Inkretiny

Inkretiny jsou hormony vytvářené ve střevě, které se uvolňují zejména po příjmu potravy a pomáhají regulovat hladinu glukózy v krvi (glykémii). Jejich důležitou vlastností je schopnost podporovat uvolňování inzulinu ze slinivky břišní v závislosti na aktuální koncentraci glukózy.

Mezi dva hlavní inkretiny patří GLP-1 (glukagon-like peptid 1) a GIP (glukózo-dependentní inzulinotropní polypeptid). Poznatky o jejich působení vedly k vývoji moderních léčiv používaných zejména při diabetu 2. typu a obezitě.

Kde inkretiny vznikají a jak působí?

GLP-1 vzniká především v L-buňkách střeva, zatímco GIP produkují zejména K-buňky dvanáctníku a horní části tenkého střeva. Oba hormony se po jídle uvolňují do krevního oběhu a působí prostřednictvím specifických receptorů.

Jejich hlavní účinky zahrnují:

Slinivka břišní: GLP-1 i GIP podporují uvolňování inzulinu z beta-buněk při zvýšené glykémii. GLP-1 navíc při hyperglykémii tlumí nepřiměřenou sekreci glukagonu.

Žaludek: GLP-1 zpomaluje jeho vyprazdňování, a tím může ovlivňovat rychlost vstřebávání živin.

Mozek: GLP-1 ovlivňuje centra regulující hlad, chuť k jídlu a pocit sytosti. Na regulaci energetického metabolismu se podílí také signalizace GIP.

Tuková tkáň: GIP se účastní regulace metabolismu tuků a ukládání energie. Jeho účinky závisí na metabolickém stavu organismu.

Co je inkretinový efekt?

Pokud člověk přijme glukózu ústy, slinivka zpravidla uvolní více inzulinu než při jejím nitrožilním podání, při kterém je dosaženo srovnatelné glykémie. Tento rozdíl se nazývá inkretinový efekt.

Vzniká proto, že glukóza přijatá ústy stimuluje uvolňování střevních hormonů GLP-1 a GIP. Ty následně zesilují odpověď beta-buněk slinivky břišní na zvýšenou koncentraci glukózy.

U osob s diabetem 2. typu bývá inkretinový efekt oslaben. Významnou roli hraje snížená odpověď beta-buněk na GIP a porucha jejich celkové funkce.

Jak se inkretiny využívají v léčbě?

Přirozené inkretiny mají krátký biologický poločas, protože jsou rychle odbourávány enzymem DPP-4 (dipeptidylpeptidáza 4). Moderní léčiva využívají inkretinový systém několika způsoby.

Agonisté receptoru GLP-1 napodobují účinky přirozeného hormonu GLP-1, ale působí podstatně déle. Patří mezi ně například semaglutid, liraglutid a dulaglutid. Snižují glykémii, ovlivňují pocit sytosti a mohou významně podporovat úbytek tělesné hmotnosti.

Inhibitory DPP-4 (gliptiny) zpomalují odbourávání přirozených inkretinů. Patří mezi ně například sitagliptin a linagliptin. Snižují glykémii, ale jejich vliv na tělesnou hmotnost je zpravidla neutrální.

Duální agonisté receptorů GIP a GLP-1 současně aktivují oba inkretinové receptory. Jejich zástupcem je tirzepatid, který prokázal výrazné účinky na glykémii i tělesnou hmotnost.

Tirzepatid – současné působení na dva receptory

Tirzepatid (Mounjaro) je dlouhodobě působící léčivá látka, která aktivuje receptory pro GIP i GLP-1. Označuje se jako duální agonista receptorů GIP/GLP-1.

Nejde o směs dvou hormonů, ale o jednu molekulu, která působí na oba typy receptorů. Jejich aktivace vyvolává několik vzájemně se doplňujících účinků:

1. Zvýšení sekrece inzulinu: podporuje uvolňování inzulinu z beta-buněk při zvýšené glykémii.

2. Ovlivnění glukagonu: při hyperglykémii tlumí jeho nepřiměřené uvolňování, a tím pomáhá omezovat nadměrnou tvorbu glukózy v játrech.

3. Regulace chuti k jídlu: působí na nervové mechanismy regulující hlad a sytost. Výsledkem bývá snížení příjmu potravy.

4. Zpomalení vyprazdňování žaludku: tento účinek je nejvýraznější zejména na začátku léčby a při zahájení zvyšování dávky.

5. Zlepšení metabolického stavu: snižuje glykémii a podporuje pokles tělesné hmotnosti, zejména množství tukové tkáně. Ke zlepšení inzulinové senzitivity přispívá mimo jiné dosažený úbytek hmotnosti.

Tirzepatid se podává podkožní injekcí jednou týdně. V klinických studiích prokázal výrazné snížení glykovaného hemoglobinu (HbA1c) i tělesné hmotnosti. Velikost účinku závisí na dávce, délce léčby a individuálních vlastnostech pacienta.

V Evropské unii je přípravek Mounjaro registrován pro léčbu nedostatečně kontrolovaného diabetu 2. typu u dospělých a dětí od 10 let a také pro regulaci tělesné hmotnosti u dospělých s obezitou (BMI nejméně 30 kg/m²) nebo nadváhou (BMI nejméně 27 kg/m²) s alespoň jedním onemocněním souvisejícím s hmotností.

V České republice je nutné rozlišovat schválenou indikaci, dostupnost přípravku a podmínky úhrady zdravotní pojišťovnou. Ty se mohou měnit a jejich splnění posuzuje ošetřující lékař.

Mechanismus účinku tirzepatidu. Jedna molekula aktivuje současně receptory pro GIP a GLP-1. Tím ovlivňuje sekreci inzulinu, glykémii, pocit sytosti i tělesnou hmotnost. Schéma znázorňuje hlavní účinky zjednodušeným způsobem.

Nežádoucí účinky a bezpečnost léčby

Nejčastějšími nežádoucími účinky agonistů receptoru GLP-1 a tirzepatidu jsou nevolnost, zvracení, průjem, zácpa a pocit plnosti. Obtíže se častěji objevují na začátku léčby nebo při zvyšování dávky.

Riziko hypoglykémie se zvyšuje zejména při současném podávání inzulinu nebo derivátů sulfonylurey. Při výrazném zvracení či průjmu může dojít k dehydrataci.

Vzácně se mohou objevit závažnější komplikace, například akutní pankreatitida. Silná a přetrvávající bolest břicha vyžaduje neodkladné lékařské vyšetření.

Léčba musí probíhat podle doporučení lékaře. Jednotlivé přípravky nejsou automaticky zaměnitelné a mohou se lišit schválenými indikacemi, dávkováním i bezpečnostními upozorněními.

Věděli jste?

Související hesla a články

Odborné zdroje