Infarkt myokardu (IM)
Infarkt myokardu (IM), lidově srdeční infarkt, je akutní, život ohrožující stav, při kterém dochází k poškození a odumírání části srdeční svaloviny (myokardu) v důsledku nedostatečného přívodu krve a kyslíku. Nejčastější příčinou je náhlé uzavření věnčité (koronární) tepny krevní sraženinou, která vznikne v místě narušeného aterosklerotického plátu.
Infarkt myokardu patří mezi akutní projevy ischemické choroby srdeční (ICHS). Čím déle zůstává postižená část srdečního svalu bez dostatečného přívodu kyslíku, tím větší může být její nevratné poškození. Proto je rozhodující co nejrychlejší odborná pomoc.
Jak vzniká infarkt myokardu?
Srdeční sval potřebuje nepřetržitý přísun kyslíku a živin, který zajišťují věnčité tepny probíhající po povrchu srdce.
Při ateroskleróze se ve stěnách těchto tepen vytvářejí pláty obsahující tukové látky, především cholesterol, a další složky. Pokud dojde k narušení povrchu aterosklerotického plátu, může se v postiženém místě vytvořit krevní sraženina (trombus), která tepnu významně zúží nebo zcela uzavře.
Následkem je nedokrvení srdeční svaloviny (ischemie). Pokud trvá dostatečně dlouho, srdeční buňky začnou odumírat. Tento proces se označuje jako nekróza myokardu.
Jaké jsou příznaky infarktu?
Typickým příznakem je náhle vzniklá tlaková, svíravá nebo pálivá bolest na hrudi, často za hrudní kostí. Může vystřelovat do levé nebo obou horních končetin, ramene, zad, krku, dolní čelisti nebo nadbřišku.
Mezi další příznaky patří:
- dušnost a pocit nedostatku vzduchu,
- studený pot, bledost a výrazná slabost,
- nevolnost, případně zvracení,
- závratě, mdloba nebo porucha vědomí,
- bušení srdce, úzkost či pocit ohrožení.
Příznaky nemusí být vždy typické. U některých pacientů, zejména starších osob, žen a lidí s diabetem, může převažovat dušnost, nevolnost nebo náhlá výrazná únava, a to i bez silné bolesti na hrudi.
Pozor – při podezření na infarkt okamžitě volejte 155!
Nečekejte, zda obtíže samy odezní. Pacient by neměl řídit automobil ani se sám dopravovat do nemocnice. Zajistěte mu klid a postupujte podle pokynů operátora zdravotnické záchranné služby.
Pokud postižený ztratí vědomí a nedýchá normálně, je nutné podle pokynů operátora zahájit resuscitaci a použít automatizovaný externí defibrilátor (AED), je-li dostupný.
Jak se infarkt diagnostikuje?
Diagnostika vychází z příznaků, vyšetření pacienta, elektrokardiogramu (EKG) a laboratorního stanovení srdečních troponinů.
EKG (elektrokardiogram) zaznamenává elektrickou aktivitu srdce. Při akutním infarktu může vykazovat charakteristické změny, například zvýšení úseku ST (elevace ST), které může signalizovat závažné akutní postižení věnčité tepny.
Podle nálezu na EKG se akutní infarkt často rozlišuje na:
- STEMI – infarkt s elevacemi úseku ST, zpravidla vyžadující neodkladné obnovení průtoku postiženou tepnou.
- NSTEMI – infarkt bez přetrvávajících elevací ST, u kterého dochází k poškození srdečního svalu, přestože typické elevace ST na EKG chybějí.
Normální nebo téměř normální počáteční EKG však infarkt zcela nevylučuje.
Srdeční troponiny jsou bílkoviny, které se při poškození srdečních buněk uvolňují do krve. Jejich zvýšené hodnoty a změny v čase pomáhají lékaři rozpoznat poškození srdečního svalu. Samotné zvýšení troponinu však nemusí vždy znamenat infarkt.
Dalšími vyšetřeními mohou být echokardiografie (ultrazvuk srdce) a koronarografie, která umožňuje zobrazit věnčité tepny a určit místo jejich zúžení nebo uzávěru.
Podrobnější vysvětlení elektrické aktivity srdce a jejího záznamu najdete v hesle EKG (elektrokardiogram).
Jak se infarkt léčí?
Hlavním cílem akutní léčby je co nejrychleji obnovit přívod krve do postižené části srdečního svalu, omezit rozsah poškození a předcházet život ohrožujícím komplikacím.
Nejdůležitější léčebné postupy zahrnují:
- Koronární angioplastiku (PCI) – katetrizační výkon, při kterém lékař zprůchodní postiženou tepnu, zpravidla pomocí balónku a zavedení stentu.
- Protidestičkovou a další antitrombotickou léčbu – léky snižující tvorbu a zvětšování krevních sraženin.
- Trombolytickou léčbu – podání léků rozpouštějících krevní sraženinu ve vybraných případech, pokud nelze včas provést angioplastiku.
- Další medikamentózní léčbu – podle stavu pacienta například léky proti bolesti, statiny a přípravky ovlivňující krevní tlak a práci srdce.
U některých pacientů s rozsáhlým postižením věnčitých tepen může být potřebná chirurgická revaskularizace – tzv. koronární bypass.
Po překonání infarktu následuje dlouhodobá léčba, kardiologické kontroly a srdeční rehabilitace. Cílem je snížit riziko opakovaného infarktu, srdečního selhání a dalších kardiovaskulárních komplikací.
Infarkt myokardu a diabetes
Diabetes mellitus patří mezi významné rizikové faktory aterosklerózy a kardiovaskulárních onemocnění. Dlouhodobě zvýšená glykemie spolu s dalšími rizikovými faktory přispívá k poškozování cév a rozvoji aterosklerotických změn.
U lidí s diabetem se častěji současně vyskytují vysoký krevní tlak, poruchy krevních tuků, obezita nebo chronické onemocnění ledvin. Kombinace těchto faktorů dále zvyšuje riziko infarktu.
Zvláštní pozornost zasluhuje takzvaný tichý infarkt. U některých diabetiků, zejména při postižení autonomních nervových vláken (autonomní neuropatii), může být vnímání srdeční bolesti oslabené. Infarkt se potom může projevit především dušností, slabostí, pocením nebo nevolností, případně proběhnout téměř bez příznaků.
U pacientů s diabetem je proto důležité nepodceňovat ani neobvyklé, náhle vzniklé obtíže, které mohou svědčit pro akutní srdeční onemocnění.
Prevence zahrnuje nejen dobrou kompenzaci diabetu, ale také důslednou léčbu vysokého krevního tlaku, poruch krevních tuků a dalších kardiovaskulárních rizikových faktorů. U některých pacientů s diabetem 2. typu se využívají léky s prokázaným příznivým účinkem na kardiovaskulární prognózu, například vybraní agonisté receptoru GLP-1 a inhibitory SGLT2.
Jak lze riziko infarktu snížit?
Základem prevence jsou pravidelné lékařské kontroly a dlouhodobé ovlivňování rizikových faktorů.
- Nekouřit a vyhýbat se tabákovému kouři.
- Udržovat krevní tlak a hladiny krevních tuků v individuálně doporučeném rozmezí.
- U diabetiků usilovat o dobrou a bezpečnou kompenzaci glykemie.
- Dodržovat zásady zdravého stravování a přiměřené tělesné hmotnosti.
- Pravidelně se věnovat pohybové aktivitě odpovídající zdravotnímu stavu.
- Užívat předepsané léky a nepřerušovat léčbu bez konzultace s lékařem.
U pacientů po prodělaném infarktu je zvláště důležitá takzvaná sekundární prevence, jejímž cílem je zabránit další srdeční příhodě.
Věděli jste?
Srdeční sval pracuje nepřetržitě a je mimořádně citlivý na nedostatek kyslíku. Při uzávěru věnčité tepny může nevratné poškození srdečních buněk začít již během desítek minut.
Úspěšné a včasné zprůchodnění postižené tepny může zachránit významnou část srdečního svalu a zlepšit dlouhodobou prognózu pacienta.
Infarkt nemusí vždy bolet. Zejména u lidí s diabetem může proběhnout bez typické bolesti na hrudi. Proto je důležité věnovat pozornost také náhlé nevysvětlitelné dušnosti, slabosti nebo pocení.