tyto informace přenášet „na dálku“, např. během noci do telefonu rodičů, aby dítěti včas podali něco malého k jídlu. Podrobně by vás o těchto možnostech jistě informoval váš dětský diabetolog. Senzorům patří budoucnost a většině dětským diabetikům bych je doporučoval, i když jsou nákladné (pojišťovna většinu nákladů hradí) a vyžadují péči.

Pokud budete usilovat o to, aby byly hodnoty glykémie co nejblíže normy, tak se občasným hypoglykémiím nevyhnete. Důležité je, aby nebyly dlouho trvající a příliš těžké. Menší hypoglykémie nejsou zvláště nebezpečné, ale je potřeba jim předcházet.

Abych se zcela nevyhnul vaší otázce (na kterou neexistuje přesná odpověď): Domnívám se, že beta buňky vaší dcery jsou schopné zajistit asi 50 % inzulínu, který potřebuje. Pravděpodobně ale jejich zbývající množství je bohužel již o mnoho menší než 50 % původního množství. Musejí se hodně snažit a unavuje je to. Věřím, že se časem objeví metody, jak zánik beta buněk zastavit a těm zbývajícím pomoci se vzchopit. Takové postupy však zatím nejsou a tak je nutné se naučit co nejlépe jejich funkci nahradit s využitím všech technologických prostředků, které jsou k dispozici. Je jich dnes o mnoho více než ještě před pár lety a určitě umožní pro vaši dceru zdravý skoro normální život.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)