Cukrovka druhého typu - mám bojovat, nebo užívat si život...?

Odpověď

Vážená paní Andreo, přeji dobrý den,

děkuji za Váš dotaz. Rozdíl mezi diabetem 2. typu, který vznikne v produktivním věku, a tím, který se objeví až ve stáří, je zásadní především v cílech léčby a přístupu k přísnosti režimu. Zde je přehledné srovnání hlavních rozdílů:

1. Rozdíl v cílech léčby

• V dospělosti (např. v 45 letech): Máme před sebou desítky let života pacienta. Cílem je být velmi přísný, aby se za 20 let předešlo komplikacím - slepotě, selhání ledvin nebo amputacím. Snaha je o co nejnižší hladinu glykovaného hemoglobinu (tzv. dlouhý cukr).
• Ve stáří (nad 75 let): Cílem už není absolutní „norma“ cukru za cenu velkého omezování. Prioritou je bezpečí a kvalita života. Největším rizikem je zde hypoglykémie (příliš nízký cukr), která u seniorů vede k pádům, zlomeninám nebo zmatenosti. Cíle jsou proto volnější.

2. Rozdíl v léčbě (Perorální léky vs. Insulin)

• Léky (tablety): Většina často používaných léků (např. metformin nebo SGLT2 inhibitory) nevyžaduje naštěstí tak přísné časování jídla. Jsou bezpečnější z hlediska rizika náhlého poklesu cukru.
• Léky (injekce): Injekční léky na cukrovku mimo insulin jsou tzv. analoga GLP-1, taté tyto léky nevyžadují naštěstí tak přísné časování jídla. Jsou proto bezpečnější z hlediska rizika náhlého poklesu cukru.
• Insulin: Vyžaduje mnohem vyšší disciplínu. Pacient se musí naučit počítat sacharidy v jídle a sladit dávku inzulínu s aktivitou a množstvím stravy. Insulin je „ostrá zbraň“ – je vysoce účinný, ale při chybě v dietě (vynechání jídla) hrozí nebezpečný kolaps vyvolaný hypoglykémií.

3. Zásadní rozdíly v dietě a životosprávě

Přístup ke stravování se u jednoho a téhož člověka v čase mění:

4. Správné užívání léků:

Terapie diabetu je dlouhodobá, léky musí být užívány správně, mají se zapíjet vodou (!), které by mělo být 100-200 ml, některé se užívají po jídle, jiné před jídlem, vše je přesně uvedeno v příbalových letácích. Některé léky mohou mít lékové interakce. Na ty je třeba myslět pokud pacient užívá více než dva léky najednou, což jsou skoro všichni diabetici. O lékových interakcích je možné se poradit v lékárně. Zejména starší pacienti mají vedle diabetu ještě hypertenzi, vysokou hladinu cholesterolu, nebo ischemickou chorobu srdeční či poruchu funkce ledvin nebo jater, a proto obecně užívají více léků.

Shrnutí: Musí každý přistupovat ke stravě stejně? Určitě ne. Dieta u diabetu není jedna pro všechny.

·         Mladší dospělý se musí na stravu dívat jako na nástroj k „opravě“ metabolismu a prevenci budoucích škod.

·         Senior se na stravu musí dívat jako na zdroj energie a stability, aby tělo neoslabovalo.

Zatímco mladý člověk se musí naučit disciplíně, senior se často musí naučit hlavně pravidelnosti, aby hladina cukru nekolísala. Pokud pacient přechází na insulin, stává se z diety „matematika“ (ladění dávky na jídlo), zatímco u tablet jde spíše o celkovou kvalitu výběru potravin.

Odpověď

Milá Andreo,

máte otevřený a zcela pochopitelný dotaz. Situace, kterou popisujete, je pro rodinu velmi zneklidňující – zvlášť když se kombinuje akutní cévní mozková příhoda s výrazně zvýšenou glykémií. Vaše rozhořčení je lidsky naprosto pochopitelné, ale na druhé straně zcela opomíjíte i vlastní podíl, či podíl dalších členů rodiny.

Odpovím ve dvou rovinách.

1. Proč k tomu mohlo dojít a proč se zdá, že se „nic neděje“
Domov důchodců není zdravotnické zařízení typu nemocnice. Péče o chronická onemocnění, jako je diabetes, se zde obvykle řídí doporučeními praktického lékaře nebo specialisty. Pokud měla Vaše babička dříve hodnoty odpovídající prediabetu, bývá prvním krokem dietní opatření – typicky diabetická strava. V praxi je však její skutečné dodržování u seniorů v institucionální péči velmi obtížné, zvláště pokud pacient nemá plné porozumění nebo motivaci.

Akutní hyperglykémie kolem 26 mmol/l, zvlášť v souvislosti s mozkovou příhodou, už skutečně odpovídá manifestnímu diabetu. Zároveň je ale důležité vědět, že stres, infekce nebo cévní příhoda samy o sobě mohou glykémii prudce zvýšit, a proto se v nemocnici často přechodně podává inzulín. To ještě automaticky neznamená, že je hned jasně nastavena dlouhodobá léčba – ta má být popsána až v propouštěcí zprávě.

2. Jaký by měl být další správný postup
Po návratu z nemocnice by měla mít Vaše babička v lékařské zprávě jasně uvedeno, zda je již stanovena diagnóza diabetu, jaká léčba je doporučena (tablety, inzulín, nebo zatím pouze sledování), kdo má další péči koordinovat (praktický lékař, diabetolog).

Většina domovů důchodců je schopna podávat předepsané léky, včetně inzulínu, ale jen obtížně zvládá každodenní měření glykémií a pružné úpravy dávek. U velmi starých lidí se navíc záměrně neusiluje o „dokonalé“ hodnoty cukru, protože příliš přísná léčba může vést k nebezpečným hypoglykémiím, pádům a zmatenosti. Léčba se proto často zjednodušuje a individualizuje.

Důležitá je role rodiny, pokud tedy  rodina „existuje“.
A zde se dostávám k citlivé, ale klíčové části. Péče o diabetes u seniora, který se o sebe již plně nepostará, je náročná i v domácím prostředí – v instituci je to ještě složitější. Proto je velmi důležité, aby rodina byla aktivním partnerem: komunikovala s vedením domova, s praktickým lékařem a případně diabetologem, pomohla s pochopením léčby a dohlédla na její realizaci.

Nejde o selhání jedné strany, ale o systémový problém, který lze řešit pouze spoluprací. V některých případech pak bohužel dochází k přesunu pacienta do zařízení typu LDN, což sice umožní intenzivnější zdravotní dohled, ale často na úkor komfortu a spokojenosti pacienta.

Dosavadní postup u vaší babičky zjevně není dostačující a měl by být upraven. Klíčovým krokem je nyní jasné lékařské stanovisko a nastavení léčby, následně domluva mezi rodinou, praktickým lékařem (nebo diabetologem) a domovem důchodců. Bez aktivní účasti rodiny to bohužel často nejde.

Držím Vám palce, aby se podařilo najít rozumné a lidské řešení, které bude pro vaši babičku bezpečné a důstojné.

Odpověď

Milý Pavle, dá se říci, že hodnota za 2 hod. u vás vylučuje diabetes.

Opakovaně jste ale měl lehce zvýšenou glykémii na lačno, a to i před orálním glukózovým tolerančním testem. To hodnotím jako poruchu glukózové tolerance. Blíže se to dá specifikovat jako „porušená glykémie na lačno“.

Přece jen máte mírnou nadváhu. Dbejte více na dietu, mohl byste nějaké kilo shodit a dostatečně se pohybovat. Třeba za půl roku by se ranní glykémie mohla znovu otestovat: v laboratoři po důsledném celonočním lačnění ráno.

Doporučení redakce:
Podívejte se na naše fotojídelníčky https://www.cukrovka.cz/dietni-jidelnicek, zadejte si do dialogových rámečků 150 g, 175 g, 200 g, nebo 250 g sacharidů na den, dále jestli chcete jídelníček se svačinami či bez, počet dnů v týdnu, pro které chcete jídelníček vytvořit, klikněte na "Generovat náhodně" a vytvoří se Vám pestrý jídelníček, kde nepřekročíte zvolenou denní dávku sacharidů. Pokud vám nějaké jídlo nebude vyhovovat, myší si kliknete na přehled jídel a můžete je dle libosti měnit - ve výsledku ale bude vždy zvolená dávka sacharidů na den. Najedete-li myší na "Postup přípravy" objeví se rámeček s návodem, jak jídlo připravit a "fotojídelníčky jsou to proto, že když si budete dále klikat na obrázek jídla, bude se zvětšovat do maximální velkosti, aby bylo krásně vidět, motivovalo Vás a naladilo Vaše chuťové pohárky :-)

Odpověď

Milá Medo, pacient by měl být schopen prodiskutovat své problémy se svým lékařem, i když si dovedu představit, že vzájemná spolupráce nemusí vždy klapat vyhovujícím způsobem pro obě strany. Navrhuji vám, že byste se mohla přímo obrátit na vaše spádové diabetologické centrum, což může být podle zeměpisné rešerše v Plzni (Svineř), jinak jsem našel jen Svinaře v městské části Praha 5, diabetologické centrum v Motole.

V našich silách není zajišťovat individuální osobní konzultace.

Odpověď

Vážená paní Medo, přeji dobrý den,

plně rozumím tomu, že omývání rukou vodou a mýdlem v terénu je pro Vás při častém měření glykemie náročné a omezující. Hlavním problémem běžných dezinfekčních gelů je obsah glycerolu pro zvláčnění pokožky nebo různých parfémů. Tyto látky zanechávají na prstu neviditelný film, který chemicky reaguje s testovacím proužkem a může Vám pak ukázat falešně vyšší hladinu cukru v krvi.