Cukrovka a komplikace

Odpověď

Milá Marto,

Jak jsem už dříve uvedl v odpovědi na jiný dotaz, po 40 letech zkušeností v medicíně musím na skoro každou otázku typu „může se stát, že ……………?“ odpovědět, že ano. Stát se to může skoro všechno, i když je to často velmi málo obvyklé, nebo dokonce opravdu velmi neobvyklé.

Nejčastější příčinou nestability je diabetická polyneuropatie. Další možností je zúžení v oblasti mozkových tepen, které zásobují mozeček, tedy oblast, kde se informace o stabilitě zpracovávají a odkud vycházejí „centrální“ pokyny, jak ji automaticky udržovat.

Samozřejmě mě ještě napadá nízká hladina krevního cukru, ale to vy vylučuje. Nepíšete to ale úplně jednoznačně. Pokud máte opravdu glykémii změřenou na glukometru třeba 5,5 mmol/l a více, tak snad ano. Ale pokud byste měla třeba 4,5 mmol/l, což je  normální hodnota, je také možné, že to ve skutečnosti méně než 4, a to už byste jako hypoglykémii pociťovat mohla. Také by se mohlo jednat o nízký krevní tlak.

Po nasazení inzulínu se zcela výjimečně popisuje také možnost přechodného zhoršení diabetické polyneuropatie. To ale považuji za velmi nepravděpodobné, možná dokonce jste už i dříve inzulín užívala, ale jiný typ.

Já vám doporučuji, abyste si chvíli pečlivěji sledovala glykémie a pokud možno i krevní tlak. Samotný lék Xultophy může díky své další složce (kromě inzulínu obsahuje také látku liraglutid), vyvolávat určitý pocit nevolnosti, který by vám mohl také jevit jako nestabilita. Je to zpravidla jev spíše žádoucí, protože pacienti pak méně jedí, a většinou se to po určité době samo upraví.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Zdeňku, váš problém začíná být případem spíše pro alergologa nebo alergologa-detektiva.

Vývoj situace tak, jak jej popisujete, se zdá téměř nemožný. Proto se domnívám, že ve hře je ještě něco jiného, o čem nemohu na dálku vědět, a možná ani vy sám si toho nejste vědom.

Skutečně alergická příhoda má přesně svůj imunologický podklad. Jde o velmi specifickou reakci, kterou vyvolá určitá látka tím, že aktivuje různé složky imunitního systému. Je prakticky téměř nemožná, aby jedna a tatáž látka reakci jednou vyvolávala a podruhé ne.

Alergie se může vyvinou téměř na jakoukoliv látku, i když po některých látkách to bývá častěji. Alergie se také mnohem častěji vyvíjí u osob, které k tomu mají vlohy. Velmi často se pak stává, že takoví lidé mají alergii po více různých látkách, říkáme tomu polyvalentní alergie.

U látek, na které saháme, mažeme si je na tělo nebo si je pícháme podkožně, se alergie může projevovat reakcí v místě podání, nebo tam, kam si ji rukama naneseme. Pak bývá diagnostika snazší. U látek, které vyvolávají reakci po snědení nebo podání do žíly či vdechnutí je to mnohem obtížnější. Je nutné vysledovat závislost mezi jejím podáním či stykem s ní a následnou reakcí. Je to často opravdu detektivka.

Kromě toho výsledná reakce bývá často u mnoha různých látek podobná. Projevy mnou vzniknout také z jiných důvodů, např. přímým, nikoli alergickým, působením určité látky.

Že by stejný inzulínový přípravek jednou reakci vyvolával a jindy ne, to považuji za krajně nepravděpodobné. Možné by to bylo např. jen při používání různých desinfekčních prostředků před podáním. Ostatně, desinfekce není při čisté pokožce nezbytná, případně je vhodné používat běžný 60% líh, který reakci nevyvolává. Napadá mě tedy, že vaše reakce vzniká po něčem jiném. Po jiném léku nebo po nějaké potravině.

Reakci na nejběžnější látky vyvolávající alergickou reakci je možné testovat v imunologické laboratoři. Lékař-imunolog musí samozřejmě posoudit bezpečnost takového testování. Na tělo se umístí vlevo i vpravo pásy, kam jsou pro styk s pokožkou umístěny na jednu stranu nejrůznější látky a na druhou stranu nic. Potom se testuje, zda dojde na určitém políčku k projevu alergie.

