Plicní embolie (embolie plic)

Plicní embolie (embolie plic) je náhlé ucpání plicní tepny nebo některé z jejích větví, nejčastěji krevní sraženinou (embolem). Jde o závažné onemocnění, které může ohrozit život. Uzávěr cévy omezuje průtok krve částí plic, zhoršuje okysličování krve a může výrazně zatížit pravou polovinu srdce.

Nejčastěji vzniká jako následek hluboké žilní trombózy dolních končetin nebo pánve. Část krevní sraženiny se uvolní, krevním proudem se dostane přes pravou polovinu srdce do plicních tepen a některou z jejich větví ucpe.

Jak vzniká plicní embolie?

Vznik plicní embolie lze vysvětlit ve třech navazujících krocích:

1. Vznik krevní sraženiny v žíle. V hluboké žíle dolní končetiny nebo pánve vznikne krevní sraženina označovaná jako trombus. K jejímu vzniku přispívá například zpomalení krevního proudu, poškození cévní stěny nebo zvýšená srážlivost krve.

2. Uvolnění sraženiny a průchod srdcem. Část trombu se může odtrhnout a jako embolus putuje žilním systémem přes dolní dutou žílu do pravé síně a pravé komory srdce. Odtud je vypuzena do plicnice.

3. Uzávěr plicní tepny. Embolus se zachytí v plicnici nebo některé z jejích větví a omezí či zastaví průtok krve. Postižená část plic může být nadále ventilována, ale není dostatečně zásobena krví.

Čím rozsáhlejší je postižení plicního cévního řečiště, tím závažnější může být průběh onemocnění. Rozhodující je také schopnost pravé srdeční komory překonávat zvýšený odpor v plicních cévách. Při těžké embolii může vzniknout akutní selhání pravé poloviny srdce a oběhový šok.

Jaké jsou příznaky?

Plicní embolie může mít velmi rozdílné projevy. Někdy jsou příznaky nenápadné, jindy se zdravotní stav zhorší během několika minut.

Mezi typické příznaky patří:

• Náhle vzniklá dušnost, někdy i v klidu.
• Bolest na hrudi, často ostrá a zhoršující se při hlubokém nádechu.
• Zrychlené dýchání a bušení srdce.
• Kašel, někdy s příměsí krve.
• Závratě, výrazná slabost nebo krátkodobá ztráta vědomí.
• Pokles krevního tlaku až oběhový šok při závažném průběhu.

Plicní embolii mohou předcházet příznaky hluboké žilní trombózy, například jednostranný otok dolní končetiny, bolest lýtka nebo pocit napětí v noze. Tyto příznaky však nemusí být vždy přítomny.

Rizikové faktory

Riziko hluboké žilní trombózy a následné plicní embolie zvyšují zejména:

• Dlouhodobé omezení pohybu, upoutání na lůžko nebo dlouhé cestování.
• Operace, úrazy a hospitalizace, zejména po ortopedických výkonech.
• Prodělaná hluboká žilní trombóza nebo plicní embolie.
• Nádorová onemocnění.
• Těhotenství a období po porodu.
• Užívání některých hormonálních přípravků obsahujících estrogeny.
• Vyšší věk, obezita a některé vrozené či získané poruchy krevní srážlivosti.

Jak se plicní embolie diagnostikuje?

Lékař posuzuje příznaky, rizikové faktory a celkový zdravotní stav. Podle pravděpodobnosti onemocnění volí další vyšetření.

CT angiografie plicnice (CTPA) je hlavní zobrazovací metodou, která umožňuje prokázat krevní sraženiny v plicních tepnách.

D-dimery jsou laboratorním ukazatelem odbourávání krevních sraženin. Při nízké nebo střední klinické pravděpodobnosti může jejich negativní výsledek pomoci plicní embolii vyloučit. Zvýšená hodnota však sama o sobě diagnózu nepotvrzuje.

Ultrazvuk žil dolních končetin může odhalit hlubokou žilní trombózu. Echokardiografie (ECHO) pomáhá posoudit zatížení a funkci pravé srdeční komory, zejména při závažném průběhu. Doplňkově se používají EKG a další laboratorní vyšetření.

Pokud není možné provést CT angiografii, může být za určitých okolností využita ventilačně-perfuzní scintigrafie plic.

Jak probíhá akutní péče v České republice?

Při podezření na závažnou plicní embolii je důležité rychlé přivolání zdravotnické záchranné služby na čísle 155. Zdravotnický personál posoudí stav pacienta a zajistí jeho převoz do vhodného zdravotnického zařízení.

Ve větších českých nemocnicích je dostupná CT angiografie plicnice, která umožňuje diagnózu rychle potvrdit nebo vyloučit. U závažných případů je pacient sledován na jednotce intenzivní péče nebo na specializovaném pracovišti.

U nejtěžších forem plicní embolie mohou specializovaná centra využívat také katetrizační odstranění sraženiny, chirurgickou embolektomii nebo dočasnou mechanickou podporu oběhu. Volba léčby závisí na klinickém stavu pacienta, riziku krvácení a dostupnosti jednotlivých metod.

Jak se plicní embolie léčí?

Základem léčby jsou antikoagulační léky, které omezují srážení krve, brání zvětšování trombu a vzniku dalších sraženin. Organismus postupně přítomnou sraženinu odbourává vlastními mechanismy.

Používají se například hepariny a přímá perorální antikoagulancia (DOAC), mezi která patří apixaban a rivaroxaban. U většiny vhodných pacientů jsou dnes přímá perorální antikoagulancia upřednostňována před warfarinem. Existují však situace, například některé poruchy krevní srážlivosti, kdy může být vhodnější warfarin.

Antikoagulační léčba trvá zpravidla nejméně tři měsíce. Někdy musí pokračovat déle nebo dlouhodobě. O délce rozhoduje lékař podle příčiny embolie, rizika opakování a rizika krvácení.

U život ohrožující plicní embolie může být nezbytná trombolýza, tedy léčba urychlující rozpuštění sraženiny, případně odstranění trombu pomocí katétru nebo chirurgického zákroku.

Po prodělané embolii je důležité sledování zdravotního stavu. Přetrvávající dušnost nebo snížená výkonnost mohou vyžadovat další vyšetření, mimo jiné k vyloučení chronické tromboembolické plicní hypertenze.

Prevence plicní embolie

Prevence spočívá především ve snížení rizika vzniku hluboké žilní trombózy.

• Pravidelně se pohybovat a vyvarovat se dlouhodobého nehybného sezení.
• Při dlouhém cestování procvičovat dolní končetiny a podle možností se procházet.
• Udržovat přiměřenou tělesnou hmotnost.
• Po operacích a během hospitalizace dodržovat doporučenou prevenci trombózy.
• Při zvýšeném riziku používat předepsané antikoagulační léky nebo doporučené kompresní pomůcky.

U pacientů, kteří již plicní embolii prodělali, je zvláště důležité dodržovat předepsanou léčbu a nevysazovat antikoagulační léky bez doporučení lékaře.

Plicní embolie a diabetes

Diabetes mellitus není přímou příčinou plicní embolie. U osob s diabetem se však mohou častěji vyskytovat další rizikové faktory, například obezita, omezená pohyblivost, vyšší věk a přidružená srdečně-cévní onemocnění.

Některé studie také naznačují souvislost diabetu se zvýšeným rizikem žilní tromboembolické nemoci. Toto riziko však významně ovlivňují další přidružené faktory.

Pro diabetiky je proto důležitá pravidelná fyzická aktivita, vhodná tělesná hmotnost a důsledná prevence trombózy v rizikových situacích. Náhlá dušnost nebo bolest na hrudi se nesmí automaticky přisuzovat pouze věku, obezitě či horší kondici.

Související hesla a články

Odborné zdroje