Injekce

Injekce (zkr. inj.) je způsob podání léčivé látky do organismu pomocí jehly a stříkačky nebo jiného aplikačního systému. Léčivo se tak dostává přímo do určité tkáně nebo do krevního oběhu. Injekční podání se používá například tehdy, když je žádoucí rychlý účinek, přesné dávkování nebo když není možné podat léčivo ústy.

V léčbě diabetu mají injekce mimořádný význam. Především inzulin se při běžném podání ústy rozkládá v trávicím ústrojí, a proto se zpravidla aplikuje do podkoží. Injekčně se podávají také některé léky působící prostřednictvím inkretinového systému.

Základní druhy injekcí

Podle místa podání rozlišujeme čtyři základní způsoby:

• Podkožní (subkutánní, s.c.) – léčivo se aplikuje do podkožní tukové tkáně. Používá se zejména pro inzulin a některá další antidiabetika.
• Nitrosvalová (intramuskulární, i.m.) – léčivo se podává do svalu, například při některých očkováních.
• Nitrožilní (intravenózní, i.v.) – léčivo se podává přímo do žíly. V diabetologii může být tímto způsobem podáván inzulin například při léčbě diabetické ketoacidózy.
• Nitrokožní (intradermální, i.d.) – léčivo se aplikuje do škáry, například při některých diagnostických testech.

Injekce v léčbě diabetu

Nejčastěji se injekčně podává inzulin. K jeho aplikaci slouží především inzulinová pera, případně stříkačky. Inzulinová pumpa zajišťuje průběžné podávání inzulinu do podkoží prostřednictvím infuzního setu nebo kanyly.

Další významnou skupinu představují agonisté receptoru GLP-1 a příbuzné léky, například semaglutid, liraglutid nebo tirzepatid, který působí současně na receptory GIP a GLP-1. Některé z těchto léků se používají při léčbě diabetu 2. typu, jiné také při léčbě obezity. Ne všechny přípravky z této skupiny se však podávají injekčně; existují i perorální formy.

Pomůcky pro injekční aplikaci

Podle druhu léčiva a způsobu jeho podání lze použít:

• Jednorázovou injekční stříkačku s jehlou – pro přesné podání léčiva do tkáně nebo cévy.
• Inzulinové pero – umožňuje pohodlné nastavení a aplikaci dávky inzulinu.
• Předplněné vícedávkové pero – obsahuje několik dávek léčiva; obvykle vyžaduje nasazení nové jehly před každou aplikací.
• Jednodávkový autoinjektor – obsahuje jednu dávku, zpravidla s již zabudovanou jehlou.
• Inzulinovou pumpu – podává inzulin do podkoží průběžně, bez potřeby samostatného vpichu jehlou při každé dávce.

Jak vybrat správnou jehlu k injekčnímu peru

Pacienti se při výběru jehel často setkávají s označením 31G × 5 mm nebo 32G × 4 mm. Toto označení udává tloušťku a délku jehly.

G (gauge) označuje tloušťku jehly. Čím vyšší je číslo, tím je jehla tenčí. Údaj v milimetrech vyjadřuje její délku. Například jehla 32G × 4 mm má vnější průměr přibližně 0,23 mm a délku 4 mm.

Pro většinu dospělých, mužů i žen, jsou při podkožním podávání inzulinu doporučovány krátké jehly 32G × 4 mm. Jsou vhodné také pro většinu pacientů s nadváhou či obezitou. Rozhodující však vždy zůstává kompatibilita jehly s konkrétním perem a doporučená technika aplikace.

Přehled velikostí jehel

Pozor: Delší jehla není pro člověka s vyšší tělesnou hmotností automaticky vhodnější. Podkožní tuková vrstva může být silnější, ale tloušťka samotné kůže se mezi lidmi liší poměrně málo.

Jaké jehly potřebují jednotlivá injekční pera?

U přípravku Wegovy existují také jiná provedení aplikačního systému. Informace o jehlách se proto vztahují ke konkrétně uvedenému typu pera. Stejně tak je vhodné při výdeji jakéhokoli léku ověřit aktuální obsah balení podle příbalové informace.

Příklady jehel dostupných na českém trhu: NovoFine Plus, BD Micro-Fine, Accu-Fine nebo Wellion Medfine Plus. Tyto obchodní názvy představují příklady jehel do injekčních per, nikoliv záruku kompatibility všech variant se všemi přípravky.

Praktická rada: Pokud si pacient není jistý výběrem, měl by lékárníkovi ukázat obal léku nebo samotné injekční pero. Je třeba ověřit nejen délku a tloušťku jehly, ale také její upevnění a kompatibilitu s daným aplikačním systémem.

Zásady správné podkožní aplikace

• Dodržujte návod výrobce konkrétního pera a pokyny zdravotníka.
• Střídejte místa vpichu v doporučených oblastech těla, například na břiše nebo stehnech.
• Neaplikujte léčivo do míst se zatvrdlinami, otokem, zánětem nebo jiným poškozením kůže.
• Používejte novou sterilní jehlu při každé aplikaci. Jehly nikdy nesdílejte.
• Po aplikaci jehlu bezpečně odstraňte podle návodu a odložte do vhodné nádoby na ostrý zdravotnický odpad.
• Pero uchovávejte bez nasazené jehly, pokud návod konkrétního přípravku nestanoví jinak.

Opakovaná aplikace inzulinu do stejného místa může způsobit lipohypertrofii, tedy zbytnění podkožní tukové tkáně. Takto změněná tkáň může nepravidelně vstřebávat inzulin a přispívat ke kolísání glykemie.
 

Chyby v aplikaci inzulínu – praktické video

Správnou techniku aplikace inzulínu a nejčastější chyby při používání inzulínového pera názorně ukazuje video ze seriálu Dobrý cukr. Dozvíte se, proč je důležité kontrolovat průchodnost jehly, střídat místa vpichu a předcházet vzniku lipohypertrofie, která může způsobovat nepravidelné vstřebávání inzulínu.

Související hesla a články

Odborné zdroje