Blíže už vám odpovědět nedokážu. Proto při další nejistotě to řešte cestou svého praktického lékaře, nebo se obraťte na klinického imunologa.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý Martine, s největší pravděpodobností se jedná o projev diabetické polyneuropatie. O té jsme na našich stránkách dost podrobně psali, takže si to tam můžete přečíst. 

Podobné problémy se objevují při delším trvání diabetu, a to i v případě, že o něm víte zatím jenom kratší dobu, ale ve skutečnosti porucha již v minulosti trvala déle.

V prvé řadě vám doporučuji se poučit o tom, jak máte vyrovnaný diabetes. Měl byste usilovat o to, aby se vaše glykémie pohybovaly co nejblíže normálním hodnotám. Protože máte dost výraznou nadváhu, jistě by také pomohlo omezení celkového příjmu kalorií.

Brnění nohou a rukou může mít samozřejmě také jiné příčiny, jako např. užívání alkoholu, nějaké nevhodné léky nebo návykové látky, ale také proběhlé infekce, nedostatek některých vitamínů, nebo vrozené poruchy. Diabetes je ale ve vašem případě nejpravděpodobnější příčinou.

Poraďte se o svých problémech s vaším diabetologem nebo praktickým lékařem. K upřesnění vám může doporučit také neurologické vyšetření. Potíže lze také tlumit některými léky, např. lékem Lyrica nebo podobnými. Neurologové také často doporučují vitamíny typu Neuromultivit. Nicméně úprava léčby je nejdůležitější opatření. Efekt se po zlepšení dostavuje ale až po nějaké době.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Evo, pokud váš manžel je zvyklý konzumovat hodně sacharidů a ještě k tomu ve formě volného cukru (to znamená přímo cukrem slazená jídla), mohlo by se vyrovnání jeho diabetu výrazně zlepšit už jen tím, že by tohoto nešvaru konečně zanechal a raději si více pohyboval, neřku-li, aby přímo sportoval.

Lék Xigduo je celkem bezpečný a neměl by vyvolávat depresivní příznaky. Je také málo pravděpodobné, že pokud váš manžel neužívá další léky na snížení glykémie, byly by projevy jeho neklidu až zuřivosti důsledkem příliš nízké hladiny glykémie (hypoglykémie). Nicméně, měřit glykémie by si měl a bylo by vhodné se o tom přesvědčit. Měření glykémií je velmi užitečné i pro správné dodržování diety, protože je to výchovné.

Pokud by váš muž nyní nedržel dietu, měl vysoké glykémie a užíval lék Xigduo, mohlo by to také vést ke zvýšenému močení a možná i kromě glukózy k velkým ztrátám iontů do moči. To by se na psychice odrážet mohlo.

Doporučuje tedy:

Kontrolovat glykémie

Dostatečně pít

Držet opravdu dietu

Pokud by glykémie byly nadále vysoké (nad 10 mmol/l i při dietě), přiklonit se k tomu inzulínu

A nakonec: přesvědčit se, že opravdu nejde o abstinenční příznaky (chybění alkoholu). Někdy je to zrádné a návyk nemusí být všem v rodině vždy patrný. Pokud je kombinovaný  Xigduo prvním lékem, který váš muž dostal (tím myslím, že už dříve neužíval metformin), lékař jej pravděpodobně upozornil, aby nepil alkohol, protože metformin se s alkoholem nemá kombinovat, nebo jen opravdu minimálně. Takže možná váš manžel nepřestal jen s tím sladkým, ale možná i s alkoholem.

Jinak ale dnešní doba klade nároky na všechny. Když se potom různé starosti nakupí, někdo může reagovat neadekvátně. Je moc dobré, když pomůže rodina, ale hysterie je někdy věc, která se samými ohledy a tolerancí může dále jen zhoršovat.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jano, diabetická polyneuropatie je nejčastější komplikací diabetu a má mnoho forem. Vaše příznaky by mohly odpovídat tomuto onemocnění. Tak, jak příznaky popisujete, se ale rozhodně nejedná o žádný typický obraz. Možná to ale nelíčíte správně. Nohy se opravdu třesou tak, aby to i ostatní viděli, nebo jde spíš jen o pocit? Mezi nejčastější projevy patří pocit brnění, pálení, neurčitá tupá bolest, spíše v klidu než při pohybu.

Polyneuropatie vzniká spíše při delším trvání diabetu, vy ji máte 26 let, což je dost na to, aby polyneuropatie vznikla. Na druhé straně ale máte diabetes dobře vyrovnaný, což pochopitelně neznamená, že tomu tak bylo v průběhu dlouhých minulých let.

O přítomnosti polyneuropatie se lze např. přesvědčit pomocí vyšetření jemného čití. To se dělá pomocí tenkého vlákna, kdy pacient udává, když ucítí dotek koncem vlákna např. na ploskách nohy. Může se použit speciální ladička k testování vibračního čití, v dnešní době spíše ale biothesiometr, který přesně rozechvívá sondu a člověk udává, při jak intenzivních vibracích již něco cítí. Přesnější ale složitější je vyšetření je pomocí elektromyografie, kdy se měří rychlost vedení vzruchů na obvodových nervech.

Pokud jsou vaše obtíže častější, určitě byste měla podstoupit orientační laboratorní vyšetření, zejména stanovení řady běžných iontů (sodík, draslík, vápník, hořčík aj. Je nutné vyloučit efekt nějakých léků, které případně berete, případně neobvyklých složek potravy, také ověřit, zda nepracujete s nějakými neurotoxickými látkami. Předpokládám, že také nemůže jít o projev hypoglykémie, to byste asi poznala. Neurolog by pro jistotu měl vyloučit možnost jiného typu polyneuropatie než diabetické. V úvahu připadá i potřeba cévního vyšetření, ale problémy cév se projevují spíše při námaze, na rozdíl od diabetické polyneuropatie.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milý tazateli!

Přiložil jste ke svému dotazu také dost podrobné celkové vyšetření a já si dovolím zopakovat nejdůležitější závěry:

Je vám 54 let, máte normální postavu, nejste obézní. Zcela chybí údaj o kouření, věřím, že nekouříte. Fyzicky se cítíte celkem dobře a vaším hlavním problémem je porucha erekce. Jakého stupně tato porucha je, neuvádíte. V minulosti jste podstoupil operaci tříselné kýly a máte zjištěnou hydrokélu (vodní kýlu) chámovodu u jednoho varlete.  

Vyšetření ukázalo na rizikové faktory vzniku aterosklerózy, a sice zvýšenou hladinu cholesterolu a spíše lehkou poruchu glukózové tolerance, nikoli však diabetes. Nebyla zjištěna žádná závažná cévní zúžení, ale byly zjištěny určité známky aterosklerózy. Orientačně máte normální hormonální profil, včetně hladiny testosteronu. Podle vyjádření urologa příčina vaší poruchy s erekcí je ale nejspíše cévního původu, i když průkaz podán nebyl. Takovým průkazem cévního původu poruchy erekce by mohlo být zobrazení pánevních tepen se zaměřením na tepny zásobující pohlavní ústrojí.

Přítomnost autonomní neuropatie ani případné senzitivní neuropatie nebyly testovány. Uvádím to proto, že i při poruchách glukózové tolerance může být přítomna polyneuropatie odpovídající diabetické polyneuropatie, a při ní se poruchy erekce mohou vyskytovat. Rovněž nebyla provedena pánevní arteriografie. Ta by pro průkaz cévní příčiny poruchy erekce byla nutná, pokud by ordinující specialista uvažoval o možnosti cévní operace v této oblasti.

Vy se ale zejména ptáte, zda může vaši poruchu zhoršovat metformin (Glucophage XR). Moje odpověď zní, že je to velmi nepravděpodobné. Naopak, porucha erekce může být způsobena poruchou glukózové tolerance při dlouhém trvání, kvůli které byl metformin (Glucophage) nasazen. Z dlouhodobého hlediska by tedy měl působit spíše příznivě. Poruchy erekce mohou působit některé léky užívané na vysoký krevní tlak, vy ale podle všeho takové léky neužíváte a krevní tlak máte blízko normy.

Já bych vám doporučoval následující (mluvím nikoliv o vašem prediabetu, ale o erektilní dysfunkci):

1. Znovu bych se poradil s urologem a také se sexuologem. Zejména je třeba zvážit, zda na poruchu nemohou mít vliv místní příčiny, čímž myslím následky operace tříselných kýl, přítomnost hydrokély na chámovodu či případně porucha v oblasti prostaty, která slouží také jako opora při erekci.
2. Urolog by mohl vyzkoušet jiné přípravky na podporu erekce, které vám nebudou tolik vyvolávat nežádoucí účinky, o kterých je ve zprávě zmínka
3. Sexuolog by mohl přispět k tomu, abyste se v přístupu k vaší poruše uklidnil, pokusil se odstranit stresující faktory a případně abyste s partnerkou volili vhodný postup. Zmírnění obav ze selhání by určitě hodně pomohlo, protože stres může erekci pokazit i u zcela zdravých mladých lidí. Je to ale úkol i pro vaši partnerku, a pokud se ho ta nechce zhostit tak, aby vám v klidu pomohla, bude to v každém případě těžké.
4. Existují celkem spolehlivé, ale náročnější postupy, pro dosahování erekce. Jednak existují určité technické pomůcky, ale také možnost místní šetrné injekce, která zpravidla zabere ke spokojenosti pacienta. Tím se ale zabývají přímo sexuologové nebo urologové a mohou vám to vysvětlit či doporučit a naučit vás to.
5. Usoudí-li specialisté uvedení v bodu 1, že příčina je opravdu cévní (zúžení tepen zásobujících pohlavní ústrojí), může přicházet v úvahu cévní rekonstrukce. Tu provádějí buď specializované cévní chirurgové nebo také případně radiologové. Bylo by ale k tomu nutné provést cílenou angiografii, aby lékaři věděli, zda je intervence možná a v jakém přesně místě.
6. Zde se ale vracím zase na začátek. Žijte zdravě, jezte dietně, sportujte, nekuřte. Projednejte v maximálním možném klidu vše s partnerkou. Její pochopení je zcela zásadní. Použijte doporučený přípravek na poruchu erekce, např. sildenafil 100 mg či jiný, jednu hodinu před. A zkuste to znovu a hlavně v klidu.

Jako lékař i jako chlap vám držím palce.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Barboro, odpovím jen velmi stručně, protože o ketoacidóze najdete dost informací na našich stránkách. 

Člověku s diabetem 1. typu zcela chybí jeho vlastní inzulín. Inzulín je nezbytný k životu a má řadů účinků. Jedním z nich správné zpracování krevního cukru, aby mohl být využit jako základní „palivo“ pro organismus i jako výchozí stavební látka pro řadu sloučenin v těle. Pokud inzulín chybí, tělo využívá jiné náhradní zdroje energie, zejména tuk. Ten se v těle metabolizuje za účelem získání energie, ale vznikají při tom další metabolity, pro jejichž správné zpracování je opět nutný inzulín. Tyto metabolity se při chybění inzulínu v těle hromadí. Nazývají se ketolátky a jsou „kyselé“ povahy, a proto působí tzv. acidózu (překyselení organismu). To vyvolává nevolnost až zvracení, současně se většinou zvyšuje glykémie, pacient ztrácí tekutiny a může být celkově ohrožen až na životě. Pomůže správné podávání inzulínu.

U pacientů léčených pumpou se tento stav může rozvinout rychle, protože jim v těle chybí zásoba inzulínu z předešlých injekčních dávek. Stává se tak při poruše kanyly, při poruše pumpy, či když si pacient schválně dává velmi málo inzulínu, protože mu není dobře a nechce nic jíst. Jíst ale musí, alespoň nějaké sacharidů, a k nim inzulín. Pumpu je možné mírně zpomalit, ale inzulín musí jít do těla pořád a pořád. Jako nemůže být kytka bez vody, tak diabetik nemůže být bez inzulínu.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Vladimíro, pokud se mě někdo zeptá ohledně zdravotního stavu „je možné že…..?“, zpravidla odpovím ano, protože život mě naučil, že skutečně existuje mnoho situací, které jsou velmi vzácné, ale nastat mohou.

Nicméně metformin nepatří mezi léky, které častěji  vyvolávají padání vlasů. Je pravda, že tento lék se používá i v léčbě onemocnění „syndrom polycistických ovárií“, který je spojen s inzulínovou rezistencí a často s obezitou a s diabetem 2. typu. Ženy s tímto syndromem mají často zvýšené ochlupení, někdy i ve tváři. V léčbě se používá metformin, který tuto poruchu upravuje a může i zmírňovat to nadměrné ochlupení. To je pak efekt žádoucí, nikoliv nežádoucí.

Já si spíš myslím, že to vypadávání vlasů může působit nedostatečně léčený diabetes, kvůli kterému vám byl metformin nasazen.

Metformin může ale někdy při delším užívání působit nedostatek vitamínu B12. To se může projevit chudokrevností a připouštím, že to neprospívá růstu vlasů. Nicméně porucha se snadno upraví podáváním vitaminu B12, většinou stačí podoba multivitaminových tablet (i s tímto vitamínem), nebo injekcí vitaminu B12, např. 1x či 2x ročně do svalu. Ostatně podávání vitaminů ze skupiny B patří k prvním věcem, které stojí za to při vypadávání vlasů vyzkoušet.

S diabetem 2. typu se někdy pojí snížená funkce štítné žlázy. Ta naopak je častou příčinou padání vlasů. Doporučuji tedy zeptat se svého lékaře na test funkce štítné žlázy, dělává se občas všem pacientům s diabetem 2. typu. Náhrada špatné funkce štítné žlázy pomocí tablet většinou velmi dobře zabere.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Jarmilo,

Jste evidentně starostlivá, takže vám spíše doporučuji, abyste brala takové situace s klidem. Vzestup glykémie je potřeba včas zjistit a snažit se mu předejít. Málokdy to přijde jen tak samo od sebe. Většinou v tom vězí třeba i lehce nadměrný přísun sacharidů, nedostatečný bolus nebo předchozí hypoglykémie. Může jít také o zalomenou kanylu, ale to byste pak většinou viděla po jejím odstranění. Někdy to způsobí i drobné krvácení v místě kanyly, kde se pak inzulín špatně vstřebává. I tak si ale myslím, že v praktickém životě se občasné vysoké glykémii nevyhnete. Chybou je ale v ní setrvávat, nic s tím nedělat, nebo dokonce se i najíst jen proto, že jídlo je právě hotové.

Jako první bod vám navrhuji pečlivě zkontrolovat, zda si správně zavádíte kanyly. Jste velmi štíhlá, a tak můžete mít kanyly příliš krátké (4-5 mm), nebo naopak příliš dlouhé (nad 9 mm). Kanyly by také rozhodně nikdy neměly být zavedeny déle než 3 dny, ale vhodné je měnit již po 2 dnech, a to bych vám nyní doporučoval. Také je možná dáváte stále na stejné místo, což není dobře.

Jako druhý bod vám schvaluji rozhodnutí měřit se 6x denně. Já osobně doporučuji měřit se z kůže na předloktí, kde to postačuje a je to dostatečně přesné, když se to provádí správně. Vůbec to nebolí, a tak to bývá méně nepříjemné. Jen se to musíte naučit a používat k tomu správnou pomůcku s lancetou, abyste na místo vpichu viděla i ve chvíli, kdy již vpich proběhl, protože když se kapička krve nevytvoří, je třeba chvilku počkat a jemně jí „pomoci“. Jakmile držák kanyly odstraníte, už se s tím nedá nic dělat, protože se na místo vpichu špičkou aplikátoru již netrefíte. A tak to hodně lidí vzdá, jako že to nejde a nemají to rádi i někteří lékaři. Když to ale někdo pak umí, tak jsem ještě nezažil, aby se chtěl znovu píchat do prstů.

V dnešní době jsou ale pro osoby, jako jste vy, určeny kontinuální senzory glukózy v podkoží. Některé fungují samostatně, ale hlavní 2, které jsou u nás dostupné, fungují buď s pumpami Medtronic nebo Tandem. Po pravdě, nebýt určitých ekonomických regulací, měl by to mít v podstatě každý pacient s diabetem 1. typu, který se je naučí dobře používat. V opodstatněných případech je nyní zdravotní pojišťovny hradí. Je to skvělá věc a přesně pro vás.

A ještě na závěr: občasné glykémie kolem 20 mmol/l se nelekejte. Není to nic, co bych schvaloval, ale pokud s tím vždy něco rozumného uděláte, neuškodí vám to. Důležitý pro vás je glykovaný hemoglobin, který ve vašem případě ještě ujde, ale měla byste jej zlepšit.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)

Odpověď

Milá Kláro, bohužel, váš problém není u pacientů s diabetem výjimečný, i když jeho výskyt i závažnost je mnohem menší, než tomu bývalo před léty. Udávaný jev se zpravidla označuje jako lipohyertrofie, tedy ložiskové zmnožení tukové tkáně. Někdy dochází naopak k úbytku tukové tkáně, což se označuje jako lipodystrofie či lipoatrofie. Poruchy se někdy kombinují.

Tvorba podobných ložisek se dříve připisovala biologickým příměsím, které bývaly ve starších typech inzulínu, nebo reakci na zvířecí inzulín. Jednalo se převážně o imunologickou reakci v místě vpichu. Případů ale velmi ubylo poté, co se nyní používají pouze vysoce čištěné přípravky, které jsou navíc vyráběné rekombinantní technikou, takže nejsou zvířecího původu. Používají se také inzulíny, které jsou svojí strukturou identické s lidským inzulínem, nebo jsou pozměněné, ale úmyslně. Přípravky jsou pečlivě ozkoušené, aby podobné reakce ve větším měřítku nevyvolávaly.

Při použití současných inzulínů se vznik lipohypertrofie v místě vpichu inzulínu připisuje metabolickému působení inzulínu přímo v místě vpichu. Inzulín je ve své podstatě růstový faktor a stimuluje tvorbu tukové tkáně. Některé osoby jsou k tomu ale více citlivé a tak určitě existují ještě další faktory, které ke vzniku lipohypertrofie přispívají. Někdy také v místě vpichu může vzniknout malé krvácení, které rovněž hmatáte jako malou bulku nebo kuličku, která se potom během několika dní resorbuje. V úvahu ale připadá také imunologická reakce, která ovšem bývá zpravidla okamžitá. V místě vpichu dochází k zarudnutí, citlivosti a později zatvrdnutí. Někdy také jde na reakci na některou přídatnou složku, která se k přípravku inzulínu přidává ke zlepšení jeho stability či sterility.

Obecně se doporučuje vyzkoušet následující možnosti:

Místa vpichu střídejte, a to tak, aby nový vpich byl nejméně 2 cm vzdálen od vpichu předchozího. Přitom používejte určité oblasti, jako např. hýždě, stehna, břicho, ramena, a to tak, že po určitou dobu, např. 3 až 4 týdny se pícháte třeba jen do hýždí (jednou vlevo, jednou vpravo), potom do břicha, pak do ramene, pak případně do stehna. Do první oblasti se potom vrátíte až asi zase po 3 měsících, kdy jsou všechna místa vpichu již naprosto zhojena.

Používejte ostré jehly a raději je častěji měňte (použití maximálně 3 – 4x).

Vyhýbejte se místům, kde nahromadění tuku již pozorujete. Injekce do nich někdy méně „bolí“, takže pacienti mohou mít sklon se píchat opakovaně právě do těchto míst.

Používejte raději častější píchání malých dávek. To platí zejména pro osoby, které nemají 4 denní dávky, ale kombinují dlouho působící inzulíny.

Stojí za to vyzkoušet jiné typy inzulínu. Dnes je poměrně široká nabídka. Zejména stojí za to vyzkoušet jiný typ dlouze působícího inzulínu.

Pokud se obtíží nezbavíte, lze také uvažovat o použití inzulínové pumpy a podkožních kanyl.

Lipoatrofie (úbytek tkáně) může mít spíše imunologicky zprostředkovanou příčinu. Doporučuji i v tomto případě vyzkoušet výše uvedené možnosti, ale někdy je potřeba se poradit s dermatologem či imunologem.

(odpovídá Prof. MUDr. František Saudek, DrSc., Klinika diabetologie, IKEM, Praha